Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/2497/utrpeni-mladeho-werthera-S2D-2497.jpg
4
2300
2300
Námět k románu, který založil jeho světovou slávu, Goethe načerpal při své praxi praktikanta u soudu. Kromě vlastní lásky posloužila Goethovi jako námět sebevražda jeho kolegy, mladého právníka a filozofa K. W. Jerusalema, který se zastřelil za okolností, které Goethe věrně převzal do svého románu. Utrpení mladého Werthera (1774) je kombinací románu v dopisech a románu-deníku, v němž autor dokázal geniálně skloubit díky vyprávění v první osobě bohatý vnitřní svět hlavního hrdiny, vylíčení jeho duševních stavů a autenticitu, kterou celému textu dodávají vydavatelský úvod, poznámky a závěrečná zpráva o Wertherově smrti. Na samém počátku románu popisuje Werther vzájemné vztahy zúčastněných osob a zdůrazňuje krásu přátelství a význam vzdělání pro člověka. Nečekaná láska k Lottě se postupně změní v hluboký a vášnivý, ale bohužel jednostranný cit, který nakonec narazí na hráz předsudků měšťanského světa. Wertherova subjektivita ztroskotá na objektivitě okolí, na lidech, kteří jsou jinak uzpůsobeni pro život než on. Werther sám se ztotožňuje s přírodou, trpí omezeností své doby. Jeho štěstí z lásky k Lottě se mění tváří v tvář skutečnosti v zoufalství. Dobrovolně zvolené východisko – smrt – je pro něho krokem, který ho spojí s přírodou. Jeho soupeř v lásce Albert je naopak člověk veskrze praktický, ztělesňuje měšťanský životní princip, píli, šetrnost, svědomitost, mírnost a rozumový přístup k životu. Lotta je prostá, přímá, veskrze kladná žena, která žije v souladu s okolním světem a své štěstí omezuje na oddanost rodině, i když jí Wertherova vášnivá láska odhaluje jiný svět. Pro Werthera ztělesňuje ovšem půvab ženy, jakýsi ideál ženy jedné epochy. Werther si je však velmi dobře vědom omezenosti, přehrad a hrází, které svírají „všechny činorodé a poznávací síly člověka“. Vidí, že veškerá lidská snaha směřuje jedině k tomu, aby byly ukojeny nezbytné potřeby, jež nemají jiný účel než „prodloužit naši ubohou existenci“, pokouší se najít řešení ve svém nitru a najde je ve vlastním tragickém konci. Utrpení mladého Werthera vyvolalo velký ohlas i vlnu sebevražd. Lidé se v románu poznávali a zjišťovali, že jejich vlastní prožitky nejsou banální a že osobní problémy mohou mít obecnou platnost. Mladí lidé se bouřili a toužili po velikých činech, ale nedokázali tuto touhu uplatnit a realizovat. Werther jim ukázal cestu: je možné nepodrobovat se nízkým požadavkům doby, je možné se vzepřít, vzbouřit se a před skloněním hlavy dát přednost hrdému odchodu ze života. Wertherovský příběh se svému tvůrci vymkl z rukou. V druhém, přepracovaném vydání (1787) proto považoval Goethe za nutné umístit jako motto výstrahu pro senzitivní čtenáře: „Buď muž a nenásleduj mne!“ 6. vydání... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , Aurora (Praha)Originální název:
Die Leiden des jungen Werther, 1774
více info...
Přidat komentář
Téma, které bude neustále aktuální a je jedno, jestli jsme ve 13., 18. nebo 21.století. Pohled na chlapce, který se nedokázal smířit se zlomeným srdcem. A takové případy jsou i teď. Krásné, že můžeme vše číst ve formě dopisů a není to klasický deník nebo pohled z ER formy. Popisy jsou opravdu úžasné, barvité. Stejně mi tam ale něco chybělo...
Jen dvě poznámky o celém díle:
1/ Přísahám, že Werther byl psychicky labilní už předtím, než potkal Lottu. Ukázkový typ přehnaně pozitivního člověka, který obdivuje každou vykvetlou pampelišku. Už dlouho zastávám názor, že tento člověk časem vyhoří nebo se minimálně sesype, protože potlačovat přirozenost a stále si něco malovat narůžovo není zdravé. Dokazuje to několik jedinců v mém okolí a nyní i Werther.
2/ Nejvíce mě dorazilo to předčítání Ossianových zpěvů těsně před finále, protože jsem netušila, která bije a bylo to pouze umělé prodlužování ukončení mé trýzně.
Kniha poněkud zastaralá, předvídatelná, emociálně dryáčnická, a přitom tak nadčasově platná, že se mi svým způsobem navzdory všem neduhům líbila. Werther není zrovna příkladem obdivuhodného hrdiny, ale minimálně mnohým z nás bude bližší, než možná budeme chtít vůbec přiznat.
(SPOILER)
Sebevražda z nešťastné lásky je samozřejmě nekonečně pitomou záležitostí, leč mladistvá trýzeň a mučivá bezmoc z lhostejnosti okolí k našemu zdánlivě nesmírnému utrpení a touha na sebe upozornit nějakým majestátním činem, tomu by měl porozumět každý citlivý člověk, kterého někdy postihla chorobná fascinace jinou osobou.
Je pak skvělé, když si jako terapii naordinujete tvorbu. Jako to učinil Goethe, kterému se, soudě dle požehnaného věku a slavných milostných avantýr, nakonec viditelně ulevilo.
Formálně je tato kniha skvělá, jak jazyk tak struktura potěšily. Toto se nedá, říci o obsahu: Příběh skrze dopisy je tak na chrapáka a záživné ožívá až v ediční poznámce.
Normálně se říká, aby forma nebyla na úkor obsahu. Bývá to pravdou, jenže tato kniha je ukázkou neuniverzálnostii tohoto tvrzení - forma zde z nezáživného obsahu udělala příběh hodný přečtení.
Netrpěl jenom Werther, ale i já, při čtení této knihy.
Jazyk byl pro mě složitý, nebavilo mě to, nudila jsem se a tím pádem jsem ten text ani pořádně nevnímala.
Chtěla jsem dát nula hvězdiček, ale připadám si trapně označit známou klasiku slovem odpad, proto dávám jednu hvězdu.
Upřímně řečeno, příběh se čte těžko, ale i tak se mi to líbilo. Příběh je o nenaplněné lásce a smutku. V té době to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Aby jste si knihu užili musíte být ve správném rozpoložení.
Asi pôjdem proti prúdu no táto svetová klasika mi nesadla. Stotožňujem sa s tým, že svojho času išlo o spoločensky významné dielo, ktoré malo očividný dopad pre svoju generáciu a keby sme sa na to pozreli z toho sociologického hľadiska, našli by sme tam viacero fenoménov ktoré ovplivnili mnohých ľudí do dnes. No ak vynechám okolnosti diela a zamyslím sa iba nad obsahom, mal som pocit akoby som čítal príbeh naivného záláskovaného muža ktorý napísal mladý naivný nešťastne zamilovaný mládenec a celé to neústi nikam. Sme svetkami ventilácie autora, ktorý ešte nebol konfrontovaný s tým, že si mnohé veci idealizuje a nie je všetko úplne tak, ako si on predstavuje. Nechcem sa hrať na superhrdinu ktorý mal celý život svoje emócie pod kontrolou, takéto situácie sa bežne v našich životoch dejú, no od klasiky takéhoto formátu by som očakával možno aj_______ ponaučenie? Ktoré tu veru nebolo.
Příběh o nenaplněné lásce postupně směřující každou kapitolou k sebevraždě. Je až nepředstavitelné co se Wertherovi honilo hlavou za myšlenky a pocity. Jasný případ pro psychiatra.
Myslím, že všichni přibližně víme o co v knize jde. Utrpení mladého Werthera je romantické dílo. Werther se tedy prakticky celou dobu hrabe ve svých pocitech.
Jako velké plus hodnotím jazyk a styl. Kniha mě však příliš nebavila, protože byla pořád o tom stejném - o Wertherových pocitech. Je to ale pochopitelné, když se kniha skládá z deníků a dopisů. Titul je velmi krátký, takže to nebylo tak zlé čtení.
Jsem ráda, že jsem UMW přečetla, ale už se k tomuto dílu asi nevrátím.
(SPOILER)
Jen si tady odložím citát z knihy...
Co se říká o kouzelné moci staré hudby, není mi ani dost málo pravděnepodobné, uvážím-li, jak mě dojímá ten prostý popěvek. A jak jej dovede zahrát v pravý okamžik, někdy právě tehdy, když bych se nejraději zastřelil. A všechno bloudění a temno mé duše se protrhne a dýchám zase volně.
Tahle kniha byla bohužel mým utrpením. Nevím, třeba do ní ještě časem "dorostu". A třeba taky ne. Spíš ne. Nevadí. :-D
Napsat román formou deníku, a ještě o nešťastné lásce, aby o nebyla nuda, to dokázal opravdu jen Gothe.. Roman je nadčasový a čte se opravdu skvéle, bez ohledu na století, kdy byl napsán. A pocity hrdinů jsou tak reálné, jako by to byly city přímo naše. Jedna z top 10 knih, nutnost přečíst si ji: pro všechny čtenáře světa. Jen kvůli lásce tu jsme. A jen málokdo vystihl radost i utrpeni jako Goethe.Přemýšlím, kdo ho kdy překonal...
Myslím, že nikdo.
Dočetla jsem tak trochu z povinnosti, když je to tak krátké a jde o tak slavné dílo. Na svou dobu bylo určitě odvážné a převratné, ale viděno dnešníma očima je to jen lehce nadprůměrná romantická novela.
Je to klenot, který stojí za přečtení a ne nadarmo je zajímavý i po tolika letech. Jasně že dnešnímu čtenáři či posluchači už se takto vykreslené problémy citově rozháraného mladíka můžou zdát nezajímavé a nudné. Příběh je možná jednoduchý a někomu se může jevit banální, ale tady jde o víc, jazyk, poetika, myšlenky.
Já mám Goetheho nesmírně ráda a nerada bych se tak dopouštěla neoprávněné kritiky tohoto velikána ale...Je to další z děl, kde jsou ženské postavy plytké a bez osobnosti, jakoby spisovatel nebyl schopný vcítit se do někoho jemu buď tak podobného, nebo naopak zcela odlišného od něho - ženy. Možná strach z komplikovanější povahy nutí spisovatele vykreslovat ženy jako mělké louže bez jakýchkoli charakteristických rysů. Je to jedna z věcí, která mě nejen na této knize iritovala a dodávala tak nedůvěryhodnosti ostatním postavám. Dále, postava Werthera byla napsaná kvalitně, měla jsem pocit, že ho znám. Nebyl vykreslen jako jednoznačně kladná postava, klasicky nám sympatická tím, že má hlavu v oblacích. Místy se mi zdála lehce vyšinutá (což s ohledem na vývoj celého příběhu není s podivem) a bylo mi to sympatické. K samotnému příběhu není třeba příliš slov. Některé prvky mi v knize připadaly překombinované a neseděly mi tam. To je ale na pováženou jednotlivce.
Popravdě, četlo se mi to těžko. Až jsem se těšila na konec. Nejhorší byla ukázka z písní, to mě málem zabilo. Ale jsem ráda že mám přečteno, je to klasika. Pár dobrých myšlelek tam najdete. A knížečka je tenká, takže to je četba tak na 2 dny.
Štítky knihy
prvotina láska smrt trápení 18. století milostné romány romantismus německá literatura Německo romány v dopisech, epistolární rományAutorovy další knížky
| 1968 |  Utrpení mladého Werthera |
| 1973 |  Faust |
| 1982 | Faust a Markétka |
| 1974 | Spřízněni volbou |
| 1976 | Balady |
Je možné důstojně se vypořádat s prudkou vášní a přitažlivostí k někomu, ke komu jsme bezvýchodně přitahovaní? Je možné takového člověka učinit skutečně šťastným? Je takový způsob vzplanutí silou, která stravuje všechen rozum, nebo naopak ponouká k tomu, co je v člověku nejopravdovější? Takové (a mnohem další) otázky se vnímavému čtenáři jistě vybaví pří čtení tohoto relativně krátkého románu, jednoho z prvních v prozaické tvorbě Johanna Wolfganga Goetha, který se stal ještě za jeho života bestsellerem a byl přeloženo do mnoha světových jazyků.
Mladý šlechtic Werther, studen práv z vysoce postavené aristokratické rodiny přijíždí na venkov (místo nazvané Wahhleim – ve skutečnosti Garbenheim, dnes součást Wetzlaru), aby si odpočinul od studií práv a dvorského života v prostředí vysoké šlechty a postaral se o jisté dědické řízení, kterým jej pověřila jeho matka. Venkovská „idyla“ probouzí u citlivého mladíka s narcistními projevy a sklony k melancholii jeho výtvarné vlohy - mnoho času tráví kresbou venkovských obyvatel a toulkami krajinou. Po nějaké době se seznamuje s Lottou, dcerou místního správce, do které se bezhlavě zamiluje. Lotta je ovšem zasnoubena a tak Werther alespoň vyhledává její přítomnost a platonicky po ní touží a sbližuje se i s jejím snoubencem. Po následných peripetiích (neshody s jejím snoubencem, úmrtí Lottyniny matky) se nešťastný Werther rozhoduje vstoupit do diplomatických dvorních služeb a opustit venkov. V diplomatické službě se ovšem záhy projeví jeho prchlivost a nezpůsobilost – způsobí určitá společenská faux pas a je shledán jako nehodný dané služby a na vlastní žádost propuštěn. Po následném krátkém pobytu u rodinně spřízněného knížete se sklíčený a stále více do svých depresivních myšlenek uzavřenější Werther opět navrací do Wahheimu, do blízkosti Lotty. Jeho stýkání s ní se ovšem setká s odporem Lottynina snoubence a s řečmi v okolí a Lotty žádá Werthera, aby se s ní přestal na nějakou dobu stýkat. Zoufalý Werther, zmítaný svými nenaplněnými tužbami po Lotty však tuto žádost nevyslyší a pokusí se ji svést, je ovšem odmítnut a rozhoduje se dále už její blízkost nevyhledávat. Vlivem stále drásavějších a trýznivějších vnitřního pohnutí se Werther rozhoduje pro sebevraždu (pistolí, kterou mu půjčí snoubenec Lotty) a napíše Lottě dopis na rozloučenou...
Formou se jedná o tzv. dopisní román, kdy si hlavní postava dopisuje se svým přítelem Vilémem, na konci druhého dílu doplněný o tzv. doslov vydavatele (autora), který věcnou formou shrne Wertherovo rozhodnutí pro sebevraždu a její průběh. Román byl napsán v duchu tehdejšího německého literárního hnutí „Sturm und Drang“, které se v německy mluvících zemích výrazně prosazovalo v druhé polovině 18. století a odkazovalo na filozofii Emanuela Kanta a na předešlý literární směr osvícenské literatury. Jedná se také o román autobiografický, neboť Goethe v něm zrcadlil mimo jiné i svoji platonickou zamilovanost do jisté Charlotty Buff a také sebevraždu svého přítele, který se nešťastně zamiloval do vdané ženy. Hlavní postava je pak ztvárněna jako rozervaná, citově nestabilní a stále více svým depresivním myšlenkám podléhající – v duchu tradic romantických hrdinů.