Uvnitř mé hlavy: Co když jsem si tě vymyslela?
Francesca Zappia
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/249221/bmid_uvnitr-me-hlavy-DRl-249221.jpg
4
798
798
Alex je divná; alespoň tak ji vnímá její okolí. Přitom má jen vlasy červené jako kečup a fascinují ji živí humři v nádrži supermarketu, trpí paranoiou, že ji pronásledují komunisti nebo že jí někdo otrávil jídlo. Trpí totiž schizofrenií a plete si vlastní halucinace s realitou. Někdy jde obojí od sebe jen těžko rozlišit, jedinou její jistotou je mladší sestra Charlie a Kouzelná osmička, dětská hračka, se kterou se často radí. Pro jistotu má u sebe Alex taky fotoaparát a v případě nouze si věci a lidi fotí, aby měla jistotu, že nejsou jen jejím přeludem. Za přelud považuje nejdřív i Milese, nejdrsnějšího týpka ze školy. Nevymyslela si ho náhodou? Proč by zrovna on měl mít o její společnost zájem?... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , Yoli (ČR)Originální název:
Made You Up, 2015
více info...
Přidat komentář
Nápad byl určitě dobrý, ale nemám pocit, že by se jednalo o knihu, která by mě vtáhla do děje, nebo o knihu, s jejímiž postavami bych se ztotožnila. Možná jsem měla až příliš velké očekávání a pak jsem byla trochu zklamaná. Ve druhé polovině už jsem měla trochu problémy se čtením a snažila jsem se co nejvíce pospíchat. Jsem ráda, že jsem ji přečetla, podruhé ale určitě ne. Na druhou stranu je nutné vyzdvihnout konec, nebo spíše tu část před úplným koncem, která mě dost příjemně překvapila a vylepšila tak celkové hodnocení.
Čekala jsem, že rozjezd přijde dříve, ale vlastně k němu došlo až skoro u konce. Některé věci se daly předpovědět, některé mě zase zarazily a já jen zůstala překvapeně zírat na řádek, který mi to způsobil. Jediné, co mi vadilo bylo, že jsem někdy prostě nevěděla, o čem se mluví. Jako by autorka měla v hlavě příliš myšlenek na to, aby je mohla srovnat hezky do řady, a akorát je vhodila na papír bez ladu a skladu a i když jsem ony stránky přečetla i několikrát za sebou, stejně jsem se ztrácela a nevěděla jsem, co se kolem hlavní hrdinky děje.
Čekala jsem knihu lepší. Schizofrenie mi tam nepřišla až tak důležitá, až na posledních asi 60 stran, kdy jsem si říkala, že tomu dala fakt dobrou tečku.
Knihu bych asi doporučila, ale myslím, že člověk o nic nepřijde, když si ji nepřečte.
Anotace mě zaujala, proto jsem si knížku pořídila. Nevím co jsem od toho čekala, ale asi to bylo něco víc. Seznámili jsme se s hlavní hrdinkou, která je trošku zvláštní a my zjistíme, že má vlastně schizofrenii, jenže až na sem tam nějakou příhodu, kdy vidí něco, co není, se vlastně příběh odvíjí naprosto obyčejně. Středoškolská zápletka není ničím vyjímečná, bez stopy nápadu a jak knížka postupuje, tak pomalu zapomenete, že je Alex tak trochu jiná. Autorka nám to naštěstí sem tam připomene, abychom nezapomněli. Už jsem přestala doufat, že by se knížka dostala k nějakému zajímavému konci, jenže pak mě (díkybohu) vyvedla z omylu a předvedla mi, že jsem se vlastně celou dobu pletla. Za tu poslední čtvrtinu knihy má u mě autorka hodně velké plus.
Jenže mám ke knížce několik výtek, které nemůžu úplně přejít. Ke konci jsem se do knihy úplně zapletla, sice se mi to po předposlední kapitole nějak srovnalo, ale když vás knížka takhle zamotá, tak to není dobře. Akce - moc se tam toho nedělo, ale když už, tak se všechno semlelo tak najednou a rychle, že než jsem se stačila vzpamatovat bylo po akci a já jsem přemýšlela co se to vlastně stalo.
Ano, knížka se mi líbila, téma je určitě zajímavé, jen si myslím, že by šlo zasadit do jiného příběhu a výsledek by byl mnohem lepší, takhle je to tak na 3 a půl.
Ze začátku mi to připadalo takové moc puberťácké, říkala jsem si, jestli na tohle už nejsem stará :D Ale pak mě to vtáhlo a stránek neskutečně rychle ubývalo. Myslím, že popisek ze zadní strany knihy "Hořskosladký debutový román o síle opravdového přátelství a lásky, při kterém se budete smát." je naprosto výstižný :-)
Super kniha o tom jak funguje schizofrenie a vše okolo toho. Bohužel mi tam něco chybělo, ale nevím přesně co. I tak se mi kniha moc líbila.
Super, super, super! Nevěděla jsem, jestli to má cenu přečíst, ale jse ráda, že jsem se rozhodla ji nakonec přečíst. Moc se mi líbila a doporučuju všem. Bylo to něco jiného, než ostatní knihy, takže jsem nevěděla, co od toho čekat.
Tahle kniha klame tělem. Čekala jsem klasickou romanci, kdy se do divné holky zamiluje kluk úžasňák, kterého chce každá holka na škole a ono ne.
Klub mi trochu připomněl Johna Greena.
Je fajn, že se tam toho děje mnohem víc, než jenom dialogy hlavního páru, a vztahy v ní nejsou černobílé.
Ale hlavní otázka zní: byla Alex schizofrenička nebo něco jako médium? Jak mohla mít halucinace o lidech, které neznala a ani nevěděla, že existují?
Začnu od konce. Ten je parfektní. Hlavní hrdinka je tak divná, až je fajn. Milese jsem si zamilovala hned. Nápad taky svělí. Knížka se mi moc líbila
Takové příjemné oddechové čtení. Myslím si, že něčím se autorka mohla zaobírat méně, něčím naopak více, ale i tak je to opravdu pěkně napsané. Co mě ale zklamalo, v knize jsem našla poměrně dost překlepů, šotek asi pěkně řádil :/
Jsem opravdu překvapená, co se skrývalo pod obálkou. Nečekala bych to a překvapilo mě to (velmi mile). Více v recenzi v záložkách :-)
Velmi dobrá kniha pro (odolné) dospívající dívky i pro dospělé čtenáře. Fiktivní příběh na téma schizofrenie. Myslím, že někdy sice to s příznaky přehání a nemoc je chvílemi těžena na efekt, přesto je zde spoustu detailů, které ukazují, že autorka o této nemoci mnoho ví, včteně toho, jak se nemocný cítí. Paranoia, nejen jako diagnóza, ale jako zcela reálná situace, kdy se hrdinka bojí, že jí zavřou do blázince, proto mnohé příznaky tají i před lékaři a rodiči.
Příběh dívky trpící paranoidní schizofrenií s vizuálními bludy (potkává mytologické bytosti a vymyšlené nebo dávno mrtvé osoby), která se snaží žít život normální středoškolačky, není jediným zdrojem napětív knize. Praralelní příběhy jsou o školní šikaně, domácím násilí, stalkingu, vraždě. Vlastně by se kniha dala zařadit do kategorie thriller, hrdinka zjistí, že na škole je plánovaná vražda, ale nikdo jí nevěří. Přestože mnohé její bludy jsou jen bludy, některé věci jsou naopak až moc skutečné. Včetně šíleného ředitele školy, kterého by vlastně do blázince mohli zavřít také.
Napětí v knize je postavené nejen na napínavém příběhu složitých vztahů na střední škole, ale i na neustálé nejistotě hrdinky, co je skutečné a co jí ukazuje jen její chorá mysl. V knize je dost zajímavých zvratů, jeden dokonce velmi drastický. Nedoporučuji dětem ani citlivějším osobám. Ale příběh je napsán krásně a citlivě. Velmi dobře se čte.
Dobrá knížka, ale rozhodně by mi nevadilo, kdyby autorka vynechala ,,detektivní zápletku" a raději se více a do hloubky věnovala schizofrenii. Postavy jsou ale sympatické.
Skvělé a (nemůžu najít český ekvivalent) relatable. Je vidět, že občas jsou největšími šílenci ti, kdo na to nemají lékařskou diagnózu.
Miluji knihy, které mě nutí přemýšlet a vůbec mi nevadí otevřený závěr, právě naopak ... dělá to knihu o tom zajímavější a přitažlivější.
Celkem ujetá kniha. Téma schizofrenie zůstalo nevyužito, prázdné místo zaplnila detektivní zápletka a pár do děje nezapadajících nesmyslů. Navíc postavy zůstaly poměrně ploché. Celkově to bylo literárně spíše slabší, navíc si myslím, že toho autorka ani o zmiňované duševní chorobě moc neví, ale...
Jako oddechová četba mě to bavilo. V momentálním rozpoložení to bylo něco, co mi dokonale svou nenáročností sedlo.
No, co říct... očekávání byla velká, realita průměr. Nebylo to špatné, ale toto je kniha, která neublíží, nepřekvapí, tak nějak nezklame a splyne.
Od začátku mě to zaujalo, ale na to jak je to v podstatě o ničem, je to prostě až moc dlouhé.
Štítky knihy
láska americká literatura schizofrenie sourozenci duševní poruchy, duševní nemoci pro dospívající mládež (young adult) rodinná tajemství smrt sourozence americké rományAutorovy další knížky
| 2016 |  Uvnitř mé hlavy: Co když jsem si tě vymyslela? |
| 2019 | Eliza a more príšer |
Když jsem jednou brouzdala na internetu, tak jsem na tuhle knížku narazila, anotace mě zaujala, tak jsem si ji přidala na seznam. Po zakoupení na mě pár měsíců čekala, než jsem se do ní začátkem letošního roku pustila. Když jsem začala číst, tak jsem si zpočátku myslela, že jsem šlápla pěkně vedle, ale to jsem se tedy zatraceně mýlila! Myslela jsem, že si přečtu tak jednu, možná dvě kapitoly před spaní. Chyba! Zhltla jsem rovnou nějakých sto dvacet stránek a klidně bych četla i dál, nebýt toho, že jsem druhý den musela brzy vstávat do práce. Knihu jsem nakonec přečetla za dva dny a byla jsem naprosto unešená.
Příběh je krásný a velmi emotivní, plný nečekaných zvratů i všedních věcí, které se však pro Alex díky její nemoci mění mnohdy v úplné bizardnosti. V průběhu čtení se vlastně dozvíte, že to co pokládala Alex za nespornou realitu je ve skutečnosti úplně naopak. Musím přiznat, že na její rodiče jsem měla poměrně vztek, místo, aby se jí pokoušeli mnohé usnadnit, vyvíjeli na ni nesmyslný tlak a když se objevil další náznak problémů, raději by ji hned poslali do léčebny, než by se pokusili jakkoliv ji podpořit a vyslechnout ji.
Tajže jak už jsem řekla prve, kniha se mi velice líbila. Četla se v podstatě sama a příběh mě naprosto pohltil, nemohla jsem jinak, než jej dočíst v co nejkratší době a dozvědět se tak, jak to vše dopadlo. Zkrátka jsem ji nedokázala dát z ruky. :)