Uvnitř mé hlavy: Co když jsem si tě vymyslela?
Francesca Zappia
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/249221/bmid_uvnitr-me-hlavy-DRl-249221.jpg
4
798
798
Alex je divná; alespoň tak ji vnímá její okolí. Přitom má jen vlasy červené jako kečup a fascinují ji živí humři v nádrži supermarketu, trpí paranoiou, že ji pronásledují komunisti nebo že jí někdo otrávil jídlo. Trpí totiž schizofrenií a plete si vlastní halucinace s realitou. Někdy jde obojí od sebe jen těžko rozlišit, jedinou její jistotou je mladší sestra Charlie a Kouzelná osmička, dětská hračka, se kterou se často radí. Pro jistotu má u sebe Alex taky fotoaparát a v případě nouze si věci a lidi fotí, aby měla jistotu, že nejsou jen jejím přeludem. Za přelud považuje nejdřív i Milese, nejdrsnějšího týpka ze školy. Nevymyslela si ho náhodou? Proč by zrovna on měl mít o její společnost zájem?... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , Yoli (ČR)Originální název:
Made You Up, 2015
více info...
Přidat komentář
Přečteno jedním dechem, nemohla jsem se od knihy odtrhnout, tak silně mě příběh zasáhl.
Této knize jsem chtěla od začátku dát 5*.. nevím, co se najednou stalo..ale od poloviny mě přestala úplně bavit. Ze začátku mi přišla originální, vtipná, zajímavá, ale jak se rozvinula ,,detektivní zápletka ,, tak se ni kniha prestavala líbit. Odkryvani povah ostatních postav, nechapala jsem to.. kolikrát jsem se snažila si i stránku přečíst vícekrát, abych si to v hlavě srovnala.. ale i přesto jsem si říkala, o co že vlastně jde ?
Pekný príbeh so zaujímavou zápletkou, kde nám karty zamieša schizofrénia. Páčilo sa mi to. Bavilo ma to. Odporúčam.
Tyto témata mně moc baví a tahle knížka byla jednou z nejlepších co jsem kdy četla. Tahle knížka nám dokáže uvést jaké je to trpět schizofrenií. Všema deseti doporučuju, stojí to za to!
Asi (nebo určitě) jsem nebyla ta správná cílová skupina. Za mě hodně naivní zpracování jinak zajímavého tématu.
V tomto případě se mi líbilo snad úplně vše - nejvíc tedy prostředí :-) Rozhodně doporučuji!
Tak tohle mě opravdu překvapilo. Z knihy jsem nadšená, nemohla jsem přestat číst.
Kniha má více dějových linií - nemoc, problémy v rodině, romantická linka, detektivní zápletka... Je toho spoustu a možná bych klidně něco ubrala. Například vyšetřování nebylo nic moc a klidně bych ho z knihy vypustila. Co ale knihu dělá originální je hlavní pointa. Naše hrdinka, Alex, trpí schizofrenií. Příběh popisuje, jak silné halucinace mohou být a jak se i naprosté jistoty (jak pro Alex, tak pro čtenáře) mohou rozplynout jako pára nad hrncem.
Určitě doporučuji! Je to skvělá kniha, která si zaslouží více pozornosti
Původně jsem chtěla dát knize 3 hvězdy, ale díky překvapivému odhalení na konci ohledně rodiny Alex jednu přidávám, protože to bylo něco,co jsem opravdu nečekala. Na druhou stranu kniha nebyla něco, co bych úplně hltana, četla se sice dobře a rychle, ale celé to bylo neslané, nemastné. Alex a její schizofrenie bylo velmi dobré téma, detektivní zápletka ohledně tabule byl velký propadák, který působil, až skoro trapně a naprosto mi to celé nedávalo hlavu a patu. Miles sám o sobě sympatická postava, ale to, že se všichni bojí klučiny, co je nadprůměrně inteligentní byl další bod, kdy jsem si říkala, zda autorka neplácá spoustu věcí dohromady. Pro mladší cílovou možná, na střední to byl celkem hit ke kterému jsem se dostala, až na bakaláři a zřejmě jsem na to moc stará.
Zaujalo mě téma schizofrenie, zvlášť když jí hlavní hrdinka "trpí" od dětství. Rozhodně to bylo zajímavé čtení, i když kniha diagnózu schizofrenie nepopisuje moc realisticky.
Zamilovala jsem si všechno v této knize. Postavy, děj, prostředí, styl psaní. Jedním slovem: Úžasné.
Přečetla jsem podruhé po několika letech a musím říct, že mě stále neomrzela. Vývoj vztahu mezi Milesem a Alex, zápletka ve škole a Alexina schizofrenie (kvůli které v podstatě nevíte, co je uvnitř její hlavy anebo skutečné) je napsáno čtivě a hezky, není co vytknout.
Hodně dobrý popis schizofrenie. Člověk si dokáže lépe představit co taková nemoc obnáší.
Hvězdičku strhávám za přílišnou délku, občasné delší nezajímavé pasáže a celkově slabší příběhovou linku.
Celkově jsem s knihou spokojena.
Když jsem od autorky četla knihu Eliza a její nestvůry, byla jsem nadšená. Velmi snadno jsem s hlavní hrdinkou sžila, prožívala jsem všechny její pocity velmi intenzivně, avšak tady jsem zůstala tak nějak chladná. Příběh mě moc nevtáhl, knihu jsem mnohokrát odložila, postavy mi moc nesedly a celkově mi to přišlo takové nijaké. Asi jsem čekala víc.
Na tuto knihu jsem si brousila zuby už od té doby co vyšla. Dostala se ke mě bohužel ale až teď, v době, kdy už asi nespadám ani do krajní věkové hranice čtenářů. Začíst se do ní pro mě byl ze začátku nadlidský výkon. Prvních 100 stran byla jedna velká nuda a než jsme se dopracovala vůbec na stranu 50, tak se mi u ní podařilo hned dvakrát usnout. No, co si budeme, žádná hitparáda. Kolem cca poloviny už to nabralo nějaký směr, bylo to čtivější, zajímalo mě co bude dál a kam se bude příběh vyvíjet. Kniha si u mě o něco polepšila, ale ve výsledku ani po dočtení žádná sláva. Taková milá věc, když chcete něco číst, je vám jedno co a vlastně vás ani moc nezajímá, co se v knize vlastně děje. Samotný dej bych shrnula asi do 5 vět. Zklamání, ale tak hold, s tím se musí počítat...
Neříkám,že mě kniha vůbec nebavila. Téma schizofrenie bylo zajímavá, ze začátku se mi četlo dobře, ale postupem taková trochu akční Amerika.
Ačkoli na kategorizaci "Young adult" moc nedám, tahle knížka je opravdu pro mládež. Hlavním tématem knihy je schizofrenie, která je poutavě podána a dokáže každému tuto problematiku přiblížit. Někdy mi až spadla brada a za to dávám palec nahoru :) Ostatní děje jsou však chvílemi přehnané - palec dolů.
(SPOILER)
Nebylo to vůbec špatný, na druhou stranu, některý věci mi přišly až moc vyhrocený - něco jako Amerika štýl trochu.
Kdyby knížku napsal někdo, kdo skutečně trpí paranoidní schizofrenií, nejspíš by se mé hodnocení o trochu lišilo, protože takhle to beru z hlediska autorky, které se sice do jisté míry podařilo nastínit svět schizofrenie - nikdy nevíte, co je realita a co ne - avšak ne s dostatečnou autenticitou. Samozřejmě, je to příběh, o Milesovi se taky zmiňuje to, že trpí nejspíše alexithymií (dle mého je možné i že mírnou formou autismu), což je fajn, přece jen schizofrenie je asi o něco známější než pojem alexithymie.
Četlo se to dobře, ten začátek knížky se podle mě dost povedl, jakože klobouk dolů - kdo by si pomyslel, že humři můžou být tak fascinující a děsiví zároveň - na stranu druhou, nejsem si jistá, jak moc má autorka prostudovanou problematiku paranoidní schizofrenie se začátkem v dětství. Hlavní postavě byla PS diagnostikovaná v 7 letech, což je spíš věk, kdy by se ta schizofrenie měla projevit jakože třeba antisociálním chováním, nesmyslným chováním (třeba plivat jídlo na zem a pak se ho snažit zase sníst), odmítat ostatní děti, úzkostností. Je sporný, jaká je pravděpodobnost, že by sedmiletý dítě dosáhlo takovýho levelu, že by už v 7 letech bylo výrazně paranoidní a mělo vyloženě persekuční bludy typu "jdou po mně". Pravdou je, že se o tom období od 7 let nic moc nezmiňuje, myslím, že by bylo vhodnější zmínit jiné příznaky - jakože se sociálně stahovala, neměla ráda přítomnost druhých dětí, nelogické chování, antisociální tendence (ne však se souvislostí s tím že je to dítě zlý, ale s tou nemocí).
Samozřejmě, je to příběh a sem tam v opravdu americkým stylu - prostě duševně nemocná holka potká opravdu divnýho kluka, začnou se mít rádi (trochu oplácaný téma, ale budiž - vzhledem k tomu, že se kniha týká tématiky duševní nemoci, to odpouštím) a mezitím ta situace s ředitelem školy a tou slavnou tabulí byla asi nejvíc american style ze všeho, takže to bych asi vypustila a vymyslela něco střízlivějšího. Ta záležitost s (ne)skutečnou Charlie byla o něco lepší.
Vhodné jako četba pro mladé i starší, i když ti starší ne moc plně docení ten přílišnej americkej styl.
(SPOILER) V rámci daného žánru to šlo, i když do čtení jsem se po většinu času musela hodně nutit. Chápu, že autorka se zmateností či absurditou děje snažila vykreslit neobvyklé vnímání schizofrenní dívky, ale hlavní zápletka s výsledkovou tabulí v kombinaci s fanatickým ředitelem školy, to přece jen bylo už trochu moc. Naopak hezká je linka spojená s malou Charlie i kamarádem Milesem a Tuckerem, i když člověk si nikdy nemůže být jistý, co je a není skutečné. Chtělo to jako nosné téma vymyslet nějakou menší pitominu, než posledlost výsledkovou tabulí...tři hvězdy jen za snahu o uchopení těžko uchopitelného tématu.
Tak tohle mě opravdu překvapilo. Jsem z knihy nadšená! Nemohla jsem přestat číst. Moje první kniha s tématem schizofrenie. Takže jsem ji dlouho odkládala a vyhýbala se jí. Spoustu zvratů jsem rozhodně nečekala. Skvělý počin! Doporučuji.
Štítky knihy
láska americká literatura schizofrenie sourozenci duševní poruchy, duševní nemoci pro dospívající mládež (young adult) rodinná tajemství smrt sourozence americké rományAutorovy další knížky
| 2016 |  Uvnitř mé hlavy: Co když jsem si tě vymyslela? |
| 2019 | Eliza a more príšer |
Uvnitř mé hlavy je jedna z mých nejoblíbenějších knih. O to těžší je připustit si fakt, že má tolik nedostatků.
Tuhle knihu jsem přibližně před 7 lety dostala jako dárek, a ano, přiznávám, má pro mě velkou citovou hodnotu. Avšak i přesto můžu zcela upřímně říct, že mě od té doby žádný příběh nezasáhl tak silně, jako tenhle. S Alex jsem soucítila. Okamžitě jsem se do ní dokázala vžít, a to i teď, když jsem po letech knihu opět otevřela.
Dějem se možná na první pohled kniha nijak zvlášť neliší od typických YA contemporary z prostředí střední školy, ale za mě dodávají potřebné plusové body právě postavy, které jsou různorodé, osobité a celkově dobře napsané. Romantická zápletka je taktéž přinejmenším roztomilá, já se u ní culila téměř nepřetržitě.
Když však nahlédnete na hodnocení kupříkladu na Goodreads, zaplaví vás velká spousta jednohvězdičkových recenzí. Proč? Kvůli hlavní hrdince. Respektive pojetí paranoidní schizofrenie, kterou trpí. Na nemoc je v knize bohužel pohlíženo velice primitivně a v jistých ohledech je snad až glorifikována. Žádnou surovou realitu tady nečekejte.
Proč tedy knihu se spoustou nedokonalostí hodnotím pozitivně? Inu, pravdou je, že za to asi můžou city, které prostě někdy zvítězí nad rozumem. Ke knize i hrdince jsem si vybudovala jakési pouto, které mi znemožňuje nahlížet na ni objektivně. Jenže to je přece celá podstata recenzí i četby jako takové, ne? Každý to vnímáme individuálně. Každému se líbí něco jiného. A to je za mě naprosto v pořádku :).