Úvod do právní filozofie: (základní pojmy)
Tatiana Machalová
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406309/bmid_uvod-do-pravni-filozofie-zakladni-p-wdn-406309.jpg
3
1
1
2.vydání učebnice filozofie pro právní obory VŠ.
Přidat komentář
Štítky knihy
učebnice právo učebnice vysokých škol, skripta filozofie práva
K této knížečce mám vztah poněkud ambivalentní. S autorkou jsem se na seminářích několikrát pohádal, obratem mi však dala A na zkoušce a sdělila mi, že jsem přemýšlivý, což je od ní, jak jsem tak pochopil, mimořádná pochvala. Na straně druhé ona mě vás občas tak štvala... Ale ke knize samotné.
Jako mohou být nejasné mé pocity týkající se paní docentky, jsou rozporné i mé pocity z učebnice. Ona je hrozně zajímavá, svým způsobem. V našem prostředí existují vzato kolem a kolem dvě učebnice filosofie pro právníky. Ta Holländerova a ta Haplova a Sobkova. Obě jsou svým způsobem zajímavé, ale Ta první je nepoužitelná pro běžného studenta. Profesor Holländer ji nepsal se snahou vysvětlit studentům své myšlenkové pochody, ale jen si sepsat své myšlenkové pochody. Nechává premisy zamlčené, nedokončené, řekne, a tady v tom je rozpor s a nevysvětlí v čem má spočívat Je to fakt bolestivé čtení. Na straně druhé tu máme Haplovu. Je to spíše sborník, než učebnice, a také to tak vypadá. Jedná se o soubor textíků, které se váží na partikulární témata. A tak vlastně, kupodivu, text docentky Machalové působí jako učebnice nejpřesvědčivěji. Nezabývá se partikulárními problémy (jediný axiologický problém v ní obsažený je svoboda), ale snaží se o komplexní pojednání o vývoji pozitivistického a přirozenoprávního myšlení. A to je chvályhodné.
Co je problém nedá se to číst. Zase. Docentka Machalová nepatří mezi nejlepší stylisty, kniha by si korekturu rozhodně zasloužila. Navíc, zcela upřímně, docentka Machalová má svou filosofickou pozici a za tou si pevně stojí (což je na seminářích největší problém) a je to vidět i v učebnici. Ona zná Kanta, ona ráda Kanta, ona si myslí, že i my známe Kanta a proto nemusí pořádně vysvětlit Kanta. Ona zná Habermase, ona ráda Habermase, ona si myslí, že i my známe Habermase a proto nemusí vysvětlit Habermase, ona ráda Kelsena, ona zná Kelsena, ona si myslí, že my známe Kelsena, proto pořádně nevysvětluje Kelsena. Problém je, že ty pozice, které ona ráda, shodou okolností nejsou ty jednoduché a více vysvětlování myšlenkových pochodů by velice pomohlo. Nu a problematická je i struktura knihy, která se může zdát poněkud chaotická.
To všechno dohromady dává zajímavý mix, jehož kvalita je pochybná. Jako na straně jedné je to opravdu zajímavá publikace (kupodivu hlavně pasáž o svobodě jsem velice ocenil, ačkoliv je vlastně dosti strohá), na straně druhé se to velice špatně čte a člověk má chuť to roztrhat