Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/365409/bmid_uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-E7V-365409.jpg
4
1693
1693
Mladý poutník Ladislav Zibura se vydal pěšky probádat Kavkaz. Očekával nenáročný výlet, situace se mu ale brzy vymkla z nohou... Po dvojici bestsellerů 40 dní pěšky do Jeruzaléma a Pěšky mezi buddhisty a komunisty přichází princ Ládík s další knihou. V netradičním cestopise Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují. Používá slovní hříčky a nebojí se ani popkulturních narážek.... celý text
Přidat komentář
Budu bohužel přísná, a to proto, že jsem knihu poslouchala až po přečtení tří knih pozdějších. Ale aspoň se mi potvrdilo, že autor postupně vyspěl z mladého bezstarostného kluka v dospělého přemýšlivého zralého muže. Zkrátka zraje jako víno a je mi bližší a bližší. Pokud si chcete užít všechny jeho knihy naplno, čtěte je postupně, jak vycházely.
Putování po Číně a Nepálu mě bavilo o něco více. Chvílemi jsem se ale i v Gruzii smála nahlas.
V záplavě stakanů (mimochodem obdivuji odolnost Ladislavových jater) se čtenář o obou zemích a jejich obyvatelích dost dozvěděl.
Díky za to, těším se na další zábavné cestování.
I když už mám všechny ostatní Ziburovi knihy přečtené, až teď se dostávám k té, v pořadí druhé napsané. Nevím proč jsem se jí vyhýbala. Možná kvůli navštíveným místům, které mě tak úplně nelákali, možná že na mě nadpis nepůsobil tak, že by ho to tam vůbec bavilo. Ale, přes to jsem se do ní dala. A bylo to zase lehké, humorné čtení, ale je vidět, že to psal už před pár lety, kdy teprve začínal. Forma psaní mě tu totiž docela vadila. Velké množství poznámek pod čarou mě ruší jakékoliv čtení, a někdy jsem měla pocit, jako by se nemohl rozhodnout, jestli to pojme humorně, jako obvykle, nebo jestli to má psát ve formě, nad kterou bych se čtenář zamyslel. Tedy, takové ty životní úvahy, které ho jistě po cestě museli napadat. Ale, to jsou jediné dvě výtky. Protože se to, jako každá jeho kniha, veze v takovém tom uvolněném duchu s humorem. Nakonec se mi to jako celek líbilo, a jistě pro ty, kteří se chystají na nějakou podobnou cestu, si z toho vezmou daleko víc.
Skvělé čtení o cestování pana Zibury Gruzií, Arménií a protože se chtěl podívat i na Náhorní Karabach, došel i tam. To bych nedala, tolik vodky by mě zabilo. :)
Čtivé vyprávění psané s vtipem, kde se dozvíme i mnoho zajímavých informací.
Je to takové roztomilé povídání o cestách a o lidech. Čte se to dobře a já mám ještě jednoho Ziburu v zásobě.
Ziburovy knihy mám moc ráda, stejně jako se pokaždé ráda zasměju na jeho přednáškách. Je úžasné číst o tom, jak se lidé vždy dohodnou a domluví, postarají se o sebe navzájem v nouzi a jsou prostě obyčejnými lidmi, ať už je politická situace jakákoli.
Princ Ládík je fajn a roztomilý. Jeho vyprávění jsou čtivá (hlavně vypichuji, že se nezabývá zbytečnostmi a nezamotává se do vyprávění), vtipná a mají nadhled. A také oceňuji, že čas od času přidá pozn., kde nějaký výraz nebo reálie stručně vysvětluje. A samozřejmě nelze zapomenout na krásnou grafiku. Jediné, co bych mu vytkl je trochu nedostatek pokory.
Knihy Ládi Zibury se čtou jedna radost, po práci je to přesně to, co potřebuji. Na chvíli opustit všechny běžné starosti a vydat se na cesty, poznávat svět a příšerně se u toho bavit.
Mínus dávám za alkoholovou první část knihy, přišlo mi to až příliš.. a plus dávám za to, že jsme toho byli v druhé části knihy ušetřeni! ;-)
Ani 2. cestopis od Ziburu mi nesadol. Srší bonmotmi a "hlbokými myšlienkami", ale nie je to ono. Nesnaží sa krajinu či ľudí opísať ani trochu všeobecne, ide cestou osobných zážitkov. To vôbec nemusí znamenať, že tie texty nie sú dobré. Akurát nie sú pre mňa.
(SPOILER) Kniha vypráví příběhy o cestovateli Láďovi, které prožil při své cestě na Kavkaz. Setkává se tu s různými lidmi a jejich jinou kulturou. Cestovatel Láďa při svých výpravách do hor poznává pohostinnost domorodců i náročný terén. Po delším cestováním si pořídí kolo, aby mu to rychleji utíkalo. Jednoho dne narazí na stádo ovcí, které hlídají psi. Jeden z nejdůležitějších úkolů ovčáckých psů je zahánět vlky a to se málem stalo osudným i Láďovi, kterého psi obklíčili a zaujali bojovou pozici. Naštěstí ho zachránil pastevec, kterému bylo teprve 10 let. Láďa postupně projížděl území Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Na této cestě ho čekalo mnoho dobrodružství a příběhů. Na konec se stalo něco co si Láďa přál.
Zážitek opět slovy těžko popsatelný. Velký respekt autorovi za dar, jímž disponuje, dokáže se pohybovat mezi vážností a vtipem s ronií tak mistrně, že mi nezbývá nic jiného, než smeknout pomyslný klobouk, sebrat bradu z prachu na zemi a těšit se na další z knih.
Uvažoval jsem proč to je vlastně "Už nikdy pěšky..", ale s postupným čtením mi to došlo:)
Každopádně další super oddechovka s momentálně nejznámějším českým cestovatelem, která mě ve spoustě věch bavila víc než jeho předchozí pouť v Asii:)
Asi protože jsou nám země jako Gruzie a Arménie bližší, i přes bohužel špatnou historickou zkušenost
Skoro mě mrzí, že už mi zbývají ke čtení už "jen" dvě knihy od Ládi, ale doufám, že se ponesou ve velmi podobném duchu!
Další zajímavou cestu, tentokráte po Arménii a Gruzii, s Ladislavem Ziburou mám úspěšně za sebou. V mém hektickém životě mě toto čtení dokáže uvolnit, pomáhá mi aspoň na chvíli vypnout a přenese mě na vlnách lehkého humoru do dalekých a krásných krajin, kde se díky autorovi setkávám s pro mě neznámými kulturami, zvyky a zajímavými lidmi. Velmi mě těší také stati o historii navštívených míst, které jsou často velmi smutné, až bolí u srdce.
Tak a mám přečteny všechny (kromě nejnovějšího Santiaga). Knížku řadím spolu s Evropou úplně nejvýš. Líbí se mi navštívená místa včetně Karabachu, smysl pro humor a jiná forma cestování. Autorovy knihy mě vždy pobaví, na čtení se moc těším a rozšířím si s ní obzory.
Trochu mi v knížce chyběla mapa, tak jsem občas Ladislavovy výlety a přesuny googlila. O vztahu k alkoholu na Kavkazu jsem tak něco tušila, ale že je to až taková součást života, mě zaskočilo. Historky, setkání a popis lidí se mi moc líbil. Někdy jsem se smála, až mi tekly slzy, a někdy jsem jen překvapeně zírala na to, co čtu. Hlavně okénka do historie byly dechberoucí.
Moje první kniha od tohoto autora. Četla se mi dobře, předávání informací o zemi prostřednictvím setkání s místními lidmi je určitě zajímavější než souhrny informací. Knížka má svůj styl humoru a v něm schované perličky moudrosti. Líbila se mi, určitě si přečtu i další.
Můj první a nejoblíbenější Zibura. Baví mě jeho specifický smysl pro humor a schopnost se s každým rychle spřátelit. Dělal mi společnost na nočních a díky němu jsem se tam necítila sama a možná právě proto, je to pro mě nejlepší díl.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Ladislavovi knížky mně moc baví.
Ne jinak je to i u Knihy už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii, člověk se zasměje, zamyslí a dokonce i něco dozví.