Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472832/uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-26u-472832.jpg
4
1725
1725
Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.... celý text
Přidat komentář
Od prince Ládíka jsem zatím četla všechno (což není tak ohromující vzhledem k tomu, že tohle je zatím jeho 3. kniha) a jsem z něj stále nadšená. Ve vyprávění se projevuje jeho osobitý humor, který dokáže zdánlivě všední zážitky podat zábavně a poutavě. U každé z jeho knih se mi stává, že svým bližním prostě musím kousek odcitovat nebo poslat v podobě hlasové zprávy. Někdy se dokonce i nahlas rozesměju.
Zkrátka skvělé pobavení, čtení je lehké a ilustrace na jedničku.
Tak do třetice a u mě už téměř jistě naposledy. Z první knihy jsem byla nadšená, z druhé lehce mrzutá a z té nejnovější jsem otrávená. Lokomotiva Ladislav za sebe sice začal platit a přestal vyžírat ty nejchudší, ale jeho alkoholové dobrodružství po Kavkazu mě stejně nijak neohromilo. A vlastně ani neoslovilo. Humor nekomentuji, ten prostě nesdílíme. Nemůžu si ale odpustit šťouchanec do, dle mého názoru, místy vážně trapných poznámek pod čarou. Tedy, předpokládám, že to byly poznámky pod čarou, neobtěžovala jsem se půjčit si papírovou knihu, ale půjčila jsem si jen elektronickou verzi (tímto děkuji KJM za její geniální službu, která mě nenutí chodit do knihovny osobně :)).
Co naopak musím vyzdvihnout je tentokrát přidaná hodnota wikipedicky znějících informačních bloků. Zejména Arménská část se mi líbila. Konec knihy byl nečekaný, ale za mě vlastně asi lepší než ten patos minule. Ladislav našel skvělou díru na českém trhu, ale začínám mít pocit, že už tomu chybí jiskra a nenucenost a jde tu o něco úplně jiného, než skromné cestování a hledání dobrodružství.
Dvě hvězdy za historicko-kulturní arménské okénko a práci dua Tomski&Polanski (i když tentokrát jen černobíle na čtečce).
Moje první kniha tohoto autora. Musím přiznat, že mám rád tyhle cestopisy, které jsou víc o prožitku než o cestě. Mám rád země na východ od nás. Ládík píše poutavě, nebojí se interakce s okolím a nebojí se pít. Kombinací toho všeho se člověku až zdá, že je taky na cestě
Tak trochu jsem vedela do ceho jdu... v tom jsem se nemylila - dej je sice tak nejak stale postejny - prijede, seznami se, neco vice vypije nez poji, zepta se “jak se Vam tu zije” a jede se dal na kavu... ale i tak... jsem pred koncem knihy a uz ted me to mrzi. Tak krasne napsany sloh jsem uz dlouho necetla! Proste to nema chybu! Holt se trefil do me chripkove epidemie, Jiraska si necham na (j)indy. Jo, Kmotr od Puza je strasne napinavy, ale zase mu chybi ty slovni obraty. Proste dat do jedne knihy oboji podle mne ani nejde. Navic si celou trasu pekne overuji na googlu i bookingu, tim se moje radost nasobi, pac taky rada cestuji, nicmene jsem zelenac - vyrazit jako princladik, tak me polozi hned prvni stakan cehokoli a nevyjedu ani kopecek v Beskydech. Cte se to tak lehce, ze si rikam, co bude dal
Můj první Zibura. Četlo se to lehce, bylo to vtipné, autentické. Psané od začátku do konce zábavnou formou. Například podivné zvuky, vycházející z bicyklu lze opravit pomocí slavného beatlesáckého alba Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band band - stačí pustit první píseň a zvuky z kola téměř ustanou :-) Člověk se tedy pobaví, rozšíří obzory a má se také nad čím zamyslet. Takže paráda. Přesto v druhé části knihy bylo popisování stále obdobných setkání s místními již trochu unavující, a to jsem v sobě neměl ani jeden stakan vodky.
Konec byl na mě oproti předchozím dílům trochu moc romantika a málo vtipu. I tak ale pořád senzační čtení.
Přečetl jsem další, třetí knihu tohoto autora, opět jsem spokojen, mám rád jeho cestopisy, zajímá se o cizí krajiny ne z pohledu sdělovacích prostředků, ale hlavně, ze svých osobních zážitků z cest. Tentokrát to byly tyto země a oblasti. Mám osobní výhodu, že jsem se zúčastnil přednášky pana Zikudy u nás v Hradci. Byl jsem jeho vystoupením spokojen. Přes avizované zdravotní problémy sklidil s velkým úspěchem svoje podaní cestovatele a se zaměřením na titul této publikace. Nepřekvapujeme mě, že v těchto zemích se stává životním krédem vodka, nebo jiné lihoviny. Jen obdivuji, že pan Zikuda i takto obstál.
Tento okouzlující cestopis mě dokázal nejen provést krajinou tamních zemí, ale také skvěle pobavit – několikrát jsem smíchy i brečela. Cestopisy tohoto mladého muže jsou také plné svobody, která mi dává zamyšlení nad mou vlastní? (Kdy by nechtěl takhle cestovat?) Jinak velmi čtivě napsané a myslím, že by se ke knize měl v rámci nějakého balíčku prodávat i koňak (nebo vodka), abychom z výletu Gruzií a Arménií měli stejný zážitek, jako princ Ládík.
Och můj princi Ladislave! Tohle byla opravdická kniha.
Už nikdy.. má skvělou atmosféru, která v sobě snoubí mile cynický humor, lidskost a naprostou a hlubokou dojemnost. Kniha mě rozbrečela, a to jak smíchy, tak i svojí citlivostí a potřebou se po ní zamyslet nad vlastní povahou, životem a zjištěním, že mi vlastně nic nechybí. Nikdy jsem netoužila následovat příklad Ladislava, tedy vydat se do míst, která navštívil - na to jsem moc srab, ale po přečtení tohoto kusu mám pocit, že je vážně super nápad, jet se podívat do bývalého Sovětského svazu.
Oproti Nepálu a Číně mi tato kniha přišla hlavně o opíjení se s místními. Takže jak se tento scénář neustále opakoval, tak mě čtení už tak nebavilo.
Zatím rozhodně nejlepší, kterou Ladislav napsal a určitě stojí za pozornost čtenářů. Styl psaní je na vyšší úrovni než u předchozích dvou, ale typický humor, který je mi tak blízký, zůstává. Knížka je čtivá a zábavná (kolikrát jsem vyprskla smíchy, až se lidi okolo otáčeli). Na jejích stránkách nejsou žádné nudné popisy, ale spousta životních příběhů lidí, které jsou často podobné těm našim, i když tito lidé bydlí na druhém konci světa. Možná je dobře, že Arménie a Gruzie jsou víceméně opomíjené turisty, protože i díky tomu si stále zachovávají své kouzlo. Velké plus dávám i za krásnou obálku a nápadité ilustrace.
Skvělá, stejně jako kniha předchozí, kterou jsem od prince Ládíka četla:) Opravdu moc vtipná, čtivá a napsaná pěknou češtinou. Už se nemůžu dočkat na přednášku!!! :D
Báječně jsem se pobavila a navíc se dozvěděla i spoustu nového. Těším s moc na další knihy i na živou přednášku.
Kniha mě opět velice bavila, dokonce více než kniha předcházející. Poutavé, humorné vyprávění z pozoruhodných zemí.
Velice se mi také líbí grafické zpracování.
Mezi taková ta klasická dogmata patří tvrzení, že smích prodlužuje život. A pokud bychom přistoupili i k tomu, že 1 minuta smíchu prodlouží život o hodinu, tak se tímto prohlašuji za nesmrtelnou.
Cestopisné dokumenty jsem si vždy ráda pustila, ale nikdy jsem do ruky nevzala klasický knižní cestopis. A toto stále platí, protože tohle opravdu NENÍ cestopis ve stylu po-levé-straně-můžeme-vidět-bla-bla-bla. Je to dobrodružné vyprávění plné neskutečných slovních obratů a inteligentního humoru....vtáhne vás to tak, že se najednou na svět koukáte jako princ Ládík a máte pocit, že svět je prostě nádherný. Ačkoliv někdy krutý, pořád krásný.
Já jsem schopná se pěšky sama vydat maximálně tak do kilometr vzdálené zahrádkářské kolonie - tím má dobrodružná povaha končí, takže smekám pomyslný klobouk před každým, kdo se vydá tak daleko, sám a ještě s úsměvem na tváři :-)
Líný Honza slezl z pece a vydal se do světa. Neznaje země potkává nástrahy obyvatel Gruzie a Arménie. Kniha u které se snad každý zasměje. Odpočinkové čtení s horou humoru. Zikmund s Hanzelkou by se asi při četbě chytili za hlavu. Cestopisná knížka co vlastně není cestopisná knížka, ale dobrodružná komedie.
Princ Ládík opět nezklamal - sérii podivných rozhodnutí, špatných úsudků a překvapivých důsledků špatného googlování zvládá s pomocí pravidelného přísunu alkoholu v nemalé míře s vtipem a nadhledem. A to ještě někde v Gruzii!
Ladislav Zibura přesně ví pro jakou sortu čtenářů své knihy píše a dokáže z toho maximálně těžit. Putování po Arménii a Gruzii zachycuje ve své knize nesmírně čtivě, s laskavým humorem a velmi záživně a pokud hledáte knihu u níž skvěle zrelaxujete a navíc se výsostně pobavíte, mohu jen doporučit. Na rozdíl od předchozích knih se tato kniha lehce dotýká i témat ve skrze negativních, jako kupř. genocidě Arménů, což knize velmi prospívá, neboť tato témata je třeba stále připomínat a autorovi všechna čest, že si ve své především humorné knize, dovolil toto téma otevřít. Celkově je kniha velmi dobře vyvážená, neboť ukazuje jak pozitivní stránky cestování, nezřídka spojené s množstvím úsměvných situací, ale i ty negativní jako je osamělost, stesk po domově apod. Celkově by se dalo říci, že se jedná o doposud nejvyspělejší knihu autora a jejím zakoupením určitě neprohloupíte. Já osobně hodnotím 4 hvězdami z 5, neboť když knihu srovnám s přednáškou autora, tak mi k dokonalosti přece jen něco chybí, ale to je jen lehká vada na kráse, která nijak výrazně nesnižuje můj celkově velmi kladný pocit z knihy.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2023 | Všechny cesty vedou do Santiaga |
Víc alkoholu, víc procestovaných zemí, víc způsobů zdolávání kilometrů, ale pořád ten stejný Ladislav. A víte co? Pořád mě to baví.