Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472832/uz-nikdy-pesky-po-armenii-a-gruzii-26u-472832.jpg
4
1725
1725
Po dvojici bestsellerů přichází princ Ládík s další knihou – tentokrát o cestě do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Ladislav Zibura se vydává do těch nejzapadlejších vesnic, aby mohl poslouchat příběhy místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a sovětské nostalgie. Své zážitky z kavkazského putování Zibura líčí s tradičním humorem a sebeironií, pro které ho čtenáři nenávidí a milují.... celý text
Přidat komentář
Kniha je super. Stačilo by napsat, protože ze záznamů o cestách Ladislava Zibury už se začíná stávat solidní klasika.
Opět krásná obálka, ilustrace knihy ještě vychytanější a zadní strana vtipná jako vždy. Stejně tak obsah knihy je opět velmi kvalitní a s mnoha až netušenými zvraty, které vám sice dá tušit název knihy, ale stejně to tak trochu nečekáte, že princ Ládík (pozor, spoiler!) začne jezdit na kole a (!) stopovat! Ale nic z toho na kvalitě knihy neubírá.
Co se obsahové stránky týče, přijde mi, že v knize je o něco méně humoru a o něco více nostalgie, než tomu bylo v minulém díle. Ale co ubylo na humoru, to se přidalo na litrech vypitého alkoholu (3 l pálenky na 100 km, jestli si to pamatuji správně). Přiznám se, že z prvních stran putování v Gruzii jsem měl pocit, že se jedná o zápisky alkoholického bezdomovce, ale to bylo dáno místním koloritem, na který jsem si rychle zvykl, a pak už je to zase zábavná jízda, která vás nepustí. Pro mne osobně je největší (a velmi milé) překvapení Arménie a Náhorní Karabach, do kterých se určitě moc rád podívám (třeba i na kole). I Gruzie pro mne nakonec byla příjemným překvapením, když se litry alkoholu začaly měnit na litry kafe. A i těch vtipů nakonec přibylo, takže ani u této knihy nepochybuji o tom, že zase uvidím někoho v tramvaji, jak se chechtá na celé kolo a bude mít v ruce Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii.
Můžu tedy jen vřele doporučit jako velmi milou oddechovou a inspirující knihu. Vřele oceňuji snahu, se kterou kniha byla napsána a zpracována.
Mé první setkání se Ziburou a rozhodně stálo to za to. Smála jsem se, poznala jsem jinou kulturu a obdivovala, jak to všechno mohl zvládnout. Těším se na další jeho knihy a doporučuji!
Četla jsem všechny tři Láďovy knížky a tato je podle mě prostě nejlepší. Děj tak nějak naprosto přirozeně a mile plyne a moc se mi líbí i ten závěr, myslím, že nic víc nebylo potřeba dodávat. A Láďův styl humoru úplně zbožňuju, nevím, kdy jsem se naposled při čtení musela nahlas smát :D doporučuji :)
Fascinující knížka, která mi hodně dala. Líbí se mi, jak si Ladislav bravůrně poradil s českými obraty, nemělo to chybu. U knihy jsem se také hodně nasmála. :-)
Část o Arménii byla krásně nostalgická a o Gruzii jednoduše dokonalá.
Příjemné čtení. Moc se mi libi myšlenka si proste zabalit batoh a vyrazit, jen to počasí bych si ověřila asi 2x
Přečetl jsem všechny knížky od Zibury. I když cestopisy skoro nečtu. Tato zatím třetí knížka však byla trochu slabší než předešlé. Chyběl mi tam trochu nějaký koncept a humor. Také zakončení bylo trochu filozofické.
Princ Ládík tak jak ho znám z předchozích knih a zároveň trochu jiný. Starší? Zkušenější? Vypsanější? Na jednu stranu mi trochu chyběl ten "syrový" ne tolik uhlazený styl jeho starších knížek, na druhou stranu je vtípků méně a o to lépe vyzní. Moc se těším na přednášku.
Musím říct, že mám pocit, že Ladislav se Gruzií ani tak neprochodil jako spíš propil :) Ale jo, je potřeba se přizpůsobit zdejším :) Cestopisy moc nečtu, tento byl fajn, když bude možnost, něco od něj ještě ráda přečtu. Fajn klučina :)
Knihu jsem dostal k Vánocům. Dcera byla na přednášce. Tak jsem si při čtení spojoval svoji představivost i s přednáškou, kterou jsem si taky jen představoval, a bylo mi dobře. Nemohu říct, že bych přečetl mnoho cestopisů, ale tento mě oslovil.
Hlavne inšpiratívne. Podané prirodzene s ľahkosťou. Takéto príhody človek nevymyslí :)
Myslím, že se mi přece jenom předchozí knihy od Prince Ládíka o chlup líbily víc. Na druhou stranu jsem se při čtení této knihy několikrát hlasitě smála (čímž jsem trochu vyděsila pána, co seděl se mnou ve stejném kupé ve vlaku), což se mi snad u žádné jiné knížky nestalo. Knihu také krásně doplňují ilustrace ze studia Tomski&Polanski. Takže opět pět hvězd (už to začíná být poněkud nudné).
Tato kniha není vhodná pro abstinenty.
Byl bych rád, kdyby se autor pustil i do ambicióznějšího psaní, protože na to talent podle mě má jako možná nikdo další z mladých spisovatelů (které znám, samozřejmě důležitý dodatek). Cestování a cestopisy jsou bezva, ale bylo by škoda při jeho talentu a vzdělání nerozšiřovat sobě i nám obzory (nejen ty geografické).
Prvních 100 stran se mi četlo docela těžko, chtěla jsem knížku odložit. Pořád jenom pití, kocovina, děj žádný, nic, co by jste si zapamatovali. Pak se to ale zlepšilo a já se začetla. Pěšky mezi buddhisty a komunisty se mi ale líbila víc, přišlo mi, že Ladislav se za každou cenu snažil být vtipný, a méně je někdy víc. Každopádně ale klobouk dolů za odvahu cestovat po neznámé krajině sám a pěšky. Knížku doporučuji jako oddechové čtení, sama jsem jí přečetla za pyžamové oddechové soboty.
Četla jsem všechny Ziburovy knihy a líbí se mi jeho vývoj se zlepšující se tendencí. Mám ráda jeho druh humoru, proto jsem knize dala plný počet hvězdiček, nicméně chápu, že ne všem tento styl zahrunjící velkou dávku ironie a nadsázky imponuje. Jak tady již někdo psal, ten "ustřižený" konec byl trochu překvapující, stále jsem čekala, že se tam ještě objeví příběh pána z kamionu, se kterým se svezl na cestě zpět domů. To se mi ale stávalo v průběhu celé knihy, že jsem čekala, kdy se tam objeví příběhy, které jsem již znala z facebooku nebo jeho přednášky. Proto bych určitě doporučila si nejprve přečíst knihu a až pak jít případně na besedu, měla jsem to obráceně a trochu mi to zkazilo překvapení z příběhu ;)
Líbí se mi, s jakou lehkostí je to popisováno. Každá kapitola je celkově krátká, a přitom je to všechno logicky uspořádáno ve sledu, jak autor putoval. Je skoro až s podivem, jaké detaily si autor pamatuje. I když se často v knize zmiňuje, jak si píše po cestě deník. I tak se udivuju, kolik hovorů a okamžiků si zapamatoval, než je sepsal. Pokud je to všechno pravda :) je to podáno spíše humornou formou, aby se čtenář pobavil a užil si tu četbu. Kdyby sepsal všechno od A do Z, třeba by tam nebylo tolik optimismu a lehkosti. Z knihy si totiž každý může vzít, jaké je cestování brnkačka, a že vlastně by člověk mohl vyjet jen s pár korunami a nechat se neustále hostit. :) ale samozřejmě se to musí brát trošku s nadhledem. Obdivuju ho určitě za to, jak se dokáže s lidmi nenuceně bavit a navazovat vztahy.
Jednu věc knize upřít nemohu: čtivá určitě je. Ale jinak až takové nadšení jako někteří ostatní čtenáři bohužel nesdílím. Po dalším příběhu Zibury možná sáhnu, ale určitě až s odstupem času.
Směsice cestování, dobrého humoru a přesto i těch nejdojemnějších příběhů, které si umíte představit z nedávno válkou sužované země. Už to není ten kluk, co se jen jde vydat na dobrodružství, ale více opatrný objevovatel. Příběh (pokud se tomu tak dá říct) s jednou velkou zápletkou, kdy hlavní hrdina bojuje se svými játry a koleny, takže k tomu i plno napětí. Ilustrace nádherně vykreslují situaci, tak máte pocit, jako kdybyste byli společně s Láďou na výjimečné výpravě. Opravdu tomu nic nechybí a nemá cenu srovnávat s ostatními knihami, protože je vidět že se autor pořád vyvíjí. Kdybych měla doporučit, bude to někomu tak od 4 let do 120. Naprosto mě nezklamala (až na ,,uťatý'' konec) a pokud přemýšlíte, že si tuto knihu taky přečtete, už včera bylo pozdě. :)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2023 | Všechny cesty vedou do Santiaga |
opět se ukázala užitečnost Výzvy - cestopisy normálně nečtu (krom K. Čapka, ale to se nepočítá), tak jsem se rozhodla zkusit oslavovaného prince Ládíka. A dobře jsem udělala - nejen se člověk dozví o místech, kam asi sám (natož opravdu sám) nikdy nevyrazí, ale i o lidech obecně, a navíc se dobře pobaví. Určitě to nebyla poslední kniha od autora, kterou si přečtu