Pastýřská koruna
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/368942/bmid_pastyrska-koruna-O6P-368942.jpg
4
464
464
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 41. díl
Pastýřská koruna je poslední knihou Terryho Pratchetta. Napsal ji během posledního roku svého života, ještě předtím, než začátkem roku 2015 podlehl neodbytné a atypické formě Alzheimerovy choroby. 5. kniha v sérii Úžasná Zeměplocha - knihy o Toničce Bolavé. Uzavřou se tu dobrodružství Toničky Bolavé, jejích oddaných Fíglů i spřátelených čarodějek. Objeví se i zcela nový hrdina, který si jistě velmi rychle získá sympatie čtenářů, a nikoliv jen jejich. Dojde k válce s elfy, která je sice krátká, ale o to zuřivější, a jistě neprozradíme nic nečekaného, když řekneme, že elfové i tentokrát odtáhnou s krvavými nosy. Podíváme se do Ankh-Morporku, k trpasličí firmě, která se zabývá výrobou košťat, a zažijeme dosti nezvyklou přeměnu povýšené čarodějky paní Našeptávalové. Rozloučíme se s celou řadou starých známých a jde o loučení o to těžší, že o jejich dalších osudech si už můžeme nechat jen zdát. Bylo ještě tolik knih, které chtěl Terry Pratchett napsat. Kdyby zůstal naživu, byla by nepochybně i Pastýřská koruna mnohem obsáhlejší, ale i tak je to dobrá kniha a fanouškové Terryho Pratchetta s ní jistě zažijí řadu příjemných chvil.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
2018
,
Talpress
Originální název:
The Shepherd's Crown, 2015
více info...
Přidat komentář
Bud to znít hnusně, cynicky, nevhodně a prostě špatně, ale jestli měla Zeměplocha pokračovat takhle, tak je lepší, že už Terry nic nenapíše.
S příchodem klikačů začala Zeměplocha ztrácet svoje kouzlo, vtip a lehkost a Pastýřská koruna je vrchol (nebo spíše dno) tohoto vývoje. Vše je až moc moderní, nudné, rozplizlé a hlavně nevtipné! Tím se vždy Pratchettovo dílo odlišovalo od ostatních fantasy - skvělým humorem. Tady najdete dva vtipy.
Série s Toničkou byla vždy to nejhorší, ale já ji bral jako jakýsi spin-off Zeměplochy. O to ví mě rozzuřilo, že zde zemřela jedna z nejdůležitějších postav série. Tady. V tomhle marastu. Proč? A to, že dědictví této postavy získal člověk, který se poprvé objevil zde, je výsměch.
Při loučení s touto postavou a průletem Zeměplochou vidíte, jak na tuto skutečnost reaguje plejáda známých postav. Je krásně vidět, že jde o rozloučení Terryho Pratchetta, jeho poslední sbohem, poslední zamávání milovaným osobám.
Jde o smutný konec fantastické série. Bylo to jako sledovat starého dobrého kamaráda, se kterým jste strávili roky, pomalu stárnout, umírat a mizet před očima. Až z něj nakonec zbyla jen ta Pastýřská koruna.
Tonička Bolavá v plné síle, aneb Pratchettovy čarodějky jako jedny z nejúžasnějších literárních postav vůbec.
Velmi krásná kniha, jako vždy. Na konci mi bylo úzko z toho, že žádná další už nebude.
Je vidět, že Terry už neměl čas knihu rozvézt a propracovat tak jak u něj bývá zvykem, ale ani tak to neztratilo svůj půvab. Je to krásné dokončení celé série. Tonička nám dospěla a člověk je na ni (i na Fígly) velmi pyšný!
Toničku jsem nikdy neměla moc ráda. Byla příliš dokonalá a do omrzení všemi chválená, s takovou postavou se neztotožníte. Vtipnou linku příběhu naštěstí zachraňoval Malej národ nebo ostatní čarodějky. Pratchett dokázal napsat bezuzdnou srandu, aby se vzápětí do hloubky soustředil na závažný problém a podchytil na něm to nejpodstatnější. Jak již bylo podobně řečeno níže, tady se spíš klouzalo po povrchu a nějaké ty motivační řečičky byly mělké a plytké. Nepratchettovské. Příběh opravdu nedržel moc pohromadě a absolutně jsem nepobrala proměnu paní Našeptávalové. Beru to jako tichou vzpomínku na autora, který mi přinášel radost, zábavu, napětí a poučení po mnoho let. Děkuji, pane Pratchette.
Je to hezká knížka, pár škraloupů na ni sice najdete, ale když si přečtete vysvětlení na konci knížky, tak pochopíte proč se zdá trošku nedodělaná.
Poslední kniha a je to na ní znát. Mám pocit, že vedlejší postavy jsou méně prokreslené a příběhy spíše načaté než řešené. Ale jinak ... dobré oddychové čtení, které se drží laťky Zeměplochy
Mrzí mne to, co musím napsat, ale o mrtvých jen (dobře) pravdu.
Dočetla jsem skrz zuby poslední pratchettovku. Úvod byl slibný. Jenže velmi záhy se to tak nějak rozplizlo. Vím, že byl nemocný a tak dál. Jenže z konstrukce příběhu mám neodbytný pocit, že to nesestavoval on, že to prostě sepsal do příběhu někdo jiný a ještě mu do toho krafala celou dobu dcera (projevuje se jako průměrná členka Femen). Jen těch stránek motivačních pindů – desítky. Nesmyslný závěrečný souboj na třetinu knihy. To budovatelské "uvědomění", jak "Hej rup!", kdy najednou je královna víl Toniččinou přítelkyní a hodnou holčičkou, paní Našeptávalová je zčistajasna nedocenitelnou pomocí a oporou týmu, skřeti, kterými všichni lidé pohrdali jsou ze dne na den nedílnou a milovanou součástí společnosti. A hlavně se mne neptejte na toho vegetariánského slabčáka přeoperovaného na čarodějku s jeho liškovzdornými kuřaty a všemocnou kozou kozenou! A proto všechno musela ta nejlepší umřít? Kdepak, to nekonstruoval Terry, to se jen někdo snažil lepit některé jeho myšlenky a rozepsané nápady do kliškovitého příběhu v domění, že to bude velkolepější. Není.
Pietně za ta krásná desetiletí hodnotím jen slovně, hvězd by bylo poskrovnu.
Svět se mění, staré odchází, nové přichází a nedá se s tím nic dělat. Takové poselství na mě hledělo zde z tohoto autorova vlastního requiem. Začátek knihy je silné, tradičně podmanivé vyprávění protkané myšlenkami tak přesně vyjádřenými, že snadno a navěky zapamatovatelnými. V druhé části knihy se právě tato dlouhodobě nejsilnější stránka Zeměplošské ságy ztrácí, aby se proměnila v pouhou kostru příběhu, která by potřebovala pořádně obalit masem, aby měla sílu, kterou mít mohla. Takto některé pasáže působí spíše jako moralistické přednášky Toničky Bolavé směrem k Beladoně a jiných k jiným. Stáří je užitečné, zdvořilost se vyplácí a každý má právo si zvolit vlastní životní cestu. Chvílemi je to tak otravné, až se to nedá vydržet.
Nesmírně vlídná a přitom syrová kniha Terryho Pratchetta začíná smrtí jednou z hlavních postav (což je podobně výjimečná událost jako u Simpsonů). Téma smrti je všudypřítomné, nikoli však s nadsázkou v podobě Smrtě, ale víc „doopravdy", čímž myslím regulerní masakry lidského pokolení...
O tomto posledním díle jednoho z nejlepších fantasy spisovatelů se ví, že ho autor nestihl řádně dokončit, čemuž odpovídá spíše kratší stopáž knihy, takže se například nedozvíme, jak dopadla Tifanny s Prestonem…
Terry Pratchett mě provázel 2/3 mého života a nesmírně mě mrzí, že už nebude. Vzhledem k jeho produktivitě si ho ale může člověk neustále připomínat a pokaždé číst něco jiného. Oceňuji, že když se dověděl svou diagnózu, tak nepolevil ve svém pracovním tempu a „staral“ se o své čtenáře, ať mají stále co číst.
Díky Terry.
Četlo se to velmi dobře, škoda, že to už Pratchett nestihl víc rozpracovat. V některých částech je velmi poznat, že na nich mělo být ještě pracováno. Ale celkově jsem spokojená, za mě se jedná o důstojné rozloučení s Panem Spisovatelem.
Zemeplochu pana Pratchetta mam prectenou celou a knihy o Tonicce Bolave povazuju za ty nejlepsi. I tato posledni je vyborna, ale bohuzel je na ni znat jeji nedokoncenost. Autor mel vymysleny zacatek, prostredek i konec, ale uz nestihl dokreslit vsechny postavy ani jejich ciny. Z predchozich knih je mi jasne, ze i tato by byla mnohem obsahlejsi. I tak velmi dekuji pane Pratchette, vytvoril jste pro nas uzasny, nezapomenutelny svet.
Tu jednu hvězdičku jsem strhnul za, podle mě, Toniččino chování, které k ní vůbec nesedí.
[SPOILER] Několikrát sama sebe protěžuje jako určenou nástupkyni. Přičemž z předchozích knih Tonička vyšla jako ta, za kterou mluví spíše činy, než slova.
A do psí nohy !! je tady poslední....to snad mluví za vše...nebudu hodnotit, jestli je dobrá, kdo a jak dopsal, že to moho být takové, nebo onaké...jiné to už nebude...a nebude už nic dalšího...a to mě naplňuje smutkem... Nebylo to dokonalé, nebylo to z nejlepších, ale bylo to důstojné rozloučení se Zeměplochou, a s námi všemi.
Jak píše Eorin - pasáž s Bábi Zlopočasnou opravdu vypadá jako Terryho rozloučka..
Díky Terry za Zeměplochu, za skvělá dobrodružství, Bábi jednu kapitolu uzavřela a my si můžeme spolu s Toničkou domýšlet další....
Nádhera!
Děkuji siru Terrymu za poslední Toničku Bolavou, děkuji i tomu, kdo Pratchettovo dílo dokončil (ano, je ta cizí ruka znát, ale díky ní to nezůstalo pouze na stole, ale můžeme to teď číst). Bylo to pěkné, důstojné rozloučení se Zeměplochou a co navíc, bavilo :)
BTW, na úplném začátku jsem to nádherné rozloučení s Bábi Zlopočasnou probrečela - však mi přišlo, jako kdyby se skrze Bábi loučil sám Terry s psaním, se Zeměplochou, se životem. A bylo to krásné.
Můj komentář byl přesunut do diskuse. Najdete ho tedy tam. Přestože jsem velmi výrazně upozorňovala na spoilery v něm obsažené, raději ho přesunuli. Zřejmě se běžní uživatelé Databáze nedokáží sami rozhodnout, zda číst dál. Rozhodnutí správců, čili respektuji, ikdyz nechápu.
Na přebalu knihy a v jejím doslovu se píše, že kniha nestačila být úplně dokončena. Většina čtenářů na to ve svých komentářích kriticky naráží. Přesto mu pak dají pět hvězd... Zvláštní. Jediné v čem bych dal možná za pravdu těmto hlasům je, že hlavní záporák byl odhalen předem a nedozvěděli jsme se o něm skrze náznaky jako v předchozích dílech. Ale jinak? Knihu jsem přečetl za dva dny. Nesmírně mě bavila. Terry opět oživuje své myšlenky o lidskosti a dalším velkým tématem je tentokrát spolupráce. To, že člověk občas nemůže zvládnout všechno sám a rád s někým spolupracuje. Protože i to dělá člověka člověkem. Začátek dojemný, závěr akční.
Pár citátů: "Tonička Bolavá je první mezi pastýři, protože staví ostatní nad sebe."
"Život je něco jako boj proti všemu."
Děkuji sire!
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Když se oprostím od sentimentu plynoucího z prosté skutečnosti, že jde o Pratchettovu poslední knihu, musím objektivně napsat, že Pastýřská koruna není žádná sláva. Je tu příliš mnoho postav a příliš mnoho motivů nerozvinutých, zatímco jiné naopak působí neseškrtaně, řečí jako vody a většinou bez humoru, na který je člověk u této série zvyklý, zápletka minimální. Do nejlepších Zeměploch má míle a míle daleko a i jako spotřební fantasy pro mládež je to spíš průměr.