Buch!
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 34. díl >
Koumské údolí? To je to místo, kde trollové přepadli ze zálohy trpaslíky... nebo to snad ze zálohy přepadli trpaslíci trolly? Stalo se to velmi daleko a velmi dávno. Jenže jestli teď Sam Elánius, velitel ankh-morporské městské hlídky, nevyřeší vraždu jednoho trpaslíka, bude muset přihlížet, jak trollové s trpaslíky bojují znovu a přímo před jeho kanceláří. Zatímco kolem něj se rozpadá jeho milovaná Hlídka a duní válečné bubny, musí odhalit každou stopu, být chytřejší než každý vrah a pokořit každou temnotu a najít řešení. Ach ano... a každý den v šest hodin, pravidelně, bez jakékoliv výjimky, musí dorazit domů, přečíst svému malému chlapečkovi knihu Kampak se poděla má kravička? A doprovodit čtení všemi pravými zvuky zvířátek z hospodářství. Jsou věci, které prostě udělat musíte.... celý text
Přidat komentář
Už se blížím k závěru celé série, kterou jsem začal znovu číst v době úmrtí Sira Terryho. Buch!u (jak to zatraceně vyskloňovat?) bych dal za tentokrát hodně nepřehledný příběh trojku, ale prostě nemohu neocenit některé části, které byly naprosto úžasné - zejména nejnovější Nobyho románek s tyčovou tanečnicí Táňou Boženou a její dámskou jízdu s Anguou a novou upírskou policistkou ve Hlídce. Taky celkové naladění knihy o tom, kterak různé skupiny obyvatel blbnou (respektive nechávají se blbnout různými roztleskávači) a perou se mezi sebou, mě vyloženě těšilo, bohužel to pak celé zaniklo v poněkud potrhlé a chaotické výpravě do samotného Koumského údolí. Tahle pasáž na mě prostě dělala "Humpf!" a nebyla to moje kravička.
70%
Koumské údolí na Zeměploše. Na naší Zemi by to mohlo být třeba Kosovo pole, Kresčak, Bílá hora, Stalingrad a plno dalších, kde se odehrály velké bitvy, jejichž výsledek poznamenal další vývoj národů na staletí. A zatímco u nás se mydlili zásadně lidé mezi sebou, v Koumském údolí bojovali trpaslíci s troly. A protože se blíží výročí a protože hodně trolům a trpaslíkům straší tato dávno skončená bitva pořád v hlavě, začíná v Ankh-Morporku pořádné dusno. Kde my jsme toto už zažili?
V Ankh-Morporku se to opět sváří. Blíží se výročí bitvy v Koumském údolí a přestože trpaslíci a trollové tvoří ve městě menšiny, jedná se o menšiny, které mají v rukách ostré sekery a velké kyje. Situaci nepomůže, když je ve městě zavražděn významný trpaslík a začnou se šířit zvěsti, že byl zabit trollem. A velitel Elánius se musí hodně snažit, aby se tato staletí trvající rasová válka nepřelila do ulic jeho města. A tak se dá jako správný polda do vyšetřování, kdo stojí za touto vraždou.
Už od začátku série o Hlídce je její hlavní postavou Samuel Elánius, který se postupně vypracoval z noirovského alkoholika, který ztratil smysl života, v sebevědomého velitele městské hlídky, který se nikoho nezalekne a odmítá ustoupit ze svých zásad. Jen si je občas ohne. Je to policista, který se nezalekl zatknout draka nebo dokonce armádu, když porušovala zákony JEHO města.
Ale i on v sobě drží temnotu, se kterou neustále bojuje, aby ho neovládla, a neprotivil se zákonům, u kterých vyžaduje, aby je ostatní dodržovali a ctili. A nyní navíc musí čelit i temnotě, která nepřichází z jeho nitra, ale zvenčí. Dokáže čelit oběma temnotám najednou? Bude si muset zodpovědět důležitou otázku: „Kdo dohlíží na ty, co mají strážit?“
A aby toho nebylo málo, Vetinari jej konečně donutí k tomu, aby vzal do hlídky upíra. A Elánius má v tu chvíli problémy se svým vlastním pravidlem, že každý, kdo je pod jeho velením, je především policajt a pak teprve člověk, trpaslík, troll, muž či žena.
K tomu je ještě třeba dodat, že mimo starosti o Hlídku má také povinnost postarat se o svou vlastní rodinu – svou ženu a své dítě.
Od Noční hlídky je opět o něco ubráno na humoru, ale o to více přidáno na příběhu. Hlavním tématem je pak rasová nenávist a historické křivdy, kvůli kterým si národy dokáží uchovávat nepřátelství vůči jiným národům, přestože už sami ani neznají důvody těchto historických sporů.
Hlavní prim tady samozřejmě hraje velitel Městské hlídky Elánius, taky, kdo jiný, že a jeho rodinný život. Zábava řízlá detektivkou. To na mě funguje moc dobře. Taky jde o takovou bláznivou parodii na Šifru mistra Leonarda. Skrytá pravda v obraze?
Moje první Pratchettovka, kterou mi tenkrát, když mi bylo čerstvě dvanáct, četl můj taťka. :) Řekl mi, že buďto budeme číst Zeměplochu, když jsem se rozhodla, že si Pána Prstenů dočtu sama, nebo Artemise Fowla. Bůh ví proč jsem v tu dobu k Artemisi Fowlovi chovala jistý odpor, a tak jsem nakráčela s židlí k naší knihovně, stoupla si na ni a z nejhornější poličky si (opět Bůh ví proč) vytáhla Buch.
A jsem za to svému minulému já vděčná. Při některých částech jsme se společně s taťkou řezali smíchy, až jsme museli přestat na chvíli číst. Elanius byl pro mě ideální postava pro první náhled do tohohle úžasného světa.
Z téhle knížky jsem si dokonce ten samý rok vybrala text na recitační soutěž (Konkrétně tu pasáž, kde Elánius malému Samíkovi čte "Kdepak je má kravička?", což svým způsobem reflektovalo to, jak moc jsem si užívala společné čtecí večery se svým vlastním předčítačem. ;))
Shrnuto, podtrženo, Zeměplocha zkrátka nikdy nezklame a ať začnete s téměř jakoukoli knížkou, tak i přes to, že absolutně neznáte historii postav, dokážete se do toho světa zamilovat a užívat si skvěle napsané situace s úžasně vtipnými a rozmanitými postavami, rasami a kulturami.
Noční hlídka nikdy nezklame. Kapitán Elánius je muž na svém místě. Super kniha, jako vždy od Terryho Pratchetta.
Knihy s hliadkou mám rada a aj táto sa mi čítala dobre. Elánius je skvelá postava, má svoj štýl. Ale dej mi tentokrát prišiel až príliš rozťahaný, neustále doťahovanie trpaslíkov s trollmi a keď to vyzeralo, že veci sa nejak vyriešia, tak spory začali nanovo. A musím povedať, že ku koncu ma to už vôbec nebavilo. Problémy som mala aj s vnútornými monológmi seržantky Angui, ktoré sa väčšinou niesli v nenávistnom tóne voči svojej novej kolegyni, upírke Sally, prišli mi také príliš detinské. Zápletka sa mi, teda až na tú dĺžku, páčila, tajomná temnota, mŕtvi trpaslíci, do toho Sam pravidelne čítajúci rozprávku svojmu synovi... Celé sa to čítalo celkom príjemne, rýchlo, len tých strán tam skutočne mohlo byť menej.
Pokračování fantasy pohádky o hlídce, která občas připomíná naši "hlídku" v realitě samej trol, upír, trpaslík a sem tam člobrda. Psáno s pěknou dějovou linií, občasným příjemným humorem. Jsem přesvědčen, že autor má vyrovnanější díla a rád si je přečtu. Tento kousek měl být asi o 150 stran kratší a rozhodně by byl čtenářsky lepší, na skoro 500stran vznikaly zbytečně hluchá místa. Kratší kniha by působila dějově zhutněně a i humor by se lépe rozložil. Chvílemi navozuje pocit umělého protahování a to je škoda. Fandové série asi nevynechají, ostatní pokud sáhnou po jiném dílu o nic nepřijdou.
Další super dobrodružství ze Zeměplochy s mou oblíbenou hlídkou. Tentokrát se záhadičkou navíc.:)
Tak tato kniha je opravdu drsná. Totiž… ony se tak netváří, ale ve skutečnosti jsou všechny knihy Zeměplochy dost drsné, ale tahle… Tahle to bere na vyšší úroveň. Samy jednotlivé činy v knize spáchané nemusí být nutně tak strašně vyhlížející, ale v kontextu motivací a příběhu vůbec, to je něco jiného.
Celá kniha je plná temnoty. Té doslovné, i té přenesené. Temnoty a boje proti ní. Leckdy marného, ale ukazuje se, že to je jeden z těch bojů, který prostě nelze vzdát. Protože…. No, protože pak by temnota zaplavila svět. Ale je třeba si přiznat, že existují věci důležitější, nežli boj. Věci, které prostě nelze odkládat. Nelze se vymlouvat. Prostě je třeba být v šest hodin doma!
Hlavní téma, tvarismus, bude asi ještě nějakou tu dobu neuvěřitelně aktuální. A musím říct, že v této knize pan Pratchett zachytil opravdu veliké množství jejích aspektů. Včetně toho, jak obtížné je takový problém vyřešit. To je jeden z důvodů, proč si této knihy velice vážím.
Přes všechno výše zmíněné však stále platí, že kniha je zábavná. Dokáže být zábavná dokonce v místech, ve kterých by to člověk opravdu nečekal. Dvacet osm odvetných plamenů, jo, to bylo super. Možná se u ní člověk nebude tak často řehtat, jako u jiných knih Zeměplochy, ale to se dá myslím bez problému oželet.
Jedna poznámka, možná maličko perverzní, ale tak mi to buď odpusťte, nebo jednoduše dál nečtete. Internet má mnoho vlastních pravidel. Například lze se spolehlivou jistotou říct, že každý fantastický svět má své fanoušky, kteří k němu vytvoří nějaké fanarty s, no řekněme, lechtivou tématikou. Nikdy, ani jednou mne nenapadlo vyhledat takové fanarty Zeměplochy. Ale když jsem si četl některé pasáže s Anguou a Sally, říkal jsem si „To by bylo, aby neexistovaly fanarty Anguy a Sally.“ A ono jo. Opravdu je strašlivé co si lidé dokáží představit, to vám povím.
Ha, poprvé se autorovi podařilo probudit strašpytla ve mně a navodit mi pocit, jako bych nečetla Terryho Pratchetta, ale Agathu Christie. To ta Přivolávaná temnota.
Možná Buch! není tak vtipná jako jiné zeměplochovky a je vážnější, a možná o to víc stojí za přečtení.
Jednoho večera, po velmi složitém dni se pokusil o Elániovu pouliční verzi:
Kdepak je můj tatínek?
Je tohle můj tatínek?
Dělá na mě "Vyprdnoutsenato! Tisíciletej brouk a záprtek!"
To je Starý Smrďa Rum!
Není to můj tatínek!
... Hned nazítří malý Samík, s neselhávajícím instinktem dítěte, sdělil Čistomile: "Vyplnoutsenato!" A přestože se Sibyla o tomto incidentu už nezmínila, byl konec. Od té doby se úzkostlivě držel tištěné verze.
Tahle kniha má v mém srdci zvláštní místo. Bylo vidět, že Zeměplocha a potažmo s ní i celá Hlídka, se blíží ke svému konci. Všichni už věděli, že Pratchett je smrtelně nemocný a o mnoho víc dílů nebude, takže máte při čtení takový zvláštně temný pocit. A navíc ta Elániova chorobná posedlost být za každou cenu v šest doma, aby se četla Kravička... Buch! má prostě velice zvláštní feeling a možná proto mám tento díl tak rád.
Kdyz jsem zacinala cist kniho o UZ nemohla jsem se dockat dalsiho a dalsiho dilu,ted me desi ze uz zbyva tech dilu tak malo a ze plno mych oblibenych postav uz znovu v dalsich knihach neozije:(
Ale ke knize BUCH-kniha je uzasna,jako kazda kniha o hlidce a hlavne kniha je opet velmi nadcasova a uzasny a k
tomu naprosto famozni preklad pana Kanturka.
,,Je tohle ma kravicka?"nalehalo stvoreni neodbytne a postoupilo o nekolik kroku kupredu.Pak ale potraslo hlavou a pokracovalo.,,Beee"stenalo, ,,to je ovecka" Pak prizrak padl na kolena zatal zuby a obratil tvar vzhuru a jako zmuceny k silenstvi a podoben bohovi nahody vykrikl:,,Neni !To!Ma!Kravicka!!!Vykrik se odrazil od sten jeskyne....Trpaslici znovu ustoupili dolu po svahu...Ve vzduchu bylo vahani a nejistota.Vzdyt to byl nakonec jen jediny clovek a v mnoha myslich se chvela otazka:,,Udela s tim nekdo neco?"Jenze uz nepokrocovala,
:,,nemel bych to byt ja? a krome toho,kde je ta zatracena krava?
,,A proto nemam rad magii kapitane.Nemuzete ji klast otazky,je to magie"Nic vam nevysvetli,je to magie.Nevite,odkud to prilezlo,je to magie.Proste nemam magii rad,protoze dela vsechno magicky! ,,To je vyznacny rys te veci,pane,o tom neni pochyb."odpovedl Karotka
,,Takze ty mi rikas,ze chodit s Nobym je jako jit do drahe a vznesene restaurace a dat si tam jen rohlik?" ,,Presne"prikyvla Angua,,Ted jsi to pochopila!
,,A nejste vy sam tak trochu mineralog amater,veliteli?",,Fakt je,ze po mne nejednou hodili kamenem,ale nikdy sem se nazajimal ,o to jakeho druhu" odpovedel Elanius.
,,Prosim?!Pan A.E.Pesimysl zautocil na trola?
,,Ano pane"
,,Na celeho trola?"
,,Ano pane,vlastnimi zuby"
Vetinari si vybral jednu z nejkratsich otazek
z dlouhe fronty tvorici se v jeho mysli.
,,Proc?"......
Elanius ponekud rozpacite preslapl.
....Pak na Vetinariho vrhl pohled,ktery hlasal:jestli se budete vyptavat budu lhat.Vetinari to oplatil pohledem,ktery rikal ja vim.
Jak se ukazalo,vyvoj dezorganizatoru,ktere postupne dostal do rukou,dosel postupne uz tak daleko,ze temer beze zbytku se vyporadal se vsemi problemy,do nichz se majitel dostal predevsim diky tomu,ze jej vlastnil.
,,Trvalo mu 16 let,nez obraz dohotovil."
,,To nic neni",ozval se rozzarene Noby,,,to tudhle Fred jeste nedokoncil.vymalovani kuchyne a zacal pred 20ti rokama."
,,No dekuji ti Noby",prohlasil Tracnik dost odmerene
,Bylo to fakticky moc zle,kdyz tam dorazil majitel,protoze tam stala uz 3 hodiny s jednou nohou nahore hlavou dolu a zuby ji vypadly na podlahu.No pekny pohled to nebyl....
,,A jak.jste se seznamili?"vskocil mu Tracnik rychle do reci.,,Coze?..Jo to..nase oci se setkaly,kdyz sem ji za podvazek strkal papirek jsme ti dluznej.. A nebyla akorat po nejaky rane do hlavy,nebo tak neco?
,,To bych nerekl serzo",,A neni nahodou nemocna?"patral Tracnik,aby si overil vsechny moznosti.
,,Neni serzo"
,,Jses si jistej?"
,,To platno jest jednim z obrazu ve svete nejznamejsich!Kazdy pak trochu civilizovany clovek by ho poznal v ten mzik"
,,A jak vypadal?,zajimal se Alfred Tracnik
Knihu jsem četla v práci a několikrát u ní usnula. Miluju Terryho a jeho knihy, ale tahle mi přišla jako jedna z těch slabších. (ale i přes to jsem si ji užila, ne že ne)
Hlavního hrdinu jsem si okamžitě zamilovala, a tak se mi díky němu četlo o něco lépe.
"Na takovýhle sendvič bych já nikdy nepřišel. Rozumíš, každá jeho součást je nanic. Smažená vejce nanic, čatní nanic, ale když je to dohromady, když je to dohromady, nějakou záhadou to funguje. Je to prostě ono! Celý ty. Ten sendvič, Listere, to jsi celý ty."
-Red Dwarf
Asi tak se podle mě dají jednoduše popsat Pratchettovy postavy. Na první pohled vypadají prostě, naivně či jednoduše, ale jak čteme dál objevujeme stále jejich nové a nečekané vrstvy. Jsou to právě postavy, co dělá Zeměplochu tak skvělým, zábavným počinem, který jako ideální relax můžu číst pořád a pořád dokola.
Jako vždy dobrá zábava, skvělý Elánius, nezlomný Karotka, starostlivý Navážka, dojemný Cihla, silná Sybila, o vlkodlačici, upírce a dalších nemluvě. Kniha možná rozvláčnější než jiné autorovy, ale nakonec- čím více Pratchetta, tím lépe :)
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Buch! je podobně jako Noční hlídka nebo Podivný regiment vážněji laděný na úkor humorných scének. Příběh je docela dobrý, tak na půl cesty mezi výbornou hlídkou a nic moc regimentem. Na konci do sebe vše zapadne, ale trochu to skřípe. Vedlejší linky s dámským tahem po hospodách, a Nobym s jeho novou přítelkyní zvedají mé hodnocení na čtyři hvězdy.