Čaroprávnost
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 3. díl >
Úžasná Zeměplocha (3). Když se na Zeměploše narodí osmému synovi osmé dítě a je to také syn, dostává podle tradice do vínku kouzelnou hůl a stane se z něho mág. Dcer se však tento nepsaný zákon netýká. Stařičký mág Podomní Kšaft si tudíž až příliš pozdě uvědomil, co způsobil, když před prahem smrti předal svou hůl právě narozenému potomku osmého syna, aniž se přesvědčil, zda je to kluk.... celý text
Přidat komentář
Album od Iron Maiden "Sedmý syn sedmého syna" mám stále v paměti z dětských let objevování tvrdších hudebních odnoží. Proto mě Zeměplošný koncept Osmého syna osmého syna ihned zaujal. Že by byl Terry také fanouškem? Příběh je opět pojatý popleteně, vtipně, svérázně a neotřele. Vlastně mi Zeměplocha ve světě fantasy připadá trochu jako Stopařův průvodce po Galaxii ve světě sci-fi. Jen má o pár dílů víc. :o)
Všechno to začíná nedorozuměním, které spustí sérii událostí, které narušují dosud vžité, leč přece jen nepsané tradice. Příběh nás přesvědčuje, že se vyplatí jít si za svým cílem i proti vžitým zvyklostem, protože jen tak můžeme posunout lidské myšlení o kousek dál. Tím, že uděláme něco, co dosud nikdo jiný neudělal. Ani ne proto, že daný čin je proti pravidlům, ale prostě proto, že natolik odporuje zažitým konvencím, že vlastně doposud nikdo vůbec nepomyslel na to, že je něco takového možné provést.
Je zde hezky zobrazeno, že každý myšlenkový společenský blok je možné překonat. Když to někdo zkusí neohroženě, s odvahou a upřímnou snahou. Stačí málo a co bylo dříve nemyslitelné, je najednou zcela běžné.
Nevěřil bych, že může existovat fantasy, která se nebere vážně, je zábavná a ještě k tomu nutí k přemýšlení. Zeměplocha a její postavy tohle všechno dokážou.
Loučení s Terrym Pratchettem aneb opakování matka pratchettoidnosti. První zeměplošský příběh s Bábi Zlopočasnou, ještě vcelku komunikativní a s výraznými rysy Stařenky Oggové, která ještě není napsána... :-)
Já nevím jak pro koho, ale pro mě to byla jedna z knih, kde jsem si přál, aby ještě neskončila. Skvěle napsáno, úžasné postavy a vše podáno tak, že si opravdu člověk připadá jako by tam skutečně byl. Je to další kniha, kterou jsem přečetl (díky chřipce) na jeden zátah.
Škoda Terryho. :(
No nic. Magický prazdroj čeká .. :)
Už druhá kniha od Pratchetta a já mu pořád ne a ne přijít na chuť. Zkusím ještě do třetice něco dalšího. Každopádně rozjezd Čaroprávnosti velice pěkný a vtipný, posledních 50 stran jsem však louskal stejně dlouho jako předešlých 200. Konec, stejně jako u Barvy kouzel mi přišel vleklý a nudný. Rozhodně ale lepší než výše jmenovaný předešlý díl.
Skvělé! Tohle mě bavilo. Magie, zvědavá Esk, velmi charismatická Bábi Zlopočasná a jejich cesta na Neviditelnou univerzitu. (A nejen tam)
Začátek výborný, pak se to trošku zhoršilo, ale přesto pořád knížka, kterou určitě stojí za to si přečíst...
Miluju ten Pratchettovo styl psaní... Je schopný navodit tajemnou a napínavou situaci, tu narušit vtipným přirovnáním či poznámkou, ale následně zase čtenáře vtáhne do světa tajemnosti pouhou větou. Obdivuji to, opravdu.
Čaroprávnost mě nezklamala. Bábi byla - a je - perfektní a vtipná, jen Esk mi úplně nesedla. Ale nijak se to nepodepsalo na celkovém dojmu z knihy.
Zasloužených 5*
Úžasný zeměplošský příběh. Ani jsem nečekala, že ho přečtu za jediný den, ale jakmile se začtete, konec nedá spát a prostě musíte vědět, jak to celé dopadne. Rozepře mezi čarodějnicemi a mágy byly místy dost vtipné, ale rozhovor o reinkarnaci v mravence vede.
Čaroprávnost pro mě byla po dvou předchozích dílech bohužel tak trochu zklamáním. Sice se mi líbí, že Pratchett řeší aktuální až nadčasová témata pomocí "nejlegračnější a nejpodivuhodnější fantasy", nicméně tady mi ten humor tak trochu bil do očí. Bylo to (oproti Barvě kouzel a Lehkému fantastičnu) moc na tvrdo, jako by se v tomto dílu tak trochu vytratila ta lehkost, se kterou jsou napsány předchozí dvě knihy...Postavy mi vůbec nesedly - věřím, že s Bábi to časem ještě prolomím, nicméně s Esk už bych se nejradši nikdy nesetkala! Hodnotím průměrnými třemi hvězdami, protože ta kniha jistě není špatná, v rámci Zeměplochy pro mě ale opravdu dost pod průměrem, doufám, že si u Morta spravím náladu :)
Čaroprávnost mě příjemně překvapila, protože jsem tu dostala to, co jsem v Pratchettových knihách tak dlouho postrádala - děj... Pořád nejsem úplně spokojená, ale rozhodně to s ním nevzdávám. Věřím, že jsem prostě jenom ještě nenašla tu svoji knihu.
Třetí kniha Zeměplochy řeší rovnoprávnost mužů a žen. Bábi Zlopočasná je perfektní, hned jsem si jí zamilovala, akorát Esk mi na svůj věk (8 let) připadá předčasně vyspělá. Líbí se mi Pratchettovy satiry současného světa a našla jsem tam spoustu nadčasových myšlenek. CELÁ RECENZE NAHOŘE V ZÁLOŽKÁCH.
Zábavné, lehce napsané - příjemný svět plný absurdního a neskutečného zěměplošského humoru. Postavy si okamžitě zamilujete - hlavně Bábi. Její roadmovie s mágem patří k nejvtipnějším momentům knihy. Jediné, co mě mrzelo v českém překladu (četla jsem knihu, která byla součástí dotisku k prvnímu vydání - z roku 2007) bylo zejména v druhé části velké množství překlepů, špatného skloňování, apod. Ve chvíli, kdy příběh gradoval, obzvláště rušivé. Zrovna u Pratchetta mi to přišlo líto snad více než u ostatních knih, kdy jsem ochotna přimhouřit oko, snad proto, že jinak je to opravdu báječný překlad. 85%
Tak trošku váhám s hodnocením. V porovnání s předchozími dvěma knihami je příběh ucelenější a dějová linka se snáze sleduje, na druhou stranu zde ale trochu postrádám absurditu situací a humor skrytý snad v každém řádku, kterým mě Zeměplocha v předchozích knihách naprosto dostala. Přiznám se, že se mi při čtení stýskalo po Mrakoplašovi i Zavazadle :-) Možná jsem až příliš počítala s tím, že třetí kniha bude stylem kopírovat ty předešlé, a těšila jsem se na to. Zeměplocha je však stejně jako náš svět plná "rozlišných" (jak by řekla Bábi Zlopočasná) příběhů, které nutně nemusí být jeden jako druhý. Příběh o malé holčičce toužící proniknout do "mužského světa" je úplně jiný, než ten Mrakoplašův, ale je neobyčejně milý a má své kouzlo.
Zatím moje třetí knížka od Pratchetta (Barva kouzel, Lehké fantastično, Čaroprávnost) a podle mého názoru jednoznačně nejlepší. Přesto mám asi příliš velká očekávání, a tak zatím převažuje spíš zklamání, toť úděl uctívaných autorů. Asi dám Terrymu ještě šanci, ale k tomu, abych se stala jeho fanynkou, mám zatím ještě docela hodně daleko...
Určitě jiný šálek, než předchozí dvě knihy (Barva kouzel, Lehké fantastično), působilo to na mě o něco vážněji, uceleněji. Bavilo mě to, ačkoliv nevím co to mám, ale vždycky vydržím do půlky knihy a pak můj elán nějak uvadá, ale to je moje nemoc už hezkou řádku let. :) Každopádně jsem dočetla a jsem za to ráda. Z těch stínovejch oblud tam na mě šla i chvíli depka, to jako zase klobouk dolů, nejvtipnější postava Bábi Zlopočasná a ten konec, jak hledali tu hůl zamrzlou, to jsem se u toho dobře bavila. Dobré čtení, nic mi nevadilo, nic nerušilo, vše šlapalo jak má.
Autorovy další knížky
1993 | Barva kouzel |
1997 | Dobrá znamení |
2007 | Darwinovy hodinky |
2003 | Noční hlídka |
1995 | Stráže! Stráže! |
Báječná kniha glosující báječným a inteligentním slovním humorem na téma „mág nemůže být žena“ („Kde je to psáno?“ ozvala se Bábi vítězoslavně. „Kde je psáno, že se ženy nesmějí stat mágy?“ Osrúhlovi proběhlo hlavou v rychlém sledu několik následujících myšlenek: nepíše se to nikde, ale všude se to ví. (...).)
Esk brzy přišla na to, že život v malé chaloupce je až zbytečně prostý. Tak například zjistila, že kozy nemají jména. „Ale ony by měly mít jména!“ prohlásila zapáleně.
„No, řekla bych, že se jmenují kozy,“ řekla Bábi trochu bezradně. Kozy mezi sebou používaly jména, to věděla, ale byla to jména typu „koza, co je moje matka“, „koza, co je moje dítě“, „kozel, co je vůdce stáda“ a tucet dalších podobných jmen, mezi nimiž nechyběla ani taková jako „koza, co je tamta koza“.