Čaroprávnost
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/107099/caropravnost-uzasna-zemeplocha-107099.jpg
4
2396
2396
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 3. díl >
Úžasná Zeměplocha (3). Když se na Zeměploše narodí osmému synovi osmé dítě a je to také syn, dostává podle tradice do vínku kouzelnou hůl a stane se z něho mág. Dcer se však tento nepsaný zákon netýká. Stařičký mág Podomní Kšaft si tudíž až příliš pozdě uvědomil, co způsobil, když před prahem smrti předal svou hůl právě narozenému potomku osmého syna, aniž se přesvědčil, zda je to kluk.... celý text
Přidat komentář
Něco dost jiného než hlídka, ale stále to nepostrádá Pratchettův nadhled a neustále přítomnou lehkou (společenskou) satiru.
Sice je trochu těžké uvěřit, že by se tak malá holčička chovala těmito způsoby, ale i tak je to zábavné čtení :-)
Zatím nejslabší Pratchett. Dobrý příběh, který mě mocně chytl hned od začátku se táhl zoufale pomalu. V poslední třetině se toho událo tolik, že jsem začal uvažovat jestli někdo na autora netlačil s dokončením knihy. Když čtu mistra Pratchetta, vždy očekávám ohromnou švandu, proto se asi tentokrát dostavilo zklamání. Mám dokonce problém s popisem na straně 234 když přihlédnu k tomu, že dobrodružství čtou i nejmenší.
Může být děvče mágem? Esk omylem dostane hůl mága a Bábi Zlopočasná udělá všechno proto, aby mohlo. Kapitola sama pro sebe je úžasná paní Vidláková:
"Já so také okoltistka, habeste veděla"
Mimořádná a pro mne velmi srdeční záležitost. Proč? A je na to nutno hledat odpověď? Po dočtení mojí čtvrté Pratchettovky jsem pochopila, že Zeměplocha je prostě můj svět, domov, kam se jednoho dne po přátelském osobním setkání s mistrem Smrtěm vrátím.
"Takový svět, který existuje jen proto, že i bohové si občas rádi zažertují, je místo, kde magie přežívá. Ale ano, máte pravdu, sex také."
"TAKOVÝ JE ŽIVOT, ALESPOŇ TO ŘÍKALI. SÁM TO POCHOPITELNĚ NEZNÁM."
"A co takhle reinkarnace?"
"TO BY SE TI NELÍBILO, odpověděl. DEJ NA MÁ SLOVA."
"Slyšel jsem, že někteří lidé se převtělují pořád dokola."
"JENŽE NA TO MUSÍŠ BÝT PŘIRPAVENÝ, MUSÍŠ TO DLOUHO CVIČIT. JE TŘEBA ZAČÍT DOLE A POMALU SE PROPRACOVAT NAHORU. NEMÁŠ PŘEDSTAVU, JAK HROZNÉ JE BÝT MRAVENCEM."
"Je to moc špatné?"
"ANI BYS NEVĚŘIL JAK, A S TÍM, JAKOU TY MÁŠ KARMU? TO BYS JEŠTĚ ČEKAL MOC ,KDYBYS DOUFAL, ŽE SE STANEŠ HNED MRAVENCEM."
A s konečnou platností jsem se rozhodla, že mezi jednotlivými díly nebudu srovnávat. Ono to prostě nelze - to je totéž jako by milovník dobrého jídla a pití upřednostňoval jednu lahůdku nad všemi ostatními. Přitom to pravé potěšení pramení právě z pestrosti chutí a vůní rozmanitých delikates konzumovaných v různém časovém i osobním rozpoložení.
Příběhy z Úžasné Zeměplochy jsou pro mne luxusní zmrzlinou v horkém letním prázdninovém dni, francouzským sýrem podávaným k rubínově jiskřivému vínu, horkou medovinou pod vánočním stromkem, anglickým čajem s mlékem po dlouhé zimní procházce, šťavnatým ovocem právě utrženým ze stromu a mnohým dalším. Vychutnávám si je s požitkem a s láskou.
Čaroprávnost pro mne je silným příběhem, tentokrát velmi semknutým. Dějová linka příliš neodbíhá a naše pozornost je soustředěna výhradně na putování mladé Eskariny na Neviditelnou univerzitu, aby se stala historicky prvním ženským mágem. Její průvodkyní v životě i na cestě je Bábi Zlopočasná. Bábi je ryze praktická a životem otřískaná čarodějka se zdravým selským rozumem, která to s Esk nemá jednoduché (s jakým puberťákem to taky je jednoduché, že?)
"Cestou domů narazila Bábi na hladového medvěda. Bolela ji záda, neměla náladu a vůbec už nestála o to, aby na ni někdo zuřivě bručel. Tiše zamumlala několik slov a medvěd ke svému vlastnímu úžasu poodešel k nebližšímu silnému stromu, do kterého velmi promyšleně udeřil hlavou. Z bezvědomí se probral až za několik hodin."
Kniha je opět kromě fantastického humoru plná moudrosti, kterou by nebylo od věci tesat do kamene, nebo alespoň do lidských hlav.
" Kdyby měla Esk alespoň základní znalosti magie, věděla by, že něco takového je nemožné. Jenže Esk o magii samozřejmě nevěděla vůbec nic a je známé, že jednou z životně důležitých součástí úspěchů a vynálezů je právě to, že se člověk pokouší o něco, o čem ani netuší, že je to nemožné. Osoba, která nebere na vědomí pravděpodobnost neúspěchu, se může stát cihlou v cestě bicyklu historie."
Roztomilou částí je i závěr knihy se soubojem a následnou milostnou čarodějno-mágskou zápletkou mezi Bábi a Ostrúhlem.
"Taky bychom mohli v létě jezdit do tvého domku se studenty na mimoškolní praxi."
"V životě jsem neslyšela, že by někdo jezdil na mimoškolní praxi. Co je to za zvíře?"
Bábi měla sice proti čtení jisté námitky filozofického druhu, ale byla ta poslední, kdo by chtěl tvrdit, že knihy, zvláště ty s velkými stranami a na měkkém papíře, nemají své uplatnění.
Jak já jeho knihy miluju!!!
Osmička je na Zeměploše úzce spjatá s magií, existuje osm velkých zaklínadel a požírač duší Bel-Shamharoth se byť její zmínkou nechá vyvolat. Není tedy divu, že osmý syn osmého syna je předurčený k tomu se stát mágem. Umírající čaroděj Podomní Kšaft se proto vydá do zapadlé vísky kdesi v horách Beraní hlavy, kde se má každou chvíli jeden takový narodit. Vteřinu potom, co Kšaft novorozenci předá svou kouzelnou hůl, umírá, a až po smrti si uvědomuje svou velikou chybu. Mágové jsou totiž na zeměploše bez výjimky samí muži, tedy až doteď, kdy se nejnovějším majitelem mocného magického předmětu stala malinká Eskarina Kovářová.
Čaroprávnost je třetím dílem Zeměplochy, prvním, který se soustředí na čarodějky, a po jeho přečtení člověk nemůže být na pochybách o tom, že Terry Pratchett je feminista. Nejenom kvůli hlavní lince dílu (dokáže talentovaná Esk zatuchlým páprdům z Neviditelné univerzity otevřít oči a ukáže jim, že jejich dlouholetá tradice a pravidla o tom, že vesmírná magie je určená jen mužům, je holý nesmysl?), především je to patrné díky jednomu z Pratchettových nejlepších výtvorů, který se u mě osobně řadí minimálně do TOP 3 postav (vedle Smrtě a Mrakoplaše).
Ano, poprvé se na scéně objevuje Esmerelda "Bábi" Zlopočasná, moudrá čarodějka, která zaučuje malou Esk v řemesle, vysvětluje jí rozdíly mezi mužskou (branou z vesmíru) a ženskou (branou ze země) magií, která s kamennou tváří a sarkastickou poznámkou vyhraje debatu nad každým, ale přesto se může do země propadnout, když má Esk vysvětlit tu známou pravdu o ptáčcích a včeličkách. Ví všechno, co je potřeba (kupříkladu se dokonale vyzná ve všech druzích jezevců, hlavně těch, kteří mají dlouhý chobot a kly), zavádí vlastní názvosloví (hlavologie je tou skutečnou magií!) a na světě není jediný neduh, který by nebyla schopná vyřešit nějakým tím bejlím ze svojí zahrádky.
Čaroprávnost nepatří k těm úplně nejlepším dílům Zeměplochy, ovšem vzhledem k tématu knihy, zrodu Bábi Zlopočasné i mojí náklonnosti k čarodějkám patří mezi ty nejdůležitější.
ukázka z knihy, zařazené do blogu knihovna a knihovníci
možná, že jsou Univerzity, kde se úřad knihovníka považuje za klidné a mírumilovné zaměstnání a jediné, co může knihovníka ohrozit, je nedbale uklizený těžký svazek, který se mu zřítí z police na hlavu. Jenže správce magické knihovny je úřad, který můžou vykonávat jen ti nejschopnější. zaklínadla mají svou moc a to, že je napíšete na papír, uzavřete do vazby a zasunete do police, je nijak neoslabí. magické knihy bývají v regálech pravidelně přikovány na řetěz, ale není to proto, aby je nikdo neukradl....
Při jednom takovém neštěstí byl knihovník proměněn v orangutana a od té doby odmítal všechny pokusy o přeměnu do původní podoby. posuňkovou řečí všem vysvětlil, že život orangutana je mnohem lepší než život člověk, protože všechny velké filozofické otázky se zredukovaly na jedinou: Odkud dostanu další banán?
Na druhé straně dlouhé ruce a chápavé nohy byly skvělé pomůcky při hledání ve vysokých regálech.
Terry Pratchett mě asi nikdy nezklame, ale přeci jenom se mi osobně líbily o trochu více příběhy s Mrakoplašem. Nicméně všechny autorovy knihy, které jsem zatím četla, byť jich je doposud jen málo, mají skvělou pointu a spisovatel je opravdu mistrem slova! Chválu samozřejmě zaslouží i výborný překlad Jana Kantůrka.
„Tak něco takového vidim poprvé,“ prohlásila vrchní pradlena. „A že hož jsem veděla fleky od séry, sazí, dračí krvi, krvi démonó a já nevim čeho eště.“ Otočila vestu naruby a podívala se na jmenovku našitou uvnitř. „Hmm. Granpon Bílé. Estli se nebode lepší starat o svoje prádlo, bode z něho brzo Granpon Šedé. Víš, co tě řekno, holka? Že Bílé mág je prostě tak akorát Černé mág, které má dobró hospodyňo.“
Po prvých dvoch knihách mierne sklamanie, príbeh natoľko nezaujme, je málo dobrodružný a predovšetkým málo absurdný s menším množstvom humoru než u Barvy kouzel alebo Lehkého fantastična. Stále však príjemné čítanie s novými, sympatickými postavami.
Je opravdu moc fajn, že knihy jsou tak různé. Jedině tak mají šanci, aby jim různí lidé udělovali tak různý počet hvězdiček.
Pro mne toto byla druhá Prattchetova knížka o Zeměploše a líbila se mi velice. Nacházím v ní mnohé moudrosti, jako např tuto Bábinu myšlenku: budoucnost je velmi křehká záležitost, a když se na ni někdo ošklivě podívá, může se změnit.
Krom toho velmi oceňuji spoustu elegantního humoru. Takže je docela možné, že za nějaký čas sáhnu po dalším příběhu o Zeměploše.
Jak už tu kdosi naznačil - Pratchett vykrádá sám sebe. Měl zřejmě potřebu své literální výplody nějak genderově vyvážit, a tak je to vlastně velmi podobě vystavěný příběh přípěhu Mrakoplaše a Dvoukvítka se Zavazadlem (rozuměj Bábi a Esk s holí), jenže v ženském podání bez Dvoukvítkovy naivity a Mrakoplašovy roztržitosti a věčného smolařství. Postava Bábi ani Esk mne nijak neoslovily. Ono vlastně ani není moc na čem stavět, když se příběh pomalu line a je suma sumárum o ničem. No a samozřejmě, jak už jsem si u Terryho zvykl, ukončení se tak jaksi nějak odbylo do ztracena, čemuž Terrymu pomohla kupa zničeho nic se objevivších, magií zmutovaných mravenců s poselstvím o pomíjivosti všeho snažení. Přeci ale dávám hvězdy tři. Za to že autor dokáže vždy bravurně vykreslit neuvěřitelné fantasktní obrazy v mé hlavě a za přehršel nápadů, které by mne v životě nenapadly. (O čtivosti jeho děl radši pomlčím, protože jestli jeho nastavená laťka nepoleví, budu ji muset dát chtě nechtě celou)
Tři hvězdy jsou málo a 4 zase moc. :(
Jedna z nejtenčích knih v sérii!
Myslím, že anotace nahoře na stránce říká přesně to, co v knize najdete a netřeba dalšího komentáře.
Slabší díl, ale bábi Zlopočasná byla to nejlepší z celé knihy. Už se moc těším, až se opět setkáme v dalších příbězích.
Cestování Bábi Zlopočasné po Zeměploše je skvělé :) Jinak souhlasím s komentářem "horac".
Čaroprávnost je moje třetí kniha od Pratchetta co jsem přečetl,ale občas mě to připadlo dost o ničem.A nebo možná nejsou tyto knihy můj šálek čaje.No ještě to nevzdám a zkusím ještě pár dílů.
postava Esk se mnou jde už dlouhá léta, pro mě z neznámého důvodu nezapomenutelná postava! pět hvězdiček bez zaváhání!
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
úúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúžasná kniha