Magický prazdroj
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/456/zemeplocha-magicky-prazdroj-456.jpg
4
1753
1753
Úžasná Zeměplocha série
< 5. díl >
Zrodil se mág tak mocný, že proti němu jsou ostatní mágové jen varietní hudlaři, a sama jeho existence přivede Zeměplochu na pokraj panmagické války. Jediný, kdo mu stojí v cestě, je Mrakoplaš, nedostudovaný kouzelník, jenž chce zachránit svět, nebo alespoň tu jeho část, na které se sám právě nachází. K zeměplošským hrdinům, které už známe, se připojují další: Conina – barbarská kadeřnice, Nijel-ničitel (jehož matička stále dohlíží na to, aby nosil vlněné spodní prádlo), a pravděpodobně první městský džin, který podniká v mosazných lampách, kde by rád objevil prostor pro vlastní růst.... celý text
Přidat komentář
Teprve při čtení tohoto dílu jsem si uvědomila, že vtip je vlastně pouze přívěškem knih Zeměplochy. Ve skutečnosti se jedná o zpodobnění různých negativních vlastností a událostí.
Z tohoto dílu mi bylo chvilku smutno. Ukazuje, co se stane, pokud se někomu dostane do rukou neomezená moc.
Paráda. Nejvíce mně potěšila čtveřice ( tedy trojice ) násosek, která si není ani schopna vzpomenout proč vyjela. Prostě Pratchett je králem fantasy
Poctivě čtu též chronologicky a tento díl mne velice pobavil. Úžasný humor p. Pratchetta. Obdivuju jeho fantazii a schopnost s jakou odráží současnost v jeho pohádkovém světě. Výstižná satira vůči postavám Hladu, Moru a Války. Úchvatné obraty. Ráda se nechávám vtáhnout do jeho fantastična. (I když mi chvíli trvalo, než si mě autor našel/ nebo já jeho:-)
Pratchett byl bezpochyby génius. V jeho podání je slovotvorba a obecně hraní se slovy úplný festival náhodnosti, který při tom dává perfektní smysl. Čtu chronologicky, avšak u tohoto titulu, přestože příběh byl i přes svou "jednoduchou" zápletku zajímavý, mi trochu scházela poutavost. Neměl jsem problém kdykoliv přestat číst a začít znovu jindy. Chyběly mi zde ty stavy, kdy se nemůžete od knihy odtrhnout, i když je za pár minut půl třetí ráno a vy vstáváte v šest do práce/školy. Kniha je přesto velice kvalitní, a jako (pro mě) zatím každá epizoda ze Zeměplochy určitě stojí za přečtení.
další vhodná knížka do mého seznamu Knihovny a knihovníci:
Magický prazdroj! Někteří z těch romantičtějších zkusili prastará létací kouzla a teď se trochu nejistě potulovali pod stropy chodeb a hal. Magický prazdroj!
Jediný knihovník se nepřipojil k té bláznivé magické hostině. Nějakou chvíli celé to šílenství pozoroval s ohrnutými rty a pak se znechuceně vydal nazpět do své knihovny. Cestou nesouhlasně klepal klouby rukou o zem, a kdyby mu někdo věnoval pozornost, zjistil by, že knihovník vešel dovnitř a nejenže zamkl,ale zastrčil dokonce i závoru.
V knihovně bylo hrobové ticho. Knihy už se uklidnily. Už propluly strachem a ocitly se v tichých vodách nekonečné hrůzy. Krčily se eď ve svých policích jako stáda hypnotizovaných králíků.
Dlouhá chlupatá paže se natáhla a sevřela Křesadlův souhrnný lexikon mažije s předpisy pro zasvěcené dřív, než stačil zalézt hluboko do regálu. Knihovník svazek několikrát pohladil, aby ho uklidnil, a pak ho otevřel pod písmenem "S". Uhladil roztřesený list a rohovitým nehtem se rozjel po sloupci hesel, až se zastavil u:
supermažik, m.(mytologické). Proto-mažik, člověk - otvor vchodový, jehož prostřednictvím nová mažije do světa vstupovati může......
....
Knihovník si pozorně přečetl ještě odkazy, vrátil se k prvnímu heslu a dlouhou dobu na ně hlubokýma temnýma očima zíral. Pak opatrně zasunul knihu na její místo, vplížil se pod svůj stůl a přetáhl si přes hlavu pokrývku.
Jak už bylo dříve řečeno (viz můj koment k Čaroprávnosti), osmý syn osmého syna má ve hvězdách předurčeno stát se mocným mágem. Co se ale stane, když se osmý syn osmého syna zamiluje a se svou ženou má sám dalších osm synů? Zrodí se mág², supermág, magický prazdroj, se kterým na Plochu přichází síla tak obrovská, že z ní nemůže vzejít nic než konec světa. Jedinou šancí na jeho záchranu je mák Mrakoplaš. Plocho, třes se.
Pratchett v již páté zeměplošské (a třetí Mrakoplašově) patálii hlavním příběhem do jisté míry kopíruje příběhy předchozí (Lehké fantastično především), vzhledem k absenci truhlíka (neplést s Truhlíkem) Dvoukvítka (byť ne jeho truhly - Zavazadla!) ale dává mnohem více vyniknout charakteru Mrakoplaše, který sice možná patří mezi nejhorší mágy, které svět spatřil, zároveň ale je taky jedním z nejvtipnějších a nejsympatičtějších.
Prazdroj je dalším nahláškovaným přírůstkem do tohohle ujetého světa, plný svérázných postav, které dobře pobaví, ať už se zrovna chystají předejít Jakokalypse, nebo se jen tak toulají krajem, a člověk je zkrátka tak nějak prostě musí mít rád.
Moje první setkání s Pratchettem. Humor a hra se slovy byly geniální a nesmírně mě bavily. Zdá se mi, že zápletka jako taková nebyla nic, co by mi vyrazilo dech, ale jazyk pana Pratchetta i tak z knihy udělal kouzelný kousek. Myslím, že jako občasná oddechovka se v mé knihovně objeví i nějaké další knihy.
Kniha má obvyklý spád a nepředvídatelnost typickou pro Zeměplochu. Zklamali mě však některé očividné nesrovnalosti.
Tahle kniha mě moc nechytla. Tedy ano, byla neskutečně čtivá, jako jsou ostatně všechny Pratchettovy knihy, ale tentokrát mi přišlo, že autor vykrádá sám sebe. Příběh byl podobný druhému a třetímu dílu. Ale i tak mě dokázala po dlouhé době kniha rozesmát.
Konečne som natrafila na poriadnu Pratchettovu knihu, ktorá pobaví, niečo nové naučí a udiví svojím príbehom i hláškami.
Tato se velmi vydařila,strhující,bomba..........no prostě toto je Prattchet :-)
„Mrakoplaš strávil několik let hledáním míst, kde by se mohl nějakou dobu opravdově nudit, ale nikdy se mu to nepodařilo. Vždycky ve chvíli, kdy si myslel, že to už už dokáže, změnil se náhle jeho život v divoký vír šílených událostí. …. Dovedl si představit nekonečnou řadu věcí, které by nedělal.“
„Rozumíš tomu?“ zeptala se opatrně.
„Já tomu zčásti rozumím, ale nevěřím tomu,“ zavrtěl hlavou Mrakoplaš.
Taky tomu zatím rozumím jen zčásti, a tak jsem se opět po krátké přestávce spolu s dalším zeměplošným příběhem vrhla na hledání podstaty života :-).
Už jsem si stihla uvědomit, že „Zeměplocha, … existuje jako výsledek náhodné nepravidelnosti na křivce pravděpodobnosti nebo snad proto, že bohové milují žertíky jako kdokoliv jiný.“ … A tak se s jistou nepravděpodobnou pravděpodobností můžeme pokusit najít odpověď na nejzákladnější otázku: „… co na světě je takové, aby stálo za to žít?“
Ovšem pozor na Smrť, bude Vás přesvědčovat, že „ŽÁDNÁ NADĚJE PRO BUDOUCNOST NEEXISTUJE“. „A co nás tedy v budoucnosti čeká?“ Smrťová odpověď je krátká: „JÁ.“
Takže nám nezbývá než tiše „závidět“ knihovníkovi Neviditelné univerzity, kterému se: „ Zamlouvají … hbité dlouhé ruce, chápavé nohy a právo drbat se na veřejnosti, ale ze všeho nejvíc se mu líbí to, že veškeré otázky jeho bytí se soustředily do jediného problému - totiž odkud se vynoří jeho další banán. Ne že by si neuvědomoval tragiku a ušlechtilost lidského bytí. Ale co se jeho týkalo, mohli jste si lidské bytí strčit za klobouk.“
Opět bezva čtení a plný počet 5/5* :-).
Závěrečná pitka kumpánů Války a Mora byla zábavnou gradací celého magií prosáklého dílu Zeměplochy. Trefná přirovnání, skvěle fungující dialogy, výborně načrtlé postavy a jako omalovánky vykreslená krajina a prostředí. Zkrátka výborný Pratchett. Krásná práce a těším se na další díl.
Prvně jsem chtěl dát tři hvězdičky, ale když čtu komentář zde, tak si vybavuji orpavdu skvělé momenty - ponožka s cihlou, parta kolem Smrťe a spousta skvělých hlášek, takže si to čtyři hvezdy zaslouží. Ale opět mám problém se samotným koncem, konec mi u Pratchetta zatím nikdy nesedí, nevím proč...
"POUZE ODDALUJEŠ NEVYHNUTELNÉ" prohlásil Smrť.
"Ale to je přece podstata celého života, ne?"
"Zavazadlo nechtělo od světa nic moc, jen vyhubení každé jiné formy života, ale co potřebovalo ze všeho nejvíc, byl nějaký majitel"
Mrakoplaš vyrostl v Morporku. Každý obyvatel Morporku měl rád na své straně, došlo-li k boji, přesilu alespoň dvacet ku jedné, ale všichni se drželi rčení, že je lepší ponožka s polovinou cihly v ruce a temná ulička na číhání než kouzelný meč, který nemůžete vytáhnout z kamene.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Další úžasný výlet na Zeměplochu, tentokrát v dobách mimořádně těžkých - zuří totiž válka mágů a to není jen tak. Na svět se řítí Jakokalypsa a konec je témeř nevyhnutelný - pokud by ovšem neexistovala záchrana v podobě dokonale nedokonalé trojice:
- našeho známého neschopného mága Mrakoplaše - "Lituju. Nevím proč, ale mě vyhlídka na téměř jistou smrt v neznámých místech a pařátech exotickejch oblud vůbec neláká. Zkoušel jsem to, ale nějak jsem tomu nepřišel na chuť. Já jsem člověk stvořen k tomu, aby se v klidu unudil"
- rek(t)a Nijela, který se rozhodl stát se podle příručky hrdinou - "Nijel vytáhl meč a s rukama rozechvělýma tou námahou ho pozvedl před sebe. Na několik vteřin zavládlo bezdeché ticho. Všichni čekali, co bude dál. A pak ze sebe Nijel vyrazil válečný pokřik, na který Mrakoplaš do srmti nezapomene: Hm, prohlásil totiž, kdybyste dovolili...."
- lupičky a bojovnice Coniny, dcery barbara Cohena - "Poslyš, začala za chvilku, je takové dlouhé slovo, víš, kdysi mi ho řekla jedna čarodějnice....teď si na něj nemůžu vzpomenout.....Mrakoplaš si v duchu probral douhá slova, která znal. Marmeláda? pokusil se. Zavrtěla netrpělivě hlavou. Tohle znamená, že máš nějaké vlastnosti po rodičích...Mrakoplaš se zamračil..Kleptománie? Recidivita? Začíná to na dé....Debilismus? prohlásil už napůl zoufalý Mrakoplaš. Dědičnost! prohlásila vítězně Conina."
A scénka, která mne dostala do kolen a donutila se smát v pravidelně nepravidelných intervalech nahlas a kdekoliv dalších čtrnáct dní. Aneb jak to vypadá, když se Válka, Hlad a Mor zapomenou v baru a místo svých povinností pijí první ligu:
"Of-ce, zabrumlal Válka. Byla to of-ce.Jeho hlava v těžké helmě se zařinčením narazila na horní desku baru. Podařilo se mu ji znovu zvednout. Of-ce.
Nenene, zaprotestoval Hlad a pozvedl nejistě vyhublý ukazovák. To mylo jiné domastik....domestir....chrotký zvíře. Jako prase. Nemo jako jalovise. Koťásko? Něso tachovýho menčího. Ovse ne.
Včeliška! řekl Mor a pomalu se svezl ze své židle na zem.
Tak d-obře. řekl Válka, aniž mu věnoval nějakou pozornost. Tak teda ješ-tě jed-nou. My jsme ub-ohá.....blíže ne-ur-čená domácí zvíř-átka.....my jsme se z-trat-ila....zakrákoral.
Béébééébééé brumlal Mor na podlaze."
Příběh je nabitý akcí, typickým pratchettovským humorem a zároveň lehce zdviženým prstem - bojím se totiž toho, že kdyby se jednou taková celosvětová válka rozpoutala na Zemi, žádný Mrakoplaš by pro ruce nebyl....