Malí bohové
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/253423/bmid_mali-bohove-253423.jpg
5
1298
1298
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 13. díl >
Bruta je vyvolený. Jeho Bůh k němu promluvil, i když se momentálně nacházel ve vtělení želvy. Bruta je prostý mladík. Neumí číst. Neumí psát. Umí vypěstovat skvělé melouny. Jeho potřeby jsou velmi skrovné. Chce svrhnout mocnou a zkorumpovanou církev. Chce zabránit strašlivé náboženské válce. Chce zabránit bezpráví páchanému na filozofovi, který se odvážil tvrdit, že proti všem církevním dogmatům Zeměplocha skutečně putuje vesmírem na hřbetě obrovské želvy. Nejvíc by si však Bruta přál, aby si jeho Bůh místo něho vyvolil někoho jiného.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
1997
,
Talpress
Originální název:
Small Gods, 1992
více info...
Přidat komentář
Nááádherná, ve které Pratchett opět postavil veškerá náboženství na hlavu. Tučňák a Patina, to mě pobavilo. U želvy padající z nebe a pěkně nadávající jsem se neudržela a vyprskla smíchy, čímž jsem opět pobouřila půlku tramvaje. Děkuju, pane Pratchette, za zpestření dne.
Jedna z lepších zeměplošských knížek, ale i tak jsem tomu nějak nemohl přijít na chuť. Brutova proměna byla docela divná a násilná. Kvizice měla velký nevyužitý potenciál, totéž by se dalo říct o Pratchettově pojetí bohů a božství. Filosofie okolo náboženství je asi nejsilnější stránkou celé knihy, ovšem kromě závěru se výrazněji neprojeví. Pořád jsem měl pocit, že se ze všech těch nápadů a motivů, které mistr Pratchett v knize sype, dalo vymáčknout mnohem více.
Filozofické dílo protkané vtipem a nebo naopak? V tačátku je trochu těžší se do toho začíst, ale od poloviny to jde samo, ale jinak skvěle ukazuje Pratchett náboženství a vše o kolo něj.
Přestože jsem to několikrát zkoušela a nakonec přečetla pět nebo šest knih, nedokázala jsem siru Terrymu přijít na chuť. Vtipy mi přišly trochu moc násilné a nadbytek přechodníků v českém překladu mě ničil. Usoudila jsem, že holt nejsem náctiletý kluk, čímžto pádem na mě kouzlo Zeměplochy neúčinkuje, smířila jsem se s tím a vcelku bez problému i naučila žít.
Jenže pak mi známý půjčil Small Gods s tím, že tohle je ale super a to si prostě musím (podtrženo, vytučněno) přečíst. Ale tak jo, koneckonců pokud není nic jiného po ruce, přečtu i návod na používání spreje na záchod.
Očekávání nemohla být nižší, nadšený úžas větší.
Smála jsem se hodně a smála jsem se nahlas.
Kouzlení se slovy, kouzlení s motivy, kouzlení s brilantní ironií a cynismem. Dějiny církví, víry, lidské i božské přirozenosti zpracované s takovou dávkou nadhledu a humoru, že to snad nemá obdoby. Magie Small Gods mě donutila naprosto přehodnotit postoj k Pratchettovi. Jedna z nejlepších knih letošního roku, jedna z nejlepších za hodně dlouhou dobu.
Malí bohové se mi nijak zvláště nelíbili ani při prvním čtení někdy před 20 letech a při mém soukromém zeměplošském opakovaném maratónu to nebylo o moc lepší. Asi je to tím, že hlavní hrdina této knihy - obtloustlý prostý (a v závěru zmoudřelý) mladík Bruta mi nebyl nějak zvlášť sympatický. Nejdřív to byl přitroublý bulík zmanipulovaný odmalička bigotní babičkou k fanatickému omnianismu, a pak (ani nevíme jak) je z něj najednou osvícený multikulturně zaměřený vládce národa. Mnohem víc mne bavilo Efebe a jeho filozofové, z nichž někteří se baví rvačkama v hospodě kvůli paradigmatům a druzí stavěním všelijakých technických vylomenin ve stylu "dostatečně dlouhou pákou lze pohnout čímkoli, ale problém je s kvalitou těch pák... RUP!). No a velký strašlivý bůh Om v těle želvy je taky sympaťák, tedy než se z něj na konci stane klaďas. 70%
P.S. V průběhu čtení této knihy nám umřela i druhá půlka tandemu Pratchett/Kantůrek, takže toto čtení bylo částečně i vzpomínkou na toto báječné duo
Jeden z nejlepších příběhů Zeměplochy..a želva kráčí!!! Těším se na další nejlepší :)
Hluboká filozofie obalená do humorného kabátku, moc dobré čtivo.
Je úžasné, jak jsou jeho knihy současné. Pokud se zamyslíte nad tím co autor doopravdy píše a jaké nám předkládá otázky a jejich vysvětlení a za pomocí satyry a humoru ukazuje hluboké rány, které si sebou naše civilizace nese, nezbude vám než smeknout. Touha po moci za jakoukoliv cenu, fanatizmus, fundamentalismus, pokroucený rasismus, manipulace společenstvím za pomocí víry a útlaku si sebou neseme v současnosti, byli s námi v minulosti a jak to poslední dobou vypadá, budou s námi i v daleké budoucnosti.
Vynikající kniha, kterou jsem určitě nečetl naposledy.
Zatím jsem cca v polovině... Klasický Pratchettovsko-Kantůrkovský humor, občas nejde se nesmát (a to i na veřejnosti), ale téma je dost vážné. A i když je příběh stylizován do podoby inkvizice, je v něm velmi dobře vystižen fanatismus a hrůznost různých -ismů, se kterými máme historické zkušenosti, ať už přímé nebo zprostředkované - komunismus, nacismus, islám...
Jsem zvědav, jak se bude příběh dál vyvíjet.
---------------------
Dočteno. V závěru už toho humoru moc není (jasně, scéna s orlem nebo Kantůrkovo vysvětlení šachové terminologie... ;-) ), celkově zatím asi nejvážnější knížka z celé Zeměplošské série.
---------------------
Nechci spoilerovat, tak sem dám jen odkaz na článek, kde se vzal jeden z Pratchettových nápadů:
http://www.studentpoint.cz/2018/02/02/8-nejbizarnejsich-smrti-historii-lidstva/
Hned 1. případ. :-)
Nekdo pise spatne knihy.Nekdo nekdy horsi a pak zase lepsi.Ale TP pise jen a jen skvele!!!Mali Bohove jsou toho dalsim dukazem!
Malí bohové patřili k mým nejoblíbenějším pratchettovkám. Ovšem po třetím přečtení nevím, nevím... Rozhodně jsem se u této knihy neotřásala smíchem. Vlastně jsem se nezasmála ani jednou. Ovšem hluboké postřehy o víře, bozích a lidech jsem mnohdy musela číst několikrát za sebou, abych je vstřebala. Pratchett zde stvořil vůbec nejděsivějšího padoucha - inkvizitora Vorbise. Bruta je mladík poměrně nejistého věku, jednou je mu deset, poté osmnáct, následně padne zmínka, že do Citadely přišel ve dvanácti letech... Hm. A jako obvykle musím zmínit podivné chyby, kdy uvozovky mnohdy uvádějí běžný text, naopak přímá řeč je ohraničena ledabyle, jednou ano, jindy nikoli. Jedná se o závadu u Mistrových knih naprosto běžnou, přesto nepochopitelnou.
Mimochodem na zdůrazňovaného prosťáčka prokáže Bruta nezměrnou míru prozíravosti a inteligence (schopnosti přežít). Není to veselá kniha, ale je skvělá.
Vtipná knížka, jako vždy od Terryho Pratchetta, a navíc spousta hlubokých a nadčasových myšlenek.
Zpocatku me pribeh vubec nenadchl, prilis jsem jej nepochopil a tezko jsem se prokousaval. Od urciteho okamziku (cca 30.stranka) se srozumitelnost pro me velmi zvysila a konecne jsem si tohoto Prachetta mohl vychutnavat. Skok zhruba z 1hvezdy na 4hvezdy a z toho plyne vysledne hodnoceni.
Loučení s Terrym Pratchettem, část... už nevím kolikátá. Ono je to jedno. Protože "a přece kráčí!" - Mimochodem, řekněte mi, kterou zeměplošskou linii máte nejradši (Mrakoplaše? Čarodějky? Elánia? Smrtě? Lu Tze? Toničku Bolavou? Zuzanu Stohelitskou?Vlahoše von Rosreth?) - a já vám povím, kterých sedm dílů si máte přečíst znovu... ☺️
Zeměplocha tentokrát na vážné téma náboženského fanatismu a fundamentalismu. Ale vážné téma nevylučuje veselou knihu. Bavil jsem se, i když musím říct, že mezi top ten pratchettovky tenhle příběh asi nezařadím. Asi mi tam chybělo ještě trochu humoru navíc. Ale i tady platí, to co u všech ostatních knížek ze Zeměplochy, pořád jde o nadprůměr.
No to jsem se tlemila až jsem se za břicho popadala. Opravdu hlasitě se směju málo kdy u knihy ale tady to opravdu nešlo jinak.
Třináctý příběh ze Zeměplochy patří k těm, které mám vůbec nejraději. Stále je to ten potrhlý svět uvnitř mysli Terryho Pratchetta, ve kterém se pro fór nejde daleko, jenomže tentokrát má kniha ještě jeden důležitý rozměr - je to totiž satira jako řemen. Ale nebojte se, nedělá si prostě nějakou jednoduchou legraci z náboženství a věřících, jde jí o celé lidstvo. Ne snad, že by se předchozí díly satiře vyhýbaly nebo že by se mi líbily o dost méně, ale tady je to všechno zkrátka a dobře namícháno v tom nejsprávnějším možném poměru.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Dostala jsem chuť se zasmát a "Malí bohové" jsou jedním z mála zeměplošských románů, které dosud unikaly mé pozornosti. A tak jsem zavítala k Omniáncům, spoutaným vírou v mocného boha Oma a jeho dogmata: Země je kulatá, otáčí se kolem Slunce a kdo tvrdí něco jiného (třeba ten nesmysl o placce na hřbetech slonů stojících na krunýři želvy), protiví se církvi a péče inkvizice ho nemine. Víra novice Bruty v boha Oma je neochvějná, když mu ovšem ono božstvo přistane na kompostu a osloví jej, má poněkud problémy pochopit, že tato popudlivá želvička je skutečně tím, za koho se vydává. Jednoduchý mládenec je stržen do víru událostí - Om nehodlá zůstat ingrediencí do polévky navždy a Brutova fenomenální paměť se hodí také k dobyvačným plánům exkvizitora Vorbise.
První polovinou knihy jsem se prochechtala, nádherně se trefuje do náboženských bludů. V druhé polovině ubylo humoru na úkor vznešených myšlenek a už to (omužel) není taková čurina. A jelikož čtu Pratchetta především pro jeho vtip, nikoliv pro filozofii (ano, jsem hrozně plytká), můj původně nadšený dojem klesnul k solidním čtyřem astrám.
Efebci zastávali názor, že volební právo by měl mít každý. Pokud pochopitelně nebyl chudý. Nebo cizinec. Nebo mu v tom nebránila jiná nepřekonatelná překážka, třeba to, že je blázen, lehkomyslník nebo žena.