Malí bohové
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464/bmid_mali-bohove-e5l-464.png
5
1290
1290
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 13. díl >
Bruta je vyvolený. Jeho Bůh k němu promluvil, i když se momentálně nacházel ve vtělení želvy. Bruta je prostý mladík, neumí číst. neumí psát. Umí vypěstovat skvělé melouny. Jeho potřeby jsou velmi skrovné. Chce svrhnout mocnou a zkorumpovanou církev. Chce zabránit strašlivé náboženské válce. Chce zabránit bezpráví páchanému na filozofovi, který se odvážil tvrdit, že oproti všem církevním dogmatům Zeměplocha skutečně putuje vesmírem na hřbetě obrovské želvy, nejvíc by si však Bruta přál, aby si jeho Bůh místo něj vyvolil někoho jiného. Dotisk r. 2001, 2007... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1997 , TalpressOriginální název:
Small Gods, 1992
více info...
Přidat komentář
Tak konečně. Na čtvrtý pokus kniha od Pratchetta, která se mi líbila od začátku do konce. Filozoficko-teologicko-politicko-dobrodružná story s přesahem a pytlem legrace k tomu. Pratchett tentokrát drží nit, děj se mu nerozpadne do žádných šíleností, naopak graduje. Bravo!
Výborné, vtipné, absurdní... V tomto díle nevystupují ani čarodějky, ani mágové a ani samotný Ankh Morpork, ale malí bohové. Konkrétně kdysi velký, dnes (jelikož v něj již téměř nikdo nevěří) velmi malý bůh Om převtělený do jednooké želvy. A jediný člověk, který ho může slyšet je upřímný a bezelstný kluk Bruta.
Sice humoristická kniha, ale s tolika hlubokými úvahami a postřehy, že by v efebské knihovně nedělala ostudu ani v sekci „Duchovno a filosofie“. Určitě by patřila k prvním, které by se Bruta naučil zpaměti.
Mám rád šťastné konce, a tak jsem rád, že se Vorbisovi nakonec Bůh přece jen dostal do hlavy. Doslova.
Pratchetty si na Zeměploše dokáže dělat (a dělá) vkusnou legraci ze všeho, co ho zrovna napadne. Nešetří nic, co mu přijde pod ruku, takže není překvapení, že se dostalo i na církev a víru obecně.
Kniha vypráví příběh jednoho z malých bohů, jehož věřící se chytili do pasti liturgie a přestali v něj věřit. On je uvězněn v podobě želvy a nemá dost moci (dost věřících), aby s tím dokázal cokoli udělat. Jeho život je závislý na jednom prostém mladíkovi a na tom, aby v něj lidé zase skutečně uvěřili, a on se opět stal velkým mezi malými bohy.
Opět děkuji, pane Pratchette a pane Kantůrku. Díky Vám jsem na pár chvil každý den opustila náš nemocný svět a žila na ÚŽASNÉ ZEMĚPLOŠE! A hrozně mě to bavilo :-)
Věřím, věřím bez církevních pravidel,věřím si po svém, věřím v to, v co věřit chci.Tahle kniha je úžasná,protože přesně vystihuje podstatu víry. Té mojí!. Humor,nadhled,úžasné myšlenkové pochody ...to všechno hezky dohromady z těch tří dílů Zeměplochy,co jsem měla štěstí přečíst....prozatím vede!!!
Konečně to mám z krku. To je pěkně divný hodnocení na čtyřhvězdovou knížku, co? Já vím.
V polovině konzumace Pratchettovy Zeměplochy jsem se totálně přežrala a přestala mi chutnat. Ale to neznamená, že není objektivně kvalitní. Je dobrá. Skvělá. Má šmrnc, nápad, vtip, logiku. Ale chutná pořád stejně, takže hrozí to riziko přecpání, no. Zeměplocha mi připomíná vánoční cukroví z cukrárny: máte spoustu krásných lákavých druhů, první je skvělej, druhej taky, třetí taky. Ale v polovině druhů zjistíte, že jsou sice každej na pohled jinej a má jinou polevu, ale uvnitř jsou ze stejnýho těsta, co chutná stejně. A pak se může stát, že se přecpete, krabici cukroví zavřete nedojedenou a už ji nechcete ani vidět.
Malí bohové jsou, objektivně vzato, výborní. Mají vtip, ale děj knihy zvážněl a ztěžkl, řeší vážné věci ohledně víry a moci, a řeší je s nadhledem, inteligentně, originálně a bez urážek a ponižování, což je umění a nesmírně potřebná věc. Jenže mně už to prostě nelezlo. Objektivně si tahle knížka zaslouží pět hvězd. Ale hodnocení je věc subjektivní a to, jak mě knížka nestrhla (hlodala jsem ji v audio-verzi po kousíčkách snad tři měsíce!!!), je prostě projev absolutního subjektivního nezalíbení. Subjektivně by to bylo na tři hvězdy, a to ještě kdoví jestli. Takže dávám kompromisní čtyři. A doporučuju. Pokud se vám Zeměplocha líbí, tak si Malé bohy určitě nenechte ujít, je to jedna z nejlepších, nejzajímavějších a nejpřemýšlivějších částí.
Zatiaľ asi to najlepšie, čo som od TP čítal... príbeh o tom ako jednoduchý človek "prozřel" a (na rozdiel od reality) našiel v sebe silu, vzoprieť sa skazenému systému... z guláša roztomilých blbostí, ktoré dokázal namiešať iba pán TP, tak na povrch vyplávala jednoduchá a predsa väčšinou ľudstva neakceptovateľná pravda: viera v Boha nie je to isté ako viera v cirkevných predstaviteľov...
Mistrovské dílo. Pratchett v knize kritizuje nebo paroduje náboženství a jeho vliv na lidi. Dělá to ale tak, že mě to Jako křesťana vůbec neurazilo (protože Pratchett prostě umí). Naopak jsem velmi často při čtení souhlasně kýval hlavou.
Je to zeměplocha, takže ikdyž tady autor rozebírá tak vážné téma jako je náboženství a systém náboženství, tak se mu přesto krásně daří odlehčovat toto téma a celkově je to lehké čtivo s vtipným příběhem a velmi dobře vykreslenými postavami.
Určitě se řadí do kategorie TOP co si ze zěměplochy můžete přečíst.
P.S.: "Želva kráčí!"
V hektických časech a po několika knihách, jejichž přečtení klade vysoké nároky na mé emoce či soustředění, volím ráda odlehčenější četbu. Příběhy ze světa Úžasné Zeměplochy jsou v tomhle ohledu sázkou na jistotu.
Malí bohové jsou v sérii třináctou knihou, z řady však trochu vybočují. Až na pár výjimek se tu totiž neobjevují „klasické“ postavy z řad mágů, čarodějek nebo městské hlídky (výjimkami jsou snad jen Kohl-Lik Aťtratím, Knihovník a Smrť). Terry Pratchett v knize přibližuje, jak na Zeměploše fungují náboženství, a je to samozřejmě stejně propracovaný a na hlavu padlý systém jako cokoli jiného v tomhle světě na zádech čtyř slonů, kteří stojí na krunýři velké A'Tuin kráčící vesmírem stále dál a dál.
Nebudu se více rozepisovat, Zeměplocha je prostě fenomenální fantasy série – pobavení zaručeno. Rozhodně doporučuji! ❤
Mimochodem: a přece kráčí!
Úžasně podaná metafora o rozdílu mezi upřímnou vírou a vírou v církevní řád, který se občas může dost zle zvrtnout.
„Mnoho mužů si myslí, že do kněžského stavu byli povolání z vyšší moci, ale ve skutečnosti je tam povolal jejich vlastní vnitřní hlas, který říkal: „Je to lehké zaměstnání, v teple, pod střechou, nebo bys snad chtěl být oráčem jako tvůj otec?““ A navíc s nenapodobitelným Pratchetovským nadhledem. :D
Vôbec, ale vôbec by mi nevadilo, keby sa (ne)oficiálnou „Bibliou“ ateistov stala miesto Dawkinsovho Božieho bludu táto skvelá kniha. S pozdravom anonymná kresťanka…
„Lidé začínají vírou v boha a končí tak, že věří v systém, který se kolem onoho boha vytvořil.“
Opět skvělé dílko. Tentokrát jsem si z knihy vypsala více pasáží než obvykle. To, jak autor popisuje vznik moci a její působení na lidi, je velmi poučné a neplatí to pouze pro náboženství. Když se koukneme do politiky, může se zdát, jako by to ani nebyla realita. Bohužel je, ale osobně doufám, že mezi námi je více takových Brutů.
Zaměňte církev a víru v boha za aktivismus a menšiny, případně biopaliva a ochranu přírody, a tahle vynikající satira pořádně zhořkne. Občas lituji, že Terry Pratchett psal humoristickou fantasy, protože takový vhled do podstaty moderního světa má jen málokdo. Oželet všechny ty výborné vtípky by ovšem byla snad ještě větší škoda.
Pratchett po Pyramídach opäť rýpe do náboženstva. Nie je to nejaká typická ha-ha-ha zememeplošská zábavka, skôr taká drsnejšia, zádrapčivá záležitosť plná toxickej irónie. Omnia je teokratická totalita, kde sú ľudia tak moc oddaný náboženstvu, až ich "jediný a všemocný" boh Om stratil všetku moc a premenil sa na obyčajnú korytnačku. Vtip je totiž v tom že jeho uctievači už vlastne neveria v neho samého, ale iba v systém ktorý sami vybudovali. Omovi, tak ako všetkým bohom sú ľudia u jeho šupinatej zadnice, potrebuje iba niekoho kto by v neho zasa uveril a naštartoval ho tým ako nukleárny reaktor. Na to mu má poslúžiť mníšsky novic bruta, čo je dosť prostoduchý a naivný trololo s úžasnou pamäťou. Rozhodne ma bavilo sledovať dialógové konfrontácie prostého veriaceho s jeho bohom v podobe cynickej korytnačky, ktorý nikdy nepočul nič o vlastných prorokoch a prikázaniach ktoré im údajne zoslal on sám. Taktiež v súvislosti s dnešným konšpiračným hnutím reálnych plochozemcov pôsobilo ešte vtipnejšie že na Pratchettovej zemeploche pomätený fanatici veria že zem je guľatá, pričom ona je to placka položená na slonoch a korytnačke letiacej vesmírom. Každopádne úlohou predstaviteľov cirkvi je zničiť všetko čo odporuje ich učeniu a dej knihy neprekvapivo smeruje k revolúcii, kde hlavný záporák dostane korytnačkou do hlavy. Takže by táto kniha mal byť povinným čítaním pre všetkých biskupov, kardinálov a iných impotentátov. P.S imaginárne púštne hostiny pustovníka sv. Paznechtusa boli najlepšie!
V této knize Pratchett paroduje náboženství, kdy spíše než že by zesměšňoval víru jako takovou, zesměšňuje náboženský fanatismus a poukazuje na pokrytectví náboženských pohlavárů. Řeší i to, jak lidé své náboženské vůdce slepě následují, a že co řeknou či udělají, považují za vůli boží, přestože tomu tak není.
Podíváme se tak do Omniánské říše, která je teokratická a svou víru zneužívá k tomu, aby napadala okolní země, které jejich víru nesdílejí. Sledujeme zde osudy Bruty, mladého a bezelstného chlapce, který pevně věří ve svého boha Oma, kdy postupně zjišťuje, že je nejspíš ve své víře osamocen, protože zbytek lidí již nevyznává Oma, ale systém. Po knize Pyramidy také znovu navštívíme Efebe, které je plné filozofů jako tomu bylo ve starověkém Řecku. Závěr knihy, a vlastně celá kniha, pak mnohé čtenáře povede k zamyšlení ohledně náboženství, kdy není podstatné, zda je čtenář věřícím či ateistou.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Úžasný želví a boží humor. (Tím spíš, pokud znáte https://twitter.com/UhlaOfficial)
Snad jen škoda, že se tam zoufale málo vyskytují banány.