Pod parou
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 40. díl >
Do Ankh-Morporku přijíždí nový vynález - obrovské kovově dunící monstrum, které ovládlo sílu všech čtyř základních živlů: země, vzduchu, ohně i vody. Nad Zeměplochu začne stoupat pára vytvořená lokomotivou pana Štědrovky, muže v čepici se štítkem, vyzbrojeného posuvným pravítkem. Pan Štědrovka má zajímavou dohodu se siny a cosiny a díky nim ovládá Železnou vrtilku - první zeměplošskou lokomotivu. Vlahoš von Rosret nepatří k lidem, kteří by milovali tvrdou práci. Ve funkcích šéfa Poštovního úřadu, Mincovny a Královské ankh-morporské banky je ovšem jeho pracovní nasazení životně důležité; spočívá však především ve slovech, která naštěstí nejsou těžká a nepotřebují každou chvíli naolejovat. Vlahoš je milovník života a proto nedokáže odmítnout novou práci, kterou mu nabídne Patricij. Vlahoš se bude muset vypořádat s celými litry kolomazi, se skřety, s tlustým podnikatelem, o němž se říká, že shazuje zaměstnance ze schodů, s řadou rozzuřených ortodoxních trpaslíků - vrtmářů a mnoha dalšími protivenstvími, pokud nechce, aby všechno vykolejilo...... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 2015 , TalpressOriginální název:
Raising Steam, 2014
více info...
Přidat komentář
Prostě Pratchett :). Jen jsem měla trochu pocit, že to bylo stylisticky slabší oproti jeho dřívějším knihám, ale asi je to logické a pochopitelné...
Vznik a stavba železnice na Zeměploše mě hodně bavilo. Konec už byl takový slabší. Celkově je kniha ale opravdu dobrá. A samozřejmě se těším na Pastýřovu korunu (a také Kantůrkův překlad).
Tak i když je to úplná svatokrádež, tak musím konstatovat, že jsem se nebavil (určitě ne tak, jak sem čekal), buď už byla znát nemoc autora, nebo to někdo musel psát za něj... I když ne každému se musí líbit vše, tak tohle měla být plnohodnotná Úžasná Zeměplocha s Drahošem a Elániem, ale bylo to stejně slabé - jiné jako příběhy ze Zeměplochy nebo pro mě jako díly s čarodějkami.. Jak napsal jeden recenzent: „Pod parou se chová jako skutečná parní lokomotiva. Rozjíždí se pomalu, při brzdění hlasitě skřípe.“ Já bych dodal Ta jízda… Ta nestojí za to! Nechám si to v knihovně jen z úcty k autorovi a jako poslední 35 díl úžasné zeměplochy, abych nerušil celistvost série.
Hlavní dojem po dočtení "poslední" Pratchettovy knihy by se dala asi shrnout slovy inspektora Trachty z Divadla Járy Cimrmana "Bude to taková pěkná tečka za tím naším případem.". A taky to byla velmi důstojná tečka dámy a pánové. Ač je první polovina docela roztahaná a dějové linky zde střídají jedna druhou, je závěr opět strhující a Vlahošovi výrazně sekunduje postava mého oblíbence Samuela Elánia, který si k mé spokojenosti udělá nakonec na pana Rosreta i jiný obrázek, než jako na lumpa a podvodníka. Této knize se často vyčítá, že už to není ono a že toho Pratchett měl nechat... Omyl! I přes těžká úskalí Terryho choroby je tato kniha další z řady jeho klenotů a neváhal bych ani vteřinu, jestli bych si ji měl znovu přečíst (ovšem později, poněvadž jsem ji zrovna před několika minutami dočetl a jsem ještě plný dojmů). Teď už nezbývá než počkat na Pastýřovu korunu a poté v koutě brečet nad skutečností, že už další díla tohoto génia na trh nepřijdou :-(
omlouvám se za svůj předchozí komentář - Knihovník tam je. I když jenom velmi nepřímo a navíc až na str.462.:
"Všichni krakové na ni upřeli oči, a to byla první z jejich mnoha chyb, protože velitel Elánius se na ně vrhl, jak se říkalo v Ankh-Morporku, jako Knihovník, když ho někdo nazval opicí."
A to je taková malá definitivní tečka za zeměplošským Knihovníkem. A já jsem si ho původně představoval nejmíň jako mašinfíru. Ach jo.
Do Zeměplochy jsem kdysi dávno a naprosto náhodou, v 93 roce nesměle jednoho letního dne vstoupil... a minulý týden jsem ji zase v tichosti a s úsměvem na rtech opustil.
Velmi mi tento díl připomněl Pohyblivé obrázky, ale tak nějak šel dál. Tehdy filmová bublina zase splaskla, ale před pokrokem a smrtí již utéct nejde.....
Dávám plný počet. Já byl naprosto spokojen.
Nejlepší kniha Zeměplochy... i když tam není knihovník.
Možná to bude i tím, že pocházím z železničářského rodu a párou jsem jezdil ještě na prázdniny ... aspoň na trati Olomouc - Valšov.
Rosret s Vetinarim opět skvělí, ale byla zde nějaká změna stylu, kterou neumím popsat, ale ukazuje prostě to úplně nezapadá do stejného světa. Vetinari je takový méně tajemný a přímější, což mi narušuje představu o něm. Ale kdo by nemiloval železnici.
začíná nádherně:
Mandlík vytáhl z kapsy své blůzy něco, co vypadalo jako plochá kouzelná hůlka s posuvným jezdcem vyrobená pro miniaturního mága, a řekl: Díky tomuhle budu v bezpečí, mami! Mohu poručit sínusu, co má dělat, a kosínusu jakbysmet, a dokonce spočítat tečnu kvadratické křivky! No tak, mami, přestaň plakat a pojď se mnou do stodoly. Musíš ji prostě vidět!"
Knížka mi přišla taková.......... jiná. Skoro jako když se sir Terry loučí se Zeměplochou i s námi čtenáři. Ale jako člověk, který se kolem železnice nějakým způsobem pohybuje celý život jsem v ní našel spoustu věcí, které pobavily. Stejně tak jsem se rád potkal se starými známými. U mně dobrý.
Byla jsem celkem překvapená, když jsem si přečetla zdejší nejnovější komentáře, protože mně osobně se knížka moc líbila. Možná neměla nijak zvlášť strhující děj, ale to mi vůbec nevadilo, protože z ní celou dobu sálala moc příjemná atmosféra. Že jsou vtípky v knize poněkud slabší povahy, než na jakou jsme zvyklí? V tom případě bych si asi měla znovu přečíst některou ze starších knih, protože i Pod parou mě několikrát dokázalo rozesmát :).
Musím souhlasit s předchozími komentáři. Už to nebyl ten pravý Pratchett. Ale jednu hvězdičku si ta kniha nezasloužila. Bylo to takové důstojné zakončení série Zeměplochy. Po druhé bych si knihu asi nepřečetla a to se mi u Pratchetta moc nestává.
Dát minimální hodnocení (viz. komentář pode mnou) si jiště pan Pratchett nezaslouží (četl jsem poslední dobou horší knihy), ale je fakt, že už to nebylo ono. První polovina knihy byla ještě celkem zajímavá, občas vykoukl nějaký ten fórek, kdy jste asi řekli: "Ano, to je ten Pratchett, kterého mám rád," ovšem v druhé polovině knihy šla kvalita příběhu rapidně dolů a vy jste si mohli jen říct: "To je ten Pratchett, kterého mám rád?" Ale celkově vzato: Pod parou je kniha, která rozhodně Zeměploše vaz nesrazila.
Tohle už opravdu není Pratchett :-( Mám pocit, že ten jen načrtnul osnovu, podle které někdo napsal román stylem školní slohové práce. Bohužel na Zeměploše je najednou vše o hodně jinak, než dříve. Trpaslíci se chovají jinak, lord Vetinari má úplně jiný charakter atp.
Děj se prakticky nerozběhnul, vtip je vysloveně vynucený. Knížka se nedá číst. Na druhou stranu jsem si alespoň uvědomil, že série knížek ze Zeměplochy je opravdu uzavřena.
A nevím proč, ale i český překlad je nějaký divný. Srovnával jsem s anglickým originálem a nějak mám pocit, jako kdyby se Kantůrek silně zhoršil.
Myslím, že v této knize Terry opět natahoval více než musel na úkor zábavnosti. Je to škoda, protože jeho smysl pro humor, používání running jokeů a pomrkávání na fanoušky paralel Zeměplochy se skutečnými dějinami je prostě famózní. Jen té vaty je tentokrát trochu více a já nepatřím mezi nekritické příznivce Terryho. Ti ať si přečtu minimálně hvězdu navíc ;)
Přátelé, už to není ono.
Díky za vaše texty a všichni litujeme ztráty, která byla o to bolestnější, že pomaličku stravovala vašeho génia.
Štítky knihy
Zeměplocha vlaky humor vynálezy a objevy Vlahoš von Rosret technika parní lokomotivy
Autorovy další knížky
1993 | Barva kouzel |
1997 | Dobrá znamení |
2007 | Darwinovy hodinky |
2003 | Noční hlídka |
1995 | Stráže! Stráže! |
Bohužel, kniha mě zklamala. Zeměplošského vtipu zde bylo pomálu, až moc se tam zdůrazňovaly a řešily problémy ze skutečného světa (je to i v jeho předchozích knihách, ale ne tak výrazně). Objevilo se zde mnoho postav, děj byl zvláštně kouskovaný. Knihu zachránila poslední třetina, která už měla vtip a šťávu. Do té doby jsem uvažovala, že knihu odložím... Z úcty k autorovi a úžasné Zeměploše jsem dočetla.