Šňupec
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/126537/bmid_snupec-twm-126537.jpg
4
730
730
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 39. díl >
Velitel Samuel Elánius se cítí skvěle. Přesto je více méně okolnostmi (méně) a svou milovanou ženou Sibylou (více) přesvědčen o tom, že potřebuje dovolenou, která prospěje jak jemu, tak malému Samíkovi. * Venkovská idylka je nádherná, ale nudná. Jenže jak říká Elánius: „Kde jsou policajti, tam je zločin!“ Brzy se i v Hrabství začnou vynořovat různé menší i větší záhady, a už to není jen to příšerné venkovské ticho, co nedává Elániovi spát. Co se to v Hrabství stalo před lety? Co o tom ví místní kovář Zafrkoň? A kam se najednou poděl? Zabil ho Elánius, jak by ráda dokázala místní smetánka, hlavně mladý lord Gravid Rzezacz? Má s tím něco společného bývalý policista Jeminák, zdejší hospodský? A co místní skřeti a jejich schránky unggue? Pašuje se v Hrabství opravdu jen tabák? Získá malý Samík do své sbírky konečně vytoužený sloní trus? A provdají se dívky – šesterčata Orobincova? To vše řeší Elánius za skvělé pomoci nedostižného Jeefese, který nemá konkurenci.... celý text
Přidat komentář
Jak se blížím k závěru mého druhého čtení celé zeměplošské série, probíhá loučení s jednotlivými figurami tohoto světa, z nichž některé mám radši než jiné. Kapitán Elánius patří obecně u fanouškům k těm nejpopulárnějším. Já sám, ač odkojen McBainovými procedurálními detektivkami, jsem si k němu nikdy stoprocentní cestu nenašel. Knihy s ním mi vždy připadaly poněkud rozvleklé a celkem jsem ani neoceňoval jeho obsáhlé vnitřní monology, pomocí kterých autor vyjadřoval svůj náhled na svět (nepochybuji, že Elánius byl jeho alter egem). A podobný vztah mám i k Elániově derniéře.
A přesto má Elániova podsérie svůj významný tón v Pratchettově díle. Právě v ní se totiž nejvíce propisuje autorův humanismus a snaha ukázat na ty nejtemnější stránky lidské povahy. Ať už to je prostřednictvím záporáků (i když zdejší Traťvoda prohrává s Karcerem z Noční hlídky na celé čáře) nebo zeměplošského rasismu (a přitom ti skřeti hrají tak krásnou hudbu).
Proto, i když z knihy nadšen nejsem a musím asi dát za pravdu těm, kdo tvrdí, že autorovo dílo jeho nemoc ovlivnila ne zrovna dobrým způsobem, musím dát stále poměrně slušné hodnocení, protože ty myšlenky za to zkrátka stojí. A že Elániův syn miluje číst o hovínkách - ruku na srdce, mojí nejoblíbenější pasáží knihy Zákulisí velkoměsta byla ta o vyhnívacích nádržích. 70%
S vypětím všech duševních sil jsem nakonec Šňupec dočetl.
Celou Zeměplochu teď dočítám potřetí a upřímně přiznávám, že než se objevil Vlahoš von Rosret, kterého nemůžu vystát, patřily knihy ze série o Hlídce vždy mezi mé nejméně oblíbené. Přesto mám několik prvních dílů jako Stráže! Stráže! nebo Muži ve zbrani opravdu rád. Jenže s každou další knihou se z Elánia stává víc a víc namyšlená, arogantní postava a nesympatický Superman. Přitom je to nesnesitelný, užvaněný idiot, který ve Šňupci svědkům vyhrožuje vysoce postavenými kamarádíčky, vypálením domu, fyzickým násilím nebo rovnou fyzickou likvidací. Navíc on sám má vždycky pravdu a běda tomu, kdo má jiný názor nebo se to pokusí zpochybnit. V této knize se bohužel poměrně často objevuje i jeho syn, který má největší zálibu v hovnech, ale přesto se všichni rozplývají nad tím, jak je to úžasné dítě. Děláte si ze mě legraci??? Vždyť je to normální dobytek!
Se Zeměplochou to dle mého názoru začalo jít z kopce, když se v ní postupně objevovaly novinky, které změnily její tvář jednou provždy. Mám na mysli noviny, semafory, známky, fotbal nebo železnici. S knihami, které se těmito záležitostmi zabývaly, mizela původní lehkost a hravost a ačkoliv byly stále velmi vtipné a bavilo mě je číst, původní Zeměplocha, kterou jsem si zamiloval v prvních zhruba pětadvaceti knihách, byla nenávratně pryč.
Jenže to všechno se ještě výrazně zhoršilo, když začala být nosnou myšlenkou rovnoprávnost. Ta se objevovala i v předchozích knihách, jenže zatímco dříve byla čtenáři servírována zlehka a nenápadně, aby poté dopadla se silou kladiva, v těch pozdějších bývá často hlavním tématem a jelikož se vždy jedná o díla delšího rozsahu, je až neskutečně otravná. Už Podivný regiment považuju za jednu z nejhorších Zeměploch vůbec a Buch! jsem si taky nikdy neoblíbil, ale to není nic ve srovnání se Šňupcem. Ten bych označil za pseudohumanistický blábol s nesnesitelným pitomcem v hlavní roli.
Pro mě je Šňupec druhým nejslabším dílem celé Zeměplochy (Pod parou je ještě mnohem horší) a jenom z úcty k autorovi mu nedám hodnocení odpad.
Z těch knih od Pratchetta, které jsem četl, jsem zvyklý na úplně jiný spád a čtivost. Šňupec nelze nazvat jinak, než zdlouhavý. Taky protažený a zbytečně natažený. Jen tak tak tři hvězdy.
Je to taková Zeměplošská detektivka (Zeměplochu mají mimochodem i na Slovensku..), ale oproti těm standardním detektivkám je zápletka slabší a lehce předvídatelná, žádný WOW moment se tentokrát nedostaví a oproti standardním Pratchettovkám je zase příběh přece jen méně poutavý a zábavný.
Není proto překvapením, že jsem knihu četl dva měsíce oproti mému obvyklému průměru dva týdny.
Zeměplocha je skvělá, nicméně stále trvám na svém starším vyjádření, že nejlepší Pratchettovky jsou Kobercové a úžasný Mauric.
Moc hezká "rozpustilá" kniha, ovšem s velmi vážným podtextem.
Přiznám se, že jsou knihy o Hlídce, které se mi líbí mnohem víc, ale i tak Šňupec stojí za přečtení!
Ukázka páně Pratchettova originálního humoru a páně Kantůrkova skvělého překladu.
Zatím nedočteno, ale natolik mě pobavila narážka na pýchu a předsudek a Pratchettovo řešení problémů té doby, že to stojí za samostatnou zmínku.
Velitel Elánius je spojeným úsilím své ženy a patricije donucen opustit svou policejní službu. Normální policisté by tomu říkali dovolená, Elánius by pro to našel méně lichotivá slova. O to je to horší, že tento svůj volný čas má trávit na venkově, zcela bez informací, co se v Ankh-Morporku děje. S lady Sibylou a jejich šestiletým synkem Samíkem se tak vydávají do venkovského sídla rodiny Berankinů.
Elániovi ale klid na venkově dlouho nevydrží. Jak se říká, kde se objeví policista, tam je také páchán zločin. I když občas ten zločin může páchat i ten policista. Elánius tak postupně odkrývá jeden z největších zločinů lidstva otroctví.
Pratchett si ve Šňupci bere jako hlavní téma otroctví, které řeší dost obšírně. Nejvíc společného má se zotročováním Afričanů, kteří byli do Nového světa převáženi ve velkém na nevyhovujících lodích, kdy umírali jak při cestě, tak i později na místě otrockých prací, kde se s nimi často jednalo jako se spotřebním zbožím. Příměr je zde jasný, protože v obou případech otrokáři považovali své otroky jen za něco víc, než zvířata, a tak se k nim i chovali.
Některé Pratchettovy narážky se však hodí také na genocidu, které se dopustili nacisté vůči Židům. Případně i na jiné obdobné vztahy mezi různými společenskými skupinami, jakými třeba může být i indická kasta nedotknutelných vůči zbytku indického národa. K Židům pak můžou odkazovat také hudební vlohy jedné z postav, která svým hudebním projevem nadchne velké publikum. Také Židé byli známi tím, že jsou skvělými hudebníky, což skrytě oceňovali i někteří nacisté. Přesto to nacistům nebránilo v tom, aby se vůči nim dopouštěli zvěrstev. O tomto tématu dokonce existuje několik filmů jako třeba Pianista.
I když si zde Pratchett vybral další vážné téma, je tradičně odlehčené humorem. To však neznamená, že by toto téma nebral vážně.
Nových postav tu je pomálu, a žádná z nich není natolik zajímavá, aby stála za řeč. Po většinu doby příběh táhne Elánius s občasným přispěním svého sluhy Jeefese. V určité chvíli mi dokonce Elánius lezl na nervy pro svou arogantnost velkého policisty z města, který to ukáže tomu vesnickému policejnímu ňoumovi. Naštěstí není v téhle poloze příliš dlouho. Je ale otázkou, zda by si čtenář Elánia dokázal oblíbit, pokud by se s ním poprvé setkal v této knize.
Podle mého názoru jedna z nejlepších knih autora, téma je trochu náročnější, ale kniha je i tak velmi čtivá a zábavná.
Sam Elánius na dovolenke a opäť pohltený prácou. Kniha pojednáva o téme otroctva a rasizmu. Číta sa dobre, príbeh je dosť zapamätateľný, no nie je to ani nejaký úžas, skôr taký priemer. Kto s Pratchettom iba začína, určite by som mu neodporúčala zvoliť si túto knihu.
Jak se postupně se prokousávám celým Pratchettovým dílem, musím konstatovat, že kvalita je stabilně perfektní. Jen od hravějších témat se postupně objevují závažnější morální otázky, stále však v pestrém kabátu Zeměplochy. Tato směska je pro mne vždy čtivá a zábavná. Když jsem psal u Malých bohů, že obsahují zhruba jen čtvrtinu humoru, u Šňupce je to určitě ještě méně. Neznamená to však, že by kniha nebyla zábavná. Popis venkova, spisovatelka "hovínková paní", Pošuk Lulu Artur a jiné momenty jsou očekávané vtipné části díla, které se vinou podle ústřední myšlenky bezpráví - otroctví a obchod s živými bytostmi. Elánius z toho dělá detektivku a "hon na padoucha". I když je jeho charakter 100% předvídatelný, mám ho rád. Tentokrát má více prostoru Jeeves a je to smrtící kombinace :).
Čtyři a půl hvězdy, půlka navíc za to, že v přehršli již přečtených mistrových děl na mne kniha působí výrazněji (jen tak ji nezapomenu) než některé jiné.
Doporučuji s poznámkou, že je nutná znalost minimálně jedné knihy o Městské Hlídce a některé souvislosti pochopíte, jen pokud jste četli Buch!.
Tak táto časť ma veľmi bavila. Časti so Samuelom Elániom mám rada, páči sa mi jeho humor a prístup k životu. Jeefes bol tiež skvelým spestrením. Takisto som veľmi ocenila zmenu prostredia - dej sa konečne neodohráva v smradľavom Ankh-Morporku, ale presunul sa na vidiek. Zápletka so skřetmi bola zaujímavá, bavila ma, aj keď miestami to bolo dosť smutné a ponuré čítanie. Ale aj keď sa mi táto časť veľmi páčila a čítanie som si užívala, tak mám aj pár negatív - občas mi vadili Samuelove dlhé monológy a celkovo sa mi príbeh zdal až príliš rozťahaný. Takisto niektoré nechutnosti tam nemuseli byť - malý Samík mohol predsa len mať inú záľubu, nie práve pitvanie hovienok. Predo mnou sú už iba dve časti a dúfam, že sa mi budú páčiť aspoň tak, ako táto.
Určitě opět zdařilá kniha od pana Pratchetta. Smutný příběh skřetů je vyvážen humorem Hlídky a Jeevese.
Za me zadne zklamani, mam Elania rada. Ale teda hlidka a treba i naprosto uchvatna postava Jeevese mohli mit vice prostoru. Bylo tam Elania proste zbytecne moc. A skreti pribeh je dost mrazivy a smutny.
Trošku slabší než předchozí díly ale stále to byla Zeměplocha a Hlídka. A zároveň poslední. Ale jsem rád když vidím jak to s Hlídkou dopadlo. Nevím, jestli mě někdy nějaká podobná literární série chytne stejně jako Zeměplocha.
Je to sice ze všech knížek s Elániem nejslabší, ale když já miluju tuhle sérii ze všech zemeplošských řad nejvíc. To je poslední Elániovská, kterou jsem četla. I Poslední regiment jsem četla dřív. Takže prostě nemůžu této knížce dát tak nízké hodnocení, jaké by si bývala zasloužila, kdybych ji hodnotila samostatně.
Když si chlap, který vídá dno flašky víc než příležitostně, a který ztratil motivaci (no, možná ji nikdy před tím ani nenašel), jednoho dne shodou různých okolností sáhne do svědomí, tak zjistí, že i když je lump s funkcí, má celkem slušnej pojem o tom, co je správné a co zas už tak moc ne. A když s tím tenhle týpek začne něco dělat a vzchopí se (vivat lady Sybila), pak tu před námi stojí velitel Elánius s nově vyklepaným hrudním plátem - anepomlouvejtemihoneboměnas*rete.
Uznávám, že veliteli držím palce ze staré sympatie. Uznávám, že mě tentokrát dost iritovaly ty jeho dlouhé proslovy, zvlášť v okamžicích, kdy jde o každou vteřinu. A uznávám i to, že mi už pak lezl na nervy hovínkový epos malého Samíka. Ale ptám se : Byla aristokracii přistižena křidýlka? Získali skřeti místo ve společnosti? (kdo četl i další knihy tak ocení jejich schopnost obsluhovat klikačky) A poznali venkované, jak má fungovat zákon? Aha!
No tak dobře... Elánius je malinko podpantoflák, ale zdá se, že šťasnej. Tak mu to, lidi, přejte. Však už si zažil svoje ;)
P. S. Na komentáře lidí, co přečetli dvě knížky a už jsou na Zeměploše domorodci,
radši reagovat nebudu.
Elánius je násilím poslán na dovolenou na venkov. Jenže kde je policajt, tam je i zločin. Brzy už vyšetřuje vraždu skřetí dívky, která nikoho jiného nevyvádí z míry. Proč taky, když skřeti jsou nízké bytosti a v podstatě škodná...
Hlídkovská knížka bez Hlídky… kromě pár kapitol s Tračníkem a Řiťkou. Všechno se děje daleko od Ankh-Morporku. Elánius si musí poradit s místními postavami, ze kterých nakonec skládá improvizovaný policejní sbor. Klasický nádherňajs s trochou lidských práv a spoustou zvratů. Velká sranda je tu Jeefes se svými neobvyklými způsoby a nablýskaným hřebínkem.
"Víte, Jeefesi, ale to už jsem říkal, že by z vás byl úžasný policajt, kdyby nebylo toho, že byste byl ještě mnohem lepší vrah."
Elánius byl docela sympaťák na začátku série, kdy byl opilec a pobuda. Bohužel jak série postupovala stal se z něj otravný, samolibý a pokrytecký superman, který soustavně všechny kolem sebe buzeruje a poučuje. To jeho věčné 'já jsem policajt' a ' tady velím já' a ty jeho sáhodlouhé proslovy plné rádoby vtipných jinotajů a narážek, kterými zahrnoval obvykle někoho, koho držel pod krkem a snažil se z něj dostat nějakou informaci, mi lezly krkem tak, že jsem vážně přemýšlel nad odložením knihy.
Děj je tak chabý a humor už tak vyčpělý, že bych o nic nepřišel. Smutný konec kdysi skvělé série.
škoda a zároveň dobre že tak... Elánius a spol. naposledy a v nie práve vydarenom príbehu(ale Jeefes potešil)... škoda... ale neviem si predstaviť v akého superhrdinu s nadprirodzenými schopnosťami by sa ešte zmenil, ak by Terry pokračoval týmto smerom... takže dobre že je koniec ...
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Závěrečný díl Hlídky je zároveň dílem pro Hlídku krajně netypickým. Považte- Sam Elánius na venkově! Tedy tam, kde nelze díky těm pravým podrážkám číst dlažbu, tam, kde jste povětšinou naopak rádi, když nevíte, do čeho zrovna šlapete. Vím, o čem mluvím; taková kravská pastvina snese srovnání s minovým polem. Terry Pratchett znovu s přehledem ukázal, že umí, Jan Kantůrek potvrdil, že setkání této dvojice bylo pro čtenáře výhrou srovnatelnou se zázrakem, a mohu jen litovat toho, že mě pánové už ničím novým nepotěší. Ale mám se alespoň k čemu vracet.