Pyramidy
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285799/bmid_pyramidy-8zN-285799.jpg
4
1460
1460
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 7. díl >
Není snadné být faraónem v pubertě. Nesmíte s sebou nosit peníze, ovoce vám loupají mladé ženštiny nevázaných mravů, kdekdo si myslí, že můžete za to, že vychází slunce a kukuřice roste. Neustále se vám zdá o sedmi hubených a sedmi tučných krávách, a k tomu všemu ještě díky parakosmické nestabilitě vybuchne Velká pyramida. Pak si ještě musíte poradit se všemi těmi vrahy, sfingami, dřevěnými koňmi, filozofy, svatými krokodýly, chodícími mumiemi, dravým stavitelem pyramid a s Hitem se supí hlavou, který je bohem všech neočekávané příchozích. Přitom všechno, co byste opravdu chtěli, je udělat něco pro mladé lidi a starobylý střed města.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
1995
,
Talpress
Originální název:
Pyramids, 1989
více info...
Přidat komentář
Tento díl určitě patřil k těm lepších ze Zeměplochy, kde mě bavila více první část odehrávající se v Ankh-Morporku. Nicméně škoda, že více zkušeností získaných v cechu neuplatnil Těpic v Mžilibabě, a že celkově ze všech postav autor "nevytřískal" víc, protože jako v každém díle jsou to originální promyšlené osobnosti. I kdyby to mělo o dvě stě stran víc, chtěla bych detaily.
Po delší době zase jedno milé setkání se Zeměplochou a na rozdíl od mnoha zdejších hodnocení si nemůžu stěžovat na žádnou část knihy, přišlo mi to celkově vyvážené, jako vždy chytré, zábavné, napínavé... líbilo se mi to od začátku do konce včetně sympaťáka Těpice, jeho okouzlující společnice Ptraci, zoufalého Ptepicchamona XXVII., Ptakospara, IIb, plochého IIa...
- Ptraci nejen že vyšinula vlak jejich myšlenek, ale vytrhala koleje, spálila stanice a zničila všechny mosty na jeho trati.
65% - "Mimochodem, navzdory všeobecnému přesvědčení pyramidy žiletky nebrousí. Ony je prostě přenesou nazpět do doby, kdy byly ostré. Pravděpodobně je za tím něco kvantového."
Po letech se vracím zpět ke čtení příběhů ze Zeměplochy a tento mi zatím připadá nejslabší. On začíná hodně nadějně tím, jak faraonský synek Těpic studuje v Ankh-Morporku na vraha a skládá zkoušky - tahle část mě hodně bavila. Jenže pak zemře jeho otec a on se musí ujmout trůnu v království Mžilibaba sevřeném mezi dvěma mocnostmi Efebií a Tsortem. Jenže vše ve skutečnosti ovládá nejvyšší kněz Dios a Těpic nemá žádnou reálnou moc - třeba ani omilostnit Ptraci - jedinou služebnici svého otce, která se odmítla podvolit "dobrovolné" oběti a odchodu na onen svět. A tahle "prostřední polovina" knihy mi přišla dost nezáživná. Autor se tam snažil smíchat dohromady všechny známé historky ze starověku, kdy Mžilibaba nápadně připomíná Egypt s jeho pyramidami, Efebie Řecko včetně "amok-racie" a filozofů, kteří dumají, zda želva může dostihnout zajíce, a Tsort nejspíš Tróju i s tou pověstí o trojském koni. Ale nějak na mě ty snahy o humorné napasování starověkých legend do Zeměplochy moc nefungovaly, a to ani se závanem nejnovějších výzkumů o rozměrech stočených do smyčky v prostoru i čase (což se zjevně stane Těpicovu království následkem příliš energií nevybité pyramidy). Ještěže se to trochu rozjelo ke konci, kde nastoupili bohové stvoření z víry lidí, mumie králů z pyramid a trochu se rozhýbal a největší matematik Zeměplochy velbloud Ty-Mrcha. Jinak je to ale díl, ke kterému se asi už vracet nebudu.
"Hádanka poskytla Sfinze v mnoha rozměrech celkem slušnou zábavu a přiměřený počet jídel. To ovšem Těpic, který vedl Ty-Mrchu hustou mlhou, nevěděl, ale kosti, které mu často skřípaly a praskaly pod nohama, ho alespoň částečně uvedly do obrazu.
Zemřela tady celá řádka lidí. A bylo celkem logické předpokládat, že ti pozdější zahlédli zbytky těch předchozích a dál pokračovali opatrně a s rozvahou. A jak bylo vidět podle novějších kostí, tak to nezabralo."
Zeměplocha je prostě láska. Posledních sto stran před koncem mi to připadalo trochu zmatečné a začala jsem se ztrácet, posledními deseti stránkami jsem se prochechtala, závěr putování každé z postav byl odrazem klasické Zeměplochy a při závěrečných dvou stranách jsem měla oči zalité slzami dojetí - možná vlastně objektivně bezdůvodnými, ale cítila jsem v tom celou krásu zeměplošského světa. Na začátku (ne)bylo nic a společně s tím nic tam stál Dios.
Dějově slabší díl. Vtip ano, satira na náboženství celkem povedená. Celkově myslím, že i sám autor cítil, že by to chtělo reparát na téma náboženství, což dokonal famózním dílem Malí bohové.
Pratchett nás přivádí do světa a časů pyramid a faraónů, kteří čelí problémům světa doslova pyramidálním. Připouštím, že pubertální faraón vytržený ze svého studentského světa, aby převzal faraónské povinnosti, ač úsměvný, poťouchlých kvalit Mrakoplaše tak úplně nedosahuje. Jenže jsme v jiném příběhu Zeměplochy a to pak není záhodno srovnávat. A že si TP vyhrál i tady. Navíc s překladatelem Kantůrkem vytvořili sehranou autorskou dvojici. Z nebohého a takřka nedobrovolného mladého faraóna Ptepice Kantůrek udělal, jako všichni ostatní v příběhu, skvělého Těpice :-). A cože udělal z nejvyššího kněze? No přece samotného Boha alias "Dios", kterým je pochopitelně jedině a pouze faraon. Ale zanechme malicherností. On sám Dios, který řídí kroky všech faraonů, je tu totiž tisíce let. A tak TP dává na frak faraonům, pyramidám i královstvím, pyramidy se otevírají, mumie vystoupí na pozemský svět a své má co říct i sfinga. Dost slušný blázinec, aby TP dostál své pověsti, ale úsměvný svým specifickým humorem.
Asi největší přednost Pratchetta, kterou na jeho díle oceňuji je, jak lehce, trefně a přitom neskrývaně si popisem náboženství a církví ve svých knihách dělá legraci z těch skutečných náboženství a církví. Nikdo ho nemohl nařknout z kritiky církví, přece si psal svoje příběhy ve svém světě, ale přesto to tam je.
Začalo to skvele, ako fajn vtipná a zároveň napínavá Pratchettovka. Potom to nejak stratilo šťavu. Jedna zo slabších kníh o Plochozemi (Zeměploche).
Četla jsem po letech znovu a pořád mě knihy T. Pratchetta baví. Příběh novopečeného vraha a zároveň faraona mě opět rozesmál a nezklamal. Samozřejmě série Zeměplochy má i lepší příběhy, ale ani tento není žádný odpad.
V pořadí sedmá kniha Zeměplochy mě docela zklamala. Po Soudných sestrách jsem věřil, že se trend otočil a série mě začíná bavit. Bohužel Pyramidy se podle mého zase tolik nepovedly.
Moc se mi líbila první část, kdy probíhala Těpicova vražednická zkouška a probíhalo představování království, historie a celý tenhle úvod.
V dalších částech mě kniha postupně přestávala bavit a ztrácela mojí pozornost. Ano, občas jsem se zasmál, některá témata byla popsána trefně a s krásným nadhledem. Nicméně mi vadilo, že se děj moc neposouval, postavy neměly jasnou motivaci a kniha jako taková nikam nesměřovala. Četl jsem o tom, co se postavám dělo a málokdy byli protagonisté původcem děje. Pravda, hodně to souzní s tématem bezmocného krále, ale i tak to byla nuda. Dalším vroubkem jsou jako obvykle nevhodná přirovnání k moderním věcem, která vytrhují z eskapismu.
Zatím považuji Pyramidy za jednu ze slabších knih Zeměplochy. Dalším dílem by měly být Stráže, stráže, u nichž platí shoda, že jde o jeden z nejpovedenějších dílů. Dám tedy Pratchettovy ještě (asi poslední) šanci. Pyramidy hodnotím jako tři s odřenýma ušima.
Tento příběh mi přišel slabší než ty, které jsem už četla. První polovina byla dobrá a vtipná, ale pak to šlo trochu z kopce. Nic to ale nemění na tom, že je to pořád Terry Pratchett a méně než 4 dát nemůžu.
Zajímavý odklon od Úžasné Zeměplochy, která ale zároveň dotváří velikost jeho imaginárního knižního vesmíru.
Kniha vás uvede to myšlenek, zda byste vůbec někdy chtěli do Egypta, když už budete vědět, co všechno tam může nastat. Kniha o TP byla zase jízda, jako vždy. Humor na Entou!
Pratchett opět nezklamal. Tentokrát je hlavní hrdina Těpic, následník trůnu Starého království v údolí Mžilu. Vše je, jak má v království být, pak se ovšem začne stavět ta největší pyramida a nejen s časem se začnou dít věci. Máme tady teorii relativity, fyziku, filozofy, mumie i nejlepšího matematika. A já se u knihy bavila jako vždy, když zavítám na Zeměplochu.
Začátek jsem slítnul jedna dvě, ve středu se nějak šprajcl a nakonec to byl docela boj. Mám ještě dva další díly doma (8 a 9) a nechávám na pozdější dobu. Pyramidy mě docela vyčerpaly. Přitom Těpic je děsnej sympaťák a scéna se sfingou, dávající hádanku, cool :)
Moje druhá kniha ze Zeměplochy, nejprve mi trvalo se začíst, ale začala mě bavit a hodnotím kladně :)
Opět v sérii kniha s kompletní změnou postav i prostředí. A zase výborné.
Zbožňuju i ty drobné věci v příběhu, třeba jaká dokáže Pratchett vymyslet přirovnání.
- "...její hlas se s každou větou mění, přesně podle toho, jak žhavá letlampa dědičnosti opalovala tenký nátěr výchovy" :-)
- nebo lehké rýpnutí do filozofických tlachalů "Poslouchal jste často Kopolymerovy historky?" Finalos přikývl a usmál se, i když se mu v očích mihl jakýsi náznak bolesti.
Příkladů by byla spousta, ale najděte si v tom každý to své :-)
Jediná starší Pratchettovka, která mi utekla, až po Zimoděje (včetně) jsem jinak všechny přečetla mezi 12 a 15. Je škoda, že zrovna Pyramidy v knihovně nebyly, protože Egypt mě jako dítě bavil a měla jsem ráda i "konspirační teorie" kolem pyramid (prarodiče mívali doma časopisy typu "2000 záhad"). Myslím, že ve 12 by mě Pyramidy bavily mnohem víc než teď, ale i teď mi přišly jako dobrá jiná Zeměplocha. Tymrcha je samozřejmě nejlepší postava (vlastně plní roli Zavazadla). A kniha má hodně míst, která jsou úmorná tím neustálým omíláním titulů a ceremonií a tradic (čtenář skončí podobně znechucený jako Těpic). Atmosféra pomalého plynutí času v zemi slunce a písku vykreslená tak dokonale, až to odrazuje od čtení. Ale líbilo se mi, jak faraon hlavně nechtěl být pohřbený v pyramidě. A jak ty zatracené pyramidy nenáviděl! Akorát drahé to je a k ničemu... A jak tam chudák duch čekal, až ho do té pyramidy nachystají. A "trójští koně" a mnozí efektové. Nevěděla jsem, co mám od "egyptské" Zeměplochy čekat a dočkala jsem se něčeho, co by mě nenapadlo. Škoda, že by se k tomu dalo jen těžko vymyslet nějaké pokračování. Ale co má taky jeden se svou kariérou dál dělat, když už inhumoval panteon?
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Pyramidy jsou jedna ze slabších Zeměploch. Premisa je dobrá, ale co do příběhu, kniha nemá takový spád na jaký jsme zvyklí. Kdyby byla ořezája o tak 50-70 stran, mnoho by se nestalo. Bavil mě úvod, kde se podíváme víc pod pokličku cechu vrahů, a mladý faraon, který je zároveň cvičený vrah slibuje dost zajímavý příběh, Těpicova vražedná kariéra ale není pro zbytek knihy nějak důležitá. Poté kniha nabírá trochu tempo když se dostáváme do Efebe, což je zároveň určitě nejúrodnější půda pro humor v Pyramidách. Pravděpodobně se to nyní dělí společně s Erikem o nejslabší Zeměplochu, co jsem zatím četl, ale stále jw to nadprůměrné čtení, a jiným to možná sedne víc než mně.