Pyramidy
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 7. díl >
Není snadné být faraónem v pubertě. Nesmíte s sebou nosit peníze, ovoce vám loupají mladé ženštiny nevázaných mravů, kdekdo si myslí, že můžete za to, že vychází slunce a kukuřice roste. Neustále se vám zdá o sedmi hubených a sedmi tučných krávách, a k tomu všemu ještě díky parakosmické nestabilitě vybuchne Velká pyramida. Pak si ještě musíte poradit se všemi těmi vrahy, sfingami, dřevěnými koňmi, filozofy, svatými krokodýly, chodícími mumiemi, dravým stavitelem pyramid a s Hitem se supí hlavou, který je bohem všech neočekávané příchozích. Přitom všechno, co byste opravdu chtěli, je udělat něco pro mladé lidi a starobylý střed města.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1995 , TalpressOriginální název:
Pyramids, 1989
více info...
Přidat komentář
Zeměplochu zbožňuji. Kniha má stále svůj charakteristický Prattchetovský styl. Za mě patří ale k slabším dílům, děj mě rozhodně nedokázal celou dobu upoutat.
S Prachettovými knihami mám zvláštní vztah. Hrozně mě baví jeho smysl pro humor, ale ve výsledku mi v jeho knihách vždycky něco schází (mám ale dojem, že chyba je v tomto případě spíše na mé straně...). Začátek knihy mě chytnul, ale první dvě třetiny jsou bezpochyby trochu slabší (pořád velmi zábavné) - v tomhle bodě jsem knihu proložila několika dalšími a když jsem se k ní vrátila měla jsem pocit, jako by mi ji někdo vyměnil, poslední třetiny téhle knihy patří mezi to nejlepší co jsem od Pratchetta četla, přestože (nebo právě proto?) si beze studu utahuje ze Zenóna...
"Několik kroků od nich byla na jedné duně tabule, na které bylo v několika jazycích napsáno: AXIOMICKÁ ZKUŠEBNÍ STANICE. Pod tímto nápisem bylo menším písmem: POZOR - NEDOŘEŠENÉ POSTULÁTY."
Ve výsledku ale asi vůbec není překvapivé, že se mi tahle knížka líbila asi nejvíc (v ukrutném zápasu se "Soudnými sestrami"), protože si přece jen utahuje z něčeho o čem něco málo vím (i když se mi místy zdálo, že vtipy jdou trochu po povrchu... jenže pak už by to hádám bylo pro většinu čtenářů příliš "niche"...).
"Řekl bych, že je to tím šokem," prohlásil jeden kněží. "Víte, jeho cesty byly vždy tak neměnné!"
Všichni ostatní se snažili co nejrychleji dokázat, že i oni by mohli něco poradit.
"Podejte mu někdo sklenici vody!"
"Natáhněte mu přes hlavu papírový sáček!"
"Obětujte mu pod nosem kuře!"
Mrzí mě, že tenhle díl není v audioformátu, protože jinak bych se k němu určitě občas vracela. (Zeměplošské knihy jsou jediné, kterým v audiu dávám přednost...) No, nevadí, za mě určitě jedna z lepších Prachettových knih, ale jsem pořád celkem na začátku... EDIT: Pardon, dopustila jsem se mystifikace! Jsem jen mizerný hledač a audio existuje...
"Byla to ta proklatá dřevěná kráva nebo co," pokračoval Xeno. "Nikdy nám to neodpustili."
P.S. Můžete mi někdo vysvětlit proč je jméno "Ibid" přeloženo jako "Okolik"? V angličtině jsem ten vtip pochopila okamžitě, ale v češtině ho stále nevidím... Z toho důvodu přidávám ještě jeden citát, kterého jsem si v českém překladu vůbec nevšimla, přestože je skvělý...
“The trouble with you, Ibid,” he said, “is that you think you’re the biggest bloody authority on everything.”
Být faraonem je těžká práce, nikdo vás neposlouchá a všichni se obrací jen ke zlaté masce co máte na sobě a k Velkému Vezírovi, který vše tlumočí. Dost zvláštně protože říká něco úplně jiného než chcete.
Těpic i Ptraci jsou skvělí, ale úžasné jsou také scény s balzamovači a duchem starého faraona, kterému postupně dochází, že netouží být zavřený po smrti v pyramidě.
V rámci předchozích dílů trochu úkrok stranou. Samozřejmě je tu všechno, co máme na Pratchettovi rádi, ale zároveň to není úplně ono. Jak už název napovídá, celé je to parafráze na starověký Egypt - takže hlavní roli hraje náboženství, dlouhá dynastie vládců, našptávající kněží, balzamovači, mumie, stavitelé pyramid a také samozřejmě pyramidy samotné, se svou zvláštní geometrií, která může křivit a prohýbat prostor i čas. Moc mi to v konceptu Zeměplochy nesedělo, ale pár povedených vtípků bylo i tady, především co se tajného intelektuálního života velbloudů týče. :o)
Nepodceňujte velbloudy! Ty Mrcha mi připadal jako nejsympatičtější hrdina této knížky. Ale nejvíc mě pobavila Ptraci a její pragmatický vztah ke světu, tedy pardon, k poměrům v údolí Mžilu.
Citát:
"Copak tam nezůstali lidé, na kterých by ti záleželo?"
Ptraci pokrčila rameny. "Jestli jsou mrtví, tak už s tím nic neudělám," řekla, "a i kdyby byli ještě naživu, stejně s tím nic dělat nemůžu. Takže s tím nic dělat nebudu."
Těpic na ni zíral v jakémsi zděšeném obdivu. Bylo to dokonalé shrnutí situace a jejich možností.
Je to už hodně let od doby, kdy jsem Pyramidy četl poprvé. Tehdy jsem si toho tolik nevšímal, ale opakovaně mě dnes při čtení Pratchetta fascinuje, kolik témat dokáže dát organicky a nenásilně k sobě. Od skvělého rozvedení Cechu vrahů (s vynikající úvodní zkouškovou pasáží, kterou si dodnes z Pyramid pamatuji asi nejlépe), níže zmíněného "vládnutí" a královských povinností (i povinností poddaných) či vysokou matematiku v "netradičním provedení" přes Egypt a mystiku pyramid nebo Řecko s antickou filozofií po otázku daňových rájů a fungování náboženství atd. atp.
Zároveň mě při čtení vždy těší, když si autor v textu klade filozofické otázky, na které si následně i logicky odpovídá. V případě Pyramid a Zeměplochy navíc ještě v souladu s místními fyzikálně-matematickými zákony. Konkrétně jde například o ne/božství faraonů a jejich schopností (východ slunce, povodně...).
Jedním z nejviditelnějších motivů je pro mě v knize také otázka vládnutí. Nevím, jestli to tak Pratchett psal schválně, ale po shlédnutí seriálu The Crown nemůžu nevidět onu "brutální parodii" britské královské rodiny. Stejně jako tady faraon vyloženě jen sedí ve zlaté masce a vše "skrze něj" řeší "velký vezír", tak v seriálu má oproti samotné tradicemi a zákony svázané královně snad i více pravomocí její vlastní kancelář protokolu. Do kontextu ještě zajímavě zapadá kniha Byl jsem posledním císařem čínským, po jejímž přečtení si nemůžu říkat, že Pratchett ve svém textu přehání. Nepřehání, jen už mnohokrát potvrzené a popsané myšlenky rozvádí ve svém vlastním světě Zeměplochy.
(A mimochodem, jsou obrazy kouřících černých kousků Velké pyramidy srovnatelné s obrazy po výbuchu Černobylu jen náhodou?)
Poznámka: Jde sice o dotisk, přesto čtenáře mrzí množství tiskařských/nakladatelských chyb. Mj. buď nebylo opraveno, nebo vypadlo, rozdělení některých částí (neznačených podkapitolek), což docela mate v případech, kdy na sebe přímo navazují jinak nesouvisející věty. Co ale zamrzí hodně, je neodhalený chybný překlad v místě, kde jde o celou pointu knihy (str. 331 a "tichá pošta") a vyznění překladu je o dost jiné, než v anglickém originálu.
Poznámka 2: Na druhou stranu, zábavnost poznámek překladatele opravdu dostihuje samotného autora knihy a jsem za ně rád.
CITACE:
Na síle pyramid není nic mystického. Pyramidy jsou přehrady stojící v proudu času. Jsou-li správně tvarované a správně směrované a mají-li v sobě ukryty správné parakosmické rozměry, časový potenciál té obrovské masy kamene může být využit k urychlení nebo obrácení toku časového proudu ve velmi malé oblasti stejným způsobem, jak dokáže vodní trkač využívat sílu proudu k tomu, aby hnal vodu proti proudu samotnému.
Původní stavitelé, kteří byli prastaří, a tedy moudří, tohle věděli a celý vtip dobře postavené pyramidy spočíval v tom, že v místnosti, kde ležel sarkofág, dosáhli časového toku v hodnotě absolutní nuly, takže kdyby se tam byl strčil umírající král, byl by opravdu žil navěky - tedy přesněji řečeno nikdy by skutečně nezemřel, čas, který by jinak protekl pohřební místností, se shromažďoval ve hmotě pyramidy a každých čtyřiadvacet hodin unikal ve formě výbojů.
Po několika věčnostech lidé tento základní princip zapomněli a došli k názoru, že stejného efektu se dá rovněž docílit a) obřady, b) nakládáním lidí do láku a c) uskladněním jejich měkkých částí v mísách.
Funguje to zřídka.
Zeměplocha mimo standardní řady čarodějky - hlídka - mágové, ale přesto baví hodně. Čtu už asi potřetí, pořád dobré. :) Výborná parodie na starý Egypt a dobu Faraónů, z pohledu následníka trůnu - shodou okolností úspěšného studenta Cechu vrahů (který ale inhumoval jen něco mezi 0 až 10 lidí)...
Perfektní příběh ze Zeměplochy jako vždy. Tolik představivosti, nápadů a vtipu musí člověk obdivovat. I když mi chyběly staré známe postavy, alespoň jsem se dozvěděla něco málo o magii pyramid, matematické dovednosti velbloudů a celkově o životě v takovém jednom malém starém království.
Těpic je sympatický mladý vrah a jeho příběh se mi líbil, i když doteď netuším, co se vlastně s tou velkou pyramidou dělo. Hlavně že se to vyřešilo.
No páni, fajn, že se Pratchett snaží ukázat v různých polohách, ale tato mytologicko fylozofická mu tedy příliš nesedí. Přišel mi zajímavý snad jen začátek při skládání zkoušek vrahů. To je pravý vtipný Pratchett, ale co se stalo potom. To jednak nudilo, jednak dávalo smysl tak málo, že jsem neměl potřebu číst, protože jsem věděl, že odměna nebude a nikam se nedostanu. Konec jsem už ryze přeskakoval, rodinu stavitelů především. No těpic, to byl poděs.
Pamatuji si, že jako puberťákovi, který se s radostí pročítal celým světem Zeměplochy, se mi Pyramidy nelíbily. Už jsem ale nevěděl proč, a tak jsem jim dal druhou šanci o několik let později. A i když si stále nejsem jistý, tuším důvod. Humor zde stále je a myslím, že i na slušné úrovni. Fantastické elementy jsou občas až extrémní, ale asi největší kámen úrazu je absence našich známých a milovaných postav. Celý příběh je pak takový vytržený z kontextu světa.
Úplně první kniha, co se mi ze Zeměplochy dostala do ruky. Díky ní jsem se do celého toho světa zamilovala. S nejlepší Tymrcha.
Souhlasím že tak moc nezapadá do série Úžasné Zeměplochy, ale i tak jsem se skvěle bavil. Vtip a obratnost vyprávět dobrý příběh srší z každého odstavce. Pro fandy TP povinnost :-)
Kniha je supr, ale s porovnání s jinými díly byla občas těžko představitelná, a často jsem nesouhlasil s jednáním hlavního hrdiny a nedokázal jsem se do něj vžít. Proto odebírám hvězdičku
Prvá kniha z tejto série, ktorá ma tak trochu minula. A za všetko môže iná séria z čias môjho detstva. Zdá sa, že ani „Jeho Velkolepost, král Ptepicchamon XXVIII., pán nebes, vozka slunečního vozu, kormidelník sluneční lodi, strážce tajného vědění, pán obzoru, udržovatel cesty, perlík smilování, vysokorozený, neumírající král” nedokázal prekonať Úctyhodných Egypťanov a ich nechutné príbehy. Dúfam, že za toto rúhanie neskončím ako potrava krokodílov.
Pozn.: Pyramidy napísal Terry Pratchett, Úctyhodných Egypťanov Terry Deary. Tak si vravím, aká to škoda, že ma nepomenovali Terry. Mohla som mať skvelú kariéru v písaní komediálnych kníh.
Zkonzumováno jako audiokniha. Špatné to nebylo, ale ani to nebylo tak úplně ono. Mžilibaba mi přijde jaksi... nezeměplošská. Když se tam ani jednou nezmíní veliká ATuin, tak kde to jsme? :)) Drží si to vtip, a celé autorovo uvažování a vyprávění je nesmírně osvěžující a originální, je tam plno neotřelých narážek na to, co každý z nás zná... ale něco tomu chybí. Jako by část z Mžilibaby byla podobně jako tamní čas zakonzervovaná, vyschlá, bez chuti a zápachu, tak jaksi... neživá. A když to živý být začalo, tak většinu živosti představoval velbloud matematik, kterej na mě zase působil poněkud... nechutně. No, přežvýkavci nikdy nebudou má oblíbená zvířátka. Naopak fajn byla část s želvou a šípy a konferencí filozofů, tam mi celkem jezdily koutky. :) Ovšem úplně nej byl úvod z Těpicova studia v cechu vrahů. Inu, Ank-Morpork, to je ta pravá Zeměplocha!
Po Barvě kouzel a Strážích! je tohle moje třetí kniha z Úžasné Zeměplochy.
A zatímco BK jsem přetrpěl, a S! S! jsem si užil jen trochu, tak Pyramidy mne velmi zaujaly. Před koupí téhle knihy jsem byl ale skeptický, jelikož spousta sečtělejších plochozemců jí hodnotí jako slabší (kdesi jsem četl, že se snad jedná o tu vůbec nejslabší ÚZ), ale nakonec jsem se rozhodl do toho jít. A vyplatilo se.
Zatímco dvě výše zmíněné knihy obsahovaly v hlavních rolích povětšinou me nepříjemné ztroskotance bez úrovně, pohybující se v odporném Ankh-Morporku, osvícený faraon Těpic a příběh nejen o pokroku, mi vyloženě sedli. Přeci jen starověk a Egypt mají pro mne větší kouzlo, než A-M.
Děj byl pravda trochu nadupanější (koneckonců pobral prakticky celý náš starověk), zároveň ale jsem se tady usmíval víc, než u předchozích dvou knih dohromady.
Pokud si tedy ÚZ někdy v budoucnu oblíbím (nebo se k ní vrátím), bude to zásluhou téhle knihy. A taky nevylučuju její další přečtení.
4,5 (konec se mi zdál přece jen malinko chaotický), ale vzhledem k požitku ze čtení to zaokrouhlím na 5 spoře oděných *.
Pratchett nikdy nezklame. Bylo to nápadité a vtipné. Přečteno společně s potomky před spaním. Ondráš pak následně ve Photoshopu dokonce vytvořil několik obrazů z pouštního království.
V hodnocení jsem váhal, ale nakonec jednu hvězdu ubírám, protože příběhy z Ankh-Morporku se mi přece jenom líbí o chlup víc.
Štítky knihy
Zeměplocha humor pyramidy anglický humor
Autorovy další knížky
1993 | Barva kouzel |
1997 | Dobrá znamení |
2007 | Darwinovy hodinky |
2003 | Noční hlídka |
1995 | Stráže! Stráže! |
U mně výborné. Ale přečetl jsem si anglické vysvětlivky k této knížce a poznal, že velkou část Pratchettových narážek běžný Čech nemá vůbec šanci postřehnout. Koho by třeba napadlo, že Mžilibaba je odkaz na nějaké bonbóny Jelly Babies?