Pyramidy
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458/zemeplocha-pyramidy-458.jpg
4
1474
1474
Úžasná Zeměplocha série
< 7. díl >
Není snadné být faraónem v pubertě. Nesmíte s sebou nosit peníze, ovoce vám loupají mladé ženštiny nevázaných mravů, kdekdo si myslí, že můžete za to, že vychází slunce a kukuřice roste. Neustále se vám zdá o sedmi hubených a sedmi tučných krávách, a k tomu všemu ještě díky parakosmické nestabilitě vybuchne Velká pyramida. Pak si ještě musíte poradit se všemi těmi vrahy, sfingami, dřevěnými koňmi, filozofy, svatými krokodýly, chodícími mumiemi, dravým stavitelem pyramid a s Hitem se supí hlavou, který je bohem všech neočekávané příchozích. Přitom všechno, co byste opravdu chtěli, je udělat něco pro mladé lidi a starobylý střed města.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1995 , TalpressOriginální název:
Pyramids, 1989
více info...
Přidat komentář
Zkonzumováno jako audiokniha. Špatné to nebylo, ale ani to nebylo tak úplně ono. Mžilibaba mi přijde jaksi... nezeměplošská. Když se tam ani jednou nezmíní veliká ATuin, tak kde to jsme? :)) Drží si to vtip, a celé autorovo uvažování a vyprávění je nesmírně osvěžující a originální, je tam plno neotřelých narážek na to, co každý z nás zná... ale něco tomu chybí. Jako by část z Mžilibaby byla podobně jako tamní čas zakonzervovaná, vyschlá, bez chuti a zápachu, tak jaksi... neživá. A když to živý být začalo, tak většinu živosti představoval velbloud matematik, kterej na mě zase působil poněkud... nechutně. No, přežvýkavci nikdy nebudou má oblíbená zvířátka. Naopak fajn byla část s želvou a šípy a konferencí filozofů, tam mi celkem jezdily koutky. :) Ovšem úplně nej byl úvod z Těpicova studia v cechu vrahů. Inu, Ank-Morpork, to je ta pravá Zeměplocha!
Po Barvě kouzel a Strážích! je tohle moje třetí kniha z Úžasné Zeměplochy.
A zatímco BK jsem přetrpěl, a S! S! jsem si užil jen trochu, tak Pyramidy mne velmi zaujaly. Před koupí téhle knihy jsem byl ale skeptický, jelikož spousta sečtělejších plochozemců jí hodnotí jako slabší (kdesi jsem četl, že se snad jedná o tu vůbec nejslabší ÚZ), ale nakonec jsem se rozhodl do toho jít. A vyplatilo se.
Zatímco dvě výše zmíněné knihy obsahovaly v hlavních rolích povětšinou me nepříjemné ztroskotance bez úrovně, pohybující se v odporném Ankh-Morporku, osvícený faraon Těpic a příběh nejen o pokroku, mi vyloženě sedli. Přeci jen starověk a Egypt mají pro mne větší kouzlo, než A-M.
Děj byl pravda trochu nadupanější (koneckonců pobral prakticky celý náš starověk), zároveň ale jsem se tady usmíval víc, než u předchozích dvou knih dohromady.
Pokud si tedy ÚZ někdy v budoucnu oblíbím (nebo se k ní vrátím), bude to zásluhou téhle knihy. A taky nevylučuju její další přečtení.
4,5 (konec se mi zdál přece jen malinko chaotický), ale vzhledem k požitku ze čtení to zaokrouhlím na 5 spoře oděných *.
Pratchett nikdy nezklame. Bylo to nápadité a vtipné. Přečteno společně s potomky před spaním. Ondráš pak následně ve Photoshopu dokonce vytvořil několik obrazů z pouštního království.
V hodnocení jsem váhal, ale nakonec jednu hvězdu ubírám, protože příběhy z Ankh-Morporku se mi přece jenom líbí o chlup víc.
Trochu slabší kniha od Pratchetta, ovšem stále úžasně fantastická, originální a humorná.
Tak tady jsem se bavil od začátku až do konce, opravdu zábavný díl a těch parafrází k reálnému světu..
Za mě výborný díl Zeměplochy. I když se při čtení pohybujeme ve světě zcela smyšleném, přece jen se mnohé dozvíme o světě, ve kterém žijeme, a ještě něco navíc.
Začátek byl výborný, člověk se opět dověděl něco o cechu vrahů. Pak jsem se trochu ztrácela, říkala si, co to k čertu jako je... Chyběl mi Vetinari, Hlídka... Ale ten závěr, to byla malina!!! Člověk hned pochopil ten zvláštní prostředek. Prostě Pratchett nemůže zklamat.
Už jsem přečetl více historických románů z Egypta. Takže tato kniha mě potěšila a přinutila se zamyslet na tím proč ti egypťané dělali to co dělali.
Takže Terry Prachett to vlastně všechno vysvětluje a už všemu rozumím.
Mé první setkání s Pratchettem a je až trestuhodné, že jsem se s ním tváří v tvář setkal až teď. Docela se divím, že pod vlivem té energie knížka sama nevyskočila a nenafackovala mi, když jsem si jí dovolil vzít do ruky tak pozdě od jejího vzniku. Tajně jsem doufal, že časový posun způsobený vyzařováním pyramid zpomalí čas a já dokážu přečíst všechny Terryho knihy za jediný den. Nestalo se, ale nelituji, pustím se do nich tedy v čase takřka reálném a postupně. Krásná imaginace, oscilující mezi moudrostí a absurditou, vtipné, plnokrevné dobrodružství. A pokud v hodnocení ostatních sečtělejších "pratchettovců" nepatří k těm úplně nejlepším, opravdu se těším na ty "lepší". Prostě pyramidální faraónská zábava* - * to znamená, že jsem se skvěle bavil až do poslední stránky, kde jsem tiráž knihy zpočátku omylem považoval za poslední nedokončenou kapitolu...
Jako vše od Sira Terryho, kvalitní kniha, kvalitní čtení, kvalitní příběh. A nyní přichází to pomyslné ALE - ale v porovnání se zbytkem tvorby slabší. Příběh je kvalitně zpracovaný. Jako vždy si Terry vezme za téma něco z našeho světa a dekonstruuje to do elementů a ty následně satirizuje. Zde jsou to pyramidy a tím pádem celá egyptská kultura. Trocha posměchu zbude i na řeckou kulturu a dozvíme se i něco o cechu vrahů. Kniha se dostane do plné síly až někdy kolem poloviny. Předchozí pasáže jsou bohužel slabší. Jsou tam velice kvalitní okamžiky, ale působí to spíše jako jedna velká příprava na to, co nevyhnutelně musí a také přijde později. Když ale porovnám dějový spád s podařenějšími knihami {jako například nepřekonatelnou sérii o Mětské hlídce či Čarodějkách} tak jsou slabiny o to markantnější. Jako vždy musím dodat, že jde o knihu báječnou, čtivou a rozhodně za přečtení stojící, jen pro čtenáře Zeměplochy spíše v mírném nadprůměru v porovnání se zbytkem tvorby.
Dal bych i deset hvězdiček :-) Zeměplocha je fantastické čtení a Pyramidy mně pobaví opravdu vždy :-)
Poslouchal jsem jako audioknihu. Trochu slabší díl, co se příběhu týče, za to plný humorných situací. Myslím, že z dovedností hlavního hrdiny se dalo vytřískat víc, možná i příběh mohl být trochu epičtější.
Příběh začíná v Ankh-Morporku, kde Těpic, syn faraona Mžilibaby, studuje v cechu vrahů. Vyprávění o tom, jak se v tomhle cechu žije, je vrcholem celé knihy, což je jedním z negativů knihy, protože mít to nejzábavnější přečtené na prvních 50 stranách románu není dobré. I další vyprávění příběhu není špatné, kdy román paroduje zejména starý Egypt a mnohočetnost starých náboženství, ale narozdíl od Soudných sester, kde byl silný příběh, se zde Pratchett opět vrací k vyprávění ve stylu poslepovaných gagů. Z Ankh-Morporku a cechu vrahů se tak přesunujeme do pouštní země pyramid a bohů, abychom se pak přesunuli do země filosofů parodujících pro změnu starověké Řecko. Pokud jste si užili i příběhově slabé romány jako je Barva kouzel nebo Magický prazdroj, tak se vám budou líbit i Pyramidy. Jestliže dáváte přednost silnějšímu příběhu, tak si spravíte chuť další zeměplošskou knihou v řádě Stráže! Stráže! Postava Těpice je jednou z nejméně výrazných hlavních postav zeměplošských knih. Hůře na tom asi je jen Viktor z Pohyblivých obrázků nebo hlavní hrdinové Podivného regimentu. I tak si fanoušci Pratchetta čtením Pyramid užijí další velkou dávku humoru.
Za mě nejlepší Pratchett, rozhodně nejvtipnější - perfektní zasazení do starověkého Egypta. Pyramidy a Stráže, tím by měl každý začít a pak si Zeměplochu musí zamilovat.
Vhled do studijních let a potom i života profesionálního vraha celkem zajímavý. Pyramidy a jejich funkce, tradice, které nikdo vlastně nechce, pěkně popsáno. Nemělo to ten drajv co předešlé díly, ale pořád čitelné a bavilo. A jde se na další díl.
Jak to tak čteme pěkně popořadě, musím přiznat, že z tohoto dílu jsem byla odvázaná jen na začátku. Později se to pro mne vleklo. Ale kamarád, kterému to čtu, se odradit nedal, bavily ho technické podrobnosti, a protože i sám ledacos vynalézá, čtení ho těšilo.
Tato kniha je na horních příčkách mého pratchettovského žebříčku, pere se o první místo s Mortem. Jak zkombinovat vrahy, pyramidy, filozofii, matematiku, staroegyptskou kulturu a ze všeho si udělat neskutečnou prču.
Posuďte sami. Pokračuji citacemi (možné spoilery, ale věřím, že spíš lákadla):
„…ti byli také v černém, ale v jiných barvách černé. To byl úvod do terciárních barev, barev na druhé straně černé. Těch barev, které dostanete, když černou rozdělíte osmistěnným hranolem. V nemagickém prostředí není snadné je popsat, ale pokud by to chtěl někdo zkusit, může začít tím, že vykouří něco ilegálního a pak si dobře prohlédne špaččí hnízdo.“
Jak popsat tichý pohyb:
„Kruh skla spadl dovnitř a tiše cinkl na podlaze. Dalších několik minut se neozval žádný zvuk. Pak se ozvalo tiché puk-puk olejničky. Stín, který tam tak přirozeně ležel na parapetu, té márnici masařek, se změnil na ruku pohybující se rychlostí rostoucí zeleniny k okenní kličce. Tiše zaskřípal kov o kov a okno se v tichu popírajícím zákon tření pomalu otevřelo. Těpic se přenesl přes okenní rám a zmizel ve stínu pod oknem. Za minutu se místnost naplnila tou intenzivní nepřítomností zvuku, kterou působí osoba pohybující se s výjimečnou opatrností.“
„Moc špatné, taková věc. Umrtví to na nějaký čas celý obchodní svět.“ „Celý obchodní svět, anebo jen tu jeho část, která plave obličejem dolů v řece?“
„…její zpěv ho vždycky rozveselil. Svět se zdál o tolik krásnější, když přestala.“
…Najednou doktora napadlo, jestli nebyl zbytečně konkrétní a zda mu jeho návštěvníci příliš snadno neporozuměli. Medicína byla na ploše zbrusu novým oborem a kdyby jí rozuměl každý, nikam by se nedostala. … Pak doktora něco napadlo. „Je to výjimečná a tajemná choroba,“ zatvářil se tragicky, „která se teď rozšířila po městě. Je způsobena tím… takovým… něčím tak malým, že se to nedá vůbec objevit,“ skončil s vítězným úsměvem na tváři.
„Pokusil se napodobit Diovu chůzi a zjistil, že se mu ten pohyb ve vzpomínkách vrací. Natočili jste trup takhle, pak jste obrátili hlavu takhle, natáhli ruce v úhlu 45° k tělu, dlaně obrátili dolů a dali jste se do pohybu.“
„Bylo to na podlaze a na jednom konci to mělo polštář. Musela to být postel. Těpic se přistihl, jak o tom pochybuje. ... Polštáře vytesané z kamene, je to moje dědictví, musím být připraven na to ho převzít.“ … „Ta ostuda, která padne na jeho předky, až archeologové přeloží zatím ještě nevytvořenou fresku mluvící o jeho vládě: Klikyhák, orel, který má zácpu, vlnovka, hroší zadek, klikyhák. A v roce v období Šefehned, Těpic - bůh slunce dal zavésti kanalizaci a opovrhl polštáři svých předků.“
Teď se zdálo, že má něco na mysli Těpic. „Víš, všechno to flaškování a kdo jsi, co to máš…,“ začal. „Laškování a kdesi cosi,“ opravila ho Ptraci.
„Jak vypadá Efebe?“ „Nikdy jsem tam nebyl, ale co vím, vládne tam tyran.“ „Pak tedy doufám, že se s ním nesetkáme.“ Těpic zavrtěl hlavou. „Není to tak, jak si myslíš. Oni mají každých pět let nového Tyrana. Tyrana s velkým T. A než si sedne na trůn, něco s tím dělají.“ Zaváhal. „Musí ho vždycky… zválet… zvolat… ne, už vím, musí ho nejdřív zvolit.“ „A to je něco takového, co se dělá kocourům, býkům a tak?“ „Hm?“ „No, víš , přece, aby se přestali prát a byli takoví… klidnější.“ „No, abych řekl pravdu, nejsem si tím tak docela jistý.“
A parodie na rádce a manipulátory v postavě nejvyššího kněze Diose:
„Já jsem král,“ zasyčel Těpic. „Jistě, sire,“ promluvil Dios, „nebylo by dobré zatěžovat váš úřad běžnými státními záležitostmi, sire.“
Těpic: „Já kuře nesnáším.“ „Je to tradice, sire,“ řekl Dios, „každý čtvrtek si král
p o c h u t n á v á na kuřeti.“
Dále namátkou Ptakospar 2A a jeho přeměna a popletení dimenzí… největší matematik... potetovaný námořník… samé těžké kalibry.
Četl jsem teď podruhé. A až to začnu zapomínat, už se těším, až se k Pyramidám po čase znovu vrátím a vše si zase připomenu.
Od knihy které nepatří ani do jedné z minisérií Zeměplochy neočekávám tolik jako od těch s Mrakoplašem, Hlídkou, nebo čarodějkami. Pyramidy jsem četl kdysi dávno a považoval jsem je za stěží průměrné. Ovšem musím říct, že napodruhé byly mnohem lepší. Terry Pratchett představil další kousek zajímavého světa a jen tak mezi řečí napsal trefnou satiru na konzervativismus obecně a zkostnatělé režimy zvláště.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Prvá kniha z tejto série, ktorá ma tak trochu minula. A za všetko môže iná séria z čias môjho detstva. Zdá sa, že ani „Jeho Velkolepost, král Ptepicchamon XXVIII., pán nebes, vozka slunečního vozu, kormidelník sluneční lodi, strážce tajného vědění, pán obzoru, udržovatel cesty, perlík smilování, vysokorozený, neumírající král” nedokázal prekonať Úctyhodných Egypťanov a ich nechutné príbehy. Dúfam, že za toto rúhanie neskončím ako potrava krokodílov.
Pozn.: Pyramidy napísal Terry Pratchett, Úctyhodných Egypťanov Terry Deary. Tak si vravím, aká to škoda, že ma nepomenovali Terry. Mohla som mať skvelú kariéru v písaní komediálnych kníh.