Pyramidy
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458/zemeplocha-pyramidy-458.jpg
4
1457
1457
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 7. díl >
Není snadné být faraónem v pubertě. Nesmíte s sebou nosit peníze, ovoce vám loupají mladé ženštiny nevázaných mravů, kdekdo si myslí, že můžete za to, že vychází slunce a kukuřice roste. Neustále se vám zdá o sedmi hubených a sedmi tučných krávách, a k tomu všemu ještě díky parakosmické nestabilitě vybuchne Velká pyramida. Pak si ještě musíte poradit se všemi těmi vrahy, sfingami, dřevěnými koňmi, filozofy, svatými krokodýly, chodícími mumiemi, dravým stavitelem pyramid a s Hitem se supí hlavou, který je bohem všech neočekávané příchozích. Přitom všechno, co byste opravdu chtěli, je udělat něco pro mladé lidi a starobylý střed města.... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno: 1995 , TalpressOriginální název:
Pyramids, 1989
více info...
Přidat komentář
Tak tohle mě fakt bavilo, snad nejlepší díl :) Těpice jsem si strašně zamilovala :-x
Další Pratchettovské čtivo, kde si tentokrát vzal na mušku můj oblíbený starověký Egypt. Největší počtář Ty mrcha byl můj favorit už od začátku a završení celé knihy rozhovorem Smrtě s mumií to byla jen třešnička na dortu dalšího bezva díla Zeměplochy.
Kniha je plná skvělých nápadů, takových akorát pro Terryho, ale jejich potenciál tam není dost dobře využitý. Cech vrahů, jenž zabírá větší část první poloviny knížky, se z toho všeho jeví jako nejzábavnější, i když jsou jednotlivé cechy zmiňované snad ve většině zeměplošských knížek, tak zde se aspoň podíváme na vyškolení budoucí menšiny vrahů. Ankh-Morpork jako město miluju, takže odcestování na písčitou zem Starého království jsem nesl dosti těžce. Nikdy jsem se nezajímal o Egyptskou historii a ani pyramidy se mi nezamlouvají, možná proto mě prostředí Mžilibaby a okolí ani trochu nesedlo.
Postavy jsou vtipné a originální a historické narážky jsou zde snad na každé druhé stránce (mnoho mi jich určitě uniklo, už jen kvůli mému nezajímání se o danou oblast).
Nejvíce se mi líbil Těpicův dialog se sfingou a samozřejmě největší matematik v historii Zeměplochy!
„Bylo to tak. Bylo to psáno. Co je psáno, to je dáno. On sám to napsal. Kdysi dávno.“
Těpic je dědicem faraonského trůnu tak tak zkrachovalého království Mžilibaby, a vzhledem k finančním potřebám státu se vydává do Ankh-Morporku studovat na vraha. Osud i jeho osobnost pro něho však mají nachystané jiné plány.
Upřímně přiznávám, že ač jsem fandou Terryho Pratchetta, nemám tak úplně v oblibě samostatně stojící zeměplošské příběhy (byť jeden z nich je podle mě paradoxně nejlepší Zeměplochou vůbec, ale o tom později, až se k němu dostaneme). Pyramidy nejsou vůbec špatné, čtou se hezky, jsou vtipné, některé scény vyloženě k popukání a i hlavní hrdina je vlastně strašně fajn. Největší plus potom vidím v následujícím: Předchozí díly Zeměplochy čtenářům dávají útržkovité informace o existenci všeljakých cechů, a tady se konečně prostřednictvím hlavního hrdiny s chodem jednoho takového cechu seznamujeme. Problém je asi v tom, že zápletka se zase tak moc neliší od všech předchozích, a přece jenom takového Mrakoplaše či Bábi touhle dobou už známe a milujeme, a tak si vždycky radši přečtu o tom, jak zabraňují nějaké katastrofě oni.
Je tu taky spousta fantasmagorických výjevů, ze kterých by se jednomu zamotala hlava (minispoiler: nevím, jestli je chyba ve mně, ale pořád si nedovedu představit, co přesně se stalo s velkou pyramidou poté, co se "otočila o 90 stupňů, jelikož její následující popis napovídal tomu, že vypadá přesně stejně, jako doposud), snad vůbec poprvé až příliš na můj vkus.
Pyramidy mi tak z dosavadních dílů Zeměplochy vycházejí jako jasně nejhorší, pořád ale platí za dobrý nadprůměr fantasy žánru a obsahují dvě zapamatováníhodné poučky, a sice:
- víra je krásná věc, ale nic se nemá přehánět
- aby byl někdo dokonalým pitomcem, musí být člověkem
+ Vzhledem k tomu, že už jich je větší množství, začínám pro přehled svůj i váš (kdyby to přece jenom někoho zajímalo a četl/a/i o tom, díky moc!) sepisovat pořadí oblíbenosti doposud přečtených dílů:
Mort, Soudné sestry, Čaroprávnost, Lehké fantastično, Barva Kouzel, Magický prazdroj, Pyramidy
Vyprávění o Starém království, kde měli ve zvyku pohřbívat své krále do pyramid. Avšak tyto stavby byly víc než jen místem posledního odpočinku. Měly svůj magický potenciál.
Král Ptepicchamon nechává svého syna Těpice studovat v Ankh-Morporku v cechu vrahů. Těpic zde úspěšně absolvuje závěrečnou zkoušku a záhy se dozvídá, že jeho otec zemřel. On se tak stává novým králem Mžilibaby a dostává se tak ze svého „svobodného“ světa do světa pevných pravidel, které určuje naprosto někdo jiný.
Jako další problém vnímá zbožštění královské osoby, a tak ať řekne cokoliv, vše musí lidu překládat nejvyšší kněz Dios, který si vše ohýbá podle toho, jak se mu to hodí. To se Těpicovi nelíbí a snaží se převzít vládu do svých rukou.
Líbí se mi nový rozměr, který tato kniha otevírá (když čtu knihy chronologicky). Příběh je plný humoru. Zároveň však mě však místy mrzelo, že děj přeskakuje mezi kontexty, takže chvilku trvá, než se čtenář zorientuje.
Jak vznikl Ankh-Morpork neboť jak moudří lidé hodili hnůj přes palubu:
První ze dvou legend vypráví o tom, že dva osiřelí chlapci, kteří město postavili, byli coby nemluvňata nalezeni a odkojeni hrošicí (v zeměplošské literatuře nazývané Orijeple, i když někteří historici tvrdí, že je to nesprávný výklad a přepis slova Orejaple, což je velmi rozšířený typ prosklené skříňky na alkoholické nápoje). Jeden most přes Ankh lemuje osm heraldických hroších figur obrácených hlavami k moři. Říká se, že až nastane čas a město se ocitne v nebezpečí, hroši oživnou a dají se na útěk.
Druhá, kterou obyvatelé města říkají velmi zřídka, praví, že kdysi za dávných časů seslali bohové na Zeměplochu povodeň. Tu přežila jen skupina moudrých lidí. Ti si totiž včas postavili obrovský koráb a na něj s sebou vzali dvojici od všech zvířat, krerá tehdy na Ploše žila. Po několika týdnech plavby začala rostoucí hromada všech hnojů přespříliš zatěžovat loď, proto-tak praví pověst-hnůj na jednom místě hodili přes palubu, a souš, která tak vznikla, nazvali Ankh-Morpork.
Inhumace Velké Pyramidy? Tak to nemá chybu.....
možná je dobré před čtením tohoto dílu znát nějakou knížku z oblasti Tajemství pyramid....
Z počátku jsem měla trochu problém ponořit se do knihy, ale po několika stránkách děj už příjemně plynul. Kniha je zábavná, vtipná a zajímavá. Bylo to mé první čtení Pratchetta a bohužel po všech chvalozpěvech, které slýchávám od lidí kolem sebe, jsem tak nadšená nebyla. Je to sice příjemné a zábavné čtení, ale nic "bombastického", proto jen 3 hvězdy.
Je mi moc líto, že první čtvrtina knihy (jedná se o část, kdy Těpic studuje v Ankhu), co se čtivosti a dějovosti týče, o dvě třídy převyšuje zbytek. Tato část je svižná, vtipná, dobrodružná, představuje nám (nám, kterým čteme Pratchetta chronologicky) novou postavu v akci. Pak se nepochopitelně děj rozvleče jak med v čaji a do konce příběhu tempo už nenabere. Jakoby autor u psaní vařil a krmil slepice. Těpice mění za spoustu více či méně výrazných postav a děj se postupně rozdrobuje a rozhašteřuje a není úplně jasné, kudy a kam se ṕříběh ubírá. Jasně, Pyramidy sice obsahují spoustu pro Pratchetta tolik charakteristických bonmotů, myšlenek a hlášek, ale na to, aby mě zaujala kniha jako celek, to prostě nestačilo.
Katastrofa v podobě pyramid, které svým geometrickým vzhledem způsobují problémy v čase i magii. No a nyní to vše vybouchne. To ovlivní celé království a zástupy mumií se prohání pouští i městy a snaží se poučovat své žijící potomky. Kdo to může zastavit a jak?
Pyramidy jsou další bláznivé dobrodružství v řadě Úžasné Zeměplochy, která nikdy nezklame. Humor je občas trochu tužší a někdy nelogický, ale vy se u toho stejně pobavíte. Někdy mi přišlo, jako by si autor dělal blázny jak z postav, tak i ze čtenářů, protože vymyslet takovouhle fantasmagorii chce vážně obdiv. Terry Pratchett je vážně skvělý spisovatel a jeho série Úžasná Zeměplocha stojí za pozornost.
„Když se nad tím tak zamyslíš, je to bláznivej svět.“
(str. 269)
Tady to všechno začalo. Můj první Pratchett. Jednou jsem si šlehnul Zeměplochu a už nejde přestat. Je to po čertech dobrej matroš.
Keď sa Pratchett rozhodne pozrieť na zúbok tematike starovekého Egypta, musí z toho zákonite vzniknúť výnimočný čitateľský zážitok. Cech Vrahov, ťava, múmie, parakozmická nestabilita, architekti (a ich účtovníci), sfinga... Príbeh je poslabší, beriem. Ale to fakt čítate Pratchetta kvôli príbehu? Ja som sa bavil výborne.
Žádný faraon by si neměl zahrávat s velbloudy a měl by vědět, že smrtí docela dost věcí nekončí.
A zase - další perfektní kniha ze série Zeměplocha. Pratchet tentokrát kydá na Egyptské Pyramidy. Perfektní mix humoru, mystična a epiky.
Parodie starého Egypta, úvahy o víře, technickém pokroku a lidské hlouposti v jedné knize, přesně to na Pratchettově díle miluju.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
7. kniha ze série Úžasná Zeměplocha a opět skvělé čtení. Pyramidy a starobylé království, cech vrahů a faraonův syn a pak také jedna konkubína :).