Užít si rozvod do poslední slzy
Veronika Mrázková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547408/bmid_uzit-si-rozvod-do-posledni-slzy.jpg
4
17
17
Kniha Užít si rozvod do poslední slzy se na vztahy i rozchody dívá z netradiční perspektivy. Společnost rozvod stále vnímá jako drama a životní prohru. Pro mě to ale byla jedna z nejlepších věcí, které mě v životě potkaly. Nedám na něj dopustit a vážně jsem si ho užila. Bolelo to, ale přineslo svobodu, sebelásku a probuzení. V knížce nekloužu po povrchu, otevřu vám svoje tajné komnaty a ukážu se nedokonalá, i se svou zranitelností a strachy ženy, mámy, učitelky a samoživitelky. Věřím, že je moje kniha léčivá. Kéž se vám stane majákem v dobách, kdy můžete jen doufat, že za černočernou tmou je pro vás něco nového a lepšího. Jakmile si do té temnoty posvítíte, najdete na každém kroku zábavu a výzvu. Výzvu, do které stojí za to jít, protože nic a nikdo pro vás nemá a nikdy nemůže mít větší cenu než vy sami.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha není návod na dokonalý rozvod a není to ani návod na dokonalý život po rozchodu. Je to zpověď ženy, manželky, matky, která si tím prošla a může sdílet své pocity, které ji po celou dobu provázely.
Vždy je to součást obou partnerů. Každý má svojí pravdu a nelze říct, že je špatná. Manželství je o kompromisech, o úctě k druhému partnerovi, o lásce, pochopení, …
Je toho mnoho a musí to přicházet od obou partnerů. Pokud to od jednoho nepřichází, většinou to nevydrží. A souhlasím s Veronikou, než být v nefungujícím vztahu, je lepší jít od sebe a je to lepší i pro děti, i když to v prvním momentu tak nevypadá.
Kniha je hlavně o cestě k sobě samé. Filozofování nad tím, jak se chováme k sobě a mít se rád. Pro někoho jsou to prázdná slova, ale ono to tak je… svou rodinu miluju, ale člověk musí dělat i něco, co uspokojuje jeho. Přináší potěšení jeho duši. Jinak se ve vztahu dusí a je to jen o povinnostech.
Je to o tom, mít rád svůj život a občas nám to musí jen život připomenout. Život je příliš krátký, abychom ho žili v nenávisti a odpustit druhému za bolest, kterou nám způsobil udělá dobře především nám.
Při nabídce štafety, kterou pořádala @knizni_blizenec jsem nejdříve koukla jaký je to žánr. Pro mojí smůlu jsem se podívala zrovna na první odkaz a to pointu (jelikož tam byla kniha vydána). Tam je zmíněno, že se jedná o ženský román s humorem, takže jsem hned psala Markétce, že se štafety ráda zůčastním.
Vždy se koukám ohledně žánru a jiných informací na databázi a tady je ta chyba, že jsem to tentokrát neudělala. Protože já biografii do svého oblíbeného žánru vůbec nezařazuji. Tento žánr jde úúúplně mimo mě a celkově mě nebaví.
A tady už jste si museli domyslet, že je nějaký problém. Celkový příběh a psaní autorky mi nesedlo. Do čtení jsem se nutila a kdyby to nebyla štafeta, tak knihu po pár stranách odložím a už nikdy neotevřu. Stále jsem čekala na ten humor, nebo zmínku rom prvků.
Kniha byla těžce napsaná a hrozně mi vadily dlouhatananáské věty, které byly i přes několik řádků. Další co mi vadilo byly témata o vesmíru, esoterika a duchovní cesty, tohle jde opět úplně mimo mě.
Co bych ocenila více rozepsat, byly zmínky o nevlatní dceři. Tím málem co bylo zmíněno se vyobrazila v nepěkném a hrozně negativním světle. Určitě si každý najde to své v knize a pro mě to bylo to, že jako matka a manželka, nesmím vše nechávat jen na svých bedrech.
Moc mě mrzí, že jsem negativní, takže knihu ani nehodnotím, protože tento žánr vůbec nečtu, a teď už fakt vím proč. Omlouvám se autorce, ale každá kniha si najde vlastní čtenáře, jen já jsem to tentokrát nebyla.
Ke knize jsem se dostala tak, že mě autorka oslovila na sazbu, nakonec knihu sázel někdo jiný. Ukázka z knihy mě ale zaujala a tak jsem si ji pak koupila.
A k samotné knize... mám z ní takové rozporuplné pocity. Jako by to bylo pořád nahoru a dolů, spíš teda dolů, dolů, trochu nahoru a zas dolů, ale zuby nehty se snažím, aby to byl i tak pozitivní prožitek. A vlastně nevím, jestli je tohle snažení dobře nebo špatně - pro autorku. Pro čtenáře to může být ale nakopávající ve smyslu, že i to špatné přinese něco dobrého. Ke konci knihy je právě takový seznam, co všechno to mimo jiné autorce přineslo.
Verča v knize tvrdí, že rozvod pro ni byl jedna z nejlepších věcí, která ji v životě potkala. Říkala jsem si, proboha, však rozvod spíš každého semele, jak to může být něco super? A tak jsem se s chutí začetla. V knize se dočítáme o manželství, které prostě jednoho dne manžel úplně zařízl s tím, že se chce rozvést. Pro Verču to byl šok. Totální. V jejím nitru se objevil nový pocit. Pocit viny a výčitek, že nedokázali s manželem žít ve šťastném a prosperujícím manželství. Bolelo to, semlelo ji to, ale víte co? Verča se oklepala, povstala jako Fénix z popela a ano, dokázala si na tom všem ošklivém najít to hezké. Byla hrdá, že se jí povedlo osamostatnit, že zjistila, že není odkázaná na mužskou pomoc, třeba při stavění nábytku a že cítí nečekanou svobodu. Ač bylo rozvodové období těžké psychicky, ona si z něho odnesla obrovskou sílu, uvědomění si sebe sama. Po čase poznala nového partnera a i zde se nám svěřuje se svými pocity a problémy, které vztah dvou dospělých lidí s vlastními dětmi přináší.
A jak se kniha líbila mně? Bohužel, musím zcela upřímně přiznat, že některé pasáže mi absolutně nesedly. Pro mě byla kniha chaotická, kdy se skákalo z tématu na téma. Mám problém, ale to je jen čistě moje věc, když se do příběhů začnou tahat témata o splynutí s Vesmírem a jakmile přišlo téma ženských kruhů, tak jsem věděla, že tady se s autorkou zcela rozcházíme. Moc mě to mrzí. Tím ale rozhodně neříkám, že je kniha nějak špatná, to určitě není. Spousty žen, které si zrovna prochází rozvodem v ní může najít cenné rady. Já mám manželství již 18 let spokojené. Proto jsem asi nedokázala autorku zcela pochopit. S některými myšlenkami však naprosto souhlasím. Třeba s tou, že žena by neměla být otrokem rodiny a chtít být naprosto dokonalá v péči o domácnost, děti, manžela a ještě v zaměstnání. I žena, matka a manželka potřebuje mít čas pro sebe.
Musím se přiznat, že tato kniha mě natolik zaujala svým názvem, že jsem si ji zkrátka musela přečíst! Jde si užít rozvod? V klidu a míru s partnerem? Nemusíte po sobě házet věci a handrkovat se o děti? A nestane se ze ženy po rozvodu troska?
Autorka nám v této knize ukazuje, že rozhodně ne. Rozvod nemusí znamenat konečnou zastávku Vašeho života. A existují ženy, které tuto situaci zvládnou z gracií a plny energie. Během čtení do mě skrze věty a odstavce jakoby proudila ženská energie, síla, která v každé z nás je. A úplně mě nadchla. Příběhy popsané v knize jsou natolik inspirující, že si dovedu představit, že mohou pomoci spoustě žen, které se v této situace nachází. Které hledají po rozvodu samy sebe a snaží se opět postavit na vlastní nohy.
Příběh je neskutečně inspirující a až syrově upřímný. Snaží se čtenáři říci, že všechno zlé je i pro něco dobré. Někdy je potřeba udělat velký krok, aby nám mohlo být v budoucnu dobře. A jedním rozhodnutím naše životy nekončí.
Já sice ještě nejsem v manželství, ale kniha mi toho spoustu dala. Například to, jak je důležité vážit si sebe sama, umět se za sebe postavit, dokázat říct ne a taky umět uznat chybu.
Knihu doporučuju všem, kdo máte rádi seberozvojové a autobiografické knihy!
Tato kniha mne zaujala svým názvem. Užít si rozvod? Jak se to dělá?
Jedná se o autobiografickou knihu. Autorka nás nechává nahlédnout pod pokličku svého života. Jak ji změnil rozvod s manželem? Když zůstala sama se dvěmi malými dcerami?
Rozhodně nečekejte zhroucenou ženu, která hází špínu na svého partnera. Naopak zde najdete silnou ženu, která se snaží najít svoji cestu, poučit se a žít dál, co nejlépe.
Je to kniha ze života (o životě), která pohladí, pobaví a donutí vás se zamyslet.
Mám za sebou stejnou zkušenost jako Verča (rozvod, nový partner, role macechy....), takže v dost situacích jsem se poznala a měla jsem teď možnost nahlédnout na ně i jinýma očima (ale to je asi s odstupem času i normální).
Mně se kniha moc líbila - sdílení pomáhá a vidět, že v tom nejsme sami, je fajn. Úplně teda nevyhledávám ty duchovní cesty, ale každý máme svoje.
Styl psaní mi seděl. Je vidět, že Verča miluje češtinu a umí si s ní krásně pohrát.
Oblíbená věta z knihy
Západy slunce jsou důkazem toho, že bez ohledu na to, co se stane, každý den může skončit nádherně. Ti, kdo o tom rozhodují, jsme my.
Veronika ve své knize přináší autentickou a upřímnou zpověď o jednom z nejtěžších životních rozhodnutí – o rozvodu.
Ale je to vážně vždy jeden z nejhorších zážitků v životě? Nebo může přinést i něco dobrého…?
Autorka přistupuje k tématu s neobvyklou dávkou odvahy a nadhledu, což činí její příběh nejen inspirativním, ale i povzbuzujícím. Místo tradičního pojetí rozvodu jako traumatu, plného bolesti a smutku, ukazuje, že i taková zkušenost může být cestou ke svobodě, sebelásce a osobnímu růstu.
Kniha je psána z pohledu ženy - mámy, což jí dodává osobní hloubku a autentičnost.
Můžeme se snadno ztotožnit s autorčinými pocity nejistoty, strachu, ale i s postupným přijímáním nových výzev.
Autorka dokazuje, že rozvod není konec světa, ale může být začátkem nové, lepší kapitoly života.
Jedním z nejsilnějších prvků knihy je její otevřenost.
Verča se nebojí přiznat chyby, slabosti a obavy, což činí její příběh o to reálnější.
Kniha je plná osobních reflexí, ale zároveň nabízí povzbuzení a naději pro všechny, kteří se ocitnou v podobné situaci.
Ukazuje, že i když cesta může být trnitá a plná slz, na jejím konci čeká nové pochopení sebe sama a osvobození.
Jedná se o knihu, která nejen zaujme čtivým stylem, ale hlavně nabídne útěchu a inspiraci těm, kteří prochází obdobím změn.
Veronika svým osobním příběhem dokazuje, že někdy je potřeba projít těžkými chvílemi, aby se člověk mohl znovu nadechnout a najít nový smysl života.
"Jak by Slunce mohlo hřát, kdyby nemělo v sobě oheň? Jak bys mohl milovat, kdybys neměl lásku v sobě."
Tato kniha se na rozchody a vztahy dívá z jiné perspektivy. Společnost vnímá rozvod jako životní prohru. Pro mě to byla ale jedna z nejlepších věcí, které mě potkaly. Bolelo to, ale přineslo svobodu, sebelásku a probuzení.
Tento autobiografický příběh jedné velmi silné ženy, která prožívá svůj rozvod je velmi inspirativní. Autorka popisuje různé fáze, kterými prochází při rozvodu a po něm. Čtenář se tak dostane pod povrch a díky poutavě popsanému průběhu se ocitá v centru dění. Na vlastní kůži jsem tohle zažila jako dospívající, když se rozváděli mí rodiče. Člověk při svatbě věří, že je to navždy, ale tohle není nikdy jisté. Lidé se můžou změnit, partneři se můžou od sebe vzdálit a láska může časem vyprchat a nebo vzplát k jiné osobě. Líbí se mi, že autorka zmínila výčet pozitivních věcí, které by se nestaly, nebýt rozvodu. Například by určitě nenapsala tuto knihu. Ten zbytek můžete zjistit, když si ji přečtete. Věřím, že opravdu může být pro spoustu inspirativní, motivující a zároveň malým lexikonem, jak se z toho nezbláznit, nastane-li tato situace.
Nezapomeňte, že "nikdy nejsme sami a to, co se nám děje, se děje dobře."
Možná ten význam nechápeme teď, možná jej ani zítra nebudeme znát, ale jednou určitě ano.
V rámci spolupráce s Veru jsem měla příležitost si přečíst její prvotinu vydanou přes Pointu. S těchto spolupráci mám vždy velkou pokoru, ale i strach. Tady jsem ho mít nemusela.
Tato kniha je autobiografická, tak je hlavní hrdinkou samotná autorka. Nečekejte ale žádný nudný výklad typu: byl rozvod, brečela jsem, našla jsem v tom ale smysl, najednou jsem byla šťastná. To opravdu NE. Autorka nám popisuje celý proces od vztahu s ex-manželem do nového vztahu s přítelem, ale ne klasicky jako příběh.
Autorka napsala tuhle jednohubku opravdu čtivě s krátkými kapitolami. Tolik vět mi nahnalo husí kůži, nebo mi slzeli oči - bylo to jako když si s vámi vykládá kamarádka, která odhaluje své nedostatky, nebojí se je přiznat, dokonce je i rozmázne, ukáže, jak s nimi nakládala, jak to šlo nahoru a dolu.
Padne tam dost citátů a vět, které se vás dotknou na správných místech, knihu bych nazvala léčivou, jelikož autorka popisuje takových momentů, který si určitě kdekdo prožil a dostává ujištění, že se jde z toho dostat. Vlastně mi otevřela oči v tom, kde bych měla na sobě zapracovat a nenechat sebe samu přehlíženou, než bude jednou čas...
Kniha je obohacená o fotografie, zpovědi, přiznání a to vše zabalené v opravdu nádherné češtině. Autorky styl psaní mi sedl. Připodobnila bych to k rozvojové knize psáno ženou, která to píše s citem a bolestí, ale takovou bojovností, je to ze života.
Podtrženo sečteno - nemusíte projít rozvodem, aby vám kniha byla blízká, toho jsem se i já obávala. Rozchod, práce na sobě, touze po (sebe)dokonalosti, být skvělou mámou, být lepší přítelkyní, manželkou, dostat se ze dna - věřím, že jedno téma určitě každý z nás zažil/prožívá a to v této knize najdete. Růžovku sloupnete jako malinu (144 stran), po které můžete cítit šimrání po sebelásce, nebo změně.
Užít si rozvod do poslední slzy
“Jenže takhle funguje Vesmír. Nedá nám to, co chceme, dá nám přesně to, co potřebujeme.
“Nikdy nejsme sami a to, co se nám děje, se děje dobře.
Veronika nám popisuje svou cestu nejen rozvodovým řízením, ale také svou proměnu a uvědomění si sama sebe.
Kromě jejího osobního příběhu je to kniha plná hezkých a zajímavých myšlenek - s mnohými jsem souhlasila. Na mě působila tak nějak motivačně a bavila mě.
Myslím, že knihu ocení především ten, kdo alespoň trochu vnímá sám sebe nebo se to chce naučit a taky ten, kdo věří, že všechno se děje z nějakého důvodu.