Úzkosti a naděje
Otakar Theer
Básníkovo pozorování světa dospělo v této sbírce k pronikavému záznamu neklidu uprostřed vlastní duše, do níž se promítají deziluze a beznaděj. Mládí se tu projevuje jako soubor bolestných prožitků, které však básníkovi paradoxně dávají příležitost uvědomit si svůj postoj k životu, vyrovnat se s obavami a směřovat do takového hájemství, v němž se lze obklopit třeba krásou okolní krajiny, dýchající lyrickým soumrakem i kouzelnými nočními scenériemi.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1989 |  Vteřiny duše |
| 2014 | Almanach na rok 1914 |
| 1968 | Verše pro tajnou chvilku |
| 1916 |  Všemu navzdory |
| 1980 |  Hořká idyla |
Verše se díky staršímu jazyku nečetly úplně lehce a kniha se mi proto těžko hodnotí.
Báseň Zpověď působí tak aktuálně, až mě udivilo, že je přes sto let stará:
.....
Teď stojím na břehu, mdlý dlouhou Odyssejí,
mdlým zrakem hledím kol po rodné české roli.
Tak rád bych cítil v svých ty ruce, které hřejí,
tak rád bych stržen byl, ať věrou v kohokoli.
Však s hledem otčíma a drsnou jeho lící
jde kolem český svět. Ni velkosti, ni řádu
v něm není, posvátné ni vůle jednotící.
Jak slípka zděšená na vrátkém cupká hřadu.
Pár bludných vpředu jde, pár s nimi akrobatů,
a měšťák, v zlatu dlaň, si po fajácku hvízdá.
Jen bezejmenný dav, ten ještě sílu má tu,
však cizejší mi je než cizím krajem jízda.
....
Nejvíce se mi líbil Vítr:
Vítr
Řič, jarní větře! Supěj, hřmi,
tisícem kopyt třeskni!
Řič dál svůj smutek, divý bol —
s tebou tak dobře se teskní.
Oblaka uštvi, zdupej les,
na vodu pusť se cvalem,
opojně každý úder tvůj
každičkým vichří mi svalem.
Jsme jako bratři: šle nás žal
od nebes v hloubku vodní,
ničíme, lámem, skok co skok,
pádíme — bratří rodní —
neznámo kam a proč.
Některé básne jsou prostě úchvatné, některé mě minuly.
Děkuji za možnost legálního stažení zdarma.