Uzly

03.11.2020

Laing v knize znazornuje svojskou formou ruzne formy poruchy komunikace, at uz intra ci exteropsychicke. Nektere ukazky jsou vtipne, jiné velmi trefne, nekdy si Laing uleti do rozsahleho vrstveni myslenek, ktere uz potěší snad jen hnidopicha ci jedince pod akutnim vlivem psychotropnich latek.

04.05.2020

Jako chápu, že autor byl ve své době trochu kontroverzní, ale... vážně někdo těmhle "veršům" rozumí? Já se snažila, ale přes první stranu každé kapitoly jsem se nedostala. Tedy dostala, ale nepobrala.

Autor sám v předmluvě uvádí, že zde předkládá vzorce lidského chování, na které přišel. A když to vezmu souhrnně, tak ano, veškerá nedorozumění jsou o tom, že si myslíme, že víme, co si druzí myslí. Neboli, použiju-li autorova vzorce, že si myslíme, že víme, co si druzí myslí, že ví. Že si myslíme, že víme, co si druzí myslí, že si myslíme, že víme. A tak dále a tak dále. Jde mi z toho hlava kolem.

Nejsem si úplně jistá, že sám autor měl vždy jasno, co je vlastně smyslem výsledně vzniklé věty. Zato si jsem téměř jistá, že tu šlo i o tu poezii. Se slovy si autor tedy hraje neskutečně. A s pořadím slov, spojkami, záporkami, vlastně i závorkami.

No a do toho se objeví sem tam něco srozumitelného. Především tedy na první straně každé kapitoly (tématu, vzorce, básně... ani nevím jak to nazvat). Vyjde vždy z jednoduchých vět a pak je začne postupně obměňovat a spojovat a přehazovat a opakovat a to už jsem víte kde.

No to se musí zažít.