Uzly a pomeranče
Iva Procházková
https://www.databazeknih.cz/img/books/84_/84465/bmid_uzly-a-pomerance-84465.jpg
4
109
109
Román pro dospívající, ve kterém velkou roli hrají koně. Koně jako sny, koně jako vyjádření touhy po nespoutanosti, koně jako závazek, koně jako láska. Darek, kterému táhne na čtrnáctý rok, žije se svým otcem a mladší sestrou v horské vesnici na moravském Slezsku. Po smrti matky, ke které měl velmi něžný, silný vztah, se jeho život změnil. Musel se vzdát některých plánů, větší povinnosti s sebou však nesou i víc svobody. Dospívá rychleji než většina jeho vrstevníků a lidé kolem něj si to uvědomují. Není náhoda, že o něj jeví zájem o rok starší Hanka, že se s ním otec radí o svých projektech a nápadech, že se na něj spoléhá invalidní soused. V důsledku hospodářské krize přijde otec o zaměstnání a vydělává si příležitostným truhlařením, brigádami na stavbách nebo v lese. Nenese svou situaci lehce, jeho sklon k nadměrnému pití alkoholu se prohlubuje. Vtom se však objeví dávný kamarád Anton a otevře mu nové životní perspektivy: budou společně chovat koně. Darek je nadšený a pomáhá otci ohradit pastviny a postavit stáj. S koňmi se do jeho jednotvárného života dostává nejen prvek dobrodružství, ale i určité prestiže. Najednou má navrch dokonce nad Hugem, svým dlouholetým nepřítelem a rivalem. Příběh spojuje dobrodružné prvky s prvními něžnými náznaky erotického vztahu; nad vším dominuje silná touha dospívajícího kluka po akceptanci, lásce a odstranění krutostí páchaných jak na lidech tak na zvířatech.... celý text
Přidat komentář
Kniha nebyla špatná, ale vadily mi některé věci. Jednak to, že klukovi mělo být 14, ale takto se nechovají kluci ve čtrnácti. Řekla bych , že věk byl tak na 17, jednak to s láskou jako takovou nemá nic moc společného a taky mi vadilo to tvrdé MATKA. V celé knize se snad neobjeví maminka. A nepřišlo mi to nějak šíleně hrozné, jak se tam popsal závěr s tím, co s koňmi dělali. Podle toho, co jsme tady četla, jsem myslela bůhví jak to je v knížce drasticky popsáno. Je to určitě nepříjemné, ale nic až tak dramatického.
Po této knize jsem sáhla ze dvou důvodů. Jednak mám ráda koně, a taky jsem před nedávnem viděla stejnojmenný film.
Kniha se mi moc líbila. Je pravda, že to není klasický dívčí román, kde se řeší jen škola a lásky, tady se řeší i vážnější témata - Darkovi zemře maminka, musí se postarat sám o sebe, protože táta má taky svoje problémy, pak tu jsu trable s koňmi atd.
Ale život není jen růžový a bezstarostný, a to by měli náctiletí vědět. čím dříve si to uvědomí, tím lépe.
Tak tady trochu nevím, co napsat. Sháněla jsem knížku pro dvanáctiletou slečnu a teď hodně váhám, jestli jí mám knihu vůbec doporučit nebo dát. Příběh jako takový není špatný, vše co se zde odehrává je i reálné, ale mě osobně nesedly pasáže s podrobným popisem "likvidace" koní. Myslím, že v knize určené pro tuto věkovou skupinu by to stačilo napsat pár holými větami a i tak by to splnilo svůj účel. Já sama jsem u koní 35 let a zažila jsem bohužel i dobu, kdy se koně posílaly transporty do Itálie na maso, ale nám dětem v jezdeckém oddíle bylo řečeno, že se prodávají. Když jsme se pak dopídili pravdy a to jen informace, že je prodali na maso, nesli jsme si to s sebou dost dlouho, vlastně možná i dodnes. Vím, že i toto vše je realita a děti jsou dnes asi zvyklé z počítačů na násilí všeho druhu, ale já se s tím ztotožnit nemůžu.
Navíc závěr mi přišel trochu neuzavřený, přála bych si ještě kousek pokračování.
Kniha me celkem mile překvapila... Čekala jsem úplně jiný příběh...
Konec byl smutný, ale život není jen o radostech...
Moc pěkný příběh s reálnými problémy. Takový příběh ze života. Čekala jsem, že to bude zaměřeno na první lásku, ale nikoliv. Doporučuju spíše ale mladším čtenářům a čtenářkám, já už nejsem úplně cílová skupina. Na film se určitě někdy podívám. :-)
Knížka, která ukazuje dětem, že svět není jenom růžový a že ne všechny věci v životě můžeme ovlivnit a rozhodně se nedějí tak, jak my si přejeme. Taky ukazuje to, že ne se všemi se shodneme, můžeme mít pocit, že nás zradili, ale přesto se s nimi musíme naučit komunikovat a vycházet. Nevím, jestli ji děti dokážou pochopit, ale rozhodně je čtivá.
Celkem netradiční příběh o koních, trochu o lásce, o rodině,... o životě. Nečekejte příkrasy, podává život takový, jaký je. Na nic si nehraje. Právě proto se mi líbil. Mimo to se také kniha dobře četla díky tomu, jakým stylem je napsaná.
Souhlasím s ostatními, kniha je depresivní.
Samotný příběj se mi oíbil, ale mohlo to skončit jinak.
Jak jsme jeli do Prahy vlakem značky RegioJet (nedělám žádnou reklamu, ale i tak vám ho doporučuju), tak jsem se dozvěděla, že se na jejich portálu dají i číst e-knihy. Nikdy jsem žádnou e-knihu nečetla a tak jsem to aspoň chtěla zkusit a stejně bych se asi nudila. Tak jsem si prohlížela, co tam mají a nic moc mě nezaujalo. No, ale potom jsem narazila na tohle a na první pohled mě prostě zaujal název a i obálka. Tak jsem si řekla: Proč to nezkusit? A hned po pár přečtených stránkách mě to okamžitě vtáhlo do děje. Je to hodně čtivá knížka a přesvědčilo mě to o tom, že i čeští autoři umí psát skvělé knížky.
Darka jsem si oblíbila hned. Emu jsem ze začátku neměla moc ráda, ale když jsem se dozvěděla, že je trochu postižená, tak jsem pochopila její chování a oblíbila jsem si jí. Působila na mě celkem mile. No, na Michala jsem žádný názor neměla, prostě takový neutrál, ale nebyl mi nějak nesympatický. Hanka mi občas připadala, že se trošku předvádí, ale jinak mi byla sympatická. Hugo mě hrozně štval a byl mi strašně nesympatický. Nechápu, že se s ním Darek někdy začal bavit. Nechápu, o co mu šlo, ještě k tomu, když to Darek měl tak těžké. Táta Darka a Emy mi byl taky celkem hodně nesympatický, neměla jsem ho ráda. Skoro pořád na Darka křičel. A taky mi vadilo, že se tak často opíjel. A Marta mi taky byla nesympatická. Na Antona jsem si taky nějak nevytvořila názor, ale zato pan Havlík mi byl sympatický a měla jsem ho v oblibě.
Moc se mi líbilo, že se to odehrávalo v moravskoslezském kraji.
Je to zvláštní knížka, překvapila mě. Přesto musím dát čtyři hvězdičky, protože to bylo napsáno zvláštním stylem a udivilo mě, že tam je tak málo kapitol. Ale tahle knížka má moc velkou hloubku. Dlouho na ni budu vzpomínat. Tato knížka vážně asi není moc pro děti do 11-12 let, protože to vůbec nemusí pochopit. Nádherná kniha.
Skvělá knížka pro dospívající, na jejíž příběhu se dá mnohé ukázat - svět není černobílý, orientace ve složitém světě na základě zkušenosti, nutnost chápání druhých, nutnost komunikace...doporučuji!
když jsem knihu četla před 4-5 lety, nelíbila se mi moc, bylo to na mě moc vážné a pochmurné. ale teď když jsem si knihu přečetla znovu? mám na ní úplně jiný názor, jako kdybych četla jinou knihu. Myslím si, že kniha není pro děti ve věku 10-12 let, to knihu dostatečně neocení.
Skvělý silný příběh pro starší děti, obzvláště dívky (přeci jen zájem o četbu o mezilidských vztazích, o koních apod. bývá u nich mnohem výraznější než u kluků :-) Mám ráda příběhy pro děti, které v sobě mají určitou hloubku. Kniha je velmi dobře a poutavě napsána, moc oceňuju retrospektivu, která v knihách pro děti nebývá úplně běžná.
Knížka mi byla doporučená na besedu pro děti o hendikepech. Špatně se mi četla, na mě moc depresívní, nedočetla jsem, jen poslední stránky.
Kniha byla velmi silna a na konci smutna, ale proc ne? Nemusi prece vsude byt happy end.
Zajímavá kniha , ale sama bych si ji určitě nikdy nepřečetla . Příběh je depresivní což by mi nevadilo , na takovýto žánr jsem zvyklá , ale co nechápu je proč je tato kniha zařazená v románech pro dívky a nebo dětskou četbu . K pochopení příběhu nemusíte být sice velký génius avšak nepříjemný pocit tíženosti jsem při četbě této knihy nepocítila jednou. A opravdu si nedokážu představit sedmileté dítko s touto knihou v ruce , jestli by jí teda vůbec porozumělo.
Pro spisovatelský rod Procházků mám docela slabost. Otec a dcera jsou zdatní autoři, oba píšou velmi dobře a zajímavě. Také tento oceněný román pro mládež se velmi povedl. Zprvu jsem se nemohl do knihy začíst, když jsem však konečně přišel na chuť téměř nefunkčí rodině bez matky, začal na mně příběh působit a vtahovat mně do děje. Zejména vztahy mezi sourozenci Derkem a Emou jsou velmi dobře vymyšlené a napsané. Výstavba celého děje je zajímavá, gradující, napínavá a konec překvapil.
Moc mě překvapil konec, podle mě si ty koně nezasloužili zemřít, ale na druhou stranu Iva Procházková podává obraz tak, aby vykreslila tvrdou realitu člověka, který potřebuje každou korunu a navíc se musí starat o mentálně retardovanou dceru. Velice dojemné a umně napsané :)
Autorovy další knížky
| 2006 |  Myši patří do nebe |
| 2011 |  Uzly a pomeranče |
| 2006 | Únos domů |
| 2009 | Nazí |
| 2014 | Muž na dně |
Krásná knížka. Určitě najde své čtenáře i mezi dospěláky, možná především mezi nimi....my už dokážeme lépe vstřebat, že na světě prostě občas není jen hezky a veselo. Postavy, prostředí....vše je tak dobře napsané, že mi teď bude chybět. Hezké je i filmové zpracování.