Čtenářský deníček. Útlý román Maurice Constantina-Weyera V Boží dlani se mi - jako řada už zmíněných knížek - dostal do ruky náhodou. Líbila se mi potrhaná obálka i název. Autora jsem neznal vůbec. C.-W. je francouzský spisovatel (1881-1964), který měl dobrodružný život: byl kovbojem, dřevorubcem, traperem, novinářem i obchodníkem s kožešinami, v první světové válce utrpěl 53 (!) zranění. Jako invalida začal po válce sepisovat své prožitky. Jedním z plodů tohoto jeho bědného vydělávání si na obživu je právě román V Boží dlani, který zpracovává jeho prožitky a vjemy z Kanady, kam byl nucen se Constantin-Weyer vystěhovat z Evropy z existenčních důvodů. Tyto okolnosti však V Boží dlani najdeme. - Text sám je možná vymezit někam do půdorysu děl Thoreaua, Turgeněvových Zápisků lovce, knih Setonových či líčení přírody v podání Biankiho. Sledujeme autora-vypravěče, jak se uchyluje do samoty severokanadských lesů, kde žije ve srubu a živí se lovem. Je hlubokým a bystrým pozorovatelem a glosátorem přírody, jeho styl psaní působí až anticky hluboce - elipsa od země k bohům - ale bez pathosu. - V knize jsou nelítostná místa: autor líčí, jak zabil medvědici, aby si mohl odvést její mládě, rozplývá se nad životem ondater a pak na ně líčí pasti. Ale - nebyl salonním intelektuálem roku 2021, živil se prodejem živých i mrtvých zvířat či jejich částí. - Je úctyhodné, kolik samonosných epizod od hovorů s Indiány po úvahu nad sonetem o říji jelenů dokázal vtěsnat do 140 stran vyprávění. - Nakonec musí vypravěč ze své lesní samoty odejít. Požívá zde už tehdy výrazu "squatter" - první majitel s přednostním právem - ale z pustiny přesto kvůli tlaku zástupů nových kolonistů odchází; konstatuje, co znamená výraz "civilisace: "Kolektivní obrana proti bídě a smrti." - Román z roku 1928 získal ve Francii Goncourtovu cenu. Drobný klenot. Čtěte. - PS. Další knížka z mé knihovny, která byla původně vlastnictvím malíře Otto Stritzka. Koupil jsem ji za dvě koruny, prosím. Takovou láci si nezaslouží ani Stritzko, ani Constantin-Weyer. Vydalo v roce 1947 nakladatelství Symposion.
Čtenářský deníček. Útlý román Maurice Constantina-Weyera V Boží dlani se mi - jako řada už zmíněných knížek - dostal do ruky náhodou. Líbila se mi potrhaná obálka i název. Autora jsem neznal vůbec. C.-W. je francouzský spisovatel (1881-1964), který měl dobrodružný život: byl kovbojem, dřevorubcem, traperem, novinářem i obchodníkem s kožešinami, v první světové válce utrpěl 53 (!) zranění. Jako invalida začal po válce sepisovat své prožitky. Jedním z plodů tohoto jeho bědného vydělávání si na obživu je právě román V Boží dlani, který zpracovává jeho prožitky a vjemy z Kanady, kam byl nucen se Constantin-Weyer vystěhovat z Evropy z existenčních důvodů. Tyto okolnosti však V Boží dlani najdeme. - Text sám je možná vymezit někam do půdorysu děl Thoreaua, Turgeněvových Zápisků lovce, knih Setonových či líčení přírody v podání Biankiho. Sledujeme autora-vypravěče, jak se uchyluje do samoty severokanadských lesů, kde žije ve srubu a živí se lovem. Je hlubokým a bystrým pozorovatelem a glosátorem přírody, jeho styl psaní působí až anticky hluboce - elipsa od země k bohům - ale bez pathosu. - V knize jsou nelítostná místa: autor líčí, jak zabil medvědici, aby si mohl odvést její mládě, rozplývá se nad životem ondater a pak na ně líčí pasti. Ale - nebyl salonním intelektuálem roku 2021, živil se prodejem živých i mrtvých zvířat či jejich částí. - Je úctyhodné, kolik samonosných epizod od hovorů s Indiány po úvahu nad sonetem o říji jelenů dokázal vtěsnat do 140 stran vyprávění. - Nakonec musí vypravěč ze své lesní samoty odejít. Požívá zde už tehdy výrazu "squatter" - první majitel s přednostním právem - ale z pustiny přesto kvůli tlaku zástupů nových kolonistů odchází; konstatuje, co znamená výraz "civilisace: "Kolektivní obrana proti bídě a smrti." - Román z roku 1928 získal ve Francii Goncourtovu cenu. Drobný klenot. Čtěte. - PS. Další knížka z mé knihovny, která byla původně vlastnictvím malíře Otto Stritzka. Koupil jsem ji za dvě koruny, prosím. Takovou láci si nezaslouží ani Stritzko, ani Constantin-Weyer. Vydalo v roce 1947 nakladatelství Symposion.