V čase ubývajícího světla
Eugen Ruge
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/215922/mid_v-case-ubyvajiciho-svetla-215922.jpg
3
39
39
Dramatický příběh jedné východoněmecké rodiny líčí na osudech tří generací období od padesátých let přes zásadní politický obrat v roce 1989 až po začátek nového tisíciletí. Zavádí nás do Mexika i na Sibiř, přibližuje vrcholy i propady dějin 20. století.
Přidat komentář
Skvěle napsaná sága z NDR. Občas vtipně, občas s mrazením v zádech prožíváme události "uvědomělé komunistické" rodiny. Neutěšenost socialistických reálií a prostředí je perfektně popsané, stejně jako jednotlivé postavy.
Šedivej, upocenej, upachtěnej socialismus v NDR, všudypřítomná deprese, skepse, smířenost a připosranost obyvatel. Synové opakující chování otců, kterým opovrhovali, ženy obětující osobní štěstí pro manžely, kteří pro ně to samé nečiní. V knize nebyla jediná příhoda s pozitivním vyzněním. Dobře napsané nepříjemné čtivo.
Bakelitová rodinná sága. Ruge umně vykreslil soužití lidí, přičemž šikovně využívá náhledu na jisté situace z vícero perspektiv - dík tomu kniha nepůsobí černobíle.
Typická rodinná sága na pozadí velkých dějin, v tomto případě zejména NDR. Připomnělo mi to skvělý Deightonův román Winterovi.
Zpočátku mě kniha nechytla. Čekal jsem spíš než román dokument. Postupně jsem se ale do příběhů nechal vtahovat a s románem se sžil. Autor píše velmi čtivě, i když často až moc rozvláčně, ale nakonec musím uznat, že vše bylo vyvážené. Kdyby to bylo víc stručné, asi by to též působilo víc nudně. Pravda, v celku se nejedná o žádný zvláštní, neobvyklý příběh, na druhou stranu není nijak přehnaný, je to takové připomenutí našeho nedávného života, ale ne z Československa, ale z NDR. S hodnocením jsem dlouho váhal, původně od 60-65% nakonec dávám 70% a přikloním se ke 4*. 26.6.2016.
Autor velice autenticky popisuje období komunismu a poměry v tehdejším východní Německu neboli Německé demokratické republice, potažmo i v Sovětském svazu. Vzhledem k tomu, že se sám narodil na Uralu, stejně jako hrdina románu Saša, je zřejmé, že jde alespoň částečně o autobiografii.
Líčí vztahy v rodině mezi třemi generacemi, které jsou ovlivněny do značné míry zatuchlou atmosférou komunistické země a traumatickými prožitky rodičů Saši v komunistickém Rusku. Zvláštní, i když svým způsobem pochopitelné je, že otec hlavního hrdiny, ač sám po 2. světové válce málem nepřežil v gulagu, je natolik ovlivněný životem v komunismu, že se po pádu železné opony jen těžko smiřuje s novými poměry.
Zajímavé bylo, jak tři generace rodiny, která se přistěhovala po válce z Ruska do Německa (otec Saši byl Němec a po několika letech se mu podařilo dostat svou ruskou rodinu do Německa), se různým způsobem sžívala s jazykem a změnou prostředím. Nejstarší - babička Saši - se naučila jen "Guten Tag" a "Auf wiedersehen" a ještě se jí pletlo, kdy má které použít, stále vzpomínala na život v Rusku a velmi si ho idealizovala. Maminka mluvila se silným přízvukem, ale v komunistickém Německu, kde byl život o mnoho snazší než v Rusku, byla jak ryba ve vodě a naopak na změnu poměrů po pádu komunismu si již nikdy úplně nezvykla. Syn Saša brzy mluvil plynně a nechápal své rodiče, kteří prožili za komunismu tolik zlého, ale přesto si jen těžko zvykali na svobodné poměry.
Do hry vstupuje ještě rodina otce Saši, která patřila k privilegovaným komunistům. Velký rozdíl byl mezi babičkou, která byla v podstatě jen idealistkou, a podivným dědečkem, který vlastně ani dědečkem opravdovým nebyl a patřil k bezcharakterní komunistické smetánce.
Všechny tyto rodinné konstelace mají vliv na Sašu a posléze na jeho syna. To už je zase úplně jiná generace...
V některých pasážích mě kniha nudila, až jsem si myslela, že nedočtu. Jiné pasáže jsem zase hltala jedním dechem, také mě hodně vadilo skákání z roku 1989 do současnosti, poté zase zpět...člověk se pak ztrácel mezi postavami.
Po knize jsem sáhla s velkým očekáváním, ale byla jsem zklamaná. Je pravda, že jsou zde pasáže čtivé a zajímavé. Ale z mého pohledu je víc těch zdlouhavých a ne příliš zajímavých. Dočetla jsem, abych poznala celý příběh. Za přečtení nejspíš stojí - hlavně pro ty, kteří nezažili, ale ...
Vždycky mě zajímaly knihy popisující období totality. A bylo zvlášť zajímavé číst tuhle knihu v průběhu voleb.
No díky ní jsem se ještě daleko víc utvrdila v tom, že komunismus, potažmo socialismus je jen nechutný nádor na lidské svobodě.
Každopádně tenhle příběh je něčím výjimečným. Většinou jsem četla knihy, kde se psalo o disidentech a revolucionářích - tohle je jen prostý popis nuzného života za totality.
Možná právě to z téhle knihy dělá tak zvláštní, smutné dílo. Ovšem abych autorovi neupírala! Nedá se říct, že bych se u knihy nebavila a nesmála! Autorův styl psaní je velice zábavný a protkaný ostrým humorem.
No, nejspíš jen s ostrým humorem se to všechno dalo přežít.
Úplně asi né můj šálek čaje