V chaloupce strýce Toma
Harriet Beecher Stowe
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459492/bmid_v-chaloupce-stryce-toma-2vA-459492.jpg
4
284
284
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1940 , Vojtěch ŠebaOriginální název:
Uncle Tom's Cabin, 1852
více info...
Přidat komentář
„Každá povaha, která je schopná cítit opravdový zármutek, je schopna dobra. “
Knížka, která pomohla změnit chod dějin. Dojemný příběh, který vás nenechá chladnými a u jehož čtení si uvědomíte, jak se teď i přes různé starosti a nesnáze máme vlastně dobře, a že svoboda je ten nejcennější dar na světě.
Príbeh mi pripomína oskarový film 12 rokov otrokom, ktorému bola predlohou tiež kniha, príbeh Solomona Northupa.
Obe diela zanechajú silný dojem.
Smutný příběh, ale přesto věřím, že stojí za přečtení i v dnešních nadcházejících dnech...,myslím , že je to i poučné.
Ďalšia z kníh, pri ktorej si človek uvedomí ako sa máme dobre. Čítanie o černošských otrokoch s ktorými zaobchádzali ako ani nie s ľuďmi bolo miestami náročné. Predstava že sa k človeku správajú ako k tovaru - kedykoľvek ho môžu predať, byť, vládnuť nad ním je drsná. Miestami sa mi tlačili slzy do očí - aký môže byť človek zlý.
Kniha mi pomohla rozšíriť si obraz o otroctve v minulosti, je napísaná pútavo, veľmi dobre sa čítala.
Strašně ráda jsem četla tuto knihu a dojímala jsem se nad osudy černých otroků.
Aj po 100 rokoch táto krásna knižka má čo povedať každej generácii... Schválne, skúste!!
O velikosti románu nelze pochybovat. V druhé polovině 19. století šlo vskutku o bestseller, kniha se stala po bibli druhou nejprodávanější a dokázala vzbudit bouřlivé reakce jak mezi zastánci tak mezi odpůrci otrokářství. Lincoln měl při setkání s Beecher-Stowe údajně říct: "Tak toto je ta malá dáma, která zapříčinila tuhle velkou válku." (maje na mysli Americkou občanskou válku). To mi připomnělo, že podobnou moc pohnout světem přisuzovali v téže době v Rusku Turgeněvovým Lovcovým zápiskům. Cara Alexandra II. prý motivovaly ke zrušení nevolnictví (1861). V každém případě dosah vlivu Chaloupky je nedozírný, ačkoli dnes se o ní v USA už neučí. Dnešní čtenáři totiž román posuzují bez historického kontextu a tak jim paradoxně vychází, že je plný předsudků a stereotypů o Afroameričanech. Strýček Tom je pak v tomto čtení náboženským fanatikem, který na sobě nechá štípat dříví., snaha poskytnout otrokům vzdělání, je upírání jejich identity. Samotný podtitul knihy Život mezi nízkými je dnes pohoršující.
Krásný příběh, dobře se čte, místy smutný a dojemný. Závěr byl pro mne celkem překvapivý.
Vezmu-li v potaz, že tato kniha byla v 19.stol. vydána jako kniha pro děti, pak bych musel přidat ještě jednu hvězdičku. Neuvěřitelně silný, krásný a lidský příběh o otroctví černochů v Americe, jejich strádání i bezmoci, včetně pohledů na věc z obou stran a víře v lepší časy. Neodpustím si i pokřivenost církve.
Četl jsem vydání z roku 1977 Albatrosem, s ještě kudrnatě bohatou češtinou, což už dnešní mládež neosloví, ale za mě, dokonalé.
Výborná kniha, četla se skvěle. Sice zase mimo žánry, které čtu obvykle, ale nevadilo mi to.
Tak to byla síla. Kolikrát jsem chtěla knihu odložit, protože jsem jako rodič nemohla přes slzy číst dál... Jako dítě pro které je knížka určena bych ji tak nedocenila. Až když má člověk vlastní děti tak čte i mezi řádky jaké utrpení musely prožívat postavy zvlášť když si uvědomíte že to se dělo denně a autorka psala z autentických zkušeností... V té době přímo žila a nedovedu si představit jakou musela mít odvahu když tuto knihu psala... Doporučuji!
Jedna z mých nejoblíbenějších knih, jež líčí hrůzy otrokářského režimu a strasti, kterým jsou jeho oběti vystavovány. Obrovským plusem je barvitost jednotlivých postav, kdy strýčka Toma si nejde nezamilovat stejně jako komornou Elizu a její rodinu, naopak pana Legreeho by čtenář nejradši usmrtil již při jeho "vstupu na scénu". Přes veškeré v knize popsané hrůzy je však hlavním tématem popis emocí jednotlivých protagonistů a jejich pohnutek a tužeb, což po celou dobu funguje nesmírně dobře. Třešničkou na dortu je pak hořkosladký, ale asi nevyhnutelný konec, který knihu mistrně uzavírá. Pro čtenáře se zájmem o tuto tématiku je Chaloupka strýčka Toma naprostá povinnost.
170 let starý příběh a pořád svým způsobem aktuální.
I když dnes místy trochu opačně, mírně zašmodrchaně a někdy dost hystericky.
Co by asi hrdinové knihy řekli na různá dnešní hnutí, etnické hudební styly :), obsazenost věznic, (ne)vzdělanost a útěky přes moře.
Nemůžu si pomoci, prolíná se mi to.
Jsem vděčná, že se díky skupince #klasikomilove dostávám ke knížkám, ke kterým bych pravděpodobně nikdy nepřišla. Kromě dokonalé knížky Tajemná zahrada přišla i tato nádhera, nedávám plný počet jen z důvodu těžkopádnosti textu, je krásný, ale opravdu by potřeboval nový překlad do "současnější" podoby. Jinak byla knížka plná všeho co správná knížka mít má, alespoň za mě, také to pro mě byla nejobsáhlejší knížka, která se věnuje otroctví a nevolnictví. Za mě můžu určitě vřele doporučit, hodně mi to v některých částech připomínalo nedávno dočtenou knížku Katka z pera polské autorky.
Knihu jsem dostala ve 12 letech a v té době jsem to moc nepochopila. Ležela mi celá léta v knihovně a tak jsem po plno letech po ní sáhla a přečetla. Musím říct, že dnes mě kniha velice bavila, je vidět, že každá kniha má svůj čas.
Autorovy další knížky
| 1977 |  Chaloupka strýčka Toma |
| 1969 | Chaloupka strýčka Toma I. |
| 1969 | Chaloupka strýčka Toma II. |
| 1930 | Chaloupka strýčka Toma (zkráceno) |
| 1853 |  Strejček Tom, čili, Otroctví ve svobodné Americe |
Jsem Tom, černý otrok a žil jsem na plantáži v Kentucky. Můj pán (laskavý muž) mě prodal a tady se začala moje cesta – zavedla mě k různým pánům a na různá místa …
Takhle by možná začal vyprávět svůj příběh Tom, kdyby ještě žil, jenže jeho cesta nebyla cestou dobrodružnou se šťastným koncem, ale cestou trnitou, končící tak, jak ve své době končila cesta spousty černých otroků na americkém jihu (ještě v 19 století!) …
Jsem Eliza, matka malého Herryho, byla jsem černá otrokyně a Tom byl můj přítel. Když jsem se dozvěděla, že můj malý Herry má být prodán, rozhodla jsem se utéct – zoufalá situace vyžaduje zoufalé činy! Vše jsem podstoupila jen proto, aby můj syn dostal šanci – na svobodný život!
A takhle by zase možná začala své vyprávění Eliza, která do toho Tomova vstoupila jako zářivý proud jiného/nového/odvážnějšího pohledu na odvahu a vnitřní sílu …
Příběh strýčka Toma je, navzdory jeho životní pouti, která neměla happy end, příběhem laskavě vyprávěným, je to příběh o odvaze (zdolat všechna utrpení – Eliza a její mateřská láska, co hory přenáší), víře (v Boha – Tom a jeho neochvějná víra, že někdo vede jeho cestu) a naději (oba dva, že přijde den, kdy budou svobodní – z vůle boží, nebo z vlastního přičinění).
Tom věřil, že Bůh má plán pro každého a že nespravedlnost, která ho provází životem, má svůj smysl, navíc mu víra pomáhala odpouštět, místo toho, aby ho pohltila nenávist.
Eliza to měla dost jinak – proti nespravedlnosti postavila své odhodlání – a mateřský instinkt.
Pasivní přístup Tomův a aktivní vzdor Elizin byly jako dva protipóly – důstojnost v odpuštění vs. úsilí a odhodlání … tak, jaká je ta správná cesta?
Z příběhu mám smíšené pocity – totiž, trochu se ve mně spolu praly pocity vzdoru proti pasivnímu odevzdání se osudu otroka (navzdory tomu, že chápu Tomovu víru, která mu poskytovala sílu a útěchu vše trpělivě snášet) s pocity vřelých sympatií se sílou (Eliziny) vnitřní vzpoury, která vedla k činu.
Příběh strýčka Toma, resp. Elizy a Henryho, se každopádně stal příběhem, co má velkou moc (a cíl) probouzet v člověku svědomí! A je smutné, že i dnes neztrácí příliš ze své aktuálnosti, navzdory tomu, že otroctví už odzvonilo, o svobodné vůli, svobodě obecně (a demokracii dnes) je ovšem třeba diskutovat, jak se ukazuje, stále, a možná čím dál víc.
„Když tak těžce neseš, že musím prodat je, bylo by ti milejší, kdybych musel prodat všechno?“
Paní Shelbyová stála, jako když ji omráčí. Nakonec přistoupila k toaletnímu stolku, zabořila obličej do dlaní a vzdychla, skorem zasténala. „Tohle je kletba boží za otroctví! – Kletba krutého, krutého, prokletého činu! – Kletba pánů i kletba otroků! A já hlupák si myslela, že ze zla tak vražedného mohu udělat něco dobrého! Je to hřích, držet si otroka, i když to naše zákony dovolují! Odjakživa jsem cítila, že to je hřích – odjakživa jsem si to myslela, už jako malé děvče! … Ale domnívala jsem se, že je mohu přikrášlit – myslila jsem, že mohu vlídností a péčí a učením zlepšit poměry našich černochů, aby se cítili lépe, než kdyby byli svobodní! Já hlupák!“
…
„Chaloupka strýčka Toma byla chatrč sroubená z trámů a stála hned vedle „domu“, jak pravý černoch označuje obydlí svého pána. Zpředu měla hezkou, pečlivě opatrovanou zahrádku jako dlaň, kde se každého léta urodila hojnost jahod, malin a všelijakého jiného ovoce i zeleniny …“
„Připomeňte si svou svobodu pokaždé, když zahlédnete chaloupku strýčka Toma.“