V císařských barvách

11.07.2023

I když se mi to - celé - nečetlo úplně hladce, zrovna prostřední klíčovou pasáž se Srby a přípravou atentátu (i jeho romantické eskapády) jsem prolétla dost rychle, tak jsem velmi ocenila popis, analýzu a koneckonců i autorovo/hrdinovo hodnocení stavu Rakousko-Uherska v roce 1912-14. Snad poprvé jsem se setkala s tak příkrým hodnocením následníka trůnu - jak byl vylíčen z první ruky, opravdu by do něj nikdo nekopl - monstrozní rapl, nebezpečný pro celé okolí i národy (asi by provedl vyhlazení jednoho národa v monarchii, a to Maďarů), koupající se v krvi zvířat zabíjených po stovkách nikoli na honech, ale spíš na jatkách (fuj, Konopiště o tom hovoří sdostatek).
A s tím souvisí i jakási úleva v monarchii po jeho atentátu, který opravdu mohl být i podpořen ze strany mimosrbské, třeba nedokonalou ochranou v Sarajevu apod. Samozřejmě do té chvíle, než se vyhlásila Velká válka. Ale nikdo si zřejmě neuměl představit, co by s monarchií František Ferdinand provedl a jak rychle by se vším zatočil, jeho vládnutí by tohle soustátí opravdu nepřežilo, a to ani bez války ne. Vedle něj byl Franz Josef líčen sice jako fosílie a úřednický panovník, ale alespoň velmi slušný, pracovitý a ohleduplný člověk.
Mimořádně zajímavá byla poslední část, kdy se Otto ocitá v Číně, v německém koloniálním městě, na rakousko-uherské "bitevní lodi". A jak se vyvíjely první týdny od vyhlášení války Srbsku, tak se měnilo postavení, příkazy a vůbec možnosti smíšené rakousko-uherské posádky. Chvílemi nemohli nikam, ani přes Čínu (transvlaková trasa byla v britské koncesi), podobně se zásadně měnil vztah k Japoncům (Otto připomněl dřívější přátelskou návštěvu japonské delegace na funkční bitevní lodi, kde jim byly předvedeny všechny technické "vymoženosti", za což při odchodu poslali své poděkování "správci sbírek"!).

26.09.2021

Áno, áno a ešte raz áno. Boli to vynikajúce spomienky na roky tesne pred vypuknutím veľkej vojny. Obsahovali mnohé vtipné pasáže ako teória guľatosti Zeme, ale aj krutú realitu tej doby, akou boli bezbrehé lovy divej zvery či život slovanských poddaných v monarchii a ich barbraské zvyky. príde mi to až neuveriteľné, aké zážitky prežil, najmä v spojitosti s Čiernou rukou.

05.06.2020

Dávám stoprocentně za pravdu Bobymu17, výborná kniha o Rakousko - Uherském námořnictvu, to Uherské jak jsem zde zjistil, se převážně vyskytovalo na Dunaji i když je to řeka tak lodě na Dunaji spadaly pod námořnictvo. Docela mne překvapilo že autor je anglosaský spisovatel který si jako hlavního hrdinu svých knih zvolil Čecha, takových asi moc nebude.
Ze zážitků Otto Prohasky, mně nejvíce pobavilo jeho sestřelení při přeletu Konopištského panství kde zrovna následník trůnu František Ferdinand d'Este s Císařem Vilémem II stříleli holuby. A asi nejvíc mne udivila debata s kapitánem Holandské Loďe který na začátku dvacátého století stále věřil že Země je placatá, ale jak jsem zjistil tak podle posledního průzkumu v roce 2018 si každý šestý Američan není jist že je Země kulatá, což hodně vypovída o americkém školství.

21.08.2019

Jsem naprosto spokojen. Autorovi se dle mého soudu podařilo přesně vystihnout krásné okamžiky Evropy těsně před vypuknutím první světové války i poměry v c. a k. námořnictvu a obecně v našem R-U mocnářství. A úspěšné anabáze námořníků při cestě z obleženého čínského přístavu domů nejsou smyšlenkou. Takže popisovaný příběh se takto klidně mohl stát. Dávám všechny hvězdy a doufám, že další přeložené příběhy Ottokara Prohasky budou co nejdříve následovat.
A ještě musím pochválit nádhernou obálku od Jaroslava Velce.