V císařských barvách
John Biggins
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/349044/bmid_v-cisarskych-barvach-i4K-349044.jpg
5
9
9
Již svým prvním románem A Sailor of Austria (Rakouský námořník) se John Biggins zařadil po bok S. C. Forestra a Patricka O’Briana do pantheonu prvotřídních autorů námořní dobrodružné literatury. Také jeho druhý román (Císařské dvojí sukno) o příhodách námořního poručíka českého původu Otto Prohasky sklidil bouřlivé pochvaly jako román, jenž k tradičním námořním dobrodružstvím přidal vnímavost Hlavy 22 Josepha Hellera nebo filmu M*A*S*H Roberta Altmana. Tématem tohoto pikareskního románu (děj se chronologicky řadí před příběhy knihy A Sailor of Austria a proto jej vydáváme jako první) je řetězec dobrodružných příhod por. Ottokara Prohasky, počínaje rokem 1914. Otto opustí na dva týdny nedovoleně posádku kvůli nepromyšleným pletkám s polskou herečkou a vrátí se po mnoha měsících s divokou historkou o srbských teroristech a jejich plánu na vraždu arcivévody v místě zvaném Sarajevo. Evropa bezmocně sklouzává do války a Otto s ní, přičemž zaznamenává soumrak této staromódní, byrokracií posedlé říše, jež se kdysi pokoušela sjednotit střední Evropu. Autor obrací daný literární žánr naruby, a každý, kdo přečte prvních pár stránek, bude stržen jeho vypravěčským uměním – lidštějším i veskrze dramatičtějším než téměř jakákoli jiná běžná vojenská beletrie. Kromě jiného ohromí i dokonalou znalostí reálií Evropy na pokraji světové války a nezakrývanými sympatiemi ke staré monarchii, jejíž vady ovšem nezastírá, ale s laskavým pochopením ironizuje. Kniha nadchne nejenom příznivce naší někdejší podunajské vlasti, ale všechny zájemce o námořní dobrodružnou literaturu. Dobrou zprávou je, že kromě obou zmíněných románů napsal Biggins o por. Prohaskovy ještě další dva romány; třetí v pořadí se odehrává také za světové války, čtvrtý konči (pro Rakousko-Uhersko) na nejlepším místě – na začátku Ottovy námořní kariéry ještě v době dlouhého míru. Ottovy příhody sledujeme na palubě parní korvety Windischgrätz, během vědecké plavby do jižního Atlantiku. Pokud román Císařské dvojí sukno sklidí očekávaný úspěch, připravíme postupně vydání i dalších dílů této námořní ságy.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno:
2017
,
Elka Press
Originální název:
Emperor´s coloured coat, 1992
více info...
Přidat komentář
Áno, áno a ešte raz áno. Boli to vynikajúce spomienky na roky tesne pred vypuknutím veľkej vojny. Obsahovali mnohé vtipné pasáže ako teória guľatosti Zeme, ale aj krutú realitu tej doby, akou boli bezbrehé lovy divej zvery či život slovanských poddaných v monarchii a ich barbraské zvyky. príde mi to až neuveriteľné, aké zážitky prežil, najmä v spojitosti s Čiernou rukou.
Dávám stoprocentně za pravdu Bobymu17, výborná kniha o Rakousko - Uherském námořnictvu, to Uherské jak jsem zde zjistil, se převážně vyskytovalo na Dunaji i když je to řeka tak lodě na Dunaji spadaly pod námořnictvo. Docela mne překvapilo že autor je anglosaský spisovatel který si jako hlavního hrdinu svých knih zvolil Čecha, takových asi moc nebude.
Ze zážitků Otto Prohasky, mně nejvíce pobavilo jeho sestřelení při přeletu Konopištského panství kde zrovna následník trůnu František Ferdinand d'Este s Císařem Vilémem II stříleli holuby. A asi nejvíc mne udivila debata s kapitánem Holandské Loďe který na začátku dvacátého století stále věřil že Země je placatá, ale jak jsem zjistil tak podle posledního průzkumu v roce 2018 si každý šestý Američan není jist že je Země kulatá, což hodně vypovída o americkém školství.
Jsem naprosto spokojen. Autorovi se dle mého soudu podařilo přesně vystihnout krásné okamžiky Evropy těsně před vypuknutím první světové války i poměry v c. a k. námořnictvu a obecně v našem R-U mocnářství. A úspěšné anabáze námořníků při cestě z obleženého čínského přístavu domů nejsou smyšlenkou. Takže popisovaný příběh se takto klidně mohl stát. Dávám všechny hvězdy a doufám, že další přeložené příběhy Ottokara Prohasky budou co nejdříve následovat.
A ještě musím pochválit nádhernou obálku od Jaroslava Velce.
Velice zajímavá a vtipná knížka. Ale také celkem dost rozvleklá a zdlouhavá. Rozhodně se o ní nedá říct, že by se četla "jedním dechem".
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Rakousko-Uhersko námořní letectvo vojenské námořnictvo čeští vojáci v 1. světové válce
Autorovy další knížky
| 2017 |  V císařských barvách |
| 2018 | Andy: Průvodce pro vysokohorské turisty, horolezce a skialpinisty |
I když se mi to - celé - nečetlo úplně hladce, zrovna prostřední klíčovou pasáž se Srby a přípravou atentátu (i jeho romantické eskapády) jsem prolétla dost rychle, tak jsem velmi ocenila popis, analýzu a koneckonců i autorovo/hrdinovo hodnocení stavu Rakousko-Uherska v roce 1912-14. Snad poprvé jsem se setkala s tak příkrým hodnocením následníka trůnu - jak byl vylíčen z první ruky, opravdu by do něj nikdo nekopl - monstrozní rapl, nebezpečný pro celé okolí i národy (asi by provedl vyhlazení jednoho národa v monarchii, a to Maďarů), koupající se v krvi zvířat zabíjených po stovkách nikoli na honech, ale spíš na jatkách (fuj, Konopiště o tom hovoří sdostatek).
A s tím souvisí i jakási úleva v monarchii po jeho atentátu, který opravdu mohl být i podpořen ze strany mimosrbské, třeba nedokonalou ochranou v Sarajevu apod. Samozřejmě do té chvíle, než se vyhlásila Velká válka. Ale nikdo si zřejmě neuměl představit, co by s monarchií František Ferdinand provedl a jak rychle by se vším zatočil, jeho vládnutí by tohle soustátí opravdu nepřežilo, a to ani bez války ne. Vedle něj byl Franz Josef líčen sice jako fosílie a úřednický panovník, ale alespoň velmi slušný, pracovitý a ohleduplný člověk.
Mimořádně zajímavá byla poslední část, kdy se Otto ocitá v Číně, v německém koloniálním městě, na rakousko-uherské "bitevní lodi". A jak se vyvíjely první týdny od vyhlášení války Srbsku, tak se měnilo postavení, příkazy a vůbec možnosti smíšené rakousko-uherské posádky. Chvílemi nemohli nikam, ani přes Čínu (transvlaková trasa byla v britské koncesi), podobně se zásadně měnil vztah k Japoncům (Otto připomněl dřívější přátelskou návštěvu japonské delegace na funkční bitevní lodi, kde jim byly předvedeny všechny technické "vymoženosti", za což při odchodu poslali své poděkování "správci sbírek"!).