V erbu lvice
Alena Vrbová
Příběh paní Zdislavy z Lemberka, o níž vypovídají legendy jako o hluboce věřící ženě s léčitelským darem, která se plně obětovala službě nemocným a trpícím bližním.
Přidat komentář
O Zdislavě z Lemberka jsem okrajově četla již v několika knihách a její život mě zaujal natolik, že jsem sáhla po této knize. Hradní paní Zdislava je obětavá žena, která svůj (krátký) život zasvětila pomoci druhým.
Historicky je tato kniha naprosto úžasná, je zde i zmínka o Přemyslovně Mladě (první abatyše nejstaršího českého kláštera sv. Jiří na Pražském hradě).
Mě osobně styl psaní nevadil, naopak jsem jej v této historické knize přímo očekávala, ale uznávám, že není pro každého.
Ráda se vracím do historie čtením, tak i osobním představám, jak těžce se lidem tenkrát žilo. Styl psaní knihy se mi líbí a k této historické knize patří. Náš jazyk je přece tak nádherný, jenom mluvit aspoň trochu spisovně. Děj knihy nás zavádí do historie, do doby válek, hladu a nemocí. Hradní paní Zdislava se věnuje rodině, svým poddaným, ale hlavně pomoci druhým. Veškerý svůj čas a léčitelské nadání obětovala službě nemocným, pro které založila špitál. Stala se legendou. Líbilo se mi i filmové zpracování, kde ji krásně a s citem zahrála Milena Steinmasslová.
Většinu mých pocitů po dočtení shrnula ve svém komentáři Mirka2778. Vracet už se k tomuto dílu nebudu, ale život Zdislavy mi přijde zajímavý a ráda bych se o něm dozvěděla více.
Kronika o paní Zdislavě...., spíše óda.
Zdislava paní Vrbové na mě působí poddajně až unyle. Žena, která se ve třináctém století prosadí natolik, aby o ní psaly kroniky asi nemohla být pokorná puťka. Nějak si musela získat pozornost a hlavně podporu tak činorodého a především významného manžela.
Nesčíslné popisy a zmínky o počasí či denní době jsou až rušivé. Bohužel nejsou psány tak poutavě, abych si je užila a tak jen knize přidávají na objemu a ne na obsahu.
Chybí tu opravdový děj, jako bych poslouchala divadelní hru, repliky deklamovaná s přílišnou dávkou patosu. Mnoho nadnesených a zároveň nic nesdělujících slov, samý opis, náznak a náznak náznaku.
Zdislava má být hlavní postavou, ale příliš často ustupuje do pozadí celkové situaci v království. Více než 300 stran a přesto jsme se o Zdislavě nedozvěděli víc, než co by vydalo na stran deset.
Trochu mě mrzí, že můj komentář vyznívá tak negativně, knížka je už staršího data a navíc psaná spíše básnířkou, než spisovatelkou. A protože od té doby nám nikdo jiný nepředstavil život Zdislavy z Lemberka formou vstřícnější k širšímu okruhu čtenářů, jsem ráda že mě tato knížka aspoň trochu přiblížila tuto obdivuhodnou ženu.
Omlouvám se za nízké hodnocení, je to na svou dobu mistrovské dílo, úžasná kronika, ale prohlodávám se tím jak myš betonem, takže zatím končím v polovině a čekám na příhodnější dobu, kdy ji snad dočtu. Zdislavu mám velmi ráda :-)
Souhlasím s komentářem GepardLady. Styl jakým je kniha psaná uvádí do doby, ve které se odehrává. Autorka nám přibližuje jednotlivé etapy života paní Zdislavy z Lemberka. Období, kdy je dcera, později manželka a matka. Je to postava z masa a krve, která věří tomu, co dělá a je ochotna přinášet oběti.
Zároveň popisuje i dramatické období našich dějin, kdy se mladý kralevic Přemysl Otakar postavil proti svému otci a králi Václavovi I. Líbila se mi i postava manžela paní Zdislavy.
Podle knihy byl natočen i film, který se podle mě povedl. Ale kniha je kniha.
Nevěřte řečem o starodávném stylu psaní a nesrozumitelnosti. Kdo má jen trochu vztah k češtině a dost čte, nebude mít s touhle knížkou problém. Ani já jsem ho neměla. Naopak, je to krásný jazyk, malebný a příjemně uvádí do doby, o níž vypráví. Upřímně doufám, že žádného barbara nenapadne dílo po jazykové stránce „rekonstruovat“.
Ačkoliv je příběh psán jakoby z pohledu nezaujatého pozorovatele, nezdá se mi odosobněný. Dokáže vtáhnout do děje, čtenář porozumí postavám.
Také oceňuji, že i když je dílo o postavě, o které se mnoho historických faktů nedochovalo a vyprávějí se o ní spíš legendy, popisuje vše realisticky a racionálně.
Je to jedna z nejhezčích knížek, kterou jsem kdy četla, byť jsem ji po přečtení komentářů zde v DK otevírala s nejistotou. Určitě se i v budoucnu poohlédnu po další knížce od Aleny Vrbové.
Četla jsem knihu v posledním vydání, s krásnou obálkou, a nejednou mě při čtení napadlo, zda také někdo nemohl citlivě rekonstruovat text, který se četl opravdu velmi těžce. Myslím, že je to psané starodávným stylem nejen kvůli snaze o větší autentičnost a vžití se do dávné doby, ale svou roli v tom hraje také datum narození autorky. Dřív se takovým stylem psalo běžně. To by mi ale tak nevadilo, horší pro mě bylo, že byl celý děj psaný tak jaksi odosobněně, jakoby z povzdálí, bez možnosti nahlédnutí do duše paní Zdislavy a dalších. A to je pro mě problém. K této knize se už vracet nebudu.
Kniha se nečte úplně lehce, je psaná "starým" jazykem, ale přesto mě děj velmi zaujal, udělala jsem si představu jak to tady vypadalo ve 13. století, atmosféra vlhkých a ponurých hradů, země zmítaná věčnými válkami a obavami před morovými nákazami. Do toho "jiná", obětavá paní Zdislava, u které lidé hledali pomoc. Koho baví historie, určitě doporučuji! Není to prvoplánově čtivé.
Štítky knihy
13. století Čechy vzpoura Přemysl Otakar II., král, 1233-1278 světice svatá Anežka Česká, cca 1211–1282 svatá Zdislava z Lemberka, cca 1220-1252 Václav I., český král, 1205-1253 historické romány Havel z Lemberka, ? - 1255Autorovy další knížky
| 1957 |  Básnický almanach 1956 |
| 1987 | Když kohout dozpíval |
| 1982 |  V erbu lvice |
| 1988 | Pod kardinálskou pečetí |
| 1989 | Rašení |
Historická postava naší Zdislavy z Lemberka je pro mě zajímavá. Její život v době Přemyslovců, nemohl být lehký. I když pocházela z významného rodu, žena v této době byla podřízena manželovi. Autorka napsala příběh, kde skutky a pohnutí paní Zdislavy osvětlila. Zdislava měla život krátký. Manžel Havel z Lemberka z rodu Markvarticů, ani její potomci se v historii českých zemí, neztratili.