V genech není všechno
Peter Richerson , Robert Boyd
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138972/bmid_v-genech-neni-vsechno-vew-138972.jpg
4
12
12
Lidstvo je v přírodním světě zvláštním jevem. Zatímco se lidé ve všech směrech podobají ostatním zvířatům, jejich chování je odlišné. Jejich schopnost adaptovat se jim umožňuje obsadit téměř všechna místa na světě a používat neuvěřitelné množství nástrojů a technik. Lidská společenství jsou na rozdíl od společenství živočichů větší, složitější a více mezi sebou spolupracují. Kniha nabízí radikální pohled na evoluci lidstva a naznačuje, že naše ekologická dominance a sociální systém pramení z psychiky unikátně uzpůsobené vzniku složité kultury. Podle autorů kultura není ani nadřízeným, ani služkou genů. Je spíše důležitá pro adaptaci lidstva stejně jako humánní biologie a chůze po dvou. Na základě studia antropologie, politických věd, sociologie a ekonomie autoři ukazují, že kultura a biologie jsou složitě propojeny, a naznačují, jak bychom měli přemýšlet o jejich vztazích, abychom lépe porozuměli lidské povaze.... celý text
Literatura naučná Věda
Vydáno: 2012 , AcademiaOriginální název:
Not by Genes Alone: How Culture Transformed Human Evolution, 2004
více info...
Přidat komentář
Kniha hlavně o koevoluci kultury a biologické evoluce člověka. Genetika vs. memetika. Nejvíce mě zaujala kapitola o maladaptacích, tedy vývoji věcí, které jsou škodlivé. Jako příklad můžeme uvést klesající porodnost vyspělých států, zaviněných chybnými kulturními vzorci. Je to jen jeden z mnoha příkladů, kdy jdou evoluce a kultura naprosto proti sobě. Kromě rozborů tohoto problému kniha ukazuje také několik náboženských komunit, kterým se za určitou cenu těmto problémům podařilo vyhnout. Ale to je jen jedno z mnoha témat, kterými se kniha zabývá.
Okrem biologickej evolúcie existuje i evolúcia kultúrna. Biologická evolúcia vyberá gény, ktoré sú úspešné (zvýhodňujú svojho nositeľa) a prenáša ich do ďalšej generácie mechanizmom slávneho Darwinovho prirodzeného výberu. Je otázne, či sa priama evolúcia génov u človeka ešte uplatňuje, zato kultúrna evolúcia beží na plné obrátky. Tento proces je špecificky ľudský a zabezpečil nám adaptáciu na široké spektrum prírodných prostredí. Kniha pojednáva o tom, akým spôsobom sa kultúra prenáša na ďalšie generácie, akým spôsobom vychádza zo psychiky človeka a ako to všetko súvisí s genetikou. Dakedy sa prenos zvrhne patologickým spôsobom a vznikne maladaptácia- najznámenším príkladom je rapidný pokles pôrodnosti v súvislosti s industiálnou modernou érou. Pre mňa osobne je najzaujímavejšia záverečná kapitola poukazujúca na súvislosť medzi kultúrnou a biologickou evolúciu- vo vzájomnom evolučnom tanci jedna ovplyvňuje druhú- čiže ľudská kultúra a kultúrne prostredie ktoré vytvára, spätne ovplyvňuje naše gény ! Kniha sa mi rozhodne nečítala ľahko, psychologické procesy a javy su dakedy ťažšie uchopiteľné, ale za tú námahu to rozhodne stálo.
V základních rysech se lidské společenství v podstatě podobá jiným sociálním uskupením savců, shodné rysy můžeme pozorovat např. u šimpanzů, a nejde tu o podobnost nahodilou, základní rysy všech vytvořených lidských společenství zůstávají hodně podobné rysům jiných savců, nesmíme ale zapomínat také třeba na mravenčí společenství, i ta vykazují charakteristické kulturní znaky, jako společné bydlení, kastovní determinace, organizace, péče, populační politika, tykadlové obřady, rituály, výchova, aj. Z tohoto úhlu pohledu nám pak nezbývá než říct, že lidské chování je výsledkem přírodního výběru a tedy, ovlivněno geny.
Na druhou stranu tu ale máme naši specifickou kulturu, která se vyvíjí po své vlastní samostatné dráze?
Možná, svým způsobem ano, možná předstihla v jistém smyslu tu biologickou (darwinovskou) evoluci, ovšem, nesmíme zapomínat na to, že vývoj člověka se uchýlil tímto směrem, protože se v populaci rozšířily geny, které člověka „předurčily“ k tomuto vývoji, tím, že jedincům s těmito rysy dal větší šanci se rozmnožit a tím přežít. Genetická evoluce tak svým přirozeným výběrem zvýšuje šance, nebo spíš možnosti kulturní evoluce, umožnila tak její rychlý vzestup a naopak, kultura ji to "oplácí", zvětšuje genetickou způsobilost těch, kdo ji maximálně využívají.
Pro ty, koho zajímá, jak a za jakých podmínek se rozvinulo naše, lidské, společenství, mohu knihu jen doporučit.
Kniha podává ambiciózní návrh na založení humanitních věd na evoluční teorii. Domnívám se, že lze takovou ambici naplnit, a to aniž by došlo k redukci humanitních věd na biologii. Pro humanitní obory to znamená nanejvýš ztrátu kultury jako fenoménu sui generis, který se ukazuje být sice nebiologickým, a přece stále nástrojem adaptace. Kniha V GENECH NENÍ VŠECHNO není v tomto směru určitě originální, cestu, kterou vyšlapává, považuju ale za schůdnou. Neplatí to tak úplně v případě historie: od četby historické literatury přece jen očekávám poněkud jiné poučení než to evolucionistické, i když je to paradoxně právě historie, která má k evoluční biologii velice blízko. Nevím, čím přesně to bylo, ale text mi přišel těžkopádný a musel jsem se často k jeho další četbě nutit.