V hlavě

16.10.2024

Dávám tři hvězdičky a vlastně moc netuším proč. Vlastně mi moc nesedl styl psaní, občas jsem se v textu ztrácela a nechápala, co je skutečnost, a co halucinace. Takže vlastně asi stejně, jako to mají schizofrenici.

Ale vlastně si říkám, že jsem nikdy nic takového nečetla. Nakouknutí do hlavy takto nemocných lidí bylo vážně zážitkem. Děsivým zážitkem. Myslím, že jsem z knihy trošku v depce. Ale taky se mi líbily nové nadávky/sprostá slova, které jsem ještě neslyšela (a vlastně jsem je už zase zapomněla..)

Celkově kniha dobrá, a dobrý je jasně za tři. Díky za tohle nahlédnutí, nebylo to lehké.

24.12.2022

Jakožto člověk, co má sám určité psychické poruchy a problémy, tak mě vždy zajímalo, co se odehrává v hlavě člověka s daleko vážnější diagnózou - schizofrenií. Sama jsem byla hospitalizována na psychiatrickém oddělení a upřímně jsem zažila na vlastní oči, jak zhruba schizofrenik mluví, jak se chová. A ano, odlišné to je. Nicméně, po přečtení této knížky jsem zcela přehodnotila pohled na tuto nemoc. Jak si lidé myslí, a já jsem kdysi patřila mezi ně, že schizofrenici jsou pouzí blázni, kteří patří na přísně střežené psychiatrie, protože by mohli někomu tam venku ublížit.
Samozřejmě je třeba si uvědomovat, že každá liská bytost je naprosto jedinečná, a to i Eva Tůmová v této knize. Eva mi připadala jako inteligentní slečna, které v dosti náročném období jejího života - zkouškovém období na vysoké škole - začaly v hlavě hlasy a zvuky, které zprvu nedokázala k ničemu přiřadit a identifikovat.
Později se však její problémy stupňovaly a byla jí diagnostikována schizofrenie.
Eva se musela naučit s nemocí vyrovnávat a žit, užívat medikaci. Do toho všeho začala chodit se zpočátku hodným klukem Pavlem, jenže jejich vztah se začal po určité době rozpadat a Eva z toho byla dost špatná. Abych pravdu řekla, na začátku příběhu jsem Pavla zbožňovala a vztah jsem jim přála, ale poté jsem ho moc nemusela.
Eviny myšlenky a chování, které bylo v knize důkladně popisováno, jako bych sama prožívala. Autorka dokonale stvořila příběh tak, aby vypadal jako reálný, i když sama autorka knihy schizofrenií netrpí, jak jsem se později dozvěděla.
Knížku jsem přečetla docela rychle, četla se sama, občas byly momenty a pasáže, kdy jsem hltala slovo po slovu, abych se konečně dostala k nějakému závěru, protože mi to zkrátka nedalo. A tak jsem četla klidně i do jedné ráno a bylo obtížné vstávat do školy, ale na druhou stranu jsem měla díky knížce větší klid v duši.

Nechtěla jsem tady moc spoilovat, takže jsem zde pouze stručně rozepsala, jak jsem knížku vnímala. Každopádně, ať už si z této recenze kdokoli vezme něco, budu jen ráda. Určitě knížku doporučuji všemi deseti, pokud se o schizofrenii chcete dozvědět jen o malinko více, protože je to opravdu zajímavé a hlavně poučné, myslím si, že knížka je skvělá jakožto nástroj pro šíření povědomí a zároveň potlačování stigmatizace nejen oné schizofrenie, ale i jiné psychické nemoci. Nesmíme totiž zapomínat na to, že všichni jsme lidi a měli bychom si co nejvíce pomáhat.

17.11.2022

Knihu jsem si koupila, protože mam partnera s touto nemoci, ale po přečtení toho všeho mám v hlavě změť myšlenek, a přijde mi,že minimalne deprese na mě po přečtení knihy sedla.

02.04.2022

Husté :-D Chvíli mi trvalo než jsem se začetla, trochu se sžila s knihou/stylem/příběhem a pak to bylo jak jízda na horské dráze, kterou jsem si užívala. Jo a teda palec nahoru za unikátní sprosté výrazy :-))

10.02.2022

Po dlouhé době kniha, která mě donutila číst všude. Kurvafixdrátek. Byla jsem jako na pérkách (případně na piku). Pane Skalský, dlouho jsme se neviděli, chyběl jste mi. Hodiny ukazovaly půl třetí, ale věř ciferníku. Přijde vám to schizofrenní? Přečtěte si knihu..

10.12.2021

Knizka me zaujala svym rozhodne neotrelym nametem a jestli ta knizka je autobiografie, tak je mi slecny uprimne dost lito. V knizce nakoukneme pod poklicku cloveka, ktery bojuje se schizofrenii a nekdy to opravdu neni lehky boj. Tema je to zajimave a silne na emoce, ale styl psani mi moc nesedl. Dej byl dost zmateny a casto dost neurcity. Mistama jsem se pristihla, ze vubec nevim, co ctu. Takze nakonec hodnotim 3,5⭐/5 ⭐

10.11.2021

Nevím, proč vyhledávám tento typ knížek, proč mě baví číst o duševních poruchách. Je v nich vždycky něco záhadného, tajemství a očekávání, jak se dotyčný se svojí nemocí popere, co udělá, aby mohl žít relativně normálně... Tahle slečna nedělala skoro nic, odmítala léčbu, neomaleně útočila na lidi, kteří jí chtěli pomáhat a sympatická mi nebyla ani svým vulgárním slovníkem. Autorka umí psát, některé ty ,,slovní průjmy" jsou až humorné, ovšem není jasné, jestli píše o sobě nebo je ta nepříjemná postava vymyšlená. Porovnávala jsem to s podobnou knížkou Střed se hroutí zevnitř - tu napsala vysokoškolačka skutečně o sobě. Být takto nemocný musí být hrozné.

05.10.2021

velmi věrohodně vylíčené jednání a myšlení schizofrenika

...a popisy a scény z filozofické fakulty UK jsou autobiografické, např. autorka se kolegovi za tu "horší dvojku" (kterou skutečně sama z oné zkoušky dostala) pomstila a celé jeho jméno (tedy bez posledního písmena v příjmení) uvedla v jiné pasáži knihy (zainteresovaní najdou a pochopí)

10.09.2021

Sic dávám 5 hvězd, ale s jistými výhradami (viz níže).
Ale nejprve k výhodám.
Jak už bylo psáno, je to jízda, místy víc vyhrocenější a někde zase míň. Jde spíš o střídání jakýchsi stavů dezorientace, myšlenkového trysku či slovního salátu v papírové podobě a i když to samo o sobě zas takový brilantní děj nemá, ty myšlenky, ať už jsou jakkoliv zmatené a roztříštěné odrážejí čistou skutečnost. Ano, přesně takto nemocní smýšlejí (samozřejmě tím netvrdím, že jsou u všech stejné příznaky). U autorky se prolínají příznaky pozitivní (jdou po mně, špehujou mě...), tak negativní (mít na sobě několik dní poblitý triko, wtf) a jde tam fakt hezky vidět to, jak se s nemocným třeba bavíte a najednou obrátí, protože třeba uděláte nebo řeknete něco (klidně i nějakou drobnost, asociaci, kterou si ten dotyčný vyloží po svém) a už je oheň na střeše.
Taky se mi líbilo to, jak to ve výsledku bylo kolikrát i vtipný (čímž se nesměju těm příznakům nebo té nemoci, ale prostě to jak některé věci byly podané upřímně, bez obalu) - viz třeba:
"Škoda každé rány, která padne vedne.
A jsme v prdeli." :D

Čekejte také notné množství vulgarismů, prostě je to psané takříkajíc od srdce a několikrát jsem se, jak už jsem zmínila, upřímně zasmála. Prostě taková ironie života v praxi.

Je to poměrně netradiční čtení, jak bylo zmíněno, toho děje jako takového není tak, jak bychom u přes 300 stránkové knížky čekali, notnou část také tvoří autorčiny myšlenky (jakkoliv nesrozumitelné a zmatené), taky ty vulgarismy (nic pro puritány). Na konci nás čeká celkem otevřenější konec, takže se ptám: že by nějaké pokračování? Protože z myšlenek v knížce jsem nabyla dojmu, že autorka byla podstatný čas silně psychotická (také sehrálo roli to, že odmítala - a možná i nadále odmítá? medikaci) a zajímalo by mě, jak je na tom dnes.

24.07.2021

Literární debut této mladé autorky je obdivuhodný. Občas jsou situace hnané do extrémů, další jsou zase velmi syrové. Velmi pěkný začátek a jsem zvědavá na další tvorbu.