V hodině rysa
Per Olov Enquist
Per Olov Enquist ke svému dramatu V hodině rysa sám napsal: „Je to hra o lásce chlapce a kocoura. A také o tom, že vzkříšení je možné... ale kdo by tomu věřil.“
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 2001 , Institut umění - Divadelní ústavOriginální název:
I lodjurets timma, 1988
více info...
Přidat komentář
Vynikajici - velmi silne rozhlasove zpracovani s Filipem Kankovskym, smekam pred autorem, reziserem i protagonisty.
Slyšela jsem tu hru jednou večer na Vltavě, chtěla jsem jít spát, říkala jsem si, že si pustím jen začátek. Zůstala jsem ale poslouchat. A po pár dnech jsem poslouchala ještě jednou z archivu a dodnes nezapomněla na hodinu rysa.
Rozhlasovou adaptaci jedné z nejpřekládanějších a nejhranějších divadelních her předního švédského dramatika jsem poslouchal na ČRo Vltava. Hru v překladu Zbyňka Černíka nastudovala režisérka Natália Deáková a obsadila do ní Danielu Kolářovou, Filipa Kaňkovského a Terezu Hofovou.
Štítky knihy
rozhlasové hryAutorovy další knížky
| 2002 |  Návštěva osobního lékaře |
| 2007 |  Kniha o Blanche a Marii |
| 2003 | Hamsun |
| 2011 | Jiný život |
| 1995 | Magnetizérova pátá zima |
"V domě mého dědy je mnoho příbytků; kdyby tomu tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, abych vám připravil místo. A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.“
Na nevysvětlitelném násilí je vždy něco hrozivého a negativně fascinujícího. Ta náhlost, ta namátkovost, ta nemožnost čemukoli předejít, připravit se...
Východiskem této hry je nepochopitelná dvojitá vražda. Je důvodem, proč je chlapec, úspěšný vrah a neúspěšný sebevrah, zahrnut do pofiderního psychologického experimentu. Aby se pochopilo nepochopitelné, odkrylo skryté... Pan Enquist hraje tuhle strunu bravurně, skoro dokonale. Hra není dlouhá, ale intenzivní a emočně vyčerpávající. Chytne a nepustí!
A mnoho se opravdu odhalí, ano, a mnoho opravdu nečekaného. Ve stěžejním trialogu třeba to, že v rozhovoru nevychovatelného chlapce a dvou profesně respektovaných žen není nezletilý vrah tím, který je v místnosti tou nejvíce nelidskou lidskou bytostí!
Přes mnohé zjevné (a zjevně záměrné) náboženské odkazy (hned úvodní motto je téměř doslovnou citací Janova evangelia) jsem tímto způsobem hru nečetl (přestože jinak cpu optiku víry všude kam to jde i kam to nejde, já vím). Téma vtělení boha do zrzavého kocoura mi bylo vzdálené. Zato na mě silně zapůsobila připomínka toho, jakou něhu může v zanedbané duši člověka působit dar přátelství, blízkosti a odpovědnosti. A jak devastující je, když zjistí, že už není držitelem takového daru. Že vlastně nikdy nebyl obdarovaným, že byl celou dobu ... experimentem.