V hodině velké zkoušky
Jan Kafka
Církevní politika státu v severovýchodních Čechách v letech 1948–1960. Kniha Jana Kafky je cennou sondou do prostředí církví v severovýchodních Čechách v období po nástupu komunistické moci a během jejího etablování. S hlubokým vhledem a značným porozuměním zachycuje nelehkou atmosféru doby 50. let 20. století. Obecně známé kroky státní politiky zasazuje do konkrétních, zalidněných situací, což ukazuje nejen jejich efektivitu, ale i limity direktivních představ. Čtenáře zaujmou málo známé skutečnostmi z působení biskupa Mořice Píchy či pozoruhodné osudy mnoha katolických i nekatolických duchovních, vystavených volbě mezi kolaborací a odporem vůči režimu, stejně jako příběh stovek řádových sester, nuceně nasazených na práci v tzv. Sudetech. Kniha se však neomezuje pouze na církevní představitele, ale snaží se vžít i do myšlení a situace aktérů na druhé straně pomyslné barikády. Autorovy často originální závěry, k nimž během výzkumu dospěl, nutí k novému promýšlení ustáleného výkladu daného tématu.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2003 | Rudné a uranové hornictví České republiky |
2017 | V hodině velké zkoušky |
2021 | Po vlastních po vlasti |
2017 | Bloudiště: Ani bloudi nezabloudí |
Kniha je jistě zajímavá a přináší některá zajímavá fakta, nicméně dobré hodnocení si nezaslouží kvůli autorovu neobjektivnímu přístupu k tématu. Ve snaze "dělat to jinak" a být "objektivnější než předchůdci" došel tak daleko, že jeho výplody jsou nejen originální, ale rovněž naprosto nehorázné a příčí se zdravému rozumu.
Objektivita totiž neznamená pohled nikdo není bílý ani černý, všichni jsou šedí, takže se vina rozdělí rovnoměrně mezi oběť a zločince. Autor též na mnoha místech projevuje značné nepochopení podstaty církve a katolické víry, pročež značně podceňuje některé problémy, které pronásledování Církvi způsobovalo, a má zcestné představy o tom, co mohlo být pro církev přijatelné a co ne. Obávám se ale, že od modernistického katolíka a absolventa "modernizované" KTF UK nejspíše ani nic lepšího očekávat nelze.
Asi naprostý vrchol autorovi nestoudnosti představuje závěr, v němž mimo jiné tvrdí, že si Katolická církev mohla částečně sama za úbytek duchovních, neboť bylo přece její chybou, že měla výhrady proti komunisty zglajchšaltovanému semináři v Litoměřicích (str. 365). Sorry, to je něco, co žádný slušný a příčetný člověk nemůže vypustit z klávesnice.