V Japonsku v dobách dobrých i zlých
Barbora Markéta Eliášová
Autorka v cestopisu zachytila zážitky z její druhé cesty do Japonska v roce 1923. Tehdy přežila zemětřesení, které propuklo v oblasti Kantó 1. září, přišla o veškerý majetek včetně drahého fotoaparátu, psacího stroje a šperků. Dramatickou několikadenní cestu pěšky z Jokohamy do Tokia, během níž byla odkázána na pomoc místních lidí, pobyt v uprchlickém táboře i cestu lodí do Evropy, na kterou si musela vypůjčit, působivě zachytila ve třech kapitolách cestopisu.... celý text
Přidat komentář
Velmi zajmavá kniha - autentické svědectví o velkém zemětřesení v Kanto v roce 1923, jak probíhala skáza města požáry, jak se lidé chovali v následujících dnech, kdy zcela zmizela státní autorita, o evakuaci ciziců, vztazích mezi nimi i bezcitných fanatických šiřitelích křesťanství atd.
Na knize velmi oceňuji, že autorka je na jednu stranu ze svých dřívějších pobytů znalá Japonského prostředí, a nemá k němu žádný negativní vztah, na druhou stranu je velmi objektivní. Nenašel jsem zatím žádný detailnější ani objektivnější záznam událostí. Bohužel dnes je tendence je vykládat značně tendenčně, podle toho, kdo je vykládá.
Pro autorku asi nebylo příliš příjemné muset vyhledat pomoc na Československém velvyslanectví, kde před tím působila a neodcházela odtud v dobrém.
Její svědectví o bezcitném přístupu a náboženském fanatismu šiřitelů křesťanství je dobrým podkladem pro pochopení, proč například ještě dnes propaganda Severní koree dělá z misionářů jedny z největších nestvůr.
Autorka popisuje své zážitky z bezvládí které zavládlo po zemětřesení, v němž se rozmáhají agresivní xenofobní nálady a fámy a kriminální lůzou vedené násilné skupiny které linčují a zabíjejí cizince. Autorka tak popisuje, jak kvůli zhoršující se bezpečnostvní situaci musela pěšky vyrazit do Tokia.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1943 | Japonské pohádky |
1924 | Dcery Nipponu |
1925 | V Japonsku v dobách dobrých i zlých |
1915 | Rok života mezi Japonci a kolem zeměkoule |
1944 | Hanako |
O cestě jedné paní, která si zamilovala Japonsko, do Japonska. A jak se tam měla dycky skvěle. Popisuje cestu tam, návštěvy svých známých a přátel, a za poněkud (sice už třetí) ale krátký pobyt odjezd domů do vlasti. Jinak mě opravdu v knize mnoho věcí zarazilo. Proč byli cizinci po zemětřesení ze země hromadně odváženi, proč tam autorka nezůstala, když chtěla? Proč se cizinci v té zemi mezi sebou moc nebavili, proč si země nepomáhali navzájem? Zarazilo mě agresivní chování místních vůči Korejcům, když dokázali využít "chaosu" a ty lidi jít i dokonce (beztrestně) zabíjet ... ale hlavně, že k (k bílým?) cizincům jsou naučeni chovat se uctivě ...