V melounovém cukru
Richard Brautigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/455925/bmid_v-melounovem-cukru-dSH-455925.jpg
4
441
441
Poetická próza, která před námi otevírá podivuhodný svět, kde je všechno zhotoveno z melounového cukru. V tomto světě najdeme tygry, kteří požírají rodiče a děti učí násobilku, stovky řek se světélkujícími hrobkami, nad nimi mosty s lucernami, a o tom všem vypravuje vypravěč: „V melounovém cukru se skutky dály a naplňovaly, jako se můj život děje a naplňuje v melounovém cukru.“... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2012
,
Argo
Originální název:
In Watermelon Sugar, 1968
více info...
Přidat komentář
"Kráčeli jsme opět do JáMORU a drželi jsme se za ruce. Ruce jsou velmi pěkná věc, zvláště když se vracejí z milování."
Bizarnosť vcelku veľká, príbeh veľmi minimalistický, postavy poriadne uletené a čierny humor, ktorý mám stále rád. Absurdné a surreálne, takýto typ kníh mám rád - 4,5* ...odporúčam čítať v angličtine, preklad veľmi nestál za to (čítal som dvojjazyčnú verziu) ...vravel som, že je to tiež riadne depresívne?
Knížku jsem četla v angličtině. Rozuměla jsem jí, o což mi šlo, jinak mi asi nic nedala. Ale rozhodně ji neberu jako ztrátu času.
"Ruky sú veľmi pekná vec, najmä, keď sa vracajú z milovania." Láska je láska, je silnejšia než rozum. Nič s tým nespravíme, aj keď občas pre lásku jedného iný môže trpieť. Zabudnuté veci by mali ostať zabudnuté, minulosť je za nami a ak sa k nej neustále vraciame, môže to byť silnejšie ako sme my a úplne nás to premôže. Nemali by sme byť hluchí a slepí k okoliu, končatiny nám pre niečo slúžia. Bez hmatu, zraku, sluchu a čuchu umierame. Všetci ľudia sú jedna veľká rodina, nemali by sa od seba odvracať ale nažívať spolu. V tejto farebnej knihe hroby našich zosnulých svetielkujú, slnko každý deň mení farbu, aj centimentrový prúd vody sa nazýva riekou. Množstvo vecí je zo sladkého melónového cukru. Svet je sladký. Všade sú zdobené mosty. V každom jedle je sladká mrkva, dokonca prevažuje aj v zemiakovom šaláte. Veci dobré aj zlé sa dejú preto, lebo to tak musí byť. Jednoduchý príbeh na jeden dlhší večer, v ktorom nájdeme všetko, to pekné aj to škaredé, ale všetko je tak ako má byť.
jaZMAR zaodetý v melónovom cukre, borovici a kameňoch, obliehaný tigrami a doJedovou bandou so svojimi 375timi obyvateľmi obmäkčil moje srdce ako jemné svetlo lámp na moste s olejom z melónu a pstruhou. Margaret, zase, zase, zase a zase Margaret a ten bez mena, pretože "možno to bola hra, ktorú ste hrávali ako deti, alebo niečo, čo sa vám zľahka usadilo v mysli v starobe, keď ste sedeli raz v kresle pri obloku. To je jeho meno" spojený mostom s vŕzgajúcou doskou a zabudnutými dielami síce skončili, ale pretrvávajú v jej líščom ohni, pstružej liahni a v jeho zeleninových sochách. Dobrú noc. Dobrú noc. Dobrú noc. Napísané vo štvrtok: v dni čiernych nehlučných melónoch.
Nejmilovanější svět, hlavně ve čtvrtek, kdy svítí černý slunce. Melounopstruží olej je dobrý do lamp a ráda vzpomínám na Tygry. Co na to ale Margaret?
Měla jsem velkou radost, když jsem tuto knížku objevila. Je to něco jiného - bláznivého, neobvyklého. Moc se mi líbila, ale při prvním čtení jsem se spíš zaobírala samotným příběhem, než nějakým vyšším smyslem, který tato malá knížečka stoprocentně má. Líbí se mi, že působí dojmem dětské knížky- jak velikostí, délkou kapitol, stylem písma, tak i ilustracemi, a přitom je to přesně naopak. Někde uvnitř melounového cukru jsou totiž skryty hluboké myšlenky.
Český překlad hrůza, v angličtině úžasné. Stavba vět, melounového světa, podvodních hrobek, příběhu nepříběhu, postav.
Zpočátku se mi líbila ta poetická nadsázka, ironické připomínky, ale postupně se stále víc projevuje nejen melancholie, ale i deprese a naprosto černé myšlení autora. V podstatě vše zde končí tragicky, takže celá ta pohádková scenérie je jen taková cukrová poleva, aby se nám ta neředěná depka lépe polykala. Být to nějaké existenciální drama, neřeknu ani popel, prostě bych takovou knížku nečetl a nedočetl, protože život není jen o pádech a negativech a nicotě. Ale zde, v onom kontrastu s poetikou, mi to přijde jako výsměch a a zneužití, znásilnění poetiky pro svůj depkoidní pohled na svět. Pardon. Jinak doporučuji číst v angličtině, ta poetika tam má jiné grády, překlad mne v mnoha situacích poněkud zklamal, protože nedokázal přesněji vyjádřit ten druhý i třetí význam slova. Ale popravdě - sám bych to překládat nechtěl. :-)
Kniha která nemá hlavu a patu a stejně nutí okouzleného čtenáře číst dál a dál. Nádherné čtení, kniha mě úplně dostala.
V závěrečném pojednání od Martina Hilského je řečeno: Tato kniha nemá hlavu ani patu, ale zato je tu spousta jiných věcí ... jako melounový cukr. Nakonec mě tato kniha přece jen dostala!
Ze začátku jsem si říkala..Pane Bože co jsem si to vybrala za knžku...A na posledních stránkách jsem litovala, že není delší. Hlavu a patu má. Pro každého jinou ale má...
Ak románu pristupujete pudovo, všetko je akési jasné: Niekto hľadá a nenachádza, nespí po nociach - niekto sa utopí v alkohole a myslí si že pochopil - a niekto sa zaľúbi do stratených vecí a inému vysvetleniu nechápe. Tá tenká hranica, kde ľudia (čo ostávajú v svojom melónovom cukre a monotónne prežívajú svoje dni) raz rýchlo odpracú a podpália celú bandu neprispôsobivých, aby onedlho mohli trúchliť a velebiť niekoho z vlastných radov.
Autorovy další knížky
| 2018 |  V melounovém cukru |
| 1987 | Horoskop orloje |
| 1993 |  Chytání pstruhů v Americe |
| 2007 | V melounovém cukru / In Watermelon Sugar |
| 1995 | Willard a jeho kuželkářské trofeje. Perverzní mystérium |
Asi nejdivnější knížka, ke které jsem se zatim dostal. Ale něco na ní je. Už jen proto, že se čte líp, než bych od takového příběhu čekal. V průběhu mě napadala spousta alegorií a chvílemi jsem měl i pocit, že vím o čem to je a vidim za tím něco hlubšího. Nakonec jsem zjistil, že je všechno prostě jenom tak jak to Brautigan napsal. Nic víc. Ale rozhodně stála za přečtení a myslim, že se k ní ještě někdy vrátím.