V moci pouště
Vilém Němec
Kniha lovů a dobrodružství s řadou fotografií autora.
Přidat komentář
Výborný cestopis z konce 19. století. Vilém Němec je pro mě ryzí duše, člověk, který se na každém snažil najít především ty je ho lepší stránky, aniž by mu to bránilo vidět i ty horší.
"Svoboda a osobní zisk jsou, byly a budou jedinými pohnutkami, kterými Beduini se řídí. Náboženství jest jim lhostejné a myslím dokonce, že Beduin jest do jisté míry bezvěrcem. Pro pojem "čest" není v řeči arabské vůbec žádného významu, ačkoliv se tvrdí, že arabská řeč je jedna z nejbohatších na světě."
"Po celý svůj život nenalezl jsem ušlechtilejších a věrnějších přátel nad Beduiny."
Štítky knihy
Afrika výpravy a expedice Arabové
Autorovy další knížky
1996 | Vysoký pán Konopišťský |
1947 | Vzpoura dervišů |
1946 | V moci pouště |
1923 | Má dobrodružství cestou do Afriky |
1930 | František Ferdinand d’Este: Osobnost, politické pozadí a boje následníka trůnu |
Cestopis jsem četla v patnácti, během období, kdy mě obzvlášť přitahovala arabská kultura. Zaujalo mě na něm, že nepodává jen geografické a etnografické informace, ale všímá si také zvířat. Němec shromažďoval v opuštěném koloniálním paláci různé exotické druhy, které sám odchytil, ale pozoroval a střílel také zvěř ve volné přírodě.
Z nějakého důvodu jsem tehdy měla potřebu vštěpovat si do paměti názvy nádob na vodu (gemy a zamzamije), beduínská přísloví (Kelb ajat va kurván méši. = Pes štěká, ale karavana kráčí klidně dál.) a arabské fráze (Tále hene. = Pojď sem.). Proto mi utkvěla především sada víceméně nerelevantních faktů. Informace o Beduínech mi ale přišly opravdu překvapivé a zajímavé (viz komentář níže o jejich vtahu k islámu; nebo že slovo "bedauí" ve skutečnosti neznamená "bílý", jak si řada lidí myslí, nýbrž "kočovný"; a že kvůli nim Mohamed dovolil rituální očistu pískem místo vodou).
Autor popisuje Egypt a Sinai. Z egyptské části knihy si vybavuji toulky Saharou a pozorování supů, případně oční choroby Egypťanů a anachorety; ze sinajské především zmínky o biblických vyprávěních, na něž Němec často odkazuje (třeba jak po úderu Mojžíšovy hole vytryskl pramen ze skály). Věnuje se tu ale také křesťanskému klášteru sv. Kateřiny a potěšila mě zmínka od dvou vegetariánkách z Anglie. :)