V moři jsou krokodýli
Fabio Geda
Podtitul: Pravdivý příběh Enájatolláha Akhbarího Když šestiletému Enájatovi zastřelí otce, už nic není jako dřív. V Afghánistánu vládne tálibánský režim, který tyranizuje obyčejné lidi, a nikdo si není jistý životem. Po několika letech hrozeb a ukrývání se matka nakonec rozhodne – vezme synka a jede s ním do Pákistánu. Po třech dnech se chlapec probudí v pokoji úplně sám. Matka je pryč a jemu nezbývá než vyjít ven do nepřátelského světa. Je mu deset let a vydává se bojovat o holý život.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2011 , Ikar (ČR)Originální název:
Nel mare ci sono i coccodrilli
více info...
Přidat komentář
Tuhle knížku mi doporučila kamarádka a udělala jsem dobře, že jsem ji poslechla. Místy mi sice běhal mráz po zádech, ale nakonec vše dopadlo podle očekávání a já jsem si oddechla, vždyť v moři jsou krokodýli, ne?:-)
Velmi jednoduchým a čtivým způsobem podaná cesta afghánského kluka za důstojným životem. Na začátku své pouti desetiletý Enájat bojuje o pouhé přežití, později už hledá nový domov a uplatnění v životě - ani jedno ani druhé však nenudí, byť je vyprávění velmi přímé a místy trochu neumělé. A poselství knihy? Snad jen tohle: žádné desetileté dítě na světě se nemá bát o svůj život! Dětství je čas zábavy, učení a her s kamarády. Když už se mezi sebou musí mlátit dospělí, tak dobře, když to neumí lépe, ale děti z toho vynechme!
Knihu jsem přečetla během 24 hodin a musím říct, že mě se moc líbila. U poslední stránky jsem brečela jak malé dítě.Je neskutečné, co všechno ten chlapec musel prožít a je zázrak, že vůbec přežil. Knihu všem doporučuji,je třeba si přečíst o osudech lidí v jiných zemích,kde lidský život nic neznamená. Uvědomila jsem si, když jsem si knihu přečetla, že se mám vlastně moc dobře a určitě bych nechtěla žít jinde. To, že je kniha napsaná jinak, než jsme zvyklí u jiných autorů vůbec nevadí. Tuto knihu můžu jen pochválit.
Úžasná mega reklama, údajne druhý Khaled Hosseini, no ako to už v takýchto prípadoch býva, kniha je obrovským sklamaním. Nech sa na mňa nikto nehnevá, toto je na míle vzdialené kvalitnému textu. Nepopieram, sú životné príbehy, ktoré svojou silou dokážu dojať k slzám, zasiahnuť na citlivom mieste, pri ktorých musíte ďakovať, že žijete tam kde žijete a ako žijete, že máte kde spať a dať čo do úst, ale to nestačí, forma podania je rovnako dôležitá a to je v tomto prípade to, čo autora pochovalo. Príbeh by sa dal krásne rozvinúť, zatiaľ čo v podaní Fabia Gedu vyznieva veľmi stroho, je to len akýsi opis faktov, takmer úplne absentuje to čo by v takomto prípade nemalo chýbať - myšlienkové pochody hlavnej postavy, city, emócie, ktoré sú rozpracované veľmi slabo. Pri čítaní som bola takmer celý čas myšlienkami inde, nenašla som v nej nič, čo by ma zaujala. Z beletrie podobného zamerania najslabšie čo som čítala, skôr odporúčam spomínaného Hosseiniho.
Kniha mě celkem zklamala. Děj nebyl špatný, ale čekala jsem trošku víc. Kniha je celá psaná zvláštním stylem.
Rozhodně ji nechci kritizovat, někomu tento styk třeba sedí.
Zkuste přečíst a uvidíte..
Na tuhle knížku jsem dost těšila, ale musím říct, že mě trochu zklamala. Příběh jsem čekala trochu jiný, řekla bych snad trochu napínavější. Určitě Enájata obdivuju za to všechno, co musel prožít a zvládnout, já bych to asi nezvládla, ale bohužel se mi moc nelíbilo, jakou formou byla kniha napsána. Ale tak za přečtení to stálo, aspoň jsem se zase dozvěděla něco nového.
To je dobrý, přečíst si to nyní, v době migrační krize. Člověk to vidí také z té druhé strany, což není na závadu.