V německém zajetí
Jiří Beneš
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/418535/bmid_v-nemeckem-zajeti-VFa-418535.jpg
5
39
39
Jiří Beneš (1898–1966) byl synovec prezidenta republiky Edvarda Beneše, syn jeho nejstaršího bratra Václava, od roku 1925 redaktor Lidových novin, v třicátých letech moskevský zpravodaj listů nakladatelství Melantrich. Sepsal a vydal už v roce 1945 jednu z prvních knih o nacistických hrůzách druhé světové války a osudech Čechů v ní. Jak závažné skutečnosti a svědectví sdělovala Benešova kniha „V německém zajetí“ lze doložit mimo jiné tím, že její informace byly využity již v norimberském procesu s válečnými zločinci nacistického Německa ve dnech 20. listopadu až 1. října 1946. Zvlášť mimořádné jsou kapitoly s obsáhlým líčením nejvíce střeženého a přísně utajeného podzemního koncentračního tábora pod jménem Dora s továrnou Mittelwerke, čtyři kilometry od města Nordhausenu (v kraji Erfurt na úpatí Harzu). Zde se vyráběly nejtajnější německé zbraně „V-2“... celý text
Přidat komentář
Tohle byla úžasná kniha. Popis všech hrůz, které tehdejší doba přinesla, je šílený. Dnešní mládež by měla tuto knihu číst povinně. Pak bychom se možná dočkali i lepších časů.
Toto je opravdu kniha o životě v koncentráku. Beneš jí napsal těsně po konci války podle vlastních vzpomínek. Žádný tatér, knihovnice, fotograf atd. tedy profese k nimž přidáme slovo Osvětim a z tohoto spojení vytvoříme "pravdivou knihu" jak je v posledních letech zvykem, se nemohou této knize rovnat.
Benešova výpověď je hodně drsná, ale pravdivá.
Asi poprvé zverejnuji dojem z knihy... Do rukou se mi dostala tato kniha od Jiřího Beneše, což je synovec prezidenta Beneše. Nejdřív jsem si říkala, proč ma tato kniha na databázi knih tak málo hodnocení? Asi vím. Ne kazdy tuhle knihu dá! Zapomeňte na Tatera a Cilku. Prvni vydani knihy bylo v roce 1945 a jsou zde takove hrůzy, že pak kniha byla i jako pomůcka, v pozdějších norimberských procesech. Kniha je tak naturalisticka a syrová, že jsem ji musela jít párkrát rozdýchat... Pan Jiří Beneš začíná s popisem pobytu v Pankrácké věznici, výslechy na "Pečkárně".Potom jine věznice. A pak následuje Osvětim. Některé pasáže bylo opravdu těžké číst. Pak nasleduje Buchenwald, Dora a Dachau. Kniha přináší mnoha svědectví. Není to nic pro slabé povahy. Já budu mít co dělat, nez ju rozchodim. Neuvěřitelne, co člověk vydrží...
Četla jsem knihu ze čtyřicátéhošestého roku. Tak naturalistická kniha se vám do ruky dostane málokdy. Určitě bych ji zařadila mezi povinnou četbu VŠEM studentům! Hrůza, děs a běs! Tato kniha se vám zaryje pod kůži a jen tak na ni nezapomenete. Jestli chcete reálné čtení o koncentračních táborech, není lepšího čtení. Určitě si ji přečtu znovu... ale, chce to čas!
Cital som tu knihu a musim uznat pacila sa mi velmi. Mate niekto povedomie o niecom takom podobnom . Mna strasne zaujalo ked som tam cital ze kapovia resp veduci koncentracneho tabora presne vedeli ktora narodnost ja na co vhodna. Vrylo sa mi do pamati ze cesi su vhodni na administrativnu pracu a kazdy kapo vedel ze musi mat Cecha na pocitanie a byrokraciu. Rusi boli na tazke prace , francuzi uz si nepamatam .....
Mám vydání z roku 1946 a četl jsem dílo už třikrát.Je hrozné,co člověk dokáže strpět.Zavedl bych jako povinnou četbu pro mládež.
Mám pocit strachu po přečtení této knížky, co všechno je schopen člověk činit.To bylo strašné, při čtení jsem onemocněl, těžko se to čte, velmi těžko a přece to čtení otevře oči k hlubšímu porozumění společnosti i sebe samého. Dosud jsem se na téma holocaustu nesetkal s podobnou knihou a teď chápu proč je tak málo čtená a hodnocená, protože tato kniha vyžaduje odvahu a pevnou vůli číst.
Tuhle knížku by si měl přečíst každý mladý člověk aby si uvědomil co to vlastně byl nacismus a začal si vážit toho, že má kde bydlet, má co jíst a vůbec si užívat života. Ještě před padesáti lety to pro mnoho lidí vůbec nebyla samozřejmost. A to nemluvím o těch hrůzách co vytrpěli. Na to se nesmí nikdy zapomenout.
Tahle kniha je poklad české literatury. Až je zarážející, že je absolutně neznámá, prostě zapomenutá v dějinách. A to je velká škoda. Protože tahle kniha je děsivým zážitkem hrůz, které napáchal německý národ. Odsouzení jsou zde všichni Němci, od SS až po civilní obyvatelstvo. Vina za tyhle svinstva prostě padá na celý národ, protože velká část civilistů, která pracovalo jako civilní dělníci v Doře, prostě musela vidět útrapy lidí z koncentračních táborů.
Je až zarážející, že kniha vyšla v podstatě velkém nákladu ihned po válce, ale po roce 1948 už kniha ani jednou nevyšla v novém vydání. Možná, kdyby nevyšla v roce 2010 v rámci edice spisů Edvarda Beneše (tak nějak), tak možná bychom ji už zcela ztratili z našeho povědomí. A proto už jsem knihu vnucoval mnohým mým kolegům, přátelům a rodinným příslušníků, aby si ji přečetli a nezapomněli na hrůzy, které Němci napáchali. Stal jsem se tedy novodobým apoštolem této knihy!