V nepřátelském táboře
Josef Korbel
"Kniha vypráví otřesný a pravdivý životní příběh autora, důstojníka Armády spásy, který byl ve svém domově v Brně zatčen komunistickou Státní bezpečností a odsouzen k dvanácti letům vězení jako "člověk nebezpečný svým silným náboženským vlivem". Neučinil nic jiného než-li to, co činí každý důstojník Armády spásy a mnoho jiných křesťanů: přinášel lidem radostnou zvěst o Boží spasitelné moci a lásce, zjevené v Pánu Ježíši Kristu. Na základě intervence Organizace spojených národů byl po deseti letech propuštěn. O devět let později však musel svoji vlast opustit, jelikož mu hrozilo opětovné zatčení. Příběh je mimořádně působivý tím, že z něho vyznívá bezmezná závislost na Bohu. I v těch nejtěžších chvílích a v nejhlubším utrpení mohli Josef Korbel a jeho manželka Erna zakoušet Boží ochranu, útěchu a pomoc, při čemž neuvěřitelně statečným způsobem dokázali svojí víru."... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2016 , Vydavatelství Křesťanských sborůOriginální název:
In my enemy's camp, 1976
více info...
Přidat komentář
Akademický slovník cizích slov "agitaci" definuje takto: "veřejné, individuální i hromadné (často násilné) přesvědčování lidí pro určitý program, cíl, konkr. úkol." Předkládané vzpomínky Josefa Korbela tento pojem nesplňují... Jedná se vlastně o svědectví (rozuměj svědectví o Božím působení v životě člověka). Mám-li zakončit polemiku nad náboženskou agitkou, pak jen mi přijde zajímavé, že právě takto jeho činnost označili agenti STB, načež byl následně nespravedlivě odsouzen a uvězněn... *** Obal knihy byl příčinou, proč jsem se více než rok přemlouval, abych se do knihy pustil; je značně nezáživný a právě takový jsem tak trochu očekával i obsah. Nicméně dopadlo to jinak a jsem rád, že jsem si knihu přečetl. *** Josef Korbel, tak jak se popisoval, byl člověkem vnitřně krásným, ušlechtilým. Až mne to zahanbovalo.
Popis knihy je silně zavádějící, jde o nechutnou náboženskou agitku s několika málo postřehy z období komunistických represí let padesátých. Hlavní hrdina je nepříliš bystrý s předlouhým vedením, který v téměř každé své větě utíká k papouškování klasických panbíčkářských frází a svým chováním a postřehy lehce připomíná hlavní hrdiny povídek Šimka a Grossmanna.
Pokud se někdo budete chtít, stejně jako já, do knihy pustit v domnění, že se dočtete něco o tom, jak to tehdy v těch věznicích a táborech chodilo, tak si prosím ušetřete čas, protože zde se to nedočtete. Autor si lidí a dění kolem sebe všímá jenom pokud nějakým způsobem reagují na jeho víru, jinak je zcela uzavřen ve svém vnitřním světě a to se na obsahu knihy velmi silně podepisuje.
Pozoruhodné svědectví o práci Armády spásy v Československu, o perzekuci křesťanů v padesátých a šedesátých letech a také o síle křesťanské víry.
Autor se snaží maximálně autenticky popsat své vlastní pocity a vnímání života. Ateistům to může připadat jako bludy pomateného. Věřící inspiruje a posiluje v jejich víře.
Každopádně je to napsáno velmi čtivě, svěže, zbytečně se nezdržuje.
Velmi chvályhodné je, že obsahuje i pasáže, kde byl p. Korbel opravdu na dně. Nehraje si na Supermana.
P.S. Až na konci knihy mi došlo, že jeho nejstarší syn je někdejší mecenáš fotbalové Slavie (což nijak neovlivňuje kvalitu knihy, jen je to pro mně zajímavá perlička).