V očích měli plameny
Oldřich Šuleř ml.
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460257/v-ocich-meli-plamenyY6G4N5-2wV-.jpg
4
12
12
Tato kniha vypráví skutečný příběh Jana Zajíce, který se jako tzv. Pochodeň č. 2 stal společně s Janem Palachem symbolem touhy po svobodě. Ačkoli se jedná o novelu, tedy beletrizované zpracování, pokouší se o ztvárnění sice literární ale plně odpovídající realitě. Kniha vedle všech dostupných zdrojů (archivů, článků, rozhovorů a výpovědí, reportáží, vzpomínek spolužáků a kamarádů z trampingu) a spolupráce s historiky čerpá zejména z vyprávění Zajícova kamaráda a průvodce při uskutečnění jeho zoufalého činu Jana Nykla. Marná snaha odradit staršího kamaráda od jeho tragického záměru, obviňování, že mu v jeho činu nezabránil, stíhání pro trestný čin napomáhání sebevraždě, nátlak Státní bezpečnosti … to vše vedlo k tomu, že po dalších 50 let o svých zážitcích mlčel. Tak se stalo, že s vlastně jediným přímým účastníkem celé události od roku 1969 nikdo – žádný novinář či historik – dosud nehovořil. V knize se proto objevují i dosud nepublikovaná fakta a řada zatím neznámých detailů a okolností. Zajícův tragický příběh o touze po pravdě a spravedlnosti, o mravní čistotě a nezměrné odvaze, ale také o zradě a zbabělosti, je stále aktuální. Kniha díky svému literárnímu uchopení tématu přináší nejen zcela nový úhel pohledu na okolnosti Zajícova činu, ale také formou vyprávění podloženého historickými fakty veřejnosti připomíná, kam až může dojít lhostejnost, pokrytectví a přizpůsobování se omezování svobody.... celý text
Přidat komentář
Kniha je skvěle napsaná a vypointovaná, čte se "sama"...
i přes tragičnost příběhu je mnohdy velmi vtipná. Namátkou mne zaujala glosa dědečka přeživšího gulag: "Lepší hřebík do prdele, nežli Rusa za přítele".
Téma je perfektně zpracováno s použitím velkého množství historických pramenů i vzpomínek pamětníků a pro mne, jako šumperáka, má příběh další rozměr, díky znalosti reálií, v nichž se odehrává, i mnohých postav.
Tři a půl hvězdičky.
Hluboký příběh, který vás zasáhne. Což se podle tématu dalo čekat. Čtenář se dozvídá podrobnosti Zajícova činu samotného, i co mu předcházelo a co následovalo. Stejně zdrcující je ale také příběh Honzy Nykla, díky jehož vyprávění v podstatě novela vznikla, a který je jako šestnáctiletý kluk téměř bezprostředním svědkem kamarádova sebeupálení.
Je to dobrá kniha, která má sice svoje mouchy, ale která by, myslím si, neměla např. ve středoškolských knihovnách chybět.
Ke knize jsem se dostala diky kampani na HitHitu -- posledni dobou je cim dal tim castejsi, ze skvele a dulezite knihy se vydavaji diky crowdfundingu a tohle je jedna z nich. Docteno uz pred nekolika dny, ale porad mi kniha lezi v hlave. Ac tento zpusob protestu neschvaluji, tak je podle me dulezite, aby se tyto udalosti pripominaly. Jan Zajic silne veril, ze jeho cin pomuze zburcovat lid a byl schopny se pro narod obetovat. Videno dnesnima ocima se muze jeho obet zdat zbytecna, ale to Zajic tenkrat nemohl vedet. Ze strany autora vyborna prace (domnivam se, ze autoruv otec byl jeden z novinaru, ktery mluvil se spoluzaky Zajice po cinu?), kniha je ctiva, ale zaroven se drzi faktu. Prinasi take nova fakta vychazejici ze svedectvi Zajicova kamarada, ktery byl po cinu vystaven natlaku STB.
Po dlouhé době se mi stalo, že jsem nedokázala knihu odložit, dokud jsem ji nedočetla. Je výborná, důležitá, potřebná.
Je těžké hodnotit obsah. Stále se mi myšlenky vracejí k tomu, jaké zoufalství musel Jan Zajíc cítit v tehdejší době, ale zároveň jak silně věřil že svým činem lidi zburcuje.
Bohužel ve mně zůstává pocit (a teď ať použiju jakákoli slova, tak budou zvolená špatně) že smrt Jana Zajíce byla zbytečná. Jeho poselství se k lidem, kterým bylo určené, vlastně ani nedostalo.
Autorovy další knížky
| 2008 |  5 rolí manažera a jak je profesionálně zvládnout |
| 1995 |  Manažerské techniky I. |
| 2018 | Ukradený smích |
| 2002 | Zvládáte své manažerské role? |
| 2003 | Manažerské techniky III |
Tato skvělá kniha se velmi špatně komentuje, je třeba si ji přečíst a zažít. Zde bych jen upozornil na tři záležitosti:
1. Pokud spisovatel zpracovává téma s politickým podtextem kterému doba a okolnosti přejí, je vždy ve velmi ožehavé situaci. Okolnostmi a jakousi přípravou čtenářů je na tom lépe autor, který zpracovává téma, kterému doba nepřeje. Čili pokud by vznikla beletrie o Janu Zajícovi ještě před rokem 1989, tak by sice autorovi hrozily obrovské perzekuce od státních orgánů, na druhé straně by se dílo jaksi automaticky stalo čtenáři nesmírně vyhledávané již tím, že je psané v opozičním duchu (viz např. Švandrlíkovi Černí baroni). Ale napsat to v době, která tomuto tématu přeje a neztrapnit se tím, to chce opravdu spisovatele, který perem mistrovsky vládne. A autor toto v této knize dokázal excelentním způsobem.
2. V knize je perfektní dávkování informačního obsahu (autor toho musel o okolnostech kolem Jana Zajíce prostudovat opravdu hodně) a samotného beletristicky uměleckého přínosu. Jde o beletrii, ze které se toho čtenář hodně doví a zároveň právě tím, že to je beletrie, je emočně a prožitím uměleckého díla výrazně zaujat.
3. Autor musel mít opravdu velké odhodlání, aby popsal Jana Zajíce jako osobnost, u které čtenář cítí, že je jakoby předurčena jednak jím samotným a jednak okolnostmi k oběti. Kdyby totiž toto nevyšlo, byl by to jakýsi trapný pokus, kdy si čtenář řekne: "No jo, další politická agitka..." Jenže ono to vyšlo, a vyšlo to tak fantasticky, že nemám odvahu zde uvést, s kým mne napadlo Jana Zajíce zde takto pojatého srovnat.