V říši mrtvých
Petr Boček , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524566/bmid_v-risi-mrtvych-652ec5015153e.jpg
5
18
18
V této antologii vás čeká 43 strašidelných příběhů české literatury 19. století. Všechny spojuje mysterium smrti a věci s ním spojené: svět nemocnic, blázinců, piteven, mučíren, márnic a hřbitovů, šeptání umírajících, výkřiky a vzdechy mučených, ďábelský smích nemrtvých, duchové, vraždy a šílenství. Záměrem sestavitele bylo představit co nejpestřejší výběr temných příběhů české literatury 19. století. Naleznete v nich jak fantastické, tak čistě reálné zlo. Žánrově se jedná o protipověrečné texty, klasické povídky, báje a pověsti, pohádky a také parodie na „hrůzostrašný škvár“, který si brali na paškál mnozí tehdejší mravokárci. Jejich soudobou recepci sice může poněkud komplikovat archaický jazyk, pomalejší spád děje nebo podrobnější popisy, zato vás zcela jistě odmění nezaměnitelným kouzlem dávno zašlých časů. Editor: Petr Boček.... celý text
Přidat komentář
Příjemná záležitost. Do ruin hradů, divokých lesů, strašidelných domů, blázinců, piteven, márnic a záhrobí se vracím jako domů, skoro se tam zapomínám bát. :-) K tomu štěpný jazyk devatenáctého století, napětí, výrazná čtivost a zasvěcené komentáře Petra Bočka (ať už se týkají autorů či žánrů). Tajuplné příběhy s poučením i bez, pár pověstí, pohádek a žánrové parodie. Potřebujete-li si odpočinout a k tomu se nechat šimrat na páteři, vřele doporučuji.
Jo, tak tohle já můžu. Co můžu, miluju to. Staročeština ve spojení s mrazivými a strašidelnými příběhy. To je prostě nádhera. A tahle kniha nádhera je. A krása k tomu. Společně s Čuňazií nejlepší kniha, co jsem letos zatím četl. Ještě mi tak někdo může zase říkat, že český horror neexistuje a že Češi horror neumí. On nejen, že existuje, ale má dokonce i svou vlastní historii, sahající dál, než by člověk čekal. A tahle kniha je toho důkazem. Díky za ni.
Čtyřicet tři strašidelných příběhů z 19. století většinou z per dnes již zapomenutých autorů čtenáře zavedou do šlechtických sídel, na liduprázdné hřbitovy, do hrobek, piteven, podnájmů s podivnými bytnými i na odlehlé pustiny. Nejvíc mě zaujaly tyto práce Tajemství hřbitova o dvou bratrech (F. Göbl Kopidlanský), Vypravování o modrém pokoji (E. Herold), Oko (I. Herrmann), Upír o starém mlynáři a nové děvečce (K. Leger), Kterak mně vlasy šedivěly (A. Mrštík), Vampyr o malíři portrétů (J. Neruda), Šílencova zpověď o traumatizovaném vysloužilci (L. Stroupežnický), Trest o zloději, který okradl mrtvého (F.X. Svoboda), La Mure o duchu zavražděného dědice (K. Švanda ze Semčic), Prst o žertíku na pitevně (O. Zuna). Nejděsivější pro mě byla Barončina kočka (E. Züngel).
Dámy a páni... poklona a velikánsky klobúk dole pred touto antológiou a samozrejme najmä tým, čo obsahuje...pred dielami a autormi tohto obľúbeného žánru, akokoľvek náhodne či cielene...z čias dávno minulých... A úprimne... navzdory tu uvedenému archaickému, no jednoznačne nádhernému a bohatému českému jazyku, sú mnohé tu obsiahnuté jednotlivé poviedky či povesti oveľa atmosférickejšie a des vyjadrujúcejšie, než mnohé súčasné diela toho istého žánru...
Další skvělý kus z bezejmenné série antologií mapujících tuzemskou makabrózní literaturu z devatenáctého století. Tentokrát už bez editorské spolupráce Honzy Vojtíška a fokusováno na temnou a děsivou prózu časů minulých. A mnohdy je to slušný nářez, ačkoli jej v očích moderního čtenáře mírně deefektizuje fakt, že témata (logicky) zaujímají jen určité okruhy nám známé strašidelné literatury. Malebný jazyk či větná skladba tehdejší doby může méně zdatné jedince odpuzovat, čímž se ovšem tito ochudí o pestrou mozaiku historie horroru z českých luhů a hájů. Vypravěčský um prezentovaných autorů je velmi rozmanitý a vytříbený.
Oproti předchozímu Umrlčímu věnci, zaměřenému na balady, se mi V říši mrtvých četl mnohem lépe (prostý text holt nevyžaduje tak hluboké nazírání jako poezie). Dokonce si nyní vybavuji i některé pro mě zajímavé autory a dovedu k nim přiřadit i jejich dílo - byť stejně jako u předchozí knihy je autorů příliš mnoho, než aby je má mysl trvaleji pojala, tento neduh je o dost menší. Sympatické mi je také dělení na tematické okruhy, přičemž většinu knihy zabírá literární útvar povídky; nicméně ani kratší okruhy nezaostávají a v každém jsem si našel něco, co mě zaujalo. Jediné neduhy tak spatřuji v tom, že Františka Stránecká se narodila až po své smrti a opět mám o něco méně v oblibě Svatopluka Čecha. Obálka této knihy se může zdát nevýrazná, ale jelikož tady se hraje na obsah a ne na komerční show, je to naprosto v pořádku.
Celé této historicko-horrorové sérii držím palce a těším se na další díly!
Jak chcete hodnotit poklady české literatury 19. století jinak než na 100 %? Nádherný, starý jazyk se vší svou košatostí a jména velikánů, jakými jsou například Arbes, Mrštík nebo Erben.
Ano, pro některé to nebude lehké čtení. Je pravda, že se povídky nesou v mírnějším duchu, proto nemůžete čekat Chrise Cartera. Ale – páni – je to historie hororu u nás?! Jsem nadšená! A některé povídky byly opravdu skvělé i na dnešní poměry.
Příběhy jsou nepřekvapivě často poněkud naivní, nic není vyloženě strašidelné či děsivé ani napínavé, a bohužel nemůžu říct ani u jedné povídky, že by se mi opravdu líbila, abych ji doporučila. Témata se vzhledem k době vzniku dala čekat a celkem se opakují, nic zvlášť originálního. Těšila jsem se na svého oblíbence Sládka, ale to snad bylo úplně nejslabší. :-) Ale nic z toho mi v zásadě nevadilo, byla jsem připravená, navíc starší literaturu mám obecně docela ráda, i tu zastaralou češtinu je příjemné číst.