V rokli čeká smrt

11.01.2024

Je těžko uvěřitelné, co všechno je člověk schopen unést, co všechno je schopen přežít a taky - jakých činů je schopen. A kniha o událostech v Babim Jaru to vše v přímém přenosu a Toljovými slovy popisuje.

Nepředstavitelné hrůzy jsou vylíčeny věcně, bez velkých emocí, tak, jak je viděl a přijímal malý kluk. Je to mnohem účinnější než kdyby se v textu prolévaly potoky slz. Kdo chtěl přežít, musel se přizpůsobit, protože východisko a únik ze zoufalé a nepředvídatelné situace prostě nebylo....

Proč se kniha - dokument o Babim Jaru, nemohla za sovětské éry opakovaně vydávat, je dnes asi těžko pochopitelné. A ještě méně pochopitelné je, proč se znovu nevydávala a nevydává ani dnes.

Doporučuji.

12.12.2023

Škoda, že tato kniha je tak málo známá, dříve nebyla sovětská literatura po nadměrném vnucování a propagaci komunisty moc v oblibě a dnes je situace podobná. Velmi poutavý příběh malého Tolji ( autora) jeho blízkých v období okupace Kyjeva Němci 1941-1943. Kniha se opírá o historicky doložené události, po vstupu německých vojsk v Kyjevě na jedné z hlavních tříd Kresčatik začalo docházet k serii výbuchů budov od 21. -24. září, které měli na svědomí čekisté, kde zahynulo mnoho Němců. Rokle Babí Jar je známá , jako místo masových poprav, méně známý je koncentrační tábor Syrec na okraji rokle, kde skončili fotbalisté Start Kyjev (dřívější hráči Dynamo a Lokomotiva Kyjev), kteří porazili německý tým Flakelf 5:3 (autor uvádí 8:0). Před příchodem Rudé armády, chtěli Němci zahladit stopy v Babím Jaru a vězni z tábora Syrec museli exhumovat oběti a pálit na hranicích.Velmi silné čtení , kniha by si zasloužila i filmové zpracování.

10.09.2023

Knihy, jako je tato, by měly patřit k povinné četbě. Na příkladu Toljova dědečka i dalších členů rodiny, je krásně ukázáno, jak nic nelze vnímat černobíle. Dědeček se těšil na příchod německé armády (a nebyl sám), neboť očekával (v souladu se sliby v dobovém tisku), že za německé okupace se Ukrajincům povede líp. Později ovšem, ač nerad, přiznal svůj omyl. Mnozí bohužel neměli ani čas si to uvědomit. Ale možná měli víc štěstí, než ti, co museli přihlížet vraždám svých nejbližších.

Válka je neštěstí, bolest, smrt a utrpení ale někdy taky obrovský chaos. Jít do krytu, anebo do domu? Kde člověk přežije spíše? Pomůže intuice, svatá ikona, rychlé nohy a kapka štěstí anebo je vše náhoda? A má smysl přežít, když všechno a všichni, koho jste znali a měli rádi, se hroutí, umírá, nic už není a nebude jako dřív?

Díky tomu, že autor vše vypráví z pohledu dítěte sebe sama ve věku 12 až 14 let ještě více vyniká nesmyslnost války. Dítě prozradí i ty pocity, za které se dospělý stydí a nepřizná se k nim, protože prostě nejsou "správné". Navzdory tragédii, kterou kniha líčí, se někdy nelze ubránit úsměvu nad otevřeným, dětsky naivním stylem vyprávění. A tak čtenář dostává do ruky syrové a děsivé svědectví doby, o níž jsme si mysleli, že se nikdy nebude opakovat. Jenže lidstvo se zřejmě nikdy nepoučí, bohužel...

Masakr v Babím Jaru bývá nazývána akce německých jednotek Einsatzgruppen, které na místě poblíž Kyjeva postřílely koncem září 1941 přes 33 tisíc Židů a v průběhu Velké vlastenecké války několik desítek tisíc dalších občanů tehdejšího SSSR. Za podpory tehdejších polovojenských ukrajinských oddílů.

27.10.2020

Velmi působivý román - dokument, který přesvědčivým způsobem zachytil život v Kyjevě v letech 1941 - 1943. Kniha je velmi autentická, hlavnímu hrdinovi je 12 - 14 let. Velmi cenné je autentické svědectví o vraždění v Babím Jaru - nikde jsem nic podobného nečetl. Škoda, že román není více známý, určitě patří mezi klíčová svědectví z doby války.