V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3902
3902
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Od autorky jsem jako první četla knihu Mlčící fontány a velmi mne zaujala. Jako druhou volbu jsem tedy sáhla po této knize a rozhodně jsem nesáhla vedle. Kniha je psaná tak poutavě, že i já jsem při čtení cítila chlad na kůži.
Ještě více vás příběh zasáhne, když se na konci dozvíte, že podobný osud měla rodina autorky.
Nejhorší pro mne bylo zjištění, že i když se deportovaným lidem podařilo tento teror přežít, tak je ani po návratu do jejich rodné země nečekal pěkný život.. šílená doba a je dobře, že si ji stále připomínáme, například formou těchto knih.
“Mráz” který lidem bral vše.
Jejich důstojnost, rodinu, přátelé.
Jsou, ale věci které vám zůstanou NADĚJE
Tak toto byl hodně silný příběh a hodně smutný. Od čtení nejde odejít, prostě musíte zjistit jak to vše dopadlo. Strašné, čeho všeho jsou lidé schopní. Ti, kteří zlo činili a smekám před těmi, kteří přežili.
Už ani nevím, od koho jsem tu knihu dostala (k Vánocům, k narozkám?) - začala jsem ji číst až po několikaměsíční prodlevě, kdy byly knihovny zavřené... Jen bych opakovala vše, co napsali čtenáři už přede mnou - jen jsem si pak ještě k tématu vyhledala historické souvislosti, a proto vím, že jen z Litvy bylo takto deportováno 17 tisíc lidí!!! Také jsem pracně vynašla ten literárněhistorický můstek od účastníků z roku 1941 až k autorce, která je jejich přímým potomkem a (jistě dnes) šťastně žije a píše v USA.
Velmi krásná kniha, napsaná velmi citlivě, jemně. Kniha zároveň poučí, moc jsem o tom, co se dělo za Stalina v pobaltských státech, nevěděla. Kniha je vlastně dost krátká, přitom jí nic nechybí, je nesmírně lidská, hluboká a čtivá. Ocitnete se opravdu tam - v pracovním táboře na Sibiři a přestože budete postavám (matka a dvě děti) fandit a hluboce s nimi soucítit, kniha z vás nebude ždímat sentimentální slzy na každé straně, spíše bude budit hlubší a niternější emoce uvnitř. Mám syna ve stejném věku jako je jedna z hlavních postav Jonas, o to více na mě příběh působil. Knihu jsem četla na dovolené u moře a bylo hluboce uspokojující vidět svého syna zdravého běhat nadšeně po pláži a vědět, že až přiběhne, že má hlad, budu ho moct dosyta nakrmit. Matka Jelena tu funguje jako krásný lidský vzor s poselstvím skutečné lidskosti a pevného morálního kompasu. Je to postava, která rozumí dobru a tomu, co k dobru povede. Když čtu nějakou dobrou knihu, která se mi dostane pod kůži, tak se v tom prostředí pak ocitám ve snech. Takže teď už jsem čtvrtou noc strávila v pracovním táboře na Sibiři.....
Krásně napsáno....jak zvláštní, popsat drásající román těmito slovy.
Za příběhem utrpení rodiny z Litvy, která je po vpádu ruských vojsk deportovaná na Sibiř, rozdělená, a vystavená hrůzám hladu, ponižování a zbavení lidské důstojnosti.
Paní spisovatelka naprosto jedinečným způsobem pracuje se slovy a to tak, že i v té nejhlubší tmě vykřeše jiskřičku naděje.
Síly jednotlivců i celku v tomto úseku pro mě nepříliš známých dějin Pobaltských republik jsou detailně vykreslené a jednotlivé charaktery jednajících postav strhujícím způsobem propracované.
Obrazy hlavní hrdinky dokreslují atmosféru.
Takže - krásně napsáno a pro tu pravdivost textu se kniha stává silnou výpovědí a to včetně dodatků a doslovů.
Trochu jiný pohled na druhou světovou válku. Napsáno velmi věrohodně, při čtení mi kolikrát lezl mráz na zádech. I tady válka brala lidem všechno, od vlastní důstojnosti až po členy rodiny. Přežili jen ti nejsilnější a to ještě museli mít potřebnou dávku štěstí. Hodně silný příběh, který jen tak z hlavy nedostanete. Jsem ráda, že jsem si díky Čtenářské výzvě knihu přečetla.
Druhá světová válka trochu jinak .Několikatýdenní jízda vlakem do tábora byla popsána opravdu realisticky a děsivě .
Děsivé, kolik zla se na zemi odehrálo, odehrává a ještě odehraje. Kde se to v lidech bere, dívat se, jak druhý trpí?
Tohle bylo hodně silné čtení. Jakožto velká čtenářka příběhů o druhé světové válce jsem za tuhle knihu nesmírně ráda. Všude totiž jsou většinou knihy o koncentračních táborech a Německu. Tohle je první kniha, na kterou jsem narazila, a která se věnuje době za Stalina, deportací Litevských občanů, pracovním táborům, Sibiři či gulagům. Po většinu času, kdy jsem knihu četla jsem měla husí kůži a ke konci se i rozplakala. Je to důležité čtivo, které mi hodně rozšířilo obzory.
Příběh, na který jen tak nezapomenu a který by nikdo nechtěl zažít na vlastní kůži.
Opravdový čtenářský zážitek...
Takový průměrný román o hrůzách v pracovních táborech v SSSR. Knížka je ale dosti čtivá, hlavní hrdince je patnáct let a snaží se přežít na Sibiři spolu s bratrem a matkou.
Velmi čtiva kniha o tématu o kterém se moc nemluví. O koncentračních táborech vychází spousta knih a románů, o pracovních táborech na Sibiři už toho tolik není a myslím si, že spousta lidí o útlaku Pobaltských zemí Ruskem ani neví.
V románu je spousta bolesti, ale i lásky a víry. Moc hezky napsáno, měla jsem přečteno za dva dny.
Začala jsem číst a četla a četla. Silný příběh Liny a její rodiny mě tak vtáhl do děje, že jsem knihu přečetla za jeden den.
Knížka je plná bolesti, utrpení a hrůz, ale taky plná soucitu, naděje a lásky. Konec jsem probrečela.
Tahle kniha je druhá, kterou jsem od paní Sepetys měla v ruce. Potrhaná křídla jsem ještě dočetla, tohle ale ne. Neříkám, že by kniha byla špatná, naopak. Ruta Sepetys má styl psaní, který mi vcelku sedí, náměty na příběhy jsou určitě zajímavé... Ale kvůli čemu jsem knihu odložila, byla hlavní hrdinka. Prostě dokonalá, úžasná, skvělá a všestranně nadaná Mary Sue bez jediné chybičky. Vždyť to se nedá číst...
Silný příběh o krutosti SSSR. Naděje,láska,soucit... moc pěkně a s citem napsaná kniha. Doporučuji každému přečíst!
Dlouho jsem čekala na knihu, která mě natolik vtáhne, že budu opět jen číst, číst a číst.
Povedlo se a já děkuji. Děkuji autorce za příběh, který se přes veškeré popsané hrůzy nesl na vlně obrovské lidskosti, naděje a lásky.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Po téhle knize jsem šla cíleně po přečtení mlčících fontán, jelikož jsem zjistila, že mi její styl a podání historických událostí opravdu sedí. Opět je to román, který nám vypráví příběh o odvaze, přátelství, lásce a boji za svobodu v době, kdy deportovaní lidé na Sibiř neměli co jíst, neměli kde spát a přežít byl pro mnohé nesplnitelný sen. V šedých tónech je mnohem silnější kniha, než Mlčící fontány, nejen kvůli tématu, ale celkovým příběhem.
Rozhodně se nejedná o odpočinkovou knihu, ale o knihu, která Vás rozloží, o které budete přemýšlet a na kterou jen tak nezapomenete. Stejně jako se nesmí zapomínat na hrůzy, které provázely vládu Hitlera a Stalina.