V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3902
3902
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Skvělá kniha! Četla se skoro sama, kapitoly byly krátké,prelouskala jsem ji za dva dny,ač jsem si původně myslela,že se bude (vzhledem k tematu) číst obtížně. Opak byl pravdou. Nedokážu si ani představit, co museli tito lidé prožívat, jak silní museli být! Jsem ráda,že jsem se, díky čtenářské výzvě,k této knize dostala.
(SPOILER) Do téhle knížky se mi moc nechtělo, čekala jsem, ze to nebude veselé a optimistické čtení. To opravdu neni. Knížku jsem však přečetla jedním dechem, je psána opravdu čtivě a je v ní neskutečně poutavě popsáno, jak si člověk zvykne na všechno a jak neuvěřitelně silní museli být lidé, kteří byli vytržení ze svého prostředí a uvržení do gulagu tisíce kilometru daleko kdesi na Sibiři, a jak obrovskou vůli k životu museli mít. Lina, která na začátku lehkomyslně zapomene na stole bochník chleba, protože hledá skicák, se pod vlivem okolností promeni v silnou osobnost, která se nebojí chodit krást dřevo a tajně pohřbívá matku. Silná kniha.
Tohle je tak dojemný a smutný příběh, který poodhaluje teror v pobaltských státech za druhé světové války. Je tam téměř hmatatelná skutečnost a mrazivost a vy se cítíte jako Lina. Najednou si uvědomíte, že vaše problémy jsou malicherné oproti těm jejich. Opravdu mrazivý lidský příběh.
Přemýšleli jste někdy o tom, jakou cenu má lidský život?
Výstižná věta napsaná ihned na přebalu knihy. Hned mi bylo jasný, že to nebude o procházce růžovým sadem.
Do doby, než jsem knihu začala číst, by mě myšlenka, a vlastně ani otázka, nenapadla. Lidský život se přeci nedá přepočítat na peníze a nedá se nijak vyčíslit. Peníze nejsou srovnatelné s životem. V příběhu je tomu jinak.
Prodávali všechno, co měli, aby přežili, aby uchovali každý den svoji naději tak barevnou, jako byla dřív. Své vzácnosti, rodinné dary, památky a dokonce i věci, které jim byly nejmilejší...
Takový osud si nezaslouží nikdo, natož nezaslouženě.
Někteří byli totiž silnější a zvládli několik, pro ně, dlouhých dní plných hladu, strasti, jiní takové štěstí neměli a zasáhl je smutek, nenávist, beznaděj...
Měla jsem sto chutí těm, kteří byli prvočiniteli, něco udělat, něco horšího, než udělali oni. Fantazii bych míru nekladla...
Kniha je šíleně čtivá, bavila mě od začátku do konce a nebyla chvilka, kdy bych měla chuť ji odložit. Jakmile skončila kapitola, toužila jsem po další..
Doporučuji a právem dávám plný počet hvězd! :))
Knihu jsem dočítala v jednu hodinu ráno. A neskutečně mě zasáhla. Cítila jsem v sobě smíšené pocity. Smutek, lítost, bolest...
Během čtení mnou projížděla hrůza až strach. Kniha opravdu pohladila po duši, získala si můj obdiv a myšlenky. A mně nezbývá nic jiného než knihu opravdu a vřele doporučit.
Skvělá kniha, která ukazuje, že SSSR se napáchalo spousty hrůz podobných těm nacistickým. Román je velmi poutavě napsán a odhaluje hrůzné osudy Litevců za druhé světové války. Všem doporučuji.
,, Člověk člověku vlkem"
Nechci se nějak dlouze rozepisovat o této nádherně napsané knize, ač by bylo o čem psát... Jen bych si chtěla z příběhu uchovat vzpomínky na houževnatou Linu, obyčejnou lidskost v tak nelidských, krutých podmínkách s naději, že nic tak strašného nás už v dnešní době nemůže a nesmí potkat.
Moc pěkná knížka. Oceňuji zpracování tématu autorkou, které není tak obvyklé.
(SPOILER)
Ruta Sepetys zakomponovala fiktivní příběh mladičké malířky Liny a její rodiny do doby vlády Stalina. Je to kniha o zoufalství, beznaději, zrůdnosti a krutosti sovětské ideologie stejně jako o lásce, touze po životě, o odhodlanosti přežít a vrátit se domů. Kniha, inspirovaná rodinnou historií autorky, původem Litevky, přibližuje čtenářům anexi Pobaltí a dopad na její obyvatele.
Litva 1941 - Sovětská tajná služba deportuje tisíce lidí z Litvy, Estonska a Lotyšska do gulagů a pracovních táborů na Sibiř a celá tato území zabírá Sovětský svaz. Na Sibiř je deportována spolu s elitou společnosti jako jsou lékaři, vědci, umělci a učitelé i hlavní hrdinka Lina s matkou a malým bratrem. Pro Rusy jsou jenom “prasata”, lidé bez cti, zločinci a děvky. Popis šestitýdenní cesty dobytčákem patří k těm nejotřesnějším, který jsem kdy četla - hlad, špína, lidé umírají dřív než dorazí do cíle a jejich mrtvoly jsou bez pohřbu vyhazovány na nádraží. Lina se naučí bojovat o holý život svůj i svých blízkých, snaží se nenechat se zlomit. Po roce v pracovním táboře na Altaji Linu s rodinou převezou dalším transportem za polární kruh k moři Laptěvů. Tam je nadále krutý hlad, tvrdá práce, ale hlavně krutá sibiřská zima, která se stane osudnou pro mnohé. „Jen co se Spojenci dozvědí, co se v lágru děje, přijdou nás zachránit,“ doufají zajatci.
Za polárním kruhem čekali celé měsíce, většina se toho ale nedožila. Pomoc přišla nikoliv od spojenců, ale až s osobou doktora Samodurova, což byla skutečná postava ruské inspekce. Doktor Samodurov neměl pravomoc poslat zajatce z pracovních táborů domů, ale poskytl jim léky a vitamíny a zasadil se o lepší podmínky. Zachránil tak řadu lidí před jistou smrtí.
Ti, kdo vyhnanství přežili, po návratu domů zjistili, že jejich domovy a majetek používají Sověti, stále je brali jako zločince a nesměli mluvit o svých zážitcích, jinak jim hrozila deportace zpátky na Sibiř.
„V roce 1991, po padesáti letech nemilosrdné okupace, tři pobaltské republiky znovu získaly samostatnost, mírově a se ctí. Daly přednost naději před nenávistí a ukázaly světu, že i v té nejtemnější noci svítí nějaké světélko. Tyhle tři státy nás naučily, že láska je ta nejmocnější armáda. Ať už je to láska k příteli, ke své zemi, k bohu, nebo třeba k nepříteli – láska nám odhaluje zázračnou povahu lidského ducha.“
Velmi silná kniha, doporučuji.
Úžasná, děsivá a krutá kniha, která ukazuje druhou tvář "hodných" Sovětů. O jejich chování za Stalinovy vlády jsem neměla žádné iluze, ale kdyby mi autorka nepřipomínala, že se jedná o Sověty, byla bych přesvědčená, že čtu o běsnění nacistů (rozdíly v jejich chování se hledají opravdu těžko). Doporučuji k přečtení všem a v dnešní době zvláště těm, kteří si myslí, že největší životní tragédií, která je může potkat, je to, že jsou "nuceni" vynechat dovolenou a "svobodné" opíjení v baru.
Krásná kniha. Vlastně, jak už tady další psali, tato kniha není krásná - kvůli svému obsahu. Takhle je smutná, chytlavá a plná emocí. Ale rozhodně je krásně napsaná. A má krásnou a naprosto výstižnou obálku. Naprosto doporučuji všem a souhlasím s těmi, kteří chtějí, aby tato kniha byla povinnou četbou. Po přečtení této knihy pochopíte, co je v životě opravdu důležité. A ne, večerní horká koupel to nebude. Krasivaya!
TATO ČÁST MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!!!! Proč dávám knize čtyři hvězdy a ne pět? Bod jedna. Jonas kouří tabák v knize. To jako vážně?! Tím mě autorka opravdu naštvala. Ano, přiznávám, že nemohla tušit, že se ta kniha dostane do rukou mě, ale tohle prostě nepřekousnu. Už jenom to, že Andrius dá cigarety desetiletému klukovi, mi přišlo celkem divné. Bod dva. Gumoví medvídci někde "na konci světa". Ehm. Autorka asi chtěla něco na odlehčení, jenže tohle se jí trochu nepovedlo. Bod tři. Jonas onemocní dvakrát, Jelena na nemoc nakonec umře a Lina se o ně v klídku stará. Není zvláštní, že to od nich nechytla? Nebyla za celou knihu ani jednou nemocná, což mě hodně překvapilo. Mohlo by z toho být zajímavých pár kapitol. Bod čtyři. Romantická linka dle mého názoru naprosto zbytečná a rušivá. Vyznělo to, jako by si autorka dodatečně všimla, že na to zapomněla a honem rychle to dopsala. Bod pět. Bod, který definitivně smazal jednu hvězdičku - konec. Podle mě, pokud kniha končí takto, tak v autorčině kanceláři stál vydavatel a ťukal si na hodinky. Autorka se krásně rozepsala a pak si ho všimla. Omluvně se usmála a za pět minut měla konec dopsaný. Ona prostě přeskočila dvanáct let! Mohla alespoň ve zkratce napsat, co se těch další dvanáct let dělo. A taky proč se po té době vysvobodili. A autorku neomlouvá ani to, že je to její první kniha. Sůl moře také neuměla pořádně zakončit.
Zatkli. Kaunas.
Dočetla jsem dneska v noci...To byla síla, úplně mě to pohltilo, neuvěřitelné, co všechno dokáže udělat člověk člověku a co všechno člověk vydrží, když má v sobě touhu žít a lásku....Je zázrak, že vůbec někdo přežil a že dneska mají pobaltské státy zase svobodu, je dobře, že se o tom píše.
Kdybych mohla, dám 10 hvězd...
Drsné, smutné, srdcervoucí. Autorce se povedlo napsat neskutečně důležitý příběh, který by si měl přečíst každý. Předává důležité informace z historie a zároveň je velmi čtivý, protože hlavním postavám budete držet palce až do poslední strany knihy.
Jeden z nejlepších ya titulů.
Těžké téma, které se autorce podařilo zpracovat čtivě a tak nějak čistě. Ta jedna hvězda chybí právě proto. Myslím, že nás měla emočně vyždímat ještě víc, ten příběh si to zasloužil. Jen houšť takovýhle knih, které nám připomínají možnosti lidského zla i hloubku dobra v nás. Už se těším na Mlčící fontány.
Opravdu ponurá a temná kniha, zároveň velmi poučná. Tuto část historie je nutné připomínat, i když zde se jedná o román. Rozhodně přečteno na jeden nádech.
V šedých tónech je neskutečně čtivá kniha. Přečetla jsem skoro na jeden zátah. Nemohu říct že je to hezká kniha, protože není. Je to smutná a velice hořká kniha.
Řekla bych, že konec byl trochu uspěchaný, ale to je asi jediná chybička, kterou jsem našla.
Přečteno jedním dechem, skvěle napsané. Tuto knihu by si měla přečíst dnešní generace, aby věděli, jak dobře se mají. Rozhodně doporučuji!
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Tak už chápu, co všichni milují na knihách od Ruty Sepetys. Nikdy jsem nechápala to obrovského haló kolem těchto knih, ale už mám jasnou představu.
To, jak autorka umí krásně popsat něco nechutného, strašného a nelidského, je prostě úžasné.
Už od začátku mi hrozně sedl styl, jakým Ruta Sepetys píše.
Do děje jsem se začetla už v první kapitole a nedokázala jsem se odtrhnout.
Během čtení celé knihy se ve mně vystřídala strašná spousta pocitů, ale ani náznak něčeho radostného. Celou dobu mi běhal mráz po zádech a ať se snažím sebevíc, prostě si nedovedu představit, jaké to muselo být.
Všechny postavy jsem si zamilovala. Lina se rozhodně stala jednou z mých nejoblíbenějších knižních hrdinek.
Na konci nechyběla ani krásný závěr.
Jak bych celou recenzi shrnula? Třeba těmito dvěma slovy. Klobouk dolů.
4,5/5⭐