V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3903
3903
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Velmi čtivě a barvitě popsán těžký život lidí v pracovních táborech. Škoda jen, že závěr byl tak useknut, klidně bych četla i dál ...
Skvělá kniha. Lidské dějiny jsou plné podobných příběhů, jen se o nich často neví nebo nemluví. Ale je potřeba o nich mluvit. Díky za autory jako je Ruta Sepetys.
Stejně jako Osmý život pro Brilku (od Nino Haratischwili) i tato kniha odkrývá nelichotivé sovětské dějiny.
Velmi zajímavé téma, velmi dobře zpracované a já jsem ráda, že jsem se ke knize dostala a přečetla si ji.
Už přes dva roky myslím často na tuto knihu. Tak jako v Soli moře jsem se dozvěděla něco z historie země o které jsem nevěděla skoro nic. Ruta Sepetys má dar přiblížit nám hrůzu, neuvěřitelnou bídu a živoření v hrozných podmínkách, ale i jiskřičku naděje a odhodlání nepodlehnout beznaději.
Zpočátku jsem myslela, že to nedokážu a nedočtu. Všechno se to na mne valilo, jako bych tam přímo byla. Možná proto jsem i byla ráda za tu romantickou linku, která ne vždy byla uveřitelná.
I já bych se přimlouvala, aby se kniha stala doporučenou(povinná už asi neexistuje) četbou na školách, jak píší čtenáři níže.
Takovou knihu jsem ještě nečetla, chvílemi jsem měla pocit, že ji odložím a nedočtu. Pořád jsem cítila při čtení tu beznaděj, že se z toho živí nedostanou.
Nádherná kniha, emotivní, smutné a dojemné. Velmi silný příběh na základě skutečných událostí.
Od autorky mám přečteno Sůl moře. Extrémně čtivou věc z druhé světové vyprávěnou pohledem 4 postav.
Tady se dostavilo stejné nadšení. Zase kousek ne moc známé historie. Konkrétně příběh deportace nepohodlných Litevčanů na Sibiř Sověty je podán očima 15-ti leté Liny. Ta spolu se svým bratrem a rodiči absolvuje cestu v dobytčím vagónu trvající několik týdnů.
"A brzo budeme zase doma. Až zbytek světa zjistí, co Sověti páchají, udělají tomu všemu přítrž."
-"Vážně?"
Popis cesty je hodně realistický. Jakoby člověk sám zažíval hlad, kousaly ho vši, vstřebával tu špínu a pomalu ztrácel důstojnost a naději.
Některé pasáže a dialogy měly blízko k naivitě a nereálnosti. A její snaha nacpat romantickou linku do kterékoliv doby, i když jsou postavy na úplném dně (jak psychicky tak fyzicky), je trošku úsměvná a místy chápu, proč spisovatelku hází do škatule Young adult.
Ale vem to ďas, mně to žíly netrhá. Četlo se to perfektně a člověk se dověděl o další hnusné etapě z dějin cizí země. Už mám v hledáčku její další knihu Potrhaná křídla.
Výborná kniha, kterou bych určitě též zařadila do povinné četby. Kvalitních knížek o válce, přiblížení toho svinstva jako byl nacismus a komunismus, jaké byli lidi svině by mělo být co nejvíce. Zajímám se o válku, takže jsem ráda, když se mi přiblíží další oblast, kde se něco takového dělo a jsem o něco chytřejší, protože zrovna tohle je historie, kterou bysme měli znát všichni. O Polsku, Německu, Maďarsku je toho napsáno samozřejmě nejvíce, ale již jsem se dozvěděla, jak to bylo s dětmi v Řecku, Jugoslávii (jak Hitler kradl děti a posílal je do Evropy a oni potom ani nevěděli, kdo byli jejich praví rodiče) a teď mám další informace z Litvy, která se dočkala "znovuzrození" až v roce 1990. Určitě si v budoucnu přečtu další autorčiny knihy.
Naprosto bombastická knížka, kterou bych z fleku hodila do maturitní četby. Je to skvěle a věrně napsané a je to jedna z mála knížek s tímto tématem, kterou bych si klidně přečetla několikrát.
Knížku jsem ohodnotila poměrně vysoce i přes to, že jsem z ní tak na větvi nebyla. Po přečtení jsem pochopila co na knížce všichni vidí, můj problém s ní byla moje neznalost dějepisu. Ztrácela jsem se v postavách, neměla žádný historický kontext a tím pádem se do toho tolik nevžila. Bavila mě lehká romantická linka a hlavní hrdinka, ale neoslovilo mě to natolik abych si od autorky chtěla přečíst něco dalšího. Zatím.
5/5 ⭐
Tohle je něco skvělého. Všem určitě moc moc doporučuji. Na tuto knihu se přiznám že myslím docela často, příběh byl opravdu velmi silný, poutavý a čtivý. Opravdu mě to dostalo. Hlavní postavy taky byly úžasné. Moc jsem si je oblíbila, všichni byli hrozně stateční a nevzdávali se. Za mě jednoznačné doporučení a určitě budu chtít někdy přečíst znovu :) Tohle nejspíš bude jedna z mých srdcovek.❤
Kniha na mě hluboce zapůsobila, nejen proto že já se velmi o tyto události zajímám. Příběh mě velice upoutal, podobně jak kdysi Sůl moře, obě knihy vlastně se stejným tématem (ale jen skoro) a možná to má na svědomí i to že tyto dvě knihy jsou propojené. Knihu musím jen doporučit, nejen díky dechberoucímu příběhu, ale i faktu že tyto věci se opravdu děly. Je důležité si na konci přečíst dovětek autorky a kdo tak neudělá, přijde o část vysvětlení konce. Hlavní postavy mi skutečně přirostly k srdci a mnohdy mě mrzel jejich osud. Trochu mě mrzel rychlý konec, byli jsme hrozně napínáni a poslední dvě kapitoly to bylo velmi rychlé, tehdy se to všechno naposled přetočilo a skončilo, což mě dost mrzelo. Taky mě mrzí že osud nebyl nijak více rozvedený, stejně jak u knihy Sůl moře. Bohužel jsme dostali velmi otevřený konec a epilog s dovětkem, kteří nám alespoň trošku pomohli pochopit konec příběhu, rozuzlení. Hodnocení 83% (4.2 hvězdičky)
Smutné osudy, na konci jsem se neubránila slzám. Děkuji za tento příběh, který je i poselstvím lidem, aby nezapomínali na tyto události.
Krátká ale velmi silná kniha. Smutné že o části této historie se moc neví narozdíl od německé strany.
Moc smutná kniha o deportacích do pracovních táborů na Sibiři a o každodenním boji o holý život. S napětím jsem četla kdy konečně dojde ke zvratu a Lina s rodinou bude poslána zpět do rodné Litvy. Doporučuji
Velmi čtivý příběh, nemohla jsem přestat. Opět si člověk může uvědomit, jak se máme dobře. (ačkoli i dnešní doba má svá negativu a teď i jakousi skepsi). Konec příběhu jsem bych si představovala poněkud vítězoslavněji a rozsáhleji popsaný, bylo to rychlé :) Autorka by to určitě zvládla skvěle. Přečtu si ještě další její knihy.
Kniha mě nesmírně zaujala. Osobně (teď to možná bude znít trochu zvrhle) mám ráda knihy odehrávající se během druhé světové války (nijak ve zlém) a tenhle příběh byl jedním z nejlepších. Všechny postavy přemýšlely i jednaly logicky a moc jsem si je oblíbila a fandila jim až do poslední stránky.
Úžasná a silná kniha. Můžu jen doporučit.
Velmi silný příběh. Tuto knihu bych zařadila do povinné četby. Je psaná s trochu větším odstupem, než jsem čekala.
Takže. čteno po delší době, a najednou jako bych prozřela... najednou vidím vše jinak a nemálo se divím. Tahle kniha pro mě byla symbolem bolesti a teď, po tom přečtení, se vlastně divím proč. Ano, byla tam smrt a násilí, ale jinak se tam nic nedělo. Dětská láska, která nikam nepokročila, matka, popis vznešeně bohatého života bez starostí a dějová couranda sem a tam, pořád dokola. Životy v pustině Sibiře se totiž asi jinak popsat ani nedaj, než tou nudnou prací a tím, že po nich něco leze, kdo zas umřel a je jim to jedno, nemaj co jíst atd.
SPOILERY.
Spíš mě zarazily ale jiný věci. Např. proč plešatý muž, jež je udal, jel s nimi. Vždyť spolupracující nechávali být, ne? Proč tam byly tak rozporuplné postavy jako on nebo Aljuša -věčně nas*anej a odpornej, nakopal by je děcko neděcko, ale dovolí jim u sebe udělat oslavu jejich narozenin. Aljuša jim sebere každej drobek chleba, ale při odjezdu jim dá na cestu jídlo a drobný dárečky. Co to ?!
Strážní a Kreckij - nakonec z hajzla raněný deportovaný uplakánek? Ale jděte...
Andrius a jeho máti-takže ona se zaprodá, za žrádlo a lepší spaní se s nima válí a roznáší jim chlast , on má co hulit a dokonce tam přibere a ostatní to vědí a ještě je BRÁNÍ? Nikdo na ni není naštvanej, všichni v ní vidí OBĚŤ?? Pochybuju. A Lina je uražená, přesto od něj to...jak to říci slušně...vysouložené žrádlo bere...tak určitě :)
Janina,celý zbytek osudu všech a useklý konec - věc, co mě nejvíc naštvalo-pořád se točíme v zmrzlé hlíně nebo sněhových bouřích a najednou je KONEC! Ale já chci vědět, jak to skončilo, kdo pro ně přijel, jak se shledala s ním, jak se vzali, jak začli žít, když v doslovu je, že po návratu byli tito přeživší pro Rusy, kteří jim doma vše zabrali, zločinci? Jak teda mohli žít tam, kde jim bylo vše sebráno a kde nebyli vítáni, přestože byli doma??KONEC.
Takže závěrem? Závěrem jsem překvapeně zklamaná a zjišťuju, že vlastně nevím, co se mi na tom tak líbilo. Je to opravdu nudně šedá, na místě stojící kniha.
Smutná historie Pobaltí, o které se málo ví. Zoufalství a bezmoc lidí odvlečených na konec světa v zimě a hladu si neumíme nikdo představit.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Kniha se mi velmi moc moc líbila, chtěla bych doporučit všem, kteří mají rádi téma o 2. sv válce. Bylo to velmi hezky napsáno a hezky se mi to četlo. Je to jedna z mála knížek, kterou bych si klidně přečetla několikrát. Kniha je psaná roku 1941. Je o 15ti leté holce jménem Lina, která je umělecky nadaná. Jednou Linu a její rodinu sovětská tajná policie odvleče pryč z domova. Deportují je do pracovních táborů na Sibiři, kde se budou muset naučit novým věcem a hlavně přežít. Jelikož Lina miluje kreslení, tak si kreslí všechno co se tam odehrává, ikdyž riskuje svůj život. Doufá v to, že její otec tam někde žije, a že se ještě někdy uvidí. Lina prožije velmi silné chvíle plné smutku, nenávisti, ale taky spousty lásky.