V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3958
3958
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Krásná kniha, přečetla jsem ji jedním dechem. Velmi silný příběh psaný čtivou formou. Kniha má spát a není jediná pasáž, kde by se čtenář nudil.
Tohle není jen tak ledajaká kniha. Je to prostě něco víc! Je to ten typ knihy o které před spaním přemýšlíte a před očima se vám promítají nejsilnější pasáže.
Velice silný příběh. Sice celou knihu autorka napsala velmi stroze, ale na druhou stranu výstižně. K hrůznostem, které se v příběhu děly, ani moc slov nepotřebujete. Kniha byla obsahově zajímavá, díky krátkým kapitolám se četla sama, ale mám raději knihy, do kterých se můžu začíst a zacházejí více do detailů.
Knihu jsem ani nedočetla, jistě popisuje události, které se takto nějak v životě mnoha lidí z té doby a oblasti bohužel udály, ale v porovnání s knihami jako "V plesových střevíčkách sibiřským sněhem" nebo "Jen jeden osud" nebo "Strmá cesta" od Jevgenije Ginzburgové hodnotím jako slabé.
Díky Bohu za takové knihy. Je mi líto, že historii pobaltských států téměř neznám a neměla jsem ani tušení, že je potkal osud jako hrdiny v knize...autorce patří velký dík za to, že čtenářům neuvěřitelně lehkou formou přiblížila osudy tolika zničených lidí...
Tuto knihu jsem přečetla doslova jedním dechem a na konci jsem měla slzy v očích. Každý, kdo knihu přečetl prostě musí soucítit se všemi hlavními hrdiny. Kniha někoho donutí i k zamyšlení, proč i po takové době je tak významné téma stále opomíjeno.
Druhou světovou válku mám, troufám si říct, pročtenou poctivě od Hitlera, jeho žen, tajných služeb, až po koncentrační tábory. Že byl Stalin stejný šílenec vím, ale přesto přemýšlím, že tohle byla asi první knížka na tohle téma, kterou jsem vlastně četla. Určitě nebyla poslední. Děsí mě, kolik lidí se dokáže přidat a slepě následovat takové zrůdy. Jaké nelidskosti a krutosti je člověk schopen, když má příležitost. A taky to, jak je nakládáno s lidmi, kteří se takové zrůdnosti nechtějí účastnit. Velice silný příběh o lidskosti, síle a vůli přežít a nenechat se zlomit. Krásná kniha k hlubokému přemýšlení...
Knihu jsem zhltla, protože je velmi dobře napsaná/vyprávěná, má spád a napínavé situace, kdy jsem se modlila, aby to dopadlo dobře. Čtu knihy s židovskou tématikou, toto bylo zvláštní prostředím gulagů, popisem šílených podmínek tak hrozně daleko na severu Ruska.
Přečteno za jediný den. Knihu jsem doslova zhltla, upřímně, tak silně emotivní knihu jsem už dlouho nečetla. Z knížky mě běhal mráz po zádech a to jsem ani na samotné Sibiři s Linou nemusela být. Na konci knížky jsem měla slzy na krajíčku. Co je ale pro mě naprosto překvapující a zároveň zdrcující je, že se o tomto tématu moc nemluví.
Jsem moc ráda, že jsem knihu četla, ač to nebylo lehké čtení. Je pravda, že o osudech obyvatel Litvy, Lotyšska a Estonska v době před 2.světovou válkou a taky ještě dlouho po ní jsem toho mnoho nečetla. A taky v době mého mládí nás ve škole hodně učili o tom, jaké zvěrstva dělal Hitler , ale o tom, co páchal Stalin jsme se toho mnoho nedozvídali, to až později. Bylo to hrozné, ale měli bychom si to připomínat, právě třeba tím, že budeme číst právě takovéto knížky jako je tato. Je sice určeny dětem, asi by to pro ně bylo hodně silné, ale vzhledem k tomu, že knihu vypráví jejich vrstevnice, dospívající dívka, tím by se zase pro ně mohla stát přístupnější.
Knize dávám plný počet bodů . a jinak naprosto souhlasím s tím, co napsal Lamanai, lépe bych to neřekla.
Opomíjené téma, silný příběh, podmanivé podání, díky kterému knihu doslova zhltnete. Zatímco německé zločiny se bezprostředně po skončení války začaly zcela správně pranýřovat, zrůdné činy Sovětů procházely bez povšimnutí, dokonce za zpěvů oslavných hrdinských chorálů v pozadí, v dalších "spřátelených zemích" pre-socialistického bloku. Vykořeňování rodin, deportace nepohodlných, rozbíjení morálky, tvrdé zlomení člověka a stavění systému na práskačství a zradě - v tom byl (nejen) Stalin přeborník. Víc takových knih, zvláště v době, kdy se z mocenské agrese opět stává standard.
Příběh ale nenese jen svědectví. Přináší také poselství o nezlomnosti víry a síle lásky, dokonce i "lásky k nepříteli". Bez zaváhání doporučuji k přečtení a nechávám si čtenářské dveře otevřené k novému silnému tématu.
Kniha, která mě chytla od první stránky. Velice autentická, nutí k zamyšlení. Pohled z jiné strany - ve spojitosti s válkou se píše většinou o Židech, ale co prožívaly např. právě pobaltské země se ví velice málo a přesto to bylo stejně hrozné jako v nacistickém Německu, ne-li horší. Obdivovala jsem Linu, Jonase a všechny ostatní, že ani v takových podmínkách neztratili naději - každý by to nedokázal. Velice lidské a výborně napsané. Zní to možná divně, ale kniha je opravdu nádherná. Škoda jen trochu rychlého konce, epilog toho osvětlí jen velice málo.
Mám přečteno hodně knih z různých koncentračních táborů a gulagů, ale ještě žádná se mě nedotkla tak jako tato. Vyprávění, ze kterého mrazí, a člověk cítí jen soucit s deportovanými a ohromnou nenávist k režimu Sovětského svazu, který byl sotva lepší než nacistické Německo
"Snažili jsme se ze dna oceánu dosáhnout na nebe. Došlo mi, že když se navzájem podržíme, třeba se k němu dostaneme blíž."
Psát o knize s takovým námětem, že je nádherná, je zvláštní, ale... když ona opravdu je!
Autorka mě nezklamala a s čistým svědomím ji zahrnuji mezi mé oblíbené spisovatelky.
Rozhodně doporučuji k přečtení. Kniha, která vám vyrazí dech. Během čtení jsem si představovala kresby, která Lina malovala. Silný příběh, plný emocí.
Tuhle knihu jsem přečetla za pouhý den, je opravdu moc nádherná a chytne vás za srdce. Moc jsem si oblíbila Lininu maminku a Jonase a samotnou Linu, bylo mi jich strašně moc líto.. Budu se opakovat po ostatních, ale odpustit si to nemůžu- přečtěte si to!
veľmi zaujímavá kniha, ktorá núti človeka premýšľať o tom čo bolo a čo sa dialo. doporučujem všetkým, ktorí majú radi literatúru faktu.
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Super knížka, kterou by si měl přečíst každý! Dostala mě, opravdu. Příběhy lidí v pracovním táboře na Sibiři, kteří byli stále plní naděje a hlavně lásky, vás opravdu vezmou za srdce a uvědomíte si, jak se před pár lety dokázali lidé k sobě chovat.