V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3898
3898
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Tenhle příběh si myslím každého chytí za srdce...Příběh byl smutný silní musím se přiznat v pár momentech mi ukápla slzička... Říkám si čeho všeho byly vojáci schopni a co vše lidé vydrželi a vydržet museli musím říct že příběh se nedal odložit...
Druhý příběh v pořadí, co jsem četla od autorky. Z příběhu až mrazí. Ani nevím jakými všemi slovy mám knihu popsat. Z knihy jsem pak chytla menší čtecí depreso-krizi (což u mě většinou znamená, až na výjimky, že jsem si přečetla něco co mě zasáhlo a většinou se jedná o skvělou knihu). A i když jsem z autorčiných knih četla zatím jen dvě (rozhodně to chci v nejbližší době napravit), tak autorka už i tak patří mezi mé oblíbené autory. Její příběhy jsou psané, jak kdyby tam člověk sám byl (už z toho jen mrazí) a navíc se dozví něco co třeba ani neznal. A řekla bych že je to i lepší forma, než hodiny dějepisu ve škole. Určitě doporučuji.
Silný, smutný příběh, krásně napsaný, který musí každého čtenáře chytit za srdce. Obsazení Litvy a odsun lidí na Sibiř do pracovních táborů, je historie o které jsem moc nevěděla a nic moc nečetla.
Je až neuvěřitelné, co všechno museli lidé vytrpět, jak fyzicky, duševně, tak hlavně psychicky. Už jen při čtení člověk cítí tu bezmoc, nespravedlnost, zimu, ale občas také naději a hlavně chuť se zachránit, žít a přežít.
Člověk doma v teple s rodinou po boku a možností se kdykoliv napít a najít, by si měl uvědomit, že né každý takovou možnost měl a má.
Knížka velice čtivá, moc doporučuji, hlavně mladší generaci, aby věděla, že né vše je samozřejmost.
Tak to byla síla. Nemožné, co vše lidi vydrželi. Ten pud sebezáchovy, aby přežili. Jsou to otřesné skutečnosti, který by si měl každý přečíst a vážit si toho, že má kolem sebe rodinu, že se můžu najíst, když mám hlad. Mě tato kniha teda hodně zasáhla.
Přínos této knihy vidím především v tom, že (nejen americké) čtenáře seznamuje s tím, jak probíhaly deportace na Sibiř a život v gulagu (a že se vůbec něco takového dělo). A to přístupnou a jednoduchou formou, vhodnou asi hlavně pro mladší čtenáře (hlavní hrdinka je 15letá dívka). Pokud ale člověk o tomto tématu již něco ví nebo očekává kvalitní literární zážitek či nějaký hlubší přesah, zřejmě mu tato kniha nic moc nepřinese... Mně zde chybělo hlavně hlubší psychologické prokreslení postav, všechny postavy mi přišly dost ploché. Myslím, že na dané téma existuje kvalitnější literatura, ale zase je jasné, že ne každý si ji přečte, a díky knihám, jak je tato, se povědomí o tématu dostane k více lidem.
Díky téhle knížce jsem objevila zas kus historie, kterou jsem neznala, sovětská invaze v Litvě, odsun jejích obyvatel na Sibiř.
Těžké téma, v dnešní době obzvlášť. Jen mám pocit, že Ruta Sepetys píše prostě pro mladší čtenáře. Knížka je úžasně čtivá, ale celé je to takové zrychlené, některé postavy nemají tolik prostoru, kolik by si zasloužily, konec zbytečně useknutý. Vlastně vůbec nemám v knihách ráda epilogy, kde je pak na dvou stranách shrnutý osud hlavních postav v dalších letech.
Ale doporučit vám to určitě můžu, čekejte smutný příběh, který by si ale zasloužil víc prostoru...
Knihy, jako je tato, jsou nutností!!! Všichni by si ji měli přečíst... Nejradši bych dala 4,9 hvězdiček. Ještě teď mě po přečtení "mrazí" (skutečně jsem někdy při čtení měla pocit, že se mi zima zavrtává pod kůži).
(SPOILER)
Knížka V šedých tónech od americké autorky Ruty Sepetys přináší čtenáři příběh patnáctileté litevské dívky Liny. Lina je velmi talentovaná a výtvarně nadaná, proto se těší, až po prázdninách nastoupí na uměleckou školu. Toho se už ale nedočká. Večer 14. června 1941 k ní domů vtrhne tajná policie a spolu s její matkou a mladším bratrem ji odvedou k deportaci do pracovních táborů. Během zastávek na nekonečné cestě dobytčími vozy se Lina snaží pátrat po svém otci, o kterém nemají žádné zprávy. Uvědomuje si také, že může svoje umělecké vlohy využít k zaznamenávání jejich cesty. Věří, že když občas někomu důvěryhodnému předá svůj zašifrovaný obrázek, mohl by se nakonec dostat k otci. Ten je poté snad díky skrytým náznakům bude moci najít.
Z pracovního tábora poblíž pohoří Altaj je Lina přesunuta do pustiny kdesi u moře Laptěvů, kde spolu s ostatními má za úkol stavět ruským dozorcům správní budovy. Beznadějně šedivá je tam nekonečná polární noc, šedivé jsou i vlny ledového moře a nedozírná sněhová pustina, černají se jen děsivé omrzliny spoluzajatců. Zoufalé peklo na zemi vytvořené mocichtivými pro ty, co se zdáli být nepohodlným ohrožením..
Od Ruty Sepetys jsem už četla Potrhaná křídla a obávala jsem se, že ostatní její knihy se mi už tolik líbit nebudou. Omyl! V šedých tónech je sice zase něco úplně jiného, ale je to snad ještě lepší! Jde o smutně krásné čtení. Když se začtete, těžko se od něj odchází. Já jsem Tóny přečetla skoro jen za Velikonoční neděli a pondělí. Troufám si říct, že když se hecnete, dáte je i za den. =D Rutu řadím do svých top autorů. =o)
"Odhaduje se, že Stalin během své hrůzovlády vyvraždil přes dvacet milionů lidí. Litva, Lotyšsko a Estonsko přišly během sovětských čistek o víc než třetinu obyvatel. Deportace zasáhly i Finsko. Do dnešního dne mnoho Rusů popírá, že by byl kdy deportován byť jen jediný člověk. Ale většina lidí z pobaltských republik vůči nim nechová žádnou zášť ani nenávist. Jsou vděční těm Sovětům, kteří projevili soucit. Váží si své svobody a učí se, jak v ní žít. Vědí, že je vykoupená životy mnoha lidí v neoznačených hrobech na Sibiři."
5/5*
Moje druhá kniha od RS a úplně z jiného soudku než Potrhana křídla. Musím říct, že mě tato kniha skutečně dostala. Přečteno jedním dechem. Líčení utrpení z pracovních táborů na Sibiři bylo velmi sirove. Už držím v ruce a vrham se na další knihu od RS Sůl moře.:)
Kniha mě hrozně překvapila. Mám v plánu si přečíst další díly, protože styl knihy a vlastně všechno! Úžasná kniha. Kniha mi byla doporučena a když jsem ji viděla moc se mi do ní nechtělo...Nenápadná obálka, zajímavý název. Ale po první kapitole jsem si řekla že to má smysl a musím říct že docela rychle přečteno. Dávám 5 hvězd
Když v r.1941 vtrhne sovětská armáda do Litvy je rodina patnáctileté Liny zadržena a ona spolu s matkou a jedenáctiletým bratrem jsou naloženi do dobytčích vagonů a odvezeny na Sibiř. Bezmoc a nepochopení co provedla její rodina, proč a za co jsou trestáni tisíce lidí okolí ní. Neuvěřitelná brutalita ruských vojáků, ale hlavně snaha přežít, najít otce a spolu s celou rodinou se vrátit zpátky domů, do svého bývalého normálního života. Ovšem realita je studená a krutá, stejně jako příroda kolem ní .... Ruta Sepetys sepsala úžasný román, který se zabývá vyhnáním milionů litevců, lotyšů, estonců, finů a snahy o zlikvidování těchto národů. Fantasticky napsaný děj, ovšem na druhou krutý a nelítostný. V této knize zjistíte, že historie se opakuje a z těchto řádků je poznat realita dnešní doby ...
"Ne většinou Lotyši", opáčil muž. "A Finové , Ano Finové" . Finové. Na Finsko jsem úplně zapomněla. Vybaví se mi večer, kdy k nám domů přišel doktor Seltzer a hledal tátu. "Sověti vtrhli do Finska. Je to jen třicet kilometrů od Leningradu Jeleno", řekl tenkrát matce. "Stalin se chce bránit před Západem".
a o dnešním názorů většiny rusů zase vypovídají tyto řádky ...
Odhaduje se, že Stalin během své hrůzovlády vyvraždil přes dvacet milonů lidí. Litva, Lotyšsko a Estonsko přišly během sovětských čistek o víc než třetinu obvytel. Deportace zasáhly i Finsko. Do dnešního dne mnoho Rusů popírá, že by byl kdy deportován, byť jen jediný člověk.
Tak tedy klobouk dolů! Za takovou knihu by nemusel stydět žádný autor, natož Sepetysová, které je to první kniha! Díky krátkým kapitolám a obrovské čtivosti přečteno neuvěřitelně rychle. Osobně bych tedy ocenila trochu delší konec, ale to je jen taková drobnost.
Musím tě zradit mi přišlo malilinko lepší, ale tahle kniha jí šlape na paty.
Opomíjená, nebo pro nás méně zajímavá historie nez hitlerovy koncentráky, i když odehrávající se ve stejném čase. Pro mne vítaná změna. Rád si přečtu další knihy od Ruty Sepetys.
Třetí setkání s autorkou, třetí mimořádně silný příběh. Hvězdu strhávám s těžkým srdcem za místy viditelně nevypsaný styl a opakování slovesa odtušit. Dílo je úctyhodným debutem vedoucím k zamyšlení. Doporučuji.
Co o této knize napsat originálního, co už tu nebylo řečeno? Asi nic nevymyslím a naprosto souhlasím s tím, že se jedná o neskutečně čtivý a zároveň vlastně smutný příběh. Je to část historie, na který by se určitě zapomenout nemělo. Jak už jsem tu uváděla u jiné knihy, neměla jsem moc velké štěstí na tu správnou učitelku dějepisu. Díky takovým autorům jako je Ruta Sepetysová si doplňuji historické vzdělání. Jsem za tyto knihy moc ráda, i když jsou velmi smutné.
Z knih, které jsem od této autorky četla, se mi líbila nejvíc. Nevím proč, prostě to tak je. Určitě doporučuji si ji přečíst.
Autorka odvedla skvělý kus práce, na tyhle střípky dějin by se nemělo zapomenout, protože historie mívá nehezkou tendenci se opakovat. Knihu jsem dočetla s vypětím všech sil, z takovýchto příběhů mi vůbec není dobře.
Úžasná kniha. Neskutečně čtivá a zároveň tak smutná. Konec jsem probrečela a knihu musela několikrát zavřít a prodychat. Krátké kapitoly ovšem nutí číst stále dál a dál, takže dlouhé přestávky prostě nešly a člověk musel číst stále dál. Zatím jsem od ní četla jen musím tě zradit a tohle. V šedých tónech je, za mě, lepší než musím tě zradit, ale rozhodně stojí za přečtení obě a jsou skvělé. Chystám se na vsechNzjeji knihy a moc se těším na každou.
Podle mě nejlepší Sepetysová, četla jsem všechny zatím vydané. Působí na mě nejautentičtěji a nejsou tam takové ty "senzacechtivé" věty, které někdy používá na konci kapitol, stejně jako třeba Backman.
Kniha která se četla jedním dechem. Poutavý příběh plný bolesti, síly a naděje. Připomenutí historie, která by se neměla opakovat.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Pro mě rozšíření informací ohledně litevského národa.. zatím jsem se nesetkala .. hezky zpracované ..ráda si přečtu další knihu od autorky.. silný příběh plný krutosti nelidstvi, ale i odvahy lásky a naděje