V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3898
3898
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Je to moje první knížka od této autorky a určitě ne poslední. Přečetla jsem ji jedním dechem a konec jsem obrečela. U těchto příbězích si člověk uvědomí jaké je lidstvo zlý:-(
Když jsem dočetla, nemohla jsem téměř dýchat, jak jsem měla všechno sevřené smutkem. Nevím ani, co napsat dřív. Jestli je hroznější křivda, která nebyla nikdy odčiněna, nikdy potrestána, a dokonce nesměla být ani nahlas vyslovena. Jestli je strašnější to, že lidé, s nimiž se nakládá jako se zvířaty, začnou pochybovat, jestli jsou ještě vůbec lidé, a musí se o tom znovu přesvědčit.
"Proti sobě tu stojí dva ďáblové a oba chtějí vládnout peklu."
Mlčící fontány jsem měla v top knihách, pak ale přišlo zklamání v podobě Potrhaných křídel. Tak trochu jsem ale tušila, že Potrhaná křídla byl prostě omyl a další knihy Ruty Sepetys budou zase silné a nezapomenutelné. A román V šedých tónech mi to potvrdil.
O tom, že během druhé světové války nepáchali zlo pouze nacisté, už asi všichni víme. V téhle knize se ocitáme v sovětském pracovním táboře na Sibiři, kam byla spolu s dalšími litevskými rodinami deportována i patnáctiletá Lina s maminkou a malým bráškou. O hladu a v nelidských podmínkách přežili krutou zimu jen ti nejsilnější.
Ruta Sepetys má obrovský dar vyprávět i o těch nejkrutějších obdobích z našich dějin neskutečně lehce a poutavě. Protože sledujeme příběh očima mladé Liny, může se její vyprávění zdát trošku naivní, ale o to více na čtenáře zapůsobí, že vše sleduje pohledem nevinného dítěte. Nemám co vytknout, bylo to skvělé a moc se těším na další autorčiny knihy, ještě mi zbývá Sůl moře a Musím tě zradit.
Silný příběh. Velmi čtivý styl, jakým autorka píše. Jedna z nelepších knih, kterou jsem za poslední dobu četla. DOPORUČUJI!
Přečteno jedním dechem. Tíživé téma, o kterém jsem skoro nic nevěděla.
Škoda toho useklého konce.
Úžasný a poměrně emočně náročné čtení.
Úžasně spracovaná knížka na nelehké téma, je to napínavé a když začnete číst nemůžete přestat. Rozhodně doporučuji.!
Ruta Sepetys si vybírá závažná témata. Už jsem od ní četla dvě knihy, tato je třetí. Pracovní tábory na Sibiři, tisíce Litevců, které Sověti odsunuli, hlad, nemoci, zoufalství, smrt. Pro mě, jako matku, je hrozné číst o tom, jak umírají malé děti. Tyto příběhy se moc těžko čtou, ale měli bychom si je připomínat, abychom věděli, že ten blahobyt, ve kterém žijeme teď, není samozřejmost, a že život se může změnit lusknutím prstu.
Píše se rok 1941 a Lina Vilkasová je patnáctiletá studentka, která sní o umělecké škole.
Jednoho dne ji, její matku a mladšího bratra odvleče ruská NKVD do pracovního tábora na Sibiři. Zde musí Lina bojovat nejen o holý život, ale i překousnout ponižování a bití.
Důležité ale je nenechat se zlomit a snažit se tu hrůzu přežít. Udrží si Lina svoje nastavení lásky a naděje až do konce těchto těžkých časů?
Ruta Sepetys píše knihy o událostech, které zapadly do propadliště dějin. Je ale dobře, že je vytahuje na povrch a nemělo by se na tyto události zapomínat ️️
Tato kniha mě opět (stejně jako Musím tě zradit) šokovala a příběh se mě velmi dotknul.
Rutu jsem nikdy nečetla, ale všimla jsem si, jaký je kolem ní hype. Díkybohu za #bingovýzva, která mě přiměla si přečíst jednu z knih a byla to teda jízda.
Všichni jsme četli a nebo viděli spoustu knih a filmů na téma holocaustu. Neskutečná zvěrstva, která se děla za druhé světové války. Sama toto téma moc nevyhledávám a přijde mi, že už autoři už z toho tlačí co se dá. Je to samozřejmě důležité upozornit na to, co se dělo (protože do dnes existují lidé, kteří popírají, že se něco takového dělo), ale je také skvělé se zaměřit na jiné události, jako třeba Ruta v této knize.
Když se řekne rok 1941, tak Vás určitě napadne, že se jedná o další knihu na výše zmíněné téma. Opak je ale pravdou. Naše hlavní hrdinka Lina není židovka a žije v Litvě. Její poklidný život s rodinou naruší sovětská tajná policie, která Linu, její matku a malého bratra odvlečou a spolu s dalšíma nacpou do přeplněného vagónu pro prasata. Takhle započne cesta na Sibiř a především cesta o přežití.
Tahle kniha se četla sama a opět mi vyrazilo dech, že takováto část historie Litvy, Estonska, Finska a Lotyšska, která probíhá zároveň s druhou světovou válkou se nevyučuje. Spousta rodin přišla o svůj domov i o život a přitom neudělali nic tak hrozného. Jen se postavili komunistickému režimu za vlády Stalina.
Tuto knihu by si měli přečíst opravdu všichni a ideálně bych jí zařadila do seznamu povinné četby k maturitě.
5/5⭐️
Možná slabší, oproti ostatním, které jsem od autorky četla, přesto výborná.
Děkuji za tuto knihu, která by měla být snad povinnou literaturou. Sama jsem byla v Lotyšsku v r. 1989 a na vlastní oči viděla nenávist vůči utlačovatelům - protesty “raději zemřeme hlady, než se podrobit” slyšela od lotyšských přátel vyprávět hrůzu, která potkala jejich lid ze strany Ruska - o vystěhování celých rodin na Sibiř, o vyvražďování jejich synů…a nyní jsem si vše přečetla o osudu jejich předků …. Je moc dobře, že byla kniha napsána …. Je zázrak, že někdo takové krutosti mohl přežít. Lidé čtěte a nezapomínejte!
Kniha, která mě velmi silně zasáhla. O průběhu druhé světové války v Pobaltí a odsunu obyvatel na Sibiř jsem věděla před čtením jen opravdu málo, za což se zpětně trochu stydím a zároveň se divím, že se vlastně o tak bolestném tématu nemluví více. Příběh mě už na začátku naprosto pohltil a i po dočtení jsem o obsahu těch necelých tři sta stran nemohla nepřemýšlet. Nádherně napsané, pět hvězdiček zkrátka je málo.
Líbily se mi krátké kapitoly. Příběh je velmi smutný a dojemný. Určitě bych si chtěla přečíst i jiné autorčiny knihy.
Těžko k tomu něco psát, zvlášť v dnešní době je potřeba o těchto událostech mluvit. Zveřejňovat, nezapomenout!
nemám ráda toto téma,filmy,knihy....ale pro mě druhá knížka od této autorky,proto jsem musela dočíst do konce a ani slza nechyběla,nelituji a doporučuji přečíst,skutečnost musela být....
(SPOILER) Pro mě byl nejsilnějším zážitkem život v táboře za polárním kruhem. Autorka mu ale věnovala malou část díla, velmi krátké období. Proto ubírám jednu hvězdičku. POZOR, SPOILER!!!! A také se nevysvětlilo, jak mohlo vydržet přátelství Liny a Andriuse, když byli po několikaměsíční známosti odděleni na 12 let. Tato zápletka mi tam tedy neseděla.
Lotyšsko Litva, Estonsko. Tři malé pobaltské státy, do kterých vtrhl ruský medvěd a poničil krasu, kulturu, degradoval lidství. Jeden den byla Lina dospívající litevskou dívkou, která měla své ideály, sny a touhy, to vše se změnilo v jeden jediný okamžik. Skláním se před všemi, kteří zažili podobnou hrůzu, ale přesto dokázali začít znovu a uvěřit v dobro.
Knížka není špatná, ale zdejší hodnocení mi přeci jenom připadá nadhodnocené. Jedná se o celkem prostý příběh o ruské genocidě litevského národa. Autorka se držela při zemi a vše povídá z pohledu dospívající dívky. Nevím jestli je to hlavní hrdinkou, ale vyprávění mi připadá až příliš jednoduché, postavy málo rozpracované. Čte se to pěkně, ale působí to prostě až příliš jednoduše.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Kniha je nesmírě silná a čtivá, konec je dechberoucí!
Lidé se prokousávající životem a smrtí v kolchozu a gulagu na Sibiři za Stalinistické éry ve mě vyvolal silné emoce a autorka si vybrala důležité téma pro zpracování. Povedlo se jí výborně a to je přitom její prvotina...!
Vynikající počin a kniha je extrémně čtivá příběhem i zpracováním. Kapitoly jsou dvou až pětistránkové a text nádherně ubývá.
Musím vložit do kategorie doporučuji :)
A zapalím svíčku všem obětem tomuto a všech totalitních režimů.
NEZAPOMENEME!