V šedých tónech
Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164866/bmid_v-sedych-tonech-ZIV-164866.png
5
3901
3901
Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera k nim domů ale vrazí sovětská tajná policie a společně s její matkou a malým bráškou ji odvlečou pryč. Čeká je deportace do pracovních táborů na Sibiři. Lina se musí naučit bojovat o život, přijímat obtížná rozhodnutí, spolknout ponižování a bití a hlavně se nenechat zlomit, udržet si vlastní lidství. A to se jí daří díky rodině a také lásce k výtvarnému umění. I přes ohromné riziko si kreslí a zapisuje, co všechno ona a ostatní lidé okolo ní zažívají. Nejdříve kreslí, protože doufá, že se díky obrázkům a vzkazům jejímu otci podaří je najít a zachránit. Později proto, aby uchovala paměť národa a vzdala tak poctu tisícům nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti, ať už okamžité při popravách, nebo pomalejší v pracovních táborech. Linin pohnutý příběh je plný lidské krutosti a nenávisti, ale zároveň lásky a naděje. Otázkou zůstává, zda naděje a láska dokáží udržet člověka při životě a s hlavou vztyčenou dostatečně dlouho… První vydání.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , CooBooOriginální název:
Between Shades of Gray, 2011
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem přečetl v podstatě za den. Válka a hrůzy páchané sověty zase z trochu jiné stránky - tentokrát očima lidí ze severu Evropy, kteří byli deportováni na Sibiř. Ačkoliv se mi příběh velmi líbil, tak mi přišlo, že kromě popisu utrpení postav a jejich vzájemnému dodávání naděje nic moc jiného nenabídl.
(SPOILER)
V roce 1941 je Lině patnáct a je nadšená ze své budoucnosti jako umělkyně, protože byla přijata do prestižního uměleckého programu. Stalinova invaze do její rodné země Litvy je jen hluk na pozadí. Až do chvíle, kdy ji uprostřed noci odtáhne NKVD. Spolu se svou matkou a bratrem je Lina odsouzena jako „fašistické prase“, nepřítel sovětského státu. Jsou nuceni nastoupit do vlaku, který absolvuje náročnou mnohaměsíční cestu na Sibiř. Lina se prostřednictvím svých uměleckých děl snaží navázat kontakt se svým otcem, ale nikdo nezná jeho osud. Cestou dokumentuje své zážitky prostřednictvím svých kreseb, a dokonce nachází lásku. Protože Sověti se mohou pokusit vzít jí všechno ze života, ale nemohou ji zlomit.
Kniha se mi moc líbila. Nedokážu si představit, čím si lidí z Pobaltí museli projít. Četla jsem hodně knih na tohle téma, ale tohle je první, která se zabývá lidmi Pobaltských států.
Jen mě mrzí, že byl ten konec uspěchaný a přišlo mi, že i trochu nedokončený. Kvůli tomu dávám jen 4*.
Tak mi napadá, prečo majú stredoškoláci v doporučovanej četbe dosť náročné Solženicynovo Súostrovie Gulag, keď práve táto kniha podáva svedectvo o danej dobe a jej hrôzach v pre mládež omnoho pochopiteľnejšej a stráviteľnejšej forme. Hoci na Solženicyna osobne nedám dopustiť a jeho dielo vo mne navždy zanechalo hlboké stopy, komu lepšie než svojej rovesníčke môže pubertálna mládež porozumieť? Od koho sa im bude ľahšie načúvať a čítať o neľudskom utrpení jedných a neľudskom zverstve druhých? Vynikajúco napísané.
Knihu jsem přečetla během jednoho dne, osud Liny jsem hltala od začátku až do konce, naprosto mě dostala. Příběh je trochu jiný než ostatní o životě v koncentrácích, popisuje zase trochu jiné utrpení; ale stejně jako po každé přečtené knize na toto téma jsem v duchu obdivovala lidi, kteří se nevzdali a přežili. Silné čtení.
Anotace je nepřesná – kniha totiž nemá úvod, který by popisoval životní podmínky postav. Začíná zátahem v domácnosti 15leté vypravěčky, který pro rodinu znamená začátek deportace s nejistým koncem.
„Naše paní učitelka ve výtvarce říkávala, že když člověk zhluboka dýchá a představí si nějaké místo, ocitne se na něm. Vidí ho, cítí ho. Během těchhle nocí jsem se to naučila. Bylo ticho a já se držela svých ošuntělých snů. A když na mě mířili, chytala jsem se každičké naděje a dovolila jsem si z celého srdce si něco přát.“
Příběh „války ve válce“, kterou zažívali nežádoucí obyvatelé pobaltských republik, odsunutí do ruských pracovních táborů, je založený na skutečných svědectvích. Velmi realisticky tak v jednotlivostech ukazuje každodenní strach i zhoršující se životní podmínky, všechny odstíny „šedých“ tónů... Vlastně je to stále stejná situace: zneužití moci, snaha o vyhlazení určité skupiny lidí, etnika, zfanatizování „většinového“ davu – i tak dobře prozkoumané a popsané mechanismy jsou dodnes účinné a v nekonečných obměnách se opakují. Už proto je víc než potřebné, aby knihy jako je tahle vycházely. Ruta Sepetys, sama s litevskými kořeny, navíc uchopila vyprávění citlivě, bez ostnu výčitek, s odkazem na důležitost smíření – a zároveň uchování v paměti.
Tak tahle knížka mě fakt dostala! Proč jsme se ve škole neučili o důsledcích války na státy přilehlé Rusku (Litva, Lotyšsko, ...). To bylo opět neskutečné, jak Ruta dokázala vytáhnout část dějin, o které se moc nemluví, a která byla stejně otřesná jako ty další.
Čtení jsem si užila (dá-li se to však o tématu říct) a taky jsem si pobrečela. Tato kniha se bezesporu už teď řadí mezi nejlepší za tento rok a mohu ji všem doporučit! :)
Když čtu knihy s takovýmto dějem, vždy to mnou otřese v samotných základech. Probudí to ve mě neskutečnou škálu emocí. Od bolesti, lítosti, bezmoci, vzteku až k nenávisti. Čeho všeho je lidská rasa schopná? Jakých zvěrstev a krutostí? A proč se z minulosti nikdy nepoučíme, a neustále ji opakujeme vyvoláváním dalších hrůz?
V šedých tónech, vás dostane. Tím spíš, že vypravěčkou je teprve dospívající dívka, která je společně s matkou a malým bratrem deportována do pracovního tábora na Sibiř. Jako jedna z dvaceti milionů obětí Stalinských čistek.... Nepředstavitelné hrůzy, utrpení, každodenní boj o přežití. Boj o třicet deka chleba. Nelidsky tvrdá dřina, v otřesných podmínkách. Mrazu, špíně, bez lékařské pomoci. Všude přítomná smrt a zmar. Hrůza, která nemá skončit po několika dnech, týdnech či měsících. Ale po dlouhých letech....
Vzali jim všechno co měli. Včetně lidské důstojnosti. Přesto si v sobě mnozí uchovali svoji lidskost, víru a naději. Naději, že se jednoho dne znovu vrátí domů.
Autorčiny knihy jsou naprosto mistrovská díla. Četla jsem již více knih na podobné téma. Ale žádný je neumí podat tak citlivě a lidsky, jako právě Ruta. Sůl moře i Šedé tóny, se tak zařadily mezi moje "TOP" knihy.
"Vyjíždíme z nádraží," oznámila jsem. Natáhla jsem krk a otočila se po směru. "Vidím lidi. Je tam kněz. Modlí se. A nějaký muž drží velký krucifix."
Kněz vzhlédl, cákl olejem a pokřižoval vlak. Uděloval poslední pomazání.
První napsaná kniha autorky je naprostým pokladem historických románů.
O osudu pobaltských republik ve 20. století toho lidstvo ví opravdu málo. Útlak jak ze strany nacistického Německa, tak rudého Sovětského svazu. Kdo je vlastně zachráncem? Kdo je ten "hodný"? Jde si v tomto případě vůbec vybrat?
Tato kniha mne moc překvapila,netušila jsem,co Stalin a jeho lidé napáchali zla,příběh Liny a její rodiny zasáhne každého,nedokázala jsem se od ní odtrhnout.
Ja si nemôžem pomôcť, ale napriek silnému príbehu a ťažkej téme, pre mňa bola kniha absolútne bez emócie.
Uf, to byla kniha, už dlouho jsem takto působivou knihu nečetla. Doporučuji - přečtěte si ji., nebudete zklamáni.
Tak tohle je úplně skvělá knížka, pokud vás zajímá období druhé světové války, ale tentokrát z trochu jiného pohledu, neváhejte a V šedých tónech zkuste.
S hlavní postavou se snadno sžijete, a budete doufat, že to všechno přežijí. Příběh je hodně poutavý, a dozvíte se něco dalšího z dějin, které nesmí být zapomenuty. Je i filmová adaptace, ale osobně se mi film nelíbil, a navíc se odkláněl od knižní předlohy.
Kniha se čte sama, perfektně rozčleněno do menších kapitol. S ohledem na současný stav, se dá jen konstatovat, nepoučili jsme se, dějiny se opakují jen trochu jinak.
Poslechnuto jako audiokniha, která je krásně zpracovaná. .... hrozný, do toho nynější situace.... Doporučuju poslechnout, přečíst...
Dobře odvyprávěný otřesný příběh. Z Litvy do gulagu u moře Laptěvů. Trochu mi uniká, kde je ten sentiment, o kterém píše Tipsy. Smrt a láska? Ty jsou součástí každého slušného vyprávění - a tady se v tom autorka rozhodně nepatlá. A inspirace k dozjištění, jak to bylo s pobaltskými republikami v letech čtyřicátých, je bonus.
Štítky knihy
Židé gulagy stalinismus Rusko americká literatura Sibiř pracovní tábory Litva
Autorovy další knížky
| 2013 |  V šedých tónech |
| 2016 | Sůl moře |
| 2020 | Mlčící fontány |
| 2014 | Potrhaná křídla |
| 2022 | Musím tě zradit |
Smutné čtení, ale číst a bychom takováto témata měli, aby se nikdy nezapomnělo se Sovětský Svaz dokázal napáchat.
Tohle je ten typ knihy, ke kterému se musím odhodlat, abych jej přečetla, protože vím, že že mě to zasáhne, ale když už začnu, tak vím, že nedokážu přestat.
Velmi obdivuji vnitřní sílu Liny a její rodiny, potažmo všech lidí, na kterých byly takové zvěrstva páchány.